Skip to content

Drážďany – Skutečný holokaust

14/02/2010

Překlad Dresden – Real Holocaust od George T. Parkera

Před pěta šedesáti lety, 13. února 1945 večer, začaly orgie genocidy a barbarství proti bezbranému německému městu, jednomu z největších kulturních center severní Evropy. Ani ne za 14 hodin bylo město proměněno v hořící ruiny, ale jedna třetina -**pravděpodobně až půl milionu**- obyvatel zahynulo v největším masakru v hisotrii. Když židovská propaganda vyzdvihuje „osvobození“ Osvětimi Rudou armádou, je slušné říci, co byl skutečný holokaust – který z nich není ochranou známkou Hollywoodu, ale skutečnost, ve které zemřeli miliony nejstrašnějším a nejtrýznivějším způsobem: nejen v genocidním běsnění komunistů ve Východní Evropě, ale také v záměrném systematickém masovém vraždění německých civilistů Anglo-Američany.

Na místech jako Frankfurt, Hamburk, Mnichov, Kassel, Wurzburg, Darmstadt a Pforzheim a mnoho dalších, ale hlavně v Drážďanech, byly oběti zaživa upečeny v orgiích spojeneckého sadismu a nelidskosti, které nemá obdoby. Tyto činy se nyní staly symbolem genocidy a zla. Následující text je převzat z NS Bulletin z února 1985 a představívám SKUTEČNÝ holokaust.

***

Ke konci druhé světové války spojenecká letadla rozsévala smrt a destrukci nad Německem; staré saské město Drážďany leželo uprostřed této skázy jako ostrov klidu. Slavné kulturní centrum bez vojenské hodnoty byly Drážďany ušetřeny teroru sestupujícího z nebe nad celou zemí.

Ve skutečnosti, jen málo bylo učiněno, aby starověké město umělců a řemeslníků mělo nějakou protileteckou obranu. Jedna letka letadel byla na chvíli v Drážďanech umístěna, ale Luftwaffe se rozhodla ji přemístit na potřebnější místo. Zdálo se, že se nad Drážďanami usnese gentlemenská dohoda o „otevřeném městě“.

Na masopustní úterý 13. února 1945 mělo město více než milion obyvatel díky vlnám uprchlíků, kteří utíkali před 96km vzdálenou Rudou armádou. Každý nový uprchlík přinášel zkazky o sovětských zvěrstvech. Jen málo z těchto uprchlíků před rudým terorem si dokázalo jen představit, že zemřou v hororu horším, než co by si pro ně dokázal vymyslet sám Stalin.

Bylo normální, masopustní úterý v Drážďanech.

Roku 1945 bylo vše nicméně poněkud skličující. Domy přeplněné uprchlíky a další tisíce na ulicích třesoucí se zimou.

LIDÉ SE CÍTILI V BEZPEČÍ

Nicméně se lidé cítili relativně bezpečně; a přes ponurou náladu, cirkus hrál před vyprodaným sálem, kdy tisíce lidí přišlo zapomenout na hrůzy války. Kapely mladých dívek pochodovaly o karnevalu v šatech ve snaze posílit klesajícího ducha. Smutné úsměvy zdravili smějící se dívky, ale morálku zvedly.

Nikdo si nebyl vědom toho, že ani ne za 24 hodin budou tyto neviné děti umírat v hrůze Churchillovy ohnivé bouře. Všichni věděli, že Rusové byli divoši, ale mysleli si, že Američané a Britové jsou „kultivovanější“.

Takže, když sirény odstartovaly 14 hodinové peklo, obyvatelé Drážďan proudili poslušně do svých úkrytů. Ale šli bez nějakého valného zájmu, věřili, že sirény hlásý falešný poplach, jejich město nebylo nikdy bombardováno. Většina z nich zemřela díky „velkému demokratickému státníku“ Winstnovi Churchillovi, který se tajně dohodl s dalším „velkým demokratickým státníkem“ Franklinem Delano Roosveltem o bombardování Drážďan.

Jaké byly Churchillovi motivy? Zdá se, že byly spíše politické než vojenské. Historici se jednomyslně shodují na tom, že Drážďany neměly vojenskou hodnotu. Průmysl produkoval jen cigarety a porcelán.

Ale Jaltská konference se blížila; Sověti a jejich Západní spojenci si měli spolu sednout a rozdělit si Evropu. Churchill chtěl mít v rukách trumf – zničující „hřmění  Anglo-Amerického vyhlazení“ – které mělo Stalina „ohromit“.

Tato karta nicméně nebyla na Jaltě vůbec zahraná, protože plánované datum setkání bylo odloženo kvůli špatnému počasí. Přesto Churchill trval na tom, že se útok provede, aby „narušil a zmátl“ německou civilní populaci za frontovou linií.

Občané Drážďan měli sotva čas se dostat do krytů. První bomby dopadly ve 22:09. Útok trval 24 minut, přičemž změnil centrum města v hořící moře. „Přesnost saturace bombardování“ vytvořila požadovanou ohnivou bouři.

Ohnivá bouře vznikne, když se stovky menších požárů spojí v jeden obrovský. Velké masy vzduchu jsou vsáty do tohoto pekla, což způsobý umělé tornádo. Lidé, kteřé měli tu smůlu, že je chytl vítr byli strženi a pohlceni plameny. Ti co hledali záchranu v podzemí se často udusili, jak požáry spalovaly kyslík nebo zahynuly při výbuchu bílého světla – teplotě, která roztaví lidské tělo.

CÍLEM BYLY ŽENY A DĚTI

Jednen z očitých svědků, který tyto hrůzy přežil, popsal následující výjev: „mladé ženy nosily děti po ulicích, jejich šaty a vlasy hořely, křičely dokud nepadly k zemi nebo se na ně nezřítily okolní budovy.

Následovala tří hodinová přestávka mezi prvním a druhým náletem. Přestávka byla přesně vypočítána, aby vylákala civilisty z jejich úkrytů ven. Ve snaze uniknout plamenům, tisíce civilistů se dralo do Grosser Garten, nádherného parku téměř jeden a půl čtverečního kilometru rozlehlého.

Druhý nálet přišel v 1:22 ráno bez jakéhokoliv varování. Dvakrát tolik bombardérů plných zápalných bomb. Druhá vlna byla navržena k rozšíření ohnivé bouře do Grosser Garten.

Byl to absolutní „úspěch“. Během pár minut plameny pohltily trávu, vyrthaly stromy a odhazovali vše co jim stálo v cestě, od jízdních kol po lidské končetiny. Celé dny po náletu zůstávaly rozházeny v bizardních skupenstvích jako připomínka sadismu Spojenců.

Na začátku druhého náletu, mnozí byli ještě schouleni v tunelech a ve sklepech, čekali na uhašení požárů z prvního náletu. V 1:30 ráno se ozvalo zlověstné dunění a dosáhlo až k uším velitele odklízecí služby, která byla do města vyslána se záchranými jednotkami. Vše popsal následovně: „Výbuch otřásl stěnami sklepa. Nové výbuchy, zvláštní zvuk, který se zdál být blíž a blíž, zvuk bouřícího vodopádu; byl to zvuk mohutného kvílícího tornáda prohánějícího se centrem města.

TAVENÍ LIDSKÝCH TĚL

Ti, kdo se skrývali pod zemí zemřeli. Ale zemřeli bezpolestně – prostě zářili oranžově a modře v temnotě. Jak teplo sílilo, byli roztaveni na kapalinu – často tři nebo čtyři metry pod zemí na místech, kde zrovna stáli.

Krátce po 10:30 dopoledne 14. února se přes město přehnal poslední nálet. Americké bombardéry tloukly do ruin Drážďan celých 38 minut. Ale tento útok nebyl tak tvrdý jako první dva.

Avšak, to co odlišuje tento nálet od předchozích, byla chladnokrevná bezohlednost s níž byl proveden. Americké mustangi letěly nízko nad městem, odstřelovaly vše co se pohlo, včetně záchranářských vozidel, které po celém městě evakuovaly přeživší. Jeden útok byl podniknut na břehy Labe, kde se uprchlíci uchýlili přes hroznou noc.

V posledním roce války se z Drážďan stalo lazaretní město. V průběhu předchozího nočního masakru, hrdinné sestry vlekly tisíce mrzáků k břehům Labe. Nízko letící mustangi kosily svými kulomety bezmocné pacienty, stejně jako tisíce dalších starců, žen a děti, které se snažili dostat z města.

Když poslední letadlo opustilo nebe nad spálenými troskami Drážďan, byly ulice plné mrtvol. Město nebylo ušetřeno všech hrůz. Hejno supů uteklo ze zoo a krmili se na krveprolití. Krysy se hrnuli přes hromady mrtvol.

Švýcarský občan popsal svou návštěvu Drážďan týden po bombardování: „Viděl jsem utrhané ruce a nohy, znetvořená těla a hlavy, které byly odervány ze svých těl a rozesety po okolí. Mrtvoly ležely tak na sobě, že jsem nemohl ani projít, abych nešlápl na něčí ruku nebo nohu.

OHROMUJÍCÍ SMRTELNÁ DAŇ

Počet obětí byl ohromující. Plný rozsah drážďanského holokaustu může být snad více zřetelný, když si uvědomíme, že více než 250,000 – pravděpodobně až půl milionu – lidí zemřelo za méně než 14 hodin, zatímco odhady mrtvých v Hirošimně se pohybují mezi 90,000 až 140,000 (1).

Spojenečtí zastánci masakru často uvádějí jako argument anglické město Coventry. Ale 380 mrtvých v Coventry v průběhu celé války nemůže být srovnáváno s více než tisíckrát větším počtem zmasakrovaných lidí v Drážďanech během 14 hodin. Kromě toho, Coventry bylo velkým skladem munice, či-li legitimní vojenský cíl. Drážďany, na druhou stranu, produkovaly jen porcelán – a a šálky a podšálky lze těžko považovat za vojenský materiál!

Je zajímavé porovnat další podobné škody v Londýně a Drážďanech, zvláště, když si připomeneme, že všichni skloňují Hollywoodskou nasládlost o „bombardování Lodnýna.“ Za jednu noc bylo zničeno 1,600 akrů půdy během drážďanského masakru. Londýn utrpěl škody pouze na 600 akrech za celý čas války.

Jedna ironická poznámak; Drážďanský jediný myslitelný vojenský cíl – železnice – byl Spojenci zdárně ignorován. Byli příliš zaměstnáni soustřeďováním pomoci starcům, ženám a dětem.

Pokud by se hledali válečné zločiny z různých válek, tak se určitě drážďanský holokaust řadí na přední příčky nejhorších zločinů všech dob. Dosud nejsou k dispozici žádné filmy, které by odsoudily tyto ďábelská jatka; ani žádný spojenecký letec – nebo Sir Winston – neseděli na lavici obžalovaných při norimberském procesu. Ve skutečnosti byly drážďanským letcům uděleny medaile na podílu této masové vraždy. Ale samozřejmě, nemohou být za to souzeni, protože „pouze plnili rozkazy“.

Nelze říci, že v Drážďanech zůstaly hory mrtvol, které by norimberský soud ignoroval. V závěrečné ironii byly fotografie mrtvých z Drážďan použity jako „důkaz“ zvěrstev národně socialistické politiky uskutečňované proti Židům v koncentračních táborech!

Churchillovi, monstru, které nařídilo drážďanský masakr, byl udělen šlechtický titul a zbytek jeho kariéry se stal historií. Chladnokrevný sadistický masakr je nicméně výzvou všem jeho životopiscům, kteří se stále nemohou přimět, aby podali svědectví jak rozhodnutí jednoho blázna může „udělat dojem“ na jiného, zavražděním půl milionu mužů, žen a dětí.

K tomuto dni nenašly osoby odpovědné za tento akt terorismu a barbarství odvahu a slušnost, omluvit se obětem a jejich rodinám. Byly příliš zaneprázděni přípravou dalších teroristických činů a dalšího barbarství.

Nikdy nezapomeňme! Pamatujme DRÁŽĎANSKÝ HOLOKAUST!

Poznámka:

(1) I když nikdy nebude možné získat přesný počet obětí, rozumný odhad může být předložen při počtu registrovaných obyvatel města a jeho zdvojnásobení kvůli neregistrovaným uprchlíkům a zjištění počtu mrtvých v dalších německých městech, kde Spojenci bombardovali civilní cíle, zejména pak v Hamburku, Darmstadtu, Kasselu a Pforzheimu.

Advertisements
komentáře 2 leave one →
  1. Ondra permalink
    15/08/2012 07:39

    Když je válka, je válka a lidé umírají. Nelze dnes dělat mimo kontext doby z tehdejších vůdců a mladých osádek RAF a USAAF teroristy. Jen díky nim si o tomto dnes můžeme svobodně diskutovat na internetu. Je mi líto civilních obětí, ale byli to Němci kdo volili Hitlera a byli to Němci kdo svět zatáhl už podruhé do nejkrvavější světové války….

Trackbacks

  1. V Drážďanech zemřelo „pouhých“ 25 000 lidí « Radikální obrození

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: