Skip to content

Únor – měsíc černé historie, část 1.

22/02/2010

V anglosaských zemích, přesněji v Anglii a Spojených státech, se měsíc únor považuje za měsíc černé historie, při kterém je lidem (zvláště bílým) vštěpováno jak je černá rasa úžasná. V tomto měsíci tedy anglosaská média připomínají černošské vynálezy (na toto téma také něco do budoucna chystám) a historii plnou…. no já ani nevím čeho, ale mohli bychom si trochu té černé historie připomenout:

Blouwkrantz

Roku 1836 se Búrové rozhodli, že nebudou už více žít pod koloniální správou Anglie a začali se stěhovat do území mimo britský vliv.

Jedna ze skupin pod velením Pieta Retiefa se vydala na cestu do Natalu. Jejich cesta vedla přímo skrz primitivní černošskou říši kmene Zulu. 25. ledna 1838 rozkázal Retief zastavit vozy asi 25km od řeky Tugela a se sedm desáti soukmenovníky se vydal za zulským císařem Dingaanem vyjednat zemi pro svou skupinu. Své ženy a děti nechali vzadu v oblasti Blouwkransu.

Císař Digaan nakonec 3. února 1838 souhlasil, ale už 6. února po slavnostním podpisu dohody zakřičel na své bojovníky „Bulala amatakathi!“ (tento výraz znamená „Zabijte všechny bílé“ – podle legendy, Dingaan ukradl trůn zabitím svého bratra Shaka. Ještě než zemřel řekl Digaanovi, že „bílá čarodějnice“ přijde a zničí jeho říši) a ti pozabíjeli všechny Búry v táboře do posledního muže. Digaan okamžitě vyslal své pluky „impi“, aby zabili všechny zbývající Búry.

Ve dnech 16. a 17. února 1838 zulší bojovníci napadli bezbrané ženy, děti a starce a všechny zabili. Následně ukradli 2000 koní, 25000 kusů dobytka a zabili 553 Búrů, z nichž bylo 185 dětí!

Ještě v témže roce generál Andries Pretorius Zuly rozdrtil.

Kongo

4. prosince 1964 dala belgická vláda Kongu nezávislost. Prozápadní vůdci chtěli, aby se Moise Tshombo stal prezidentem, ale komunisté a afričtí povstalci, tzv. Simbaové, ho napadli… Simbaové se oblékali do opičích kůží a brali drogy, aby „byli neprůstřelní“ – se svým zdánlivým „čarodějnictvím“ získali výhodu nad vládními vojáky, kteří se zalekli a s hrůzou se rozutekli. Simbaové táhli celým Kongem a získávali postupně vojenskou převahu.

Zabrali město jménem Stanleyville a všechny jeho bílé obyvatele shromáždili na náměstí, kde měli být zabiti.

Belgická vláda okamžitě vysílá výsadkové oddíly. Současně Moise Tshombe posílá bílé žoldnéře pod velením podplukovníka Mikea Hoarea v džípech na závod s časem o záchranu rukojmí.

Na Radio Stanleyville zněla zpráva:

„Ciyuga! Ciyuga! Zabte je všechny! Muže, ženy a děti. Zabte je všechny! Nemějte slitování!“

S příjezdem Hoareových žoldnéřů z jedné strany a výsadkem belgických sil do ulic, Simbaové začali nevybíravou střelbu ze samopalů do rukojmí. Rodiče se vrhali před své děti, muži před své ženy… a kulky zabíjely. Simbaové vzali „panga“ meče a tloukli lidi k smrti a když vše skončilo, rituálně zohavili pohlavní orgány svých obětí.

60 bělochů bylo zavražděno než se k nim belgičtí vojáci nebo žoldáci stihli dostat a zachránit je.

Úmrtí američana Dr. Paula Carsona bylo obzvláště palčivé. Tento hluboce věřící křesťan přišel z Belgie, jen aby mohl pomáhat Afričanům… za jeho námahu a lidskost mu Simbaové poděkovali střelením, probudnutím bajonetu a rozsekáním pohlaví. V mnoha případech pak Simaové jedli zavražděné rukojmí a dokonce přinutili amerického velvyslance sníst americkou vlajku.

Belgické jednotky už chtěli jen evakuovat zachráněné rukojmí… ale jihoafričtí a rhodésští žoldáci Mikea Hoarea nechtěli nechat Simbay jít bez trestu…. slyšeli o příbězích jak krutě Simbaové zacházeli s bělochy, kteří zde byli ponecháni liberální bílou vládou; bílé ženy byly skrz vagínu probodávány bambusovými tyčemi, zastavovali kolony bílých mířících do Britské severní Rhodésie a krutě k smrti mučili děti a následně i jejich rodiče. Zvláští zálibu měli povstalci v knězích a jeptiškách, které týrali i přes to, že do Afriky přijeli pomáhat Afričanům.

Rhodésie – 23. červen 1978

V misionářské osadě Elim žili britští duchovní, aby mohli pomáhat Afričanům. Byli zde Peter McCaan, jeho žena Sandra, jejich dvě děti Phillip (6) a Joy (5) stejně jako reverend Phillip Evans s ženou Suzan, dcerou Rebeccou (4), dále zde byl Roy Lynn s manželkou Joyce a děťátkem Pamela Grace (3 týdny), Elizabeth Wendy Hamilton. Tyto bílé misionáře navštívili teroristická banda ZANU PF (ZANILA) Roberta Mugabeho.

Všichni obyvatelé osady byli probuzeni kolem 20:30 a sešli dolů na hřiště, kam chodili, když sloužili černochům mši.Všichni černí z okolí se dívali, ale nikdo nehnul ani prstem, aby je zachránil. Orgie krveprolití trvali celou noc, ženy a všechny děti byly znásilněny a jejich pohlavní orgány byly rituálně rozřezány. Následně všechny ubili k smrti dřevěnými tyčemi a sekerami.

Kolwezi, hlavní město provincie Katanga v Zairské africe – 15. květen 1978

Povstalci v Katangu se zmocnili hlavního města provincie, protože chtěli tuto provincii oddělit od zbytku země, kde železnou rukou vládl Mobutu Seseseko. Kolwezi v té době je hornické město vlastněné francouzskou firmou s téměř 3000 bílými zaměstnanci, kteří městu s klidem mohli říkat domov.

Mobutu vyslal své výsadkáře do města, ale 4000 povstalcůje  zabilo téměř okamžitě a zbytek zahnali do okolní džungle. Za účelem prokázání, že ve městě vládne černý vůdce černé vlády nad černým městem černé provincie, začali na znamení své nezávislosti vraždit bílé zaměstnance dolu. Vraždění se mění v krvavou lázeň, když černí vtrhli do nemocnice, aby našli rodící ženu… rozřízli ji břicho a zabili dítě. Jiné 49 leté ženě zase obsadili dům, kde si zřídili svou základnu a ve volných chvílích ji znásilňovali.

Mobutu inteligentě odpověděl bombardováním města, což na krveprolití ještě přidalo.

Rebelové znásilnili všechny ženy, které našli, a ty které se snažili ukrýt nebo bránit i zabili. Muži snažící se pomoct svým ženám a dcerám byli také zabiti. V jednom případě se 34 bílých mužů, žen a dětí ukrylo v malé místnosti a rebelové jednoduše začali do místnosti střílet kulometem, dokud nebyli všichni ve vnitř mrtví. Naprosto běžně afričané rituálně znetvořili těla znásilněných a zavražděných obětí. Asi 150 bílých lidí bylo zabito.

Dne 18. května 1978 se Francie rozhodla jednat (do té doby Zair žádal o pomoc Spojené státy, Maroko a Belgii…. bezvýledně) a poslala do města své elitní speciální výsadkářské jednotky z francouzské Cizinecké legie. Byli vysazeni přímo do Kolwezi, tváří v tvář vzteklým, ozbrojeným a profesionálním bílým vojákům neměli povstalci šanci a začali utíkat jako králíci. 48 hodin po vysazení Cizinecké legie bylo město opět v rukách bílých a letedla okamžitě začala přepravovat bílé obyvatele zpět do Francie.

Rebelové s sebou na útěku vzali 60 rukojmí, které už nikdy nikdo neviděl a předpokládá se, že před jejich smrtí si vytrpěli nelidské hrůzy mučení, které černí tak rádi páchají na bílých.

Angola – 4. únor 1961

Portugalsko mělo stovky let kolonie, včetně Angoly v západní Africe, velmi bohaté území na minerály a ropu. Portugalci vždy dodržovali politiku integrace svých kolonií do svého národa s tím, že jejich kolonie vždy byly místem, kde se rasové křížení a multikulturalismus byl samozřejmostí a portugalská vláda poskytla lidem ve svých kolonií volné vzdělání a další podporu.

Spojeným státům se to nelíbilo a a tak roku 1961 John F. Kennedyho administrativou podporovaní povstalci z UPA plánovali získat zpět západní Afriku a vytvořit zde stát po vzoru Izraele na Blízkém východě. Kennedy otevřeně řekl portugalskému vůdci Salazarovi, aby portugalci opustili své kolonie, nebo budou čelit důsledkům… a tak se také stalo. Záměrem bylo vytvořit hnutí, které by bojovalo proti rostoucímu komunistickému vlivu v Africe.

Dne 4. února 1961 povstalci z UPA, podporováni Spojenými státy, napadli severní Angolu.

Místo, aby přistoupili k vytvoření státu, černí napadli provincie Zairský Uige a Cuanza Norte a pustili se do obvyklých pogormů proti bílým, vedeni Holdenem Robertoem. Zabíjeli všechny bílé; státní úředníky, učitele, kněze, farmáře, dělníky, kohokoliv, kdo byl bílý. Zabíjeli děti, ženy znásilňovali, muže nutili se na to vše dívat, než je potkal stejný osud. A jak mají černé ve zvyku, po skončení krveprolití rituálně zohavili pohlavní orgány svých obětí.

Portugalská reakce byla pomalá a Angola už byla v rukou povstalců. Až v září 1961 se podařilo Portugalcům vysadit v kolonii své jednotky. Naneštěstí pro povstalce z UPA nebyli portugalští paragáni civilisté a velmi rychle zničili celou UPA, zabráním jejich hlavní základny Pedra Vera 20. září 1961.

Za snahu vytvořit multikulturní a smíšeně rasovou společnost s Afričany zaplatilo 1000 bílých Portugalců svými životy.

Rhodéské město Kariba – 3. září 1978 a 12. únor 1979

Kariba je výletní letovisko, místo kam se jezdí na dovolenou. Místní jezero nabízí nespočet činností, je také důležitým střediskem rybolovu. Každopádně, když se Křovácká válka blížila svému konci, Sověti podpořili teroristu Joshu Nkomoa a vláda Rhodésie s ním začala vyjednávat, přece jenom neudělal moc zločinů proti bílým a proti Mugabeho ZANLAu byl jen bezvýznamný terorista. Bohužel Rusové dali teoriristům ze ZIPRA nové hračky – SAM 7, známe též jako Strela.

Dne 3. září 1978 v průběhu jarních prázdnin vzlétlo letadlo rhodéských aerolinek z Kariby do Salisbury. Teroristé ze ZIPRA využili příležitosti a letadlo plné žen a dětí sestřelili. Pilotovi se úžasně podařilo provést přistání i s hořícím levobokem. Z 58 lidí na palubě přežilo pouhých 18. Osm se vydalo hledat pomoc. Teroristé se rozhodli dokončit svou práci a deset zůstavších ubili bajonety a klacky.

O den později objevilo trosky RLI, bohužel pozdě.

Vláda přerušila všechny rozhovory. Joshua Nkomo v televizi prohlašoval: „Mí chlapci! To jsou mí chlapci! Udělali to… mí chlapci!“

Dne 12. února 1979 si teroristé ze ZIPRA vybrali další civilní letadlo s 59 lidmi na palubě. Všichni zemřeli.

Rhodéské SAS komando objevilo skrýš teroristů nedlouho po jejich útoku a všechny je zlikvidovalo.

Západní svět neřekl nic…. ani politici… ani duchovní… ani média… nikdo nebyl odsouzen za vraždu bílých mužů, žen a dětí. V Rhodésii se tomu říkalo „Ohlušující ticho“. Reakce Rhodésie byla rychlá a strašná.

Rhodéské ozbrojené síly rychle objevili Tábor svobody, kde byli teroristé ze ZIPRA trénováni. Rhodéské vzdušné síly srovnali celý tábor se zemí a vše dodělali vojáci vysazení vrtulníky. Zemřelo 1500 teroristů, kteří neměli odvahu se postavit pouhým 300 bílým rhodéským mužům, protože to je přece něco jiného než střílet na bezbraná civilní letadla.

V těchto zbabělých teroristických útocích zemřelo 117 nevinných bílých občanů Rhodésie.

Západní svět neřekl nic…

Advertisements
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: