Skip to content

Koukáte na fotbal?

20/06/2010

Už toho bylo jisto jistě napsáno mnoho, ale přesto mi to nedá. Za pozlátkem mistrovství světa a za „vyspělou“ a multikulturní Jihoafrickou republikou se skrývá krutá realita, která v brzkých letech čeká celou Evropu, pokud se naše myšlení kompletně nezmění. Přitom lidé v JARu měli kdysi dobrý život.

Lidé zajímající se o apartheid dobře vědí, že se to s dnešní situací nedá srovnávat; tehdy všude byl pořádek, bezpečí, práce, vzdělanost. Není proto divu, že spousty černochů litují zrušení apartheidu a spousta z nich podporovala a podporuje afrikánská hnutí a nedávno zemřelého Eugena Terra´Blancheta. Podobně s nostalgií kdysi mnoho černochů vzpomínalo na dobu „otroctví“ v Americe, kdy měli vše, co potřebovali, ale dnes žijí v nejistotách.

Pravdoláskaři argumentují rasisismem apartheidu a jeho nespravedlností. Stejně tak kdysi odsuzovali parlament v Rhodesii (dnes Zimbabwe), kde byla půlka poslanců bílá a půlka černá. Stvořitelé apartheidu správně chápali, že černá a bílá rasa nemůže dlouhodobě žít vedle sebe, aniž by nedocházelo ke konfliktům, jaké dnes můžeme pozorovat nejen v JARu, ale na celém světě. A to neříkám z nenávisti nebo omezné inteligence, ale protože to tak jednoduše je, protože to tak prostě Příroda zařídila. Teď si jistě přívrženci rovnosti myslí svoje, ale považme ten nespočet konfliktů, které se mezi oběma rasami staly. Bílá rasa je v nevýhodě, protože žije v iluzi, kterou vytvořili dnešní humanisté, a tak bílý člověk netuší jaká je skutečnost, ale tuto skutečnost velmi dobře na vlastní kůži znají nejen bývalí bílí obyvatelé Afriky a dnešní Afrikánci, ale také Američané a západoevropané.

Pštros podle jednoho mýtu schovává při nebezpečí hlavu do písku. Osobně myslím, že ji tam opravdu schovával, dokud nepřišel bílý člověk a nestrčil ji tam místo něho. Už se neumíme stavět k našim problémům, ke stínům vlastní minulosti. Neumíme to, protože nechceme; bojíme se toho, co jsme měli v minulosti udělat. Kvůli strachu z vlastní minulosti necháváme jedny lidi trpět a pomáháme těm, kteří pomoc nevyužijí a jen nás využívají. Místo kruté reality si člověk radši pustí v televizi fotbal a víc ho nezajímá; vždyť je v JARu tak hezky, klid, pohoda, jazz. Stejně jako Olympiáda sloužila k rozehnání pochybností o skutečné situaci světa, i Mistrovství ve fotbale má stejný cíl, tentokráte ještě s nechutným nádechem multikulti propagandy.

A teď zásadní otázka: Co s tím? No, dokud budou u moci lidé jako jsou dnes, svět nikdy nepozná solidaritu mezi bílými, protože taková solidarita je rasistická. Je to přesně to, co vládci za oponou chtějí, abychom ve strachu z postihu odvrhli: odvrhli lid vlastní a příbuzné krve a přijali mezi sebe naprosto cizí a destruktivní živly. Tyto živly vykrmili, ošatili a naivně a slepě věřili, že jsou jako my. Nejsou. Po pár klidných a třebas i šťastných letech společného soužití, opět promluví Příroda – dá průchod jedinečnosti každého druhu.

Čím více tyto tlaky sílí, tím více jsme my, nacionalisté, upřeni k nenávisti k cizímu, namísto lásky k vlastnímu. Právě ti samí lidé, kteří mění naši společnost na beztvaré šedé cosi, se z nás snaží vyrvat lásku k naší vlasti, k našemu rodu a druhu, kultuře a minulosti. Tuto lásku pak nahrazují destruktivní nenávistí k plodům své vlastní práce, aby tak sami zůstali skryti a naše nenávist k nim nenašla cestu. ONI nás učí a ONI chtějí, abychom nenáviděli cizí prvky v našem „organismu“, které byly vytrhnuty ze svého přirozeného vývoje a jimi umístěny do evoluce jiného, i když popravdě podobného, druhu, abychom se tak zdiskreditovali v očích konzumní společnosti. Zjednodušeně by se dalo říct, že umístili divocha z pralesa do civilizace a naučili nás ho nenávidět. Tito divoši nejenže nechtějí, ale v naprosté většině případů ani nemůžou, chápat NÁŠ odkaz, NAŠI morálku, NAŠI civilizaci a NAŠI kulturu. Pro ně je to vše cizí, ale když vidí, že my se nebráníme, že jsme z pohledu Přírody slabí, neostýchají se, a klidně toho využijí. To je jednoduše jejich přirozenost, stejně jako je pro nás, bílé Evropany, více či méně přirozené tvořit, pracovat, vymýšlet, vzdělávat se a objevovat.

Právě náš „organismus“ zaplavený nemocemi jako liberalismus a multikulturalismus umí reagovat, když už vůbec, jen na symptomi těchto nemocí. Ti, jenž tyto nemoce způsobili se tiše smějí, protože si jsou jisti, že je nevidíme, že vidíme jen plody jejich práce. A my, bohužel, skutečně často vidíme jen to, co nám tyto nepřátelské živly způsobily. To je ta největší chyba, kterou můžeme udělat. Musíme nalézet cestu k jádru této strašlivé odporné nemoci a vyrvat ji z těl evropských národů, symptomy této nemoci pak zmizí sami, protože nebude nemoci, která by je způsobila.

To samé platí o Jihoafrické republice. Černí už ze své přirozenosti nemohli udržet situaci v JAR, jaká byla před koncem apartheidu. Podobně neudrželi žádnou z rozvinutých postkoloniálních zemí Afriky. Pak ve své vlastní způsobené bídě prosí o pomoc a dnešní vládci světa skutečně ochotně pošlou nejen peníze, ale i plno naivních idealistických mladých lidí, aby tuto bídu zažehnali, ale hlavně zdokumentovali, aby mohla být naservírována konzumnímu člověku naší civilizace, který je vlivem bezohledného kapitalismu, bezvýchodné demokracie a umělého humanismu donucen projevit lítostnou emoci a poslat co nejvíc svých peněz, které stejně skončí v rukách všech možných zločinců. Jako by toho evropský člověk neměl už tak dost, zvláště v době, kdy celá naše civilizace směřuje k bájnému Ragnaroku,  neustále musíme přispívat na problém, který určití lidé řeší jen povrchně, aby jen tak snadno nezmizel a oni ho mohli využívat i nadále.

George Lincoln Rockwell kdysi řekl, že „nenávidět černochy je šílené, protože černoši byli jen sprostě využiti“. Nebýt dnešních vůdců, nikdy by se noční můra jménem multikulturalismus nestala skutečností, evropský člověk by svobodně žil ve svých zemích oproštěn od „bílé viny“ a z ní plynoucích „povinností“ a černoši by zase žili ve své době kamenné jako dřív. Ani jeden z našich druhů by nebyl přeměňován ve jméně „humanismu“ a „rovnosti“, ničící všechnu přirozenost, na něco, čím nejenže není, ale ani být nechce.

Nadpis dával tušit trochu něco jiného, ale to už je tak. On se možná i ten fotbal potom bude sledovat lépe, když budeme vědět, že není pouhou mastičkou natřenou na tělo napadené multilutriním šílenstvím.

Advertisements
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: