Skip to content

Veřejný email od Germara Rudolfa

26/02/2011

Veřejný email, další šíření dovoleno

Germar Rudolf, někde v Mexiku, dne 21. února 2010

Drazí přátelé, drazí podporovatelé:

Od doby, kdy jsem koncem srpna minulého roku opustil Anglii, jsem s nikým nebyl v kontaktu, za což bych se rád omluvil a poprosil o pochopení a odpuštění. Jsem zavázán svou vděčností vaší neustálé morální podpoře a v několika případech také štědré finanční pomoci, která je pro mne velmi důležitá.

Dovolte mi, abych vám pověděl o mé odyssey, ze které pochopíte, proč pro mne bylo v posledních 6 měsících tak obtížné dát o sobě vědět.

Dne 31. srpna jsem odcestoval do Latinské Ameriky doufajíc v brzké obnovení mého pobytu ve Spojených státech („zelená karta“), což jsem pozbyl ke konci roku 2009, abych se tak mohl vrátit ke své ženě a dceři žijícími ve Státech.

Pro připomenutí: Když jsem byl v listopadu 2005 zatčen a deportován ze Spojených států, bylo mi zakázáno se do Států vrátit po dobu pěti let. Můj návrh na zrušení tohoto zákazu jsem podal v létě 2009 a doposud se jím nikdo nezabýval. Přestože má žádost o „zelenou kartu“ byla v dubnu 2010 podstoupena až k velvyslanectví Spojených států ve Frankfurtu v Německu, stále nemohla být vyřízena kvůli trvajícímu zákazu. Bylo mi řečeno, abych s velvyslanectvím zůstal ve spojení až zákaz přestane platit. Ten přestal platit v listopadu minulého roku a tak jsem očekávajíc nějaké rozhodnutí odcestoval do severozápadního Mexika.

Velvyslanectví nás 15. listopadu 2010 informovalo o potřebě pět pracovních dnů na vyřízení mé žádosti, a že mi dají ještě vědět.

Protože i po osmi dnech bylo ticho po pěšině, znovu jsme se zeptali jak to vypadá. Na začátku prosince nám bylo řečeno, že kvůli výměně úředníků došlo ke zdržení. Omluvili se a slíbili urychlené vyřízení mé žádosti v příštích 14 dnech.

Po více než dvou týdnech opět nebylo po odpovědi ani slechu. Má další žádost zůstala bez odpovědi. Výsledkem tedy bylo, že jsem nemohl být na Vánoce se svou rodinou. Byl jsem stále v Mexiku…

Koncem minulého roku se velvyslanectví konečně ozvalo a znovu se omluvilo za zdržení, tentokrát s tím, že naše žádost byla příliš komplikovaná, že nemohli ani odhadnout kolik času jim vyřízení zabere. Na konec jsme se dozvěděl, že má žádost není již v rukou velvyslanectví ve Frankfurtu, ale ve Washingtonu, kde podstupuje zdlouhavou bezpečností prověrku.

Vzhledem k tomu, že jsem od svého požádání o azyl v roce 2000 byl pro americké úřady jako otevřená kniha, nemůže nic tuto zdlouhavou „bezpečnostní prověrku“ ospravedlnit. Po pečlivém zvažování a konzultaci jsme se rozhodli jít k soudu. Dne 31. ledna 2011 jsem vyplnili „Writ of Mandamus“ proti vládě Spojených států, žádajíc federální soud k vydání konečného rozhodnutí. Vláda má 60 dní na rozhodnutí, nebo soud buď můj požadavek zamítne nebo rozhodne velmi rychle. Koncem dubna/začátkem května snad budeme o naší budoucnosti vědět víc. Mezitím soud může nějak popostrkovat vládu, aby už rozhodla. Až se tak stane, očekáváme odmítnutí mé žádosti kvůli nějakému smyšlenému důvodu.

Protože mé mexické turistické vízum vyprší koncem února, budu muset Mexiko opustit. Dočasně budu žít u přítel ve Střední Americe. Je celkem jisté, že má odyssea nebude mít koncem dubna šťastné vyvrcholení, a tak se asi vrátím do Evropy. Protože mám zakázáno být manželem své ženy a otcem své dcery, budu aspoň otcem dětí z mého prvního manželství, až se vrátím do Německa.

Zatím se má žena morálně připravuje na permanentní opuštění Spojených států v létě letošního roku. Už nemůže nést to břímě kariéry a vychovávání naší dcery jako svobodná matka bez jakékoliv podpory. Asi se nastálo usadíme v Anglii, za předpokladu, že má žena dostane povolení. Podle britských zákonů budu muset dokázat, že jsem schopen svou rodinu uživit – což momentálně nejsem, když jsem bezdomovec bez práce.

Rodinné štěstí je zřejmě přípustné jen pro bohaté vrstvy… už jsem více než rok a půl na svobodě, ale stále jsem oddělen od mé ženy a dítěte. Cítím se jako bych byl stále ve vězení. (A to ani nezmiňuji, že účet za právníka jen za leden tohoto roku je ve výši 7,701 dolarů [přibližně 137 000 Kč,- pozn. Midilird].)

Asi si tedy dovedete představit jak se cítím.

Protože zřejmě budu další tři měsíce na cestách, email je jediný způsob jak mě kontaktovat.

Pokud chcete podpořit mě a mou rodinu finančně tak detaily jak tak učinit najdete níže.

S pozdravem

Germar Rudolf

DONATIONS:
Account holder:Germar Rudolf

Bank name:HSBC Bank

IBAN:GB57MIDL40200571299948

BIC:MIDLGB2129U

Bank address: 94 Terminus Road
Eastbourne BN21 3ND
Great Britain

One Comment leave one →
  1. vonrammstein permalink
    27/02/2011 00:21

    Prachy nemám, Germare. Střechu a teplo a něco k jídlu jo.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: