Skip to content

Příběhy holokaustu #5 – Emmaly Reed

08/07/2010

Opět další příspěvek do rozjetého seriálu o tzv. „přeživších“ a jejich (ne)uvěřitelných příbězích.

Dnes bude řeč o Emmaly Reedové (79), která byla vězněna po celých 12 let, po válce si nechala odstranit tetování a musela spát v bahně a výkalech a na konci války vážila 15 kilo.

Navždy mě to bude pronásledovat. Mé vzpomínky jsou velmi těžké a bolestivé,“ říká Emmaly Reedová. „Někdy se možná ještě usměju nebo i zasměju, ale bolest nikdy nezmizí. Musíte se s tím naučit žít, jinak vás stáhne dolů.

Paní Reedová měla po svém 12 letém vězení plno příběhů. Holokaust pro ni začal zatčením už v jejích tří letech roku 1933 pro její židovský původ.

Byla jedním z prvních vězňů koncentračního tábora Dachau, kde ji na zápěstí vytetovali vězeňské číslo 4 a na druhou ruku davidovu hvězdu, oboje si později nechala odstranit.

To znamenalo, že jsem byla čtvrtou osobou v táboře a hvězda značila můj židovský původ,“ říkla Reedová.

Jen dodám, že do Dachau byli z počátku posíláni jen političtí vězni bez rodin, či-li opět nějaký zázrak, či co. Tito političtí vězni byli nejčastěji komunisté (ano, většinou Židé), ale pro židovský původ se do Dachau lidé posílali až později počátkem války. Během celkového provozu tábora bylo mnoho vězňů, většinou z řad politické opozice, propuštěno. Potřeba je také říct, že tetování vězňů se provádělo pouze v koncentračním táboře Osvětim. Nikdy se netetovaly davidovy hvězdy, pouze čísla, popřípadě čísla v kombinaci s písmenem.

Paní Reedová při svých vyprávěních popisuje, jak musela jíst trávu, aby zůstala na živu, jak musela spát v bahně a výkalech a jak viděla umírat lidi každý den. Protrpěla si nespočet mučení a přežila i mnoho lékařských experimentů. Vzpomíná si na německé vojáky, kteří mučili a zabíjeli všechny, kdo projevili s dětmi lítost.

Dovolím si citovat pana Wolfganga Jaspera, člena jízdní jednotky SS, která navštívila tábor v roce 1937:

Tábor jsme našli v bezvadném stavu a naprosté čistotě. Vězni na nás udělali velmi dobrý dojem a nezdálo se, že by trpěli hladem. Mohli dostávat a posílat balíky a poštu a dokonce měli i malý obchůdek, kde si mohli kupovat věci. K dispozici měli i kulturní aktivity.“ (Dachau 1933 – 1945, The Official History, Paul Berben)

Tyto obchůdky byly přítomny i v dalších táborech, namátkou třeba v Buchenwaldu, ale i v Osvětimi a ve všech se platilo táborovými penězi. Do Dachau někdy nosili jídlo i lidé z blízkého města, příbuzní mohli do táborů posílat balíčky s jídlem a červený kříž na vše pečlivě dohlížel, takže na hlad si zřejmě stěžovat v těchto časech nemohl nikdo.

Paní Reedová je dcerou francouzského důstojníka (!) a židovky. Po svém příjezdu do tábora byla od svých rodičů oddělena, i přesto, že třeba v „továrně na smrt“ v Osvětimi a dalších koncentračních táborech zůstávali děti s matkami. Podle slov Reedové byl její otec v opozici proti Hitlerovi a tak ho museli nacisté odstranit. V opozici tenkrát ale bylo více lidí a ti odstraněni nebyli a v administrativě i armádě Velkoněmecké říše Židé pracovali bez nějakých problémů. Navíc jako cizinec by odstraněn nebyl, ale byl by s rodinou internován ve speciálním zajateckém táboře pro cizince.

Poslední den v táboře strávila v kómatu zavěšená na zdi za ruce a řětězy kolem krku, všichni kolem ní byli mrtví. Po osvobození tábora se setkala se svou matkou.

Můj poslední den jsem byla přibita ke zdi. Měla jsme být mrtvá, ale nebyla jsem, byla jsem jen v kómatu,“ říká Reedová.

Podle Reedové osvobodilo pár zbývajících přeživších několik francouzských vojáků, které do tábora přivedla její matka. Po osvobození měla být odvezena do nemocnice ve Francii, kde několik měsíců ležela v kómatu.

Ve skutečnosti nebylo osvobozeno „pár přeživších“, ale na 30 000 vězňů a Dachau neosvobodilo „několik francouzských vojáků“, ale americké jednotky.

Reedová podle svých slov věděla, že ji pomáhají všichni doktoři z Evropy, ale podle ní za jejím přežitím stojí něco víc.

Myslím, že důvodem mého přežití je něco jiného. Byl při mě Bůh a vždy mě posílil, když se mě pokusili zabít.

Během svého pobytu v táboře se stala jakýmsi židovským mesiášem. Podle vlastních slov nikdy nezůstal v táboře nikdo tak dlouho (ať už kvůli převozu jinam nebo kvůli úmrtí), aby si s nimi vytvořila přátelství, přesto ji tito lidé učili jak zůstat na živu a co jíst.

V 70. letech se odstěhovala do Ameriky, kde sdílí svůj příběh dodnes.

Také se zajímavě vyjádřila o Adolfu Hitlerovi, který podle ní nebyl ničím výjimečný, ale dokázal nad všemi získat téměř hypnotickou moc:

Nebyl to člověk. Zabil malého chlapce hned vedle mě a já se mu při tom dívala do tváře. Nebyla to lidská tvář, byla to tvář ďábla. To jsou vzpomínky, které nelze zapomenout. Neustále z toho mám noční můry a s křikem se budím ze spaní.

Dodnes jsem opravdu nevěděl, že by Adolf Hitler navštívil nějaký koncentrační tábor a vlastníma rukama vraždil děti, ale dobře.

Ráda bych všem řekla, mějte otevřené oči, držte se pravdy. Je to velmi důležité,“ dodává Reedová.

Ale jaké pravdy? Té, která se nesmí kritizovat? Té, v níž je děr jako v cedníku? Té, která je nepodložena fyzickými důkazy?

To nechám, milý čtenáři, jen na Vás.

No comments yet

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: