Skip to content

Holokaust v MF Dnes

29/01/2010

Ve středu jsme si připomněli oběti holokaustu a jak se dalo očekávat, všechny tuzemské média o něm jistojistě také informovala. Jen tak zběžně jsem si prošel některé tuzemské weby a všechna opakovala slova jako vytržená z učebnice dějepisu.

Schválně jsem si koupil noviny MF Dnes, které patří k nejčtenějším v naší zemi. 27. ledna bylo sice ticho po pěšině, ale v rubrice Názory byl komentář „Zažil jsme konec Osvětimi“ od přeživšího a „svědka“ holokaustu Tomáše Radila. Ze začátku si Tomáš Radil nejdříve kriticky povzdechl, že existují popírači, jejichž jediným hnacím motorem je antisemitismus. No upřímně nevím, proč by židovský novinář David Cole nebo tisíce ortodoxních židovských duchovních měli být antisemité, když jsou sami Židé a při tom popírají holokaust. Jako svůj argument proti těmto popíračům použil zajímavá protiargument: „Já jsem však přesně před pětašedesáti lety z okna budovy sousedící s vraty tábora s nápisem „Arbeit macht Frei“ sledoval, jestli se ustupující Němci nepokusí vniknout do tábora. Bylo mi 14 let a tři měsíce před pochodem smrti mne zachránilo, že esesáci nestačili zlikvidovat táborový lazaret.“ No nevím v čem to vyvrací holokaust, ale přináší nám to zajímavé poznatky: proč byl ve vyhlazovacím táboře lazaret pro vězně?  Jaktože ho Němci nestihli zlikvidovat, když stihli zlikvidovat Krema v Osvětimi-Birkenau a na jedné ze střech dokonale skrýt stopy po otvorech pro vhazování Cyklonu B? Navíc proč byli 14-leté děti, které měli jít přece rovnou do plynu posílány do nemocnice? Neměli jít do plynu také všichni nemocní? A když už pro ně stavili lazaret, poč by ho na konci války ničili, zvlášť když v něm působili i židovští lékaři? Tomáš Radil také zmiňuje pochod smrti, který kupodivu byl zcela dobrovolný jak nám dokládají jiní svědci, mezi nimi figurují taková jména jako Anna Franková nebo Elie Wiesel, kteří dostali na výběr: počkat na Rudou armádu nebo se evakuovat s Němci do Říše. Sami tito svědci zmiňují, že se dobrovolně evakuovali.

Před tím jsem strávil asi půl roku v nedalekém vyhlazovacím táboře Birkenau,“ pokračuje Tomáš Radil. „Byl jsem jeden z těch třiceti, kteří zásluhou série náhod přežili postupnou likvidaci skupiny přibližně tisíce dorostenců, které tam esesáci z neznámých důvodů shromáždili. Jakou sérii náhod Radil myslí? Proč nebyla potenciální skupina očitých svědků zlikvidována? Byli určeni na práci? Byli to děti a tak měli přece být zplynováni hned po příjezdu. Po čtení takovýchto svědectví upřímně nechápu německou logiku, kdy chtěli vyhladit všechny Židy na světě, ale na druhou stranu jich tu a tam pár z neznámých důvodů ušetřili. Také nechápu logiku skrývání celé mašinérie, když jak vidno i z jiných svědectví, na nějakému skrývání nevěnovali pozornost.

Ve zbytku svého komentáře jen popisuje dilema nad tím, jestli by zastřelil Němce, který kolem tábora utíkal před Rudou armádou a prezentuje se zde jako „vyšší morální autorita“. Úplně na konci dodává: „Když dnes slyším někoho, že holokaust nebyl, nechápu to: pro mě to byla tvrdá a krvavá realita.“ Nikdo nikdy nepopřel, že to v táborech nebylo  tvrdé, zvlášť na konci války, ale ani pan Tomáš Radil ani jiní nedokázali přijít s jediným hodnověrným důkazem, že holokaust opravdu byl.

Koupil jsem si i další číslo z 28. ledna, kde už se opěvování nad šesti miliony rozjelo ve větším stylu. Je zde prezentován další srdcerivný příběh, tentokrát Martiny Novákové, jejíž sestřenice našla v Americe fotku, na které jsou obě vyfoceny v Osvětimi. Do Osvětimi se dostala z Terezína a to zcela dobrovolně, když měl být transportován její muž. Po příjezdu se od manžela oddělila a v táboře zůstala se svojí sestřenicí Ilsou Maierovou. Nováková vzpomíná na doktora Mengeleho: „Já tehdy nevěděla, kdo to je. Zeptal se mne jen, kolik mi je let a jaké mám zaměstnání.“ Ten Mengele byl opravdu bestie…

O vyhlazování se dozvěděla od své spoluvězeňkyně, která v jiné části tábora uviděla svoji sestru. „Ona jí řekla něco v tom smyslu, že je dobře, že je na této straně plotu. Ti na druhé prý jdou do plynu. Ale já si pod větou „jít do plynu“ nedovedla ještě nic konkrétního představit„. Takže opět jeden z případů „nic jsem neviděla, jen slyšela,“ kterých máme mnoho, například od prominentního „svědka“ Vrby, který při Zundelových procesech svědčil o hrůzách Osvětimi, aby nakonec musel přiznat, že vše co o vyhlazování ví, mu řekl přítel, který bohužel už nežije. Navíc, kde přesně byla paní Nováková umístěna? Jak se dočteme dále, přijela do Osvětimi na podzim roku 1944, či-li v období, kdy se plynovalo v táboře Osvětim-Birkenau. To by přece musela být svědkem celé vyhlazovací mašinérie a vězni po příjezdu šli rovnou do plynu.

V článku dále stojí, že Nováková „Nakonec plynu unikla. Měla štěstí. Psal se totiž už podzim roku 1944, kdy se blížil konec války a Němci potřebovali pracovní síly.“ Je zajímavé, že Novákovou potřebovali na práci až ve ´44, když celý osvětimský komplex byla jedna velká fabrika, nikoliv na smrt, ale třeba na syntetickou gumu, kterou vyráběla vedle stojící továrna IG Farben nebo na různé další výrobky firem jako Agfa či Siemens. Naštěstí pro Novákovou vše dobře dopadlo, ve Slezsku byla osvobozena a po válce se opět shledala se svým manželem.

Na jiném místě novin píše už jen obecně o osvobození tábora Osvětim, kdy například Eva Korová z Rumunska byla údajně podrobena obludným experimentům doktora Mengeleho, kdy on sám ji měl do žíly vpravit jed. Na živu jí prý udržela jen myšlenka, že pokud podlehne, zemře i její sestra-dvojče. Nepodlehla. Dál je zmíněna německá Židovka Ester Bejaranová, která byla členka dětského orchestru, který na rozkaz nacistů měl prý zpívat lidem přijíždějícím v transportech a následně při cestě do komor. Pravdou skutečně je, že orchestrů bylo (nejen) v Osvětimi několik, vězni měli na výběr ze všech možných hudebních nástrojů, mohli hrát a zkoušet v divadle a například v Birkenau se každou neděli hrálo pod otevřenou oblohou jak vězňům, tak dozorcům. Navíc, chtěli-li Němci skrýt údajné vyhlazování, proč přitahovat pozornost orchestrem?

Všech 150 přeživších a „svědků“ holokaustu se sešlo ve středu v Osvětimi a společně se shodli na jednom: „Musí vydat svědectví. A to zejména mladým lidem, kterým jejich osudy připadají spíš vzdálené příběhy z učebnic historie.“ Nebylo by lepší vydávat vědecké zprávy a expertízy, kterých se nám za 65 let od konce války dostalo minimum?

Komentáře: 2 leave one →
  1. Eva Strnadlová permalink
    25/01/2014 17:34

    Článek většího omezence jsem už dlouho nečetla!

  2. Heliopolis permalink
    26/01/2014 10:29

    Eva Strnadlová
    Můžete raději uvést a zdůvodnit, co přesně se vám v článku nezdá?

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: