Moshe Peer, muž který šestkrát přežil plynovou komoru

Holokaust je plný “zázraků,” kdy se stávaly věci naprosto úžasné a nereálné: vodotrysky židovské krve stříkající ze země počínaje (Paroles d’étranger, Elie Wiesel, 1982) a barevnými dýmy zrovna spalovaných Židů konče (Arnold Friedman, Zündelův proces, 1985). Příběhy svědků holokaustu jsou plné těchto zázraků, kterým se člověk s normálním selským rozumem spíše zasměje, ale pak mu hrozí, že bude označen za rasistu, antisemitu, nacistu, zkrátka toho, kdo má v plánu uskutečnit další holokaust, v pořadí snad už pátý.

Jedním z těchto “svědků” je i Žid Moshe Peer, který, coby 11-letý chlapec, strávil válku v koncentračním táboru Bergen-Belsen, ve kterém byl hned šestkrát poslán do plynové komory a (jak jinak) zázrakem přežil! Když tak stál v plynové komoře, prý viděl jak se ženy, děti i muži kácejí k zemi s děsem ve tvářích. Neví jak je možné, že vždy přežil, “možná děti odolávají plynu lépe, opravdu nevím,” uvedl v rozhovoru pro noviny MONTREAL GAZETE, 5. srpna 1993. Peer strávil několik desetiletí psaním a vyprávěním o hrůzách, které zažil v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Popisuje jak lidé v tomto táboře každý den umírali po stovkách v plynových komorách. Což je docela zajímavé, protože dnes žádný oficiální historik holokaustu nepovažuje Bergen-Belsen, nacházející se v Dolním Sasku, za tábor vyhlazovací. Zřejmě další zázrak. Svůj pobyt v tomto táboře popsal jako život v pekle: “Podmínky v táboře ani nelze popsat. Není to jako byste si domů přinesli hororový film,” zatímco jiní svědkové jako, Marika Frank Abramsová (do Bergenu dorazila z Osvětimi v roce 1944), si pobyt v táboře pochvalovali jako nejlepší, co dosud v koncentračních táborech zažili: dostávali pravidelnou porci vydatné stravy, dvě přikrývky, teplou vodu, měli čisté latríny a tak dále. Samozřejmě záleželo na době, kdy v táboře pobývali.

V roce 1942 Peera ve Francii zatkla policie a spolu s bratrem a sestrou ho internovali v Bergen-Belsenu, jeho matku v Osvětimi, odkud se už nevrátila, kdežto on a jeho sourozenci přežili (zase zázrak). “Všude kolem nás ležely kusy těl a támhle byla také spousta těl, někteří ještě byli živí, jiní už ne,” popisuje Peer tábor, “Bergen-Belsen byl horší než Osvětim, protože lidé byli plynováni okamžitě po příjezdu, takže tam ani dlouho netrpěli” (Anna Franková a Peerovi sourozenci mluví o opaku). V táboře se o něj a jeho sourozence staraly dvě ženy, které prý nemohl po válce najít, stejně tak je nenašli ani historici ani revizionisté.

Po válce se shledal v Paříži se svým otcem (další zázrak!) a společně se odstěhovali do Izraele. Narodili se mu zde čtyři děti, ale po své službě v armádě a několika válkách se odstěhoval v roce 1974 do kanadského Montrealu. Dodnes ho prý budí strašlivé vzpomínky jeho pobytu v táboře Bergen-Belsen. Nejhorší pro něj prý je, že svět dovolil, aby se holokaust stal. Což je zajímavé, protože v poválečných životopisech se Chruchill, Roosvelt, Truman nebo třeba Charles de Gaulle o nějakém vraždění kohokoliv vůbec nezmiňují.

Nevím jestli pan Moshee Peer a historikové holokaustu (ne však všichni) chtějí obstát s tvrzením, že byl někdo poslán 6x do plynové komory v táboře, kde žádná nebyla, a přežil.

Snad bych jen učinil takový revizionistický experiment: zplynujeme Peera znovu a pokud přežije, tak uvěříme nejen jemu, ale i holokaustu, kdo je pro?