Skip to content

„Můj děda o Heinrichu Himmlerovi a SS“

22/06/2010

Překlad „My grandfather on Heinrich Himmler and the SS“ z blogu A Voice Among Many

Můj dědeček, kterému letos bude 101 let, patřil k elitním mužům nacistického Německa, k SS. Po válce emigroval do Ameriky a usadil se s mojí babičkou v Los Angeles. Můj dědeček se narodil roku 1909 v Mnichově v dobré rodině, ve které nebyl vychováván k žádné nenávisti nebo rasismu, naopak rodina byla velmi vzdělaná a vážila si vzdělání a dobrých rodinných hodnot. Navštěvoval školu, kam chodili jak křesťanské tak židovské děti a on se kamarádil se všemi. Jeho rodina byla tolerantní ke všem kulturám a nikdy ho neučili nenávisti k někomu jinému.

Jako mladý muž byl, stejně jako spousta dalších Němců v té době, zaujat Adolfem Hitlerem. Vyprávěl mi, jak byla celá unavená a zdeprimovaná země smetena krátkou národní hysterií kolem tohoto muže, který měl tak divoké a dramatické projevy o zlaté budoucnosti Německa.

Narozdíl od většiny lidí, kteří šli oddaně s Hitlerem, můj dědeček provedl svůj vlastní průzkum. Promluvil si s dalšími intelektuály v Berlíně, kde toho času žil, a nakonec se rozhodl vstoupit do SS.

Dědeček mi vyprávěl, jak přísné byly podmínky ke vstupu do této organizace. Dále mi také řekl, že za celý čas co v ní byl, se nesetkal s žádným vymýváním mozku, nebo nucením si něco myslet, něčemu věřit nebo něco dělat, proti své vůli.

Více o jeho příhodách a zkušenostech v SS se budu věnovat v dalších článcích (až vyjdou, také je přeložím, pozn. Midilird), ale v tomto článku bych se chtěla věnovat tomu, co můj dědeček řekl o Heinrichu Himmlerovi. Během svého působení v SS měl dědeček šanci slyšet Himmlera během jeho slavného projevu v Poznani v Polsku a dokonce měl šanci se s ním několikrát setkat. Můj dědeček byl velmi sečtělý muž s obrovským zájmem o historii. Také byl intelektuálem s neobyčejně silnou a chytrou myslí, zřejmě to byl poslední muž v Německu, který by se nechal přesvědčit k něčemu, co nebyla pravda.

Před několika lety mluvil můj dědeček o slavné řeči z Poznaně. Můj otec, který je historikem, pustil dědovi WAV soubor se záznamem poznaňského projevu.

Můj dědeček byl naprosto šokován.

Za prvné řekl, že Heinrich Himmler by se nikdy z vlastní vůle nenechal nahrávat, a tak byl děda šokován, že takový záznam vůbec existuje. Dále řekl, že vše, co Himmler a SS dělali, bylo velmi tajné a všechny informace byly velmi silně chráněny, dokonce i obsahy běžných zpráv byly přezkoumávány na všech možných úrovních.

Za druhé, a nejvýce šokující bylo, když děda řekl, že projev, který ten den Himmler řekl, nebyl ani vzdáleně podobný této nahrávce. Také řekl, že kdyby skutečně nějaké vyvražďování probíhalo, Himmler nebyl takový druh člověka, aby o tom otevřeně hovořil. Děda dokonce řekl, že na záznamu ani nepoznal Himmlerův hlas.

Když se můj dědeček setkal s Himmlerem, byl podle dědy tichý, skromný, laskavý až téměř něžný. Himmler kontaktovával mého dědečka v historických záležitostech se starověkou/středověkou německou kulturou a mýty, takže se mu podařilo si s mužem, kterého někdo zve masovým vrahem, sednout a poznat ho.

Můj dědeček říká, že v každé válce bylo mnoho mrtvých, druhá světová válka nebyla výjmkou. Velmi otevřeně se zmínil i o korupci a nedůvěře uvnitř nacistické strany. Vysvětlil mi, že všichni chtěli nějakou moc, což často vedlo k vraždám uvnitř strany.

Také mi řekl, že byli lidé, kteří zneužívali svou moc, a ti nebyli dobří, stejně jako nejsou tito lidé dobří v žádné jiné vládě. Podle dědečka zcela jistě nějaké tábory existovaly, ale jednalo se o tábory zajatecké nebo přemisťovací, jaké byly ve všech tehdejších zemích. Vysvětlil mi, že v těchto táborech lidé umírali nebo byli popravováni, ale nejčastěji zemřeli na nemoce a popravováni byli jen kriminálníci, kteří udělali něco špatného. Podle mého dědy se žádné masové vraždění nekonalo..

Přiznává, že podmínky v táborech nedosahovaly dnešních standartů čistoty, ale dodává, že byl čas války a v Německu to bylo velmi těžké. Děda mi řekl, že by nikdy neměl svědomí (stejně jako muži, kteří s nim v SS sloužili) chladnokrevně zabít nevinnou ženu nebo dítě jen proto, že byli Židé. Mému otci řekl: „Radši bych zabil sám sebe, než abych zabil nevinného muže, ženu nebo dítě.“ Mnoho mužů, kteří s ním sloužili byli otcové a manželé a nikdy by nedokázali zabít, tak jak vykreslují média.

V SS, jak mi děda vyprávěl, učili zabíjet bez milosti, ale to platilo pro zabíjení v každé válce, kde se bojoval muž proti muži. Nikdo je ovšem neučil mučit ani vraždit nevinné lidi. „Samozřejmě, vždy ve všech skupinách na Zemi byli špatní lidé, takže byli i v SS, a možná někteří z nich spáchali odporné věci, ale co jsem věděl, tak za sebe a mé kamarády mohu říct, nikdo nezastřelil, nemučil ani neublížil nevinnému člověku, ani Židovi,“ řekl mi můj dědeček.

Reklamy
komentáře 3 leave one →
  1. Olly permalink
    22/06/2010 11:20

    Super článek,v překladech určitě pokračuj,půjde li to.Jen jedna poznámka,na okraj:Zmíněný dědeček byl,jak jsem si odvodil,příslušníkem waffen SS,ergo s tábory neměl asi mnoho společného,takže ani nemusel vědět,co se v takových táborech děje.Ne,nechci pochybovat o jeho věrohodnosti a nechci ani omílat lži o vyhlazovacích táborech,jen se snažím být objektivní.A navíc,čekal bych takovou nějakou námitku od levičáků,pokud sem zavítají.

  2. 22/06/2010 15:02

    Dobrá připomínka, asi se na tuto skutečnost autorky zeptám.
    Jinak SS divize Totenkopf nejdříve sloužila jako strážní jednotka koncentračních táborů a až následně se z ní stala jednotka bojová, je možné, že sloužil v ní?

  3. Olly permalink
    22/06/2010 15:31

    Dokonce je to hodně pravděpodobné,když tak o tom přemýšlím.Tady je stručná historie jednotky:Pravděpodobně nejznámější divizí Waffen-SS byla 3. SS Totenkopf. Ačkoliv po slabším začátku získala dobrou reputaci, byla navždy spojena s koncentračními tábory a jejich provozem. Za to vděčila skutečnosti, že původ této divize byl v Totenkopfverbände, která se skládala z pěti předválečných Standarte (pluků), které byly spolu s několika členy SS-VT určeny ke strážení koncentračních táborů v Německu, např. Dachau. Tato situace pokračovala na začátku války, kdy byly jednotky měněny mezi frontou a tábory, ale tato praktika byla zastavena po útoku na SSSR, kdy bylo potřeba vojáků na frontě. Pak byla praxe výměn stejná jako u ostatních jednotek Waffen-SS. Bojový původ této divize spočívá v polském tažení 1939, kdy muži z Heimwehr Danzig bojovali spolu s armádou. Po skončení tažení byli začleněni do Totenkopf během rozšíření této divize. Theodore Eicke, který se později stal velitelem této divize, byl původcem vytvoření této divize SS z pěti Standarte Totenkopfverbände. Jejich čísla byla: 1. Oberbayen – základna Dachau, 2. Elbe – základna Sachenhausen, 3. Sachsen – základna Frankenburg, 4. Ostfriedland ? základna Buchenwald a 5. Brandenburg – základna Mauthausen. Těchto 5 Standarte mělo celkem 7.400 mužů, ze kterých 6.500 bylo zformováno do tří pluků, které byly cvičeny důstojníky SS-VT a muži z Totenkopf Standarte Götze, kteří bojovali v Heimwehr Danzig. Odvedenci, kteří vstoupili do divize v roce 1940 nebyli podrobeni tak přísným požadavkům jako u Leibstandarte a SS-VT, ale museli mít arijský původ, dobré zdraví a čistý policejní rejstřík. Štábní důstojníci Totenkopf vedli válku s armádou, protože jim nechtěla dodat protitankové kanóny a automatické zbraně a situace se uklidnila až po zásahu Hitlera. Divize dostala české zbraně ze Škodových závodů. Během invaze na Západ byla již Totenkopf dobře vyzbrojená, organizovaná a disciplinovaná jednotka. Divize se prvních bojů zúčastnila v Belgii jako část 15. Panzer Korps a postupovala velmi dobře, dokud v panice neustoupila při útoku britských tanků Matilda, při které byly její protitankové kanóny 37 mm naprosto nedostačující. Nakonec se shromáždili a vytrvali a při britském ústupu vnikli do jejich pozic. Pokračovali na Merville, kde byla 4. rota 2. pluku napadena 100 muži 2. Royal Norfolk Regiment, kteří se opevnili na samotě La Paradis. Britové se nakonec vzdali a byli postříleni muži SS. Jak postup pokračoval, Britové ustoupili přes moře z Dunkirku a Totenkopf spolu s Leibstandarte dosáhla Boulonge na francouzském pobřeží, kde získala 6.000 zajatců. Na počátku roku 1941 se počet mužů divize Totenkopf rozšířil z 20.000 na 40.000, ale z toho bylo 13.000 starších záložníků, kteří plnili okupační službu v Norsku a ve Francii. Dvě Standarte byly přiděleny během operace Barbarossa jako Kampfgruppe Nord, ale během prvního boje si způsobily ostudu. Na začátku tažení měla divize 18.754 mužů a byla přidělena von Leebově Armee Gruppe Nord a pronikala Litvou a do konce června zničila s Armee Gruppe Nord 15 sovětských divizí. V červenci začal sílit sovětský odpor, ale v srpnu začali spolu s Finy útočit ze severu na Leningrad a 8. září město obklíčili. Tankové divize tvořící součást Armee Gruppe Nord pokračovaly v útoku na Moskvu, ale Totenkopf spolu s 4. SS Polizei Division a dalšími armádními jednotkami zůstal v okolí města Leningrad. Ruský protiútok v prosinci zatlačil Totenkopf zpět na řeku Volchov a zde zůstala do roku 1942. Leningrad zůstal nedobyt a Rusové pronikli mezi Armee Gruppe Nord a Mitte a pokoušeli se je obklíčit. Tyto jednotky vrhly Němce zpět o 120 km a Totenkopf zůstala do konce roku obklíčena v Děmjanském kotli. Během obranných bojů v lednu 1942 byla kompletně obklíčena, ale v dubnu prorazila obklíčení směrem na severozápad. Proběhlo dalších šest měsíců obranných bojů do října, kdy byla zdecimovaná divize, která ztratila 60 % vojáků stažena do Francie k doplnění. Zde byla přeorganizována jako Panzergrenadier Division a zúčastnila se znovudobytí Charkova s 1. SS Panzer Korps Paula Haussera. Během této doby byly tři hlavní pluky divize pojmenovány Hitlerem, 1. jako Totenkopf, 2. Thule a 3. Theodore Eicke, který byl zabit, když bylo sestřeleno jeho letadlo 28. února 1943. V červenci se zúčastnila bitvy u Kursku, kde byla vybavena novými tanky Tiger a Panther, ale po ztroskotání ofenzívy přešla do obrany. Do října ustupovala Charkovem k Dněpru a v lednu 1944 opustila Stalino a Krivoj Rog. Během těchto bojů bojovali granátníci této divize bravurně a v zimě 1943-44 byla divize přemístěna do centrálního sektoru, kde bojovala o Grodno a spolu s divizí Wiking zastavila sovětský postup na Bialystok. Na konci roku 1944 byla odeslána spolu s divizí Wiking k posílení německého útoku na Budapešť. Ten neuspěl a divize se stáhla do Rakouska, kde se vzdala Američanům. Ti ji však předali do rukou Sovětům.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: