Mýtus

Po dlouhé době mi opět přišel velmi zajímavý příspěvek od jednoho z čtenářů, kterému za něj děkuji:

Občas, i když jen velmi zřídka, se některému badateli poštěstí přímo postihnout přeměnu určité události v mýtus. Nedlouho před poslední válkou se rumunskému folklóristovi Constantinu Brăiloiovi podařilo zaznamenat v jedné vesnici v Maramureș pozoruhodnou baladu. Jejím námětem byla milostná tragédie: mladý nápadník byl očarován horskou vílou a ta, puzena žárlivostí, ho několik dní před jeho svatbou svrhla s vysokého útesu. Den nato našli pastevci jeho tělo a klobouk zachycený v koruně stromu. Když odnášeli jeho tělo zpátky do vsi, přišla jim vstříc jeho snoubenka; spatřila milence mrtvého a spustila pohřební nářek plný mytologických narážek, liturgický text rustikální krásy. Takový je děj balady.

V průběhu práce, když zaznamenával co možno nejvíce variant, snažil se folklórista zjistit, v které době se tragédie odehrála; vesničané mu sdělili, že je to velmi starý příběh, že k němu došlo už “moc dávno”. Když však pokračoval v pátrání, dozvěděl se, že se událost stala ani ne před čtyřiceti lety. Nakonec se mu podařilo dokonce vyšetřit, že ona nevěsta doposud žije. Šel ji navštívit a uslyšel celou historii přímo z jejích úst. Byla to zcela všední tragédie: jednou večer její milenec uklouzl a zřítil se z útesu; nezemřel na místě; horalé zaslechli jeho výkřiky; odnesli ho do vesnice a tam zanedlouho zemřel. Na pohřbu snoubenka s jinými vesnickými ženami pronášely obvyklé rituální nářky bez nejmenší zmínky o horské víle.

Mircea Eliade – Mýtus o věčném návratu.

* * *

Na stejném principu byl vybudován i holokaustový mýtus. Badatel rozkrývá pravdu a co zjišťuje? Že holokaustový mýtus vznikl stejně tak jako mýtus o mladíkově tragédii a víle svůdnici. Více na pověrách než na pravdě; od lidí nezúčastněných či jen přihlížejících namísto přímo zúčastněných. Čím dále se mýtus šíří, tím více se vzdaluje od svého původního vzoru. Fakta z bádání o holokaustu zde nemá smysl přednášet – tento web je jich plný.