Skip to content

Marc Ferro – Sedm mužů ve válce

31/07/2010

Příspěvek od čtenáře Bohemia Patriot

Část jedné pasáže z knihy Marca Ferra – Sedm mužů ve válce

Článek ukazuje začátek propagandy státu USA ve filmu, jak se za chvíli dočteme ze začátku málo věnovaná pozornost se v pár letech obrátila v obrovskou mašinerii filmových lobbistů, kteří neváhali manipulovat s davy, aby přispěli k největšímu krveprolití lidstva svým vítězstvím…

… Vyhlášení války kartami nijak nezamíchalo: v září 1939 ukázal průzkum veřejného mínění, který provedla agentura Roper, že pouze dvě procenta Američanů se domnívají, že je třeba se konfliktu po boku Francouzů a Britů také zúčastnit.

Mapa politických spojenectví byla po uzavření německo-sovětského paktu ještě složitější a Roosevelt byl nucen tomu věnovat velkou pozornost, jelikož se rozhodl kandidovat do voleb v roce 1940. Právě v oněch letech si uvědomil, že vedle tisku se stává nepominutelnou silou také film a že lidé, kteří ho produkují, mají na politické názory diváků-voličů velký vliv.

Svoboda tisku zahrnovala ve Spojených státech také svobodu filmového vyjadřování, existovala pouze jakási autocenzura spojená s mravním kodexem zvaným Haysův kodex. Roosevelt

každopádně považovali film do té doby za pouhou zábavu, stejně jako ostatní významní lidé jeho generace, ale v roce 1937 tento názor změnil, když mu v Bílém domě promítli film Jorise Ivense Španělská země, jelikož komentář četl Ernst Hemingway. Tento film také posílil jeho odhodlání bojovat proti vzestupu fašismu.

Protože nyní lépe oceňoval úlohu, jakou může film sehrát v rámci propagandy ve prospěch demokratických zemí, zajistil finanční podporu pro celou sérii snímků stranícím španělským republikánům (například Poslední vlak od Madridu režiséra Jamese Hogana, Tři kamarádi producenta Josepha L. Mankiewicze atd.) Roosevelt nebyl žádný milovník filmů,ale svět filmu se o Roosevelta zajímal. Již několik let se tento svět rozrůstal o emigranty typu Langa, Dieterleho a dalších, kteří se zapojovali do amerických antifašistických spolků. Kinematografická lobby byla názorně jistě velmi rozštěpená, ale ve své většině podporovala v roce 1940 Rooseveltovu kampan, a Roosevelt jim to pak také oplatil.

Ve skutečnosti se mezi filmaři odehrávala opravdová občanská válka, v níž se odráželi politické názorové střety těch let. Existovali zde několik konfliktů najednou: scénáristé spojení s herci (například George Raft či Paul Muni) proti producentům, intervencionisté (třeba Warner Brothers) proti izolacionistům, liberálové spojení se sympatizanty komunistů – ty jejich protivníci nazývali ,,důvěřivými naivkami“ – proti ,,lokajům“ průmyslových firem, které měly obavu z filmů, jež by mohly Němce urazit (k takovým filmům patřila například Litvakova Zpověď nacistického špiona nebo Chaplinův Diktátor).

Když byl v létě 1939 podepsán německo-sovětský pakt, liberálové jako Melvyn Douglas a Gary Cooper vystoupili z antifašistické ligy. Od té chvíle proti sobě stáli dva tábory: jeden byl jasně prorooseveltovksý (Warner Brothers, David O. Selznick, Frederic March, Humphrey Bogart, James Stewart atd.), zatímco stoupenci druhého tábora soudili, že Nový úděl je určitá forma komunismu a že Roosevelt, který věci řídí tak, aby začala válka, je připraven se spojit se Sověty (sem patřil Adolf Menjou, John Wayne, robert Taylor, Walt Disney a ražiséři Sam Wood, King Vidor či Edward Dmytryk). Své účty s demokraty si pak vyřídil později, v době mccarthurismu, když sestavili známý Black List.

Po útoku na Pearl Harbor musel Roosevelt osobně zasáhnout, aby začalo vznikat vskutku americké válečné zpravodajství,a to proti názoru námořnictva, které chtělo kameramanům společnosti Fox a Paramount vstup na palubu lodi zcela zakázat, takže americké týdeníky si musely často půjčovat obrázky od Angličanů. Aby mohli Ford a Parrish filmovat na Midway, museli se s prezidentem dokonce uchýlit ke lsti (filmaři potom z vděčnosti vložili do svého celovečerního filmu Bitva o Midway krátký záběr Roosevelta juniora, který se přitom bitvy nežúčastnil- Roosevelt pozoroval scénu bez mrknutí oka).

U Franka Capry nechal objednat dokument o způsobu Jorise Ivense (Proč bojujeme: Preludium války), ale asi nejpodivuhodnější bylo jeho osobní doporučení týkající se počtu témat filmů, jež měli vzniknout na pomoc vítězství. Na počest Norska byl natočen jeden film (The Moon Is Down), Sovětskému svazu vzdaly chválu dva filmy (Mission to Moscow a The North Star), antinacismu tři (Hitler´s Childern, Watch on the Rhine, The Man I Married), Francii dva (Renoirův film Podrobená země a Casablanca od Michaela Curtize). Jen jeden film byl protijaponský (Behind the Rosind Sun od Edwarda Dmytryka). Pak tu máme film o námořnictvu, o pozemní armádě, o letectvu, filmy, které obhajují spravedlivé války (Četař York atd.), filmy o průmyslové výrobě, o životě na venkově… Roosevelt vlastnoručně podtrhl jména těch, kdo měli oslavovat to, co bylo ,,neviditelnou pevností“ této země: americkou rodinu.

Žádný jiný vůdce – ani Hitler, ani Stalin – nevypracoval tak… totální program.

No comments yet

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: