Skip to content

Srebrenica: Posvátná lež

13/07/2010

Před pár dny si svět připomínal smutnou událost z období rozpadu Jugoslávie, masakr v Srebrenici. Opět Vám přináším trochu jiný pohled na celou věc, abyste získali pohled z jiné perspektivy:

Překlad Srebrenica: The Sacred Lie z antiwar.com

Vůdce bosenských muslimů Alija Izetbegovič v únoru roku 1991 prohlásil: „Klidně bych obětoval mír za nezávislost Bosny a Hercegoviny.“ A svým slovům zůstal věrný: v březnu o rok později vyhlásila jeho vláda nezávislost a vyvolala občanskou válku trvající tři a půl roku, kdy proti sobě bojovali všechny etnické skupiny – Srbové, muslimové a Chorvaté.

Načasování Izetbegovičova prohlášení bylo zvláště zajímavé, což se často přehlíží. Slíbil válku za nezávislost Bosny ve chvíli, kdy koalice vedená Spojenými státy zahájila operaci Pouštní bouře, která měla za cíl osvobodit Kuvajt od iráckých sil. Počáteční neochota západní veřejnosti k válce byla změněna na „dostat Saddáma“, díky zprávám o iráckých zvěrstvech, například o vraždění dětí. Později se ukázalo, že vše bylo jen součástí propagandy, ale svému účelu to posloužilo (jako mnohokrát před tím a potom, pozn. Midilird).

Tato skutečnost neunikla ani Izetbegovičovi, který si najal stejnou PR agenturu, která šířila zprávy o vraždění dětí a rozhodl se válčit ne v zákopech, ale na CNN. Cíl byl jednoduchý: prostřednictvím skutečného, vymyšleného nebo přehnaného utrpení muslimů měla být odstartována zahraniční intervence, podobně jako se tomu stalo v Kuvajtu. Tak začala výroba mýtu.

Válečné zbraně

Postupně přicházely další a další tvrzení: válka byla „agresí“ ze strany Srbska, které usiluje o „genocidu“. V západní Bosně byly srbské „tábory smrti“, Srbové systematicky znásilňovali muslimky, obléhání Sarajeva bylo strašnější než obléhání Leningradu a Stalingradu dohromady, v roce 1993 bylo zavražděno přibližně 300 000 muslimů. Izetbegovičův ministr zahraničí, Haris Silajdžić, a vyslanec při OSN, Muhamed Sacirbey, tyto zprávy den co den opakovali a den co den byly na pořadu jednání. Západ, zbaven nepřítele ve své Studené válce, na to skočil. Tak konali islámští militanti, po skončení džihádů v Afgánistánu.

Nakonec však byl mýtus odhalen. Celkový počet obětí války byl ani ne 100 000, včetně Srbů a Chorvatů. Válka v Sarajevu, i přesto, že byla brutální, byla přehnaná a zmanipulována k propagandistickým účelům. Neexistoval žádný důkaz masového znásilňování a jako falešné se ukázaly i ony „tábory smrti“.

Izetbegovičův režim žaloval v roce 1993 Srbsko u Mezinárodního soudního dvora za agresi a genocidu. Francis Boyle, americký právník, který vypracoval žalobu, v roce 1995 tvrdil, že „tvrzení bosenského lidu a jeho genocidy bude obhájena před celým světem i historií.“ Přesto v roce 2007 Mezinárodní soud odmítl všechna tato tvrzení.

Jedinou výjimkou byla Srebrenica, kdy Mezinárodní soud uznal, že zde ke „genocidě“ opravdu došlo. Srebrenice se tak stala posledním zbývajícím mýtem bosenské války.

Fakta a fikce

Příběh, oficiálně podporovaný muslimskou vládou, je takový, že po dobytí Srebrenice v červenci 1995 bosenští Srbové oddělili muže a chlapce od civilistů a uprchlíků a popravili je. Přesný počet obětí není znám, ale odhaduje se kolem 7000 až „více než 8000“ popravených. Ačkoliv je tento příběh plný rozporů, byl nekriticky přijat celým západním světem i Mezinárodním soudem a dodnes je neustále opakován.

Když bosenští Srbové vstoupili do Srebrenice 11. července 1995, stalo se tomu naprosto bez odporu. Město před nimi opustilo přibližně 5500 muslimských vojáků z 28. divize bosenské armády a vydali se na pochod k muslimské Tuzle, přičemž své rodiny nechali ve městě. Civilní obyvatelstvo hledalo úkryt v areálu OSN v osadě Potocari. Srbské síly jim poskytly jídlo a vodu, pak zabavily autobusy a nákladní vozidla z okolních srbských oblastí a evakuovaly je na muslismká území. Dnes jsou holandské mírové síly OSN obviňovány ze „spoluviny“, zatímco Srbové údajně měli před jejich očima vraždit muslimy. Ale nic takového se nestalo. Vyšetřovatel OSN, Henry Wieland, který v červenci 1995 strávil týden vyslícháním muslimů evakuovaných z Potocari, nahlásil: „Nenašli jsme nikoho, kdo by na vlastní oči viděl údajná zvěrstva.

Vrcholem cynismu a manipualce je památník „genocidy“ a hřbitov postavený na místě areálu OSN v Potocaře.

Ani Corpus, ani Delicti

Zastánci oficiální verze poukazují na řadu rozsudků Mezinárodního soudu, na tisíce těl nalezených v masových hrobech, přiznání popravčích a požadují, aby celý svět přijal „genocidu“ v Srebrenici jako „soudní fakt“. Tento přístup je typický pro PR, kde záleží jen na tom, čemu lidé věří. V právu, ale záleží na důkazech. Když přijde na důkazy, ani Mezinárodní soudná dvůr ani obhájci oficiální verze nemají nic (to mi něco připomíná, pozn. Midilird).

Korunní svědkyně, na které celý případ stojí, je lhářka. A další svědci byli odhaleni jako křivopřísežníci. Mezinárodní soud vlastní soudní důkazy, shromážděné během posledních patnácti let, 3568 pitevních zpráv, ale jen 2000 skutečných těl. Pouze 442 těl v masových hrobech mělo svázané ruce nebo zakryté oči, což silně nasvědčuje popravě. DNA důkazy nashromážděné Mezinárodní komisí pro pohřešované osoby (organizace běžící pod kontrolou vlády Spojených států) nebyla nidky nikomu představena – ani Mezinárodnímu soudu a soudci! DNA důkazy jediné mohou identifikovat těla; ale nemohou prokázat způsob smrti. Přesto Mezinárodní soud tvrdí, že DNA nashromážděná Mezinárodní komisí pro pohřešované osoby nějak „dokazuje“, že tyto osoby byly popraveny.

Genocida je definována úmluvou OSN z roku 1948 jako akce „spáchaná v úmyslu zničit, úplně nebo z části, národnostní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou“.

Žádný důkaz, který by něco z toho dokazoval nebyl u Mezinárodního soudu nikdy představen. Místo toho bylo záměrem vyvodit závěry na základě objevených těl, jejichž konečný počet byl sám o sobě vyvozen z údajné snahy o genocidu.

Ale kdo jsou pak ti mrtví? Ve většině případů členové 28 divize jak bylo zmíněno výše, kteří opustili své rodiny a vydali se do Tuzly. Zprávy a svědectví těch, kteří přežili, spolu s válečnými záznamy bosenských Srbů, nám malují celkem dobrý obrázek trýznivé cesty přes minová pole pod palbou dělostřelectva a neustáleých potyček s bosenskými Srby. Někteří to prostě vzdali a umřeli vyčerpáním a hladem nebo se vzdali. A jak uvádějí soudní důkazy, množství z nich bylo zajato, svázáno a zastřeleno. To byl jasně válečný zločin a jako takový měl být jeho viník stíhán. Ale nazývat to genocidou vyžaduje protáhnutí definice zákona do neuvěřitelné dály.

Politika genocidy

Tento přístup se nicméně hodí PR propagandě týkající se Bosny. Od samého počátku války byli Srbové prezentováni jako noví nacisté. Chorvaté a muslimové nebyli zase ukazováni jako válčící strana, ale jako nevinné oběti. James Harff, z PR firmy Ruder Finn, vysvětlil tento účel v roce 1993 ve francouzských novinách:

… chorvatská a bosenská minulost byla poznamenána skutečným a krutým antisemitismem [sic]. Deseti tisíce Židů trpělo v chorvatských táborech. Takže zde byly všechny důvody, aby intelektuálové a židovské organizace byli k Chorvatům a Bosňákům nakloněny nepřátelsky. Naším úkolem bylo tento postoj rozvrátit. A podařilo se nám to vskutku mistrovsky.

Tím cynicky vznikla paralela k holokaustu, která získala podporu západní veřejnosti, takže nejenže se režimům v Záhřabu a Sarajevu nepřipomínala jejich minulost, ale celá se natřela na bílo.

Mezitím se někteří Američané pokoušeli využít Srebrenice (a následně stejně imaginární genocidu v Kosovu) jako ospravedlnění pro Americké impérium, jedinou sílu, schopnou „zastavit genocidu“, která byla zdánlivě lhostejná celému světu – což jeden komentátor nazval „militarizace oblasti lidských práv“. Slzy úředníků Impéria v Srebrenici mají smýt jen vlastní vinu z vražd v Iráku a jinde. Taková je politika genocidy.

One Comment leave one →
  1. no coment permalink
    29/08/2010 23:10

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: