Skip to content

Několik připomínek k demokracii

05/04/2011

Převzato z Národní hrdosti, přeložil Neřeknu.

 

Rád bych představil několik připomínek k demokracii, odvozených z každodenní zkušenosti. Prezentuji je takovým způsobem, aby je dovedl pochopit každý mladý legionář či dělník.

Jsme nositeli demokracie a přijímáme její projevy za nám vlastní. Má to nějakou cenu? Zatím nevíme. Ale víme jednu věc a víme ji jistě. A totiž, že některé z největších a také nejvíce civilizovaných národů Evropy odhodily demokracii i s jejími projevy. A pořídily něco nového. Zbavily se jich navždy? Další národy dělají vše pro to, aby se demokracie zbavily a také pořídily něco nového. Proč? Copak se všechny národy zbláznily? Jsou rumunští politikové jediní moudří lidé na světě? Tak nějak o tom pochybuji.

Ty národy, které prodělaly změnu, nebo ty, které se na ni chystají, musí mít jistě své dobré důvody.

Ale proč bychom se měli zabývat důvody cizích národů? Raději se soustřeďme na vlastní důvody, kvůli kterým bychom my Rumuni měli podpořit změnu.

Pokud bychom neměli žádné důvody, nebo pokud by důvody nebyly dobré, tak bychom měli zachovat demokracii i přesto, že by se jí zbavil třeba celý zbytek Evropy.

Nicméně my dobré důvody máme, jelikož:

  1. Demokracie ničí jednotu rumunského národa, rozděluje ho do politických stran a způsobuje tím, že jeden Rumun kvůli tomu nenávidí druhého. A tak vystavuje rozdrobený národ  náporu jednotné židovské síly v těžkých časech našeho bytí.
    Tento argument, sám o sobě, je dost přesvědčivý k tomu, aby podpořil odhození demokracie ve prospěch čehokoliv, co zaručí naši jednotu – nebo život samotný. Proto, že nejednotnost znamená smrt.
  2. Demokracie dělá z milionů Židů rumunské občany a říká, že jsou si s Rumuny rovni. Dává jim rovná práva. Rovnost? Proč? My jsme zde po tisíce let. S pluhem i zbraní v ruce. Byla to naše práce a naše krev. Proč rovnost s těmi, kteří zde jsou jen sto, deset nebo dokonce jen pět let? Podívejme se do minulosti: My Rumuni jsme plně zodpovědní za Velké Rumunsko. Oni s ním nemají nic společného. Za co by tedy mohli být Židé zodpovědní dle budoucích historiků? Za rozpad našeho státu?
    Takže: žádná rovnost v práci, žádná rovnost v obětování a v zápase za vytvoření rumunského státu a žádná zodpovědnost za jeho budoucnost. Rovnost? Dle starého moudra: Rovnost je zacházet s nerovnými nerovně. Jaké jsou tedy důvody k tomu, aby Židé požadovalí rovné zacházení a rovná politická práva s Rumuny?
  3. Demokracie je neschopna návaznosti. Jelikož je sdílena mezi politickými stranami, které vládnou po jeden, dva nebo tři roky, je neschopna sestrojit a držet se plánů v delším časovém horizontu. Jedna strana zruší plány a snahy druhé. Co vymyslí a vystaví jedna strana dnes, je zítra zničeno stranou druhou.
    V zemi, ve které je třeba hodně budovat, ve které je budování hlavním potřebným požadavkem, jsou tyto nevýhody demokracie opravdovou pohromou. V situaci podobné té, kde jsou vládci měněni co rok, přináší každý nový vládce své vlastní nové plány. Těmi ruinuje to, co vytvořil jeho předchůdce, a začíná vytvářet něco, co zase bude zruinované jeho nástupci.
  4. Demokracie brání politikům v plnění povinnosti vůči jejich národu. Dokonce nejčestnější politik se v demokracii stává otrokem svých příznivců. Buď uspokojuje jejich osobní zájmy, nebo je jimi jeho organizace zničena. Politik žije v tyranii a pod stálou hrozbou svých pánů – voličů.
    Je postaven do pozice, kdy si musí zvolit mezi ukončením své celoživotní práce a uspokojením požadavků svých podporovatelů. A politik se, vystaven takovému výběru, rozhodne vždy pro to druhé. Udělá tak ne z vlastní vůle, ale z vůle lidu země, ve které vládne. Vytváří práci, zadává úkoly, tvoří komise, úřady – vše na účet národa – což stále více zvyšuje tlak na unavené lidi.
  5. Demokracie nemůže vládnout autoritativně, jelikož nemůže prosazovat svá rozhodnutí. Strana nemůže vystupovat proti sobě – proti svým členům, když jsou zapleteni do skandálních podvodů, do zlodějen či vyložených krádeží, jelikož se bojí ztráty svých členů. Stejně tak nemůže vystoupit proti svým protivníkům, jelikož tím riskuje vyzrazení svých vlastních tajností.
  6. Demokracie slouží velkému byznysu. Nákladný zápas v systému soupeřících politických stran v demokracii vyžaduje neustále hojný přísun peněz. Stává se tak sluhou významných nadnárodních židovských finančníků, kteří si z demokracie dělají otrokyni výměnou za to, že ji platí. Tímto způsobem je dán osud národa do rukou proradných bankéřů.

Národ

Když mluvíme o rumunském národu, nebavíme se jen o Rumunech žijících právě teď na jednom místě. Se společnou minulostí a budoucností, se stejnými zvyky, stejným jazykem, stejnými zájmy. Když mluvíme o rumunském národu, odvoláváme se ke všem Rumunům, mrtvým nebo živým, kteří žili na této naší půdě od začátku historie, a také k těm, kteří zde budou žít dále v budoucnu.

Národ obsahuje:

  1. Všechny Rumuny momentálně žijící.
  2. Duše a hroby našich mrtvých předků.
  3. Všechny ty, kteří se jako Rumuni v budoucnu narodí.

Lidé si uvědomí existenci národa ve chvíli, kdy si uvědomí jeho celkový rozsah. Nejen pouze jeho části s jejich individuálními zájmy.

Národu patří:

  1. Biologické dědictví: tělo a krev.
  2. Materiální dědictví: půda a její bohatství.
  3. Duchovní dědictví, které obsahuje:
  • Vlastní koncept Boha, lidí a života. Tento koncept  představuje majetek – duchovní dědictví. Rozsah duchovní sféry je vymezen kvalitami tohoto konceptu. Máme stát, který obsahuje národního ducha, očekávání toho ducha, ducha objeveného vlastní snahou národa.
  • Vlastní čest, která se projevuje shodně s tím, jak je národem přijímána v jeho historii. Vychází z norem odvozených z konceptu Boha, lidu a života.
  • Vlastní kulturu: plody  národního života, výtvor jeho vlastních snah v myšlenkách a umění. Tato kultura není  nadnárodní. Je vyjádřením národního génia, pochází z krve národa. Kultura je nadnárodní ve svém odlesku, ale národní ve svém původu. Někdo udělal dobré přirovnání: chléb může být sněden v zahraničí, ale vždy má označení země původu.

Každé z těchto třech dědictví je svým způsobem důležité. Národ si je musí bránit. Ale nejvíce důležité je duchovní dědictví, jelikož právě ono je opatřeno věčností, jen ono samo přesahuje veškerý čas. Staří Řekové jsou dnes s námi ne snad pro jejich fyzický vzhled, a je jedno, jak moc atletický byl. Z jejich těl je dnes již jen prach. Stejně tak s námi nejsou proto, že měli obrovské hmotné bohatství. Jsou s námi díky své kultuře.

Národ žije věčně skrze svůj koncept, čest a kulturu. Na základě těchto důvodů musí vládci národa posuzovat a jednat. Ne na základě momentálních fyzických a materiálních zájmů národa, ale na základě národní cti, na základě jeho věčného zájmu. Takže: ne chleba za každou cenu, ale čest za každou cenu.

Cíl národa

Je to život?

Pokud by to byl život, pak by nezáleželo na prostředcích k jeho zajištění. Všechny by byly přípustné, dokonce i ty nejhorší.
Musí být tedy položena otázka: Jaké jsou normy vystupování národa na nadnárodní úrovni? Jsou to zvířecí instinkty? Tygr v národu? Platí zde zákony ryb v moři či zvířat v pralese?

Cílem není život. Je jím znovuzrození. Znovuzrození národa ve jménu Ježíše Krista Spasitele. Tvorba a kultura jsou jen prostředky – ne cíle – znovuzrození. Kultura je plodem talentu, který vložil bůh do našeho národa. A jsme za ni odpovědní. Přijde čas, kdy  všechny národy světa povstanou ze své smrti, se všemi svými mrtvými, se všemi císaři a králi. Každý národ má své místo před Bohem. Poslední moment, „znovuzrození ze smrti“ je tím nejvyšším, nejvznešenějším cílem, o který může národ usilovat. Národ se tak stává entitou, která žije dokonce i mimo naši planetu. Existují také v jiném světě, nejen na tomto našem. Pro nás Rumuny, pro náš národ, stejně jako pro kterýkoliv jiný národ na světě, přidělil Bůh specifický úkol; Bůh nám dal historický úděl.
Prvním zákonem, který musí každý národ dodržovat, je naplnění tohoto údělu. Splnění úkolu, který byl národu svěřen.

Náš národ neupustil od tohoto úkolu, bez ohledu na to, jak dlouho a těžko byl ve své Golgotě.

Nyní jsme však vystaveni překážkám, jejichž velikost přesahuje velikost hor.

Budeme tedy slabou a zbabělou generací, která opustí úděl Rumunů a zapře úkol národa?

 

Autor: Corneliu Zelea Codreanu

Zdroj: http://www.ucis.pitt.edu/eehistory/H200Readings/Topic5-R3.html

Advertisements
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: