Protokol z Wannsee

Při diskuzi často zastánci neomylné pravdy vytahují slavný protokol z Wannsee, který má být jedním z mnoha důkazů, že se holokaust skutečně stal. Ti samí lidé pak velmi těžko přijdou s jiným písemným nebo fyzickým “důkazem”, protože celý holokaust stojí na velmi vratkých nohou těch, co ho přežili. Proto je mezi zastánci jediné pravdy protokol z Wannsee velmi ceněn, protože to je jeden z mála dokumentů, který má prý údajně prozrazovat tu velikou pravdu o holokaustu. Ale je tomu skutečně tak?

Protokol z Wannsee má obsahovat záznam jednání z konference nedaleko Berlína u jezera Wannsee, která měla proběhnout 20. ledna 1942. Na projednání konečného řešení židovské otázky se zde sešli muži  z celé Říše v čele s SS-Obergruppenführer Reinhardem Heydrichem.

Než pokročíme dále, bylo by dobré se s protokolem aspoň trochu seznámit, pro německy hovořící zde, pro ostatní aspoň zde.

Tak, teď se můžeme věnovat samotnému protokolu. Nebudu zde machrovat s bůh ví čím, ani se pouštět do složitých rozborů, poslouží mi několik jednoduchých výtek, které platnost a pravost protokolu silně nahlodávají.

Tak nejdříve je potřeba si uvědomit, že neexistuje žádný původní dokument, zápis, nic, co by konferenci z Wannsee dosvědčovalo. Jediným dokumentem nám tak zůstává 16. kopie z 30, která je navíc známá ve dvou trošku odlišných verzích. Ani jedna  z verzí 16. kopie nebyla nikdy pořádně ověřena, když byla roku 1947 nalezena, prostě se stala faktem. V takovémto stavu by například nemohl být tento dokument nikdy prezentován před americkým soudem.

Dále je zde poměrně do očí bijící nesmysl s počtem Židů v Evropě. Revizionisté již dávno na statistikách sčítání obyvatelstva dokázali, že v Evropě 11 milionů Židů v té době nežilo.

Podle německých norem je tento dokument navíc neplatný: chybí záhlaví, není uveden žádný úřad, chybí razítko s datem přijetí, dále chybí datum, referenčí číslo, místo vydání, identifikační znaky. Chybí i další nezbytné části protokolu: časy zahájení a ukončení, jména mluvčích, podpis předsedajících a nejdůležitější účastník jednání Heydrich chybí na seznamu účastníků.

Nejzajímavějším faktem na celém protokolu ovšem je, že se v něm nikde nezmiňuje vyhlazování kohokoliv. Opravdu nikde – žádné zmíňky o plynových komorách nebo masovém vraždění jako “řešením” pro cokoliv. Vždy se hovoří pouze o vystěhování pryč z německého prostoru a následně i z celé Evropy. V čem tedy tento dokument dokazuje vyhlazování, když se v něm o vyhlazování nikoho vůbec nemluví?

Krom toho je poměrně udivující, že konference, na které se vlastně mělo rozhodnout o konečném vyhlazení Židů v Evropě, byla svolána až roku 1942, když od léta 1941 se vesele plynovalo v koncentračním táboře Majdanek, tedy to aspoň tvrdil Hoess ve svém vynuceném svědectví. Je opravdu velmi smysluplné pořádat konferenci o nečem, co se už několik měsíců děje. Navíc vůbec nezapadá do schématu historika Raula Hilberga, podle nějž rozhodnutí o holokaustu de facto odehrálo telepaticky.

Poslední zajímavostí je, že celá tato neověřená kopie protokolu pochází od Roberta M. Kempnera, židovského rasisty a sionisty, který byl v Norimberkém procesu prokurátorem.

Nyní bych citoval zajímavé výroky mužů té doby:

Dr. G. Klopfer:

“Protože během zasedání nebylo přijmuto žádné rozhodnutí [...], dozvěděl jsem se 3. března 1942 o dopisu vedoucího říšského kancléřství, že po zprávě Dr. Lammerse se Hitler rozhodl nechat řešení  židovské otázky na období po válce.” [Čestné prohlášení Dr. G. Klopfera, IMT Doc 656, Doc-v. VI, Case8]

Dr. H. Lammers, vedoucí říšského kancléřství:

“Oznámil jsem jsem svou zprávu [Hitlerovi] a získal nějaký čas navíc. Naučil jsem se [jeho] pohled na věc. Tentokrát opět Führer odmítal vést se mnou diskuzi na jakékoliv téma a zkrátil mé dlouhé zprávy do ‘nechci už slyšet žádné další zprávy o Židech do konce války. Mám více důležitějších věcí, kterými se musím teď zabývat.’ Pak mi zcela bez obalu řekl, že chce aby konečně byly všechny židovské otázky již vyřešeny a ještě dodal, že rozhodne až po válce, kam Židy umístit.” [11. rozsudek z válečných zločinů, protokol, H. Lammers, strany 21470-21473]

Dr. Bühler, před IMT:

“Získal jsem definitivní prohlášení z této zprávy [od Heydricha], že přesídlování Židů pokračuje humáním způsobem – ne-li v samotném zájmu Židů, tak aspoň v dobrém jméně a postavení německého národa.” [Svědectví Dr. Bühlera, 23. dubna 1946, IMT v XII, strana 69]

Dovolím si ještě citovat izraelského historika přes holokaust, Yehudu Bauera: “Veřejnost stále opakuje, čas od času, hloupý příběh o tom, jak se ve Wannsee rozhodlo o vyhlazení Židů,” podle Bauera bylo Wannsee pouhým setkáním, nikoliv konferencí, kde se o ničem důležitém ani nejednalo [Kanadské židovské noviny, Toronto, 30. ledna 1992]. Jistě bude pan Bauer označen za popírače a odsouzen k mnoha letům vězení

Závěrem stačí říct, že neexistuje žádný právně platný přepis nebo dokument z jednání z Wannsee, či-li opět žádný důkaz o svaté pravdě.