Skip to content

Úžasný dopis z Treblinky

15/02/2010

V roce 2005 publikovali historikové Eric Johnson a Karl-Heinz Reuband svazek nazvaný „Co víme: Teror, masová vražda a každodenní život v nacistickém Německu“ (What We Know: Terror, Mass Murder and Everyday Life in nazi Germany; John Murray, Londýn). Kniha obsahuje celou řadu rozhovorů s Němci stejně jako s německými Židy deportovanými do „táborů smrti“. Jedním z nich je i Ernst Levin, narozený v Breslau (Wroclaw) roku 1925. V lednu 1943 byl deporotván do Osvětmi, kde pracoval v Buna-Werke v Monowitzu (Osvětim III). Nejzajímavější částí Levinova rozhovoru je ta, která se netýká samotného pana Levina, ale jeho přítele z Breslau (stránky 74,75):

„Než jsem nastoupil do svého transportu, odjel asi čtyři týdny před tím jiný transport s mým přítelem Helmutem. Směřoval do Treblinky. Blízsko Treblinky byla také skupina německých dělníků z nichž jsme jednoho znali. Helmut napsal dopis, dal ho tomuto muži a řekl: Pošli to mému Ernstovi. Dostal jsme ten dopis. Nikdy jsem nevěděl kdo nebo jak ho poslal. Řekl mi, že tento dopis je z okolí Treblinky a „hier ist ein Lager, wo die Menschen chemisch behandelt werden.“ [zde v táboře jsou lidé léčeni chemikáliemi]. Je úžasné, že v té době ještě neřekl, že byli plynováni. Není to úžasné? Říkal jsem si „co tím sakra myslí?“ Myslím, že byl nakonec také zplynován. Určitě nepřežil.

Co přímo bije do očí je jak dopis informuje o obsahu slova „chemisch behandelt“ (doslova „chemické ošetření“). Podle oficiální histografie bylo masové vraždění v Treblince prováděno pomocí motorů, vypouštějících výfukové plyny. Zřejmě žádný obyčejný člověk by nespojil výfukové plyny s chemikáliemi. Na počátku války a po válce se tvrdilo, že se vraždilo párou a vakuem, na druhé straně je nemožné to spojit s „chemickým ošetřením“. Z Levinova prohlášení je naprosto jasné, že jeho přítel Helmut nenapsal o „chemickém ošetření“.

Vzhledem k tomu, že zpráva od breslauského Žida Helmuta je jen útržkovitá, je stějně nemožné z ní vyvozovat jakékoliv další závěry. Je možné, že toto „chemisch behandelt“ je odkaz na odvšivovací proces, kterým vězni procházeli při nástupu do tábora. Obstarbeiter Galina K., která během války pracovala v tranzitním táboře nedaleko Hannoveru nám dosvědčuje, že jí a ostatním vězňům byly „namazány hlavy, podpaží a genitálie chemickou sloučeninou“ (Janet Anschutz, Irmtraud Heike, “Medizinische Versorgung von Zwangsarbeitern in Hannover: Forschung und Zeitzeugenberichte zum Gesundheitswesen”, v: Gunter Siedburger, Andreas Frewer, Zwangsarbeit und Gesundheitswesen im Zweiten Weltkrieg. Einsatz und Versorgung in Norddeutschland, Georg Olms Verlag, Hildesheim, Zürich, New York 2006, strana 52).

Prohlášení, které Helmut poslal z Treblinky, tedy které poslal z „okolí Treblinky“, může být také chápáno tak, že byl přeřazen z „tábora smrti“ do pracovního tábora Treblinka I nebo do nějakého jiného pracovního tábora v oblasti Treblinka-Malkinia. Je celkem zřejmé, že dopis nemohl být poslán z Treblinky II. Formulace „z okolí Treblinky“ může bý možná odkazem na vesnici Treblinka, která stála přibližně čtyři kilometry severně od „tábora smrti“ Treblinky II nebo na železniční stanici stojící jeden kilometr severně. Nejasná je také formulace „hier ist ein Lager“ (zde v táboře). Co mluví proti takovému výkladu je tvrzení, že Helmut dopis předal dělníkovi „blízko Treblinky“, tvrzení, které zdá se odporuje samotnému Levinovi („Nikdy jsem nezjistil, kdo nebo jak mi dopis poslal“).

Že aspoň někteří vězni v Aktion Reinhardt „čistě vyhlazovacích táborech“ byli schopni posílat dopisy ven z tábora bylo odhaleno Julesem Schelvisem v jeho studii „Sobibor: Historie nacistického tábora smrti“ (Sobibor: A History of a Nazi Death Camp; Berg Publishing, Oxford 2007). Schelvis stručně zmiňuje (strana 139) Waltera Popperta, německého Žida, který byl deportován z Westerborku (sběrný tábor v Holandsku) spolu s manželkou 8. května 1943.

V Sobiboru byl Popert předákem Waldkommanda (jednotka řezající dřevo), tento fakt sám zmínil v pohlednici ze srpna 1943 (strana 112, 141). Ortodoxní historici často tvrdí, že holandští Židé, kteří dorazili do Sobiboru museli povině psát dopisy, které byly poslány nejbližším příbuzným do Nizozemska jako součást celkového „klamu“.

Nicméně se předpokládá, že se tak dělo těsně po příchodu než většinu z nich odvedli do plynových komor. Poppertova pohlednice je na druhou stranu napsána po tří měsíčním pobytu v táboře. Jinými slovy: SS povolilo vězni v přísně tajném „vyhlazovacím táboře“ komunikaci s okolním světem!

Článek původně vytištěn v Inconvenient History

Reklamy
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: