Skip to content

Přicházející korporativní stát – 2. kapitola – Národní korporace

02/05/2011

Národní korporace

Ekonomové a sociologové jistě uznají, že ve skutečnosti systém korporativního státu výrazně připomíná syndicalismus, vytvořený revolučními mysliteli během devatenáctého století. Pravda, nový syndicalismus je zbaven svého původně třídního uvědomělého náhledu a zahrnuje zaměstnavatele spolu s pracujícími, ale základy zůstávají syndikalistické. V Itálii jsou organizace jak zaměstnavatelů tak pracujících nazývány jako „syndikáty“.

Argument, jenž porazil původní syndikalisty byl ten, že nevěřili v ústřední vládu. Přáli si, aby každý syndikát měl vlastní vládní moc a předpokládali, že tak mohou zajistit vzájemnou distribuci svých produktů vyjednáváním. Je zřejmé, že takové tendence, vyvstálé v každém odvětví průmyslu, by vedly pouze k vykořisťování komunity a snížení celkové výroby, což by nahradilo třídní boj bratrovražedným průmyslovým konfliktem.

Britská unie přijme přísná opatření k zabránění tohoto vzrůstajícího nebezpečí. Korporativní stát může být definován jako syndikalistický systém, jenž je přimknut k silné ústřední vládě. Zástupci spotřebitelů, popsaní v předchozí kapitole, jsou ověřovatelé a kontroloři, jenž ve fašismu zabraňují jakýmkoli tendencím ve vykořisťování národa.

Zástupci spotřebitelů jsou v jistém smyslu vyslanci ústřední vlády, podávající varování o jakémkoli neospravedlnitelném zvýšení ceny nebo omezení výroby. Nicméně se sami opírají o ústřední ekonomický koncil, jenž je pomyslnou korunou průmyslové struktury korporativního státu. Tento všeobecný ekonomický koncil je národní korporací, jenž se skládá ze zástupců všech korporací a centralizuje administrativu celého systému. Korporace sami o sobě nejsou rozdělené pouze podle vlastní průmyslové funkce, ale zcela určitě budou mít ve svém kraji i svá vlastní administrativní střediska.

Například musíme očekávat přítomnost sídel následujících korporací v následujících městech:

Lodní korporace : Liverpool.
Kožešnická korporace : Northampton.
Sklářská a hrnčířská korporace : Stoke-on-Trent.
Textilní korporace : Manchester.
Loďařská korporace : Glasgow.
Kovodělné korporace : Birmingham.
Železářská a ocelářská korporace : Middlesbrough.
Důlní korporace : Cardiff.
Rybolovná korporace : Grimsby.
Zemědělská korporace : York.

Přestože střediska zbývajících korporací mohou být situována do Londýna, mnoho koncilů bude mít krajská sídla, juty v Dundee, výroba příborů v Sheffieldu, atd.

Bude povinností národní korporace koordinovat tyto aktivity v zájmu národního blahobytu. Národní korporace bude volena na stejném principu jako korporace. Bude nominováno rovné množství zaměstnavatelů a pracujících. Počet členů z každé korporace nebude rovný, ale bude se odvíjet od důležitosti daného průmyslového odvětví pro národní blaho. Celkový počet členů bude nicméně držen na co nejnižší možné úrovni.

Její funkce budou čistě výkonné a administrativní, na rozdíl od volené poslanecké sněmovny, jejíž funkce bude zákonodárná. Všechny spory mezi jednotlivými korporacemi, jež nebudou být moci vyřešeny vzájemným kompromisem, budou předány národní korporaci, která rozhodne ve veřejném zájmu. Spory mezi jednotlivými korporacemi budou národní korporaci předloženy také, bude-li potřeba rozsouzení. Úkol průmyslového plánování v celostátním měřítku bude také svěřen národní korporaci, která přizpůsobí spotřebu produkci kontrolou mezd v celém průmyslu. Podobně to bude s investicemi, zahraničním obchodem a dalšími důležitými institucemi, jenž budou řízeny národním ekonomickým koncilem. Všechny ekonomické problémy budou předkládány před tento koncil, jenž v sobě bude soustředit nejvýkonnější mozky průmyslu a nejznalejší lidi venkova, jakožto poradní sbor ministra korporací, působící co by řečník a řídící shromáždění.

Prvořadým úkolem národní korporace musí být vyřešení ekonomického dilematu tzv. „nadprodukce,“ jenž je pevně spjata s nezaměstnaností. Tento problém je v podstatě problémem organizačním, vyvracejíce tak tvrzení učiněné novodobými obránci nezaměstnanosti, která je podle nich nevyhnutelným důsledkem racionalizace, čímž socialisté ve skutečnosti naznačují, že bychom se měli zbavit strojů; návrat k více než sto let staré politice ničení strojů. Skutečně může člověk zvítězit nad novodobými technikami?

Pro jednoduchou analogii si představme na tichomořském ostrůvku dvacet rodin, které se osmi hodinovou prací každý den dokáží svými primitivními technikami v zemědělství uživit. Kdybychom na ostrov pustili filantropa s pluhem, představil by jim racionalizaci. Obyvatelé ostrova by nyní zjistili, že stačí patnáct rodin k zajišťování potřeb celé komunity. Kdyby byli natolik pošetilí a následovali metody západní civilizace, odsoudili by pět zbylých rodin k nezaměstnanosti a zásobovali je jídlem, aby přežili. I ti nejprimitivnější divoši by tohle považovali za naprosto hloupé. Rychle by zjistili, že snížením pracovních hodin z osmi na šest, by byli zaměstnáni všichni a ještě by si užili více volného času.

Z této jednoduché analogie je dobře vidět, že problém racionalizace je problém organizace. Výdobytky moderní vědy nám mohou přinést buď větší bohatství nebo více volného času, popřípadě skloubit obojí. Plánovaný stát musí problém racionalizace vyřešit organizačními metodami. Ne nevyhnutelně navrhujeme zkrácení pracovní doby, ale spíše zvýšení životní úrovně. Používané prostředky budou převážně finanční, tedy vyšší mzdy a platy, stejně jako větší objem peněz a úvěrů v oběhu. Také budeme muset zrušit zlatý standart a zřídit řízení měny. Tedy v plánovaném a disciplinovaném státě nebude hrozit nebezpečí inflace.

Problém je jednoduchý: Moderní věda nám umožnila vyprodukovat obrovské množství zboží a téměř naprosto zasvinila a zneefektnila náš ekonomický systém tím, že toto zboží odepřela těm, kdo jej potřebují. Úspěch státního plánování se nachází na úrovni, na níž mohou být produkty průmyslu distribuovány mezi lidmi; o této potřebě svědčí ta skutečnost, že liberálně kapitalistický systém není schopen tento problém řešit. Korporativní stát nebude zřízen s cílem stabilizovat současný status quo, ale s cílem propustit celou sílu novodobé produkce pro blaho všech jejích částí. S takovým státem budeme schopni naprosto zaručit, že problém nezaměstnanosti bude konečně a trvale vyřešen.

Komentáře: 2 leave one →
  1. Myslič permalink
    02/05/2011 19:49

    To „zasvinění“ a podobné výrazy je tvá překladatelská licence? Nebo to sir Mosley opravdu takto pravil?

  2. 02/05/2011 20:55

    V originále stojí „muddle“, což se dá přeložit jako „zmatek“, „zpackat“, „poplést“, „nepořádek“ atd. ve významu smíchat něco do nepořádku, udělat něco zmateně, nejasně bahnitě, špinavě, prostě bordel… tedy význam je de facto stejný, i když, pravda, slovo „zasvinění“ nemusí do textu zrovna zapadnout🙂
    Jen tak mimochodem: jsem vždy a v každém překladu otevřen alternativnímu překladu či vhodnější volbě slov, aby pak výsledek byl co nejlepší.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: