Skip to content

Když obrození, tak radikální!

18/01/2010

Henry David Thoreau jednou řekl, že „jediné místo pro svobodného člověka v otrocké společnosti je ve vězení.” Ne, že bych s ním nesouhlasil, ale do vězení se mi zatím opravdu nechce. Proto si myslím, že místo pro svobodného člověka v otrocké společnosti je spíše na internetu. I já jsem se po nějaké době, kdy jsem většinou jen provokoval a propagoval, kde to šlo, rozhodl založit vlastní blog, plný „štvavé, nenávistné a odpudivé národně socialistické rétoriky,“ jak ho jistě většina návštěvníků uvidí, aniž by chápala souvislosti či cokoli zatím. Stránek a blogů s národoveckým tématem je mnoho, mnoho jich vzniklo a také zaniklo, aniž by po nich někdo štěkl. Většinou totiž autorům došly brzo nápady a zřejmě i chuť. Pár výjimek se určitě najde a těm sláva! Přijít dnes s originálními příspěvky do značně zatuhlých vod českého internetového národovectví chce už nějaké schopnosti, rozhled a hlavně um diskuze. Také samozřejmě nové nápady a nějakou tu představu, co vlastně chci sdělit ostatním. Budu psát články na témata, která se už několikrát a mnohonásobně lépe objevila na jiných stránkách? Budu psát jen monotónní, stejnorodé a často i přihlouplé články o “bílé síle”, “nadřazenosti”, zkrátka o tom jak jsme dobrý a hodný, ale přesto nám každý ubližuje? S tímhle přístupem se to daleko nedotáhne. Člověk nemusí mít bůhvíjakou představivost, stačí být oddán věci, kterou následuje. Práce se pak tvoří sama.

Svůj blog jsem schválně pojmenoval úderně “Radikální obrození,” nejen proto že je to hezké a chytlavé spojení slov, ale také proto, že je to přesně to, o co usilujeme. Není nacionalisty, který by nebyl radikální a nechtěl obrodu naší společnosti. Náš národ už jedno obrození zažil. Bylo tomu před více než dvě stě lety, kdy byl český národ téměř úplně asimilován do národa německého. V tu dobu se objevili lidé, kteří se nehodlali s těmito fakty smířit a dělali vše proto, aby tomu zabránili. Dnes jim říkáme obrozenci. Šli proti většině jen s málem, se svojí myšlenkou, kterou naplnili. Podobně vyvstali i jiní mužové a ženy Evropy a vedli svůj boj za obrození, za lepší zítřek. Podobně vyvstali i jiní mužové a ženy Evropy a vedli svůj boj za obrození, za lepší zítřek. Nám nezbývá, než přebrat jejich pochodeň a směle vytáhnout do budoucnosti, která jistojistě nebude růžová, ale bude prosycena hněvem, strádáním a vyčerpávajícím úsilím, které mnoho z nás odradí. Hrdí obrozenci minulosti mohli bojovat pouze mečem a perem. My máme tu výhodu, že jsme získali zbraň třetí – klávesnici. Když musíme bojovat, tak na všech frontách a fronta internetu je dnes snad nejdůležitější. Jak se dnes stane člověk jedním z nás jinak než internetem? Ne každý má štěstí a potká ve svém okolí partičku, která je rozumově na výši a vysvětlí mu naši myšlenku bez nějakých pokroucených teorií, nepravd a hospodské nenávistné primitivnosti. Dnes je každý člověk, který se k nám přidá skrze internet cennější než nějaký tupohlav, který se vše dozví od partičky chuligánů nahánějících po večerech Cikány. Člověk dnes musí v internetu pátrat, hledat, trávit hodiny a hodiny, aby následně mohl o všem přemýšlet a dobrat se pravdy.

Proto ti jenž odmítají “internetové hrdinství” a spíše holdují nočnímu vzduchu ulice, leckdy postrádají nejzákladnější ideologické znalosti a těžko mohou potom šířit naši ideu dál. Zatímco ideolog bez vojáka může vést boj, voják bez ideologa nikoliv, neměl by proč boj vést. Proto není potřeba obrodit jen systém, národ a rasu, kterou jsme součástí, ale v prvé řadě nás. Naše šiky, naše řady. Jsou mezi námi malé ideologické rozpory, jsou mezi námi trochu odchylné pohledy na minulost, je mezi námi osobní zášť a to vše dohromady nás táhne dolů. To vše dává našim nepřátelům čas a prostor se připravit a následně nás porazit. Právě maličkosti, osobní zášť a hlavně neznalost nás srážejí. Náš čas a naše snahy jsou vedeny slepými směry, které nikoho nenaplní. Naším cílem je společenství hrdých mužů a žen pojených poutem krve a ducha. Stejně jako snaha dosáhnout v tomto utvořeném společenství stavu harmonie a porozumění, tedy nutnost vystoupit proti vykořisťování kapitalismu starajícím se socialismem a proti třídnímu boji komunistů třídní spoluprací sjednoceného národa. Takové společenství a myšlenka za ním je vskutku národně socialistická. Nemusíme, a koneckonců ani nechceme, hledět na ostatní s nenávistí v srdcích a osnovat genocidy. Jediné, koho chceme trýznit a nedopřát mu odpočinku, jsme my sami: naše vlastní těla a duše, které se nespokojí s málem a vždy míří výš.

Proto byl také založen tento blog, aby poskytl nějakou ideovou základnu a přehled myšlenek (extrémní pravice, jak by si nás novináři rádi a nesprávně zaškatulkovali) všem, kdo ji potřebují a nespokojí se s dnes už zastaralými a překonanými koncepty nebo přízemní jednoduchostí. Je tedy určen více než k „propagaci“ k sebevzdělávání. Protože když se spojíme a společně potáhneme proti všemu co nás sráží dolů – proti vlastní slabosti – nic nás nezastaví a konečně nastane naše obrození. A když obrození, tak radikální!

No comments yet

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: