Skip to content

Příběhy holokaustu #3 – Rachel Levy

19/02/2010

Dnes vám přináším příběh židovky Rachel Levy formou tří let starého článku z novin News Shopper. A je to příběh věru zajímavý. Pro začátek několik faktů:

Rachelinina matka, bratr a dvě sestry byli okamžitě po příjezdu do Osvětimi zplynováni. Rachel zázrakem ne.

Jednoho dne ji Mengele vybral k zplynování a vzal ji do plynové komory.

Plynová komora, ale byla hned vedle kuchyně a tak se Rachel proplížila kolem zástupu lidí nesoucích polévku a utekla.

Němci jednoduše zapoměli Rachel zplynovat, stráže si ji nevšimli a plot jí nedělal problém. Prostě když tajně vyhlazovat, tak všem na očích!

Rachel o svém příběhu nemluvila 50 let. Nyní svůj příběh vykládá mladým v Anglii.

Noční můra nezmizela

News Shopper

Neděle 21. ledna 2007

od Louise Tweddella

Holokaust může být historií, aleden připomenutí této události se blíží a jsou lidé, kteří tyto hrůzy pamatují.

Před tím, než Němci a Maďaři napadli Československo roku 1939, byl život Rachel Levy idilický, měla oba rodiče a čtyři sourozence.

Ortodoxní židovská rodina žijící v Karpatech jen stěží tušila co je čeká. Na židovské rodiny byla uvalena omezení. Vzdělání a osobní vlastnictví jim bylo zakázáno.

Roku 1942 Rachelin otec Solomon (40), byl od rodiny odtržen a poslán na nucené práce pro ukupační síly.

O dva roky později byla Rachel – tou dobou žijící v Bromley – zajata spolu s matkou Shlimou (37), jejího staršího bratra Chaskela (16), mladšího bratra Ben-Zvia (3) a dvě mladší sestry Etu (8) a Rivku (10).

Se 100 dalšímy Židy z vesnice byli naloženi do vlaku s cílem nechvalně známého nacistického koncentračního tábora Osvětim v Polsku.

Rachel, které tou dobou bylo 14 let, klidně připomíná udlásti vedoucí k jejímu zadržení: „Naši sousedé nás skrývali v lese, ale Němci jim vyhrožovali zastřelením, pokud nás nevydají. Vojáci byli děsiví. Natlačili nás do nákladního auta bez jídla, vody nebo záchoda. Když jsme vystoupili z vlaku, čekalo na nás Gestapo. Ti oddělili děti od matek, mého staršího bratra odvedli do mužského tábora. To bylo naposled co jsem viděla mou matku, sestry a maldšího bratra. Vzali je do plynových komor a já zůstala úplně sama.

Nyní je Rachel 76 letá babička, má dvě děti. Dodává: „V mé paměti je všechno stále bolestivé a čerstvé i po těch letech. Byla jsem zmatená. Nevěděla jsem co přijde.

Během jejího věznění ji navštívil „Anděl smrti“ Dr. Josef Mengele, který si vybíral lidi, které pošle do plynové komory, a které pošle na práci.

Rachel nám vše popisuje: „Vybral mě. Byla jsem otupělá a byla před komoru s vědomím, že vše brzy skončí. Komora stála hned vedle táborové kuchyně a podařilo se mi dostat mezi lidi nesoucí polévku a utekla jsem zpět do tábora.

V táboře nebylo co dělat a Rachel dodává: „Většinou jsme mluvili o jídle, protože jsme měli hlad.

V lednu roku 1945 donutila Rudá armáda Němce k ústupu z Polska, takže Osvětim byla vyklízena a vězni byli přemístěni do Belsenu v Německu.

Rachel pokračuje: „Pochodovali jsme 21 dní bez jídla, vše co jsme snědli jsme si museli najít na polích. Lidé cestou umírali. Někteřé byli zastřaleni za to, že nedrželi krok a ostatní, protože nemohli pokračovat. Když jsme do tábora dorazili, bylo to to nejhorší co jsme kdy viděla.

V Belsenu Rachel našla mladší sestru své matky, také Rachel, ale byla vážně nemocná.

Rachel vzpomíná: „Leželi jsme na podlaze plné vší a sbírali jsme kousky své kůže. Všude kolem nás byla mrtvá těla. Nikoho nespalovali, prostě přes stará těla naházela nová.

Zničená Rachel sledovala jak její tetu hodili na hromadu mrtvol jen několik dní po jejich setkání.

V květnu 1945 britská armáda osvobodila Belsen [Belsen byl Němci smluvně předán do Britské správy, protože Němci neměli prostředky k zaopatření vězňů a nezvládali tyfové epidemie, pozn. Midilird] a Rachel převezli do Prahy, následně do Bratislavi, kde konečně měla nějaký důvod k naději.

Rachel vzpomíná: „Jednoho dne jsem slyšela kroky, sedla jsem si na postel a vešel můj bratr. Byla jsem ohromena; byl to tak zvláštní okamžik.

S pomocí Centrálního britského fondu pro světové židovstvo bylo 700 mladých lidí převezno letecky do Velké Británie, mezi nimi byla i Rachel s Chaskelem.

Dvojici vzali v únoru 1946 do Belfastu a krátce na to se přestěhovali do Londýna.

Rachel se provdala za Žida Phina z Brixtonu roku 1953, vyučila se švadlenou a pracovala v londýnském West Endu.

Chaskal se vyučil účetním a stal se ředitelem finanční společnosti, než roku 1976 zemřel na tuberkolózu ve svých 48 letech.

Rachel nikdy nezjistila co se stalo s jejich otcem.

V rámci připomenutí Vzpomínkového dne holokaustu bude Rachel vyprávět svůj příběh školákům ze základní školy Brindishe na Wantage Road.

Žákům bude představeno drama jejího života příští neděli v The Broadway Theatre v Catfordu.

Rachel nemluvila o svém příběhu téměř 50 let, říká: „Noční můry nezmizely, ale o něco ustoupily. Jen málo z nás o tom mluví, ale je důležité, aby lidé věděli co se nám stalo.

Tak to byl příběh židovky Rachel Levy. Já ty Němce prostě nechápu…. buď jsou nejhloupějším národem všech dob, který se snaží někoho tajně vyhladit, ale nechává naživu tolik svědků, nebo nám tu někdo lže.

Komentáře: 3 leave one →
  1. Olly permalink
    13/06/2010 14:34

    Nechápeš Němce?Já je,naopak,plně chápu,hladili židy až do úplného vyhlazení…Ještě sis nezvykl,že dějiny takzvaného holocaustu nejsou plné lží jen proto,že je to jedna velká lež?

  2. 22/03/2013 08:37

    Ten Mengele byl pěkná stvůra, nechápu jak mohl Američanům tak blbě proklouznout mezi prsty.

  3. NSák permalink
    22/03/2013 15:29

    Máte někdo pravdivé informace o doktorovi Mengelovi.Kromě ničím nepodložených a v detailech rozcházejících historek?

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: