Skip to content

Jak se tvoří historie

09/05/2011

Jak jsem už někde psal, mám rád fantasy žánr. Kdysi jsem proto, jakožto fanoušek Pána Prstenů, objevil knihu Y. Kirila, Poslední pán Prstenů. Bylo mi docela jasné, že kniha se jednoduše snaží svést na úspěchu celé ságy, která v té době díky filmům prožívala nevídaný zájem o svůj obsah a poselství. Nutno říct, že kniha to byla podle mého skromného názoru špatná a vůbec mě nebavila, což bylo zřejmě způsobeno tím, že jsem od knihy čekal zcela naprosto jiného, než mi dala.

Autor knihu pojal vskutku originálně: co když román J.R.R. Tolkiena není jen fantastickým dobrodružstvím, ale historický román z jiného světa? Pak by Tolkien samozřejmě čerpal z nějakých historických pramenů onoho světa, ve kterém líčí svůj příběh. Zde ovšem nastupuje právě Kiril, prohlašujíce o celém příběhu, že je vlastně lživý, za což ovšem nemůže Tolkien, ale ti, co „tehdy“ historii tohoto světa sepisovali. Jednoduše kdysi ve Středozemí byla válka, kterou si vítězové (Aragorn a spol.) popsali jak se jim hodila a Tolkien ji vzal jako fakt a nijak ji blíže nezkoumal; vzal za pravdu všechny hrdinské činy Společenstva, Gondorských, Rohanských, hobitů i trpajzlika Gimliho, stejně jako jednoduše věřil v ohyzdnost, tupost a válkychtivost Saurona a Sarumana, skřetů a skurutů.

Podle Kirila však vše bylo jinak a hned se dal do úprav. Na vinně podle něj není Mordor, ale naopak Gondor a jeho spojenci. V Mordoru totiž zrovna probíhala průmyslová revoluce, což závistiví sousedé, sami lehce pozadu, nemohli dovolit a jali se vést proti Mordoru válku. Na konec díky své početní výhodě a nečestnostem vyhráli a zašlapali Mordor do země. Krásně je zde například popsán střet jakéhosi mordorského generála (u Tolkiena Pán nazgûlů) s Aragornem, který je vlastně pěkná svině. Aragorn zvítězí de facto zbabělostí a svou proradností a nad umírajícím generálem si utahuje jak ho v historii zesměšní tím, že bude šířit zvěsti jak byl zabit ženou (ano, myšleno Éowyn). Tak v krátkosti správná historie Středozemě.

Kiril i zmiňuje, že vina neleží na Tolkienovi samotném, ale na tvůrcích historie podle dobře známého hesla „vítězové píší historii“. Tolkien jen opsal, co mu jiní připravili, ale do vlastního bádání se nepouštěl. Ať může znít tato Kirilova teorie divoce, její reflexe do naše světa zcela sedí.

Myslím, že výše zmíněné pořekadlo „historii píší vítězové“ zná snad každý. Snad všichni lidé mu i věří (aspoň jsem se nesetkal s nikým, kdo by mu nevěřil) a i přestože ho všichni odkývou, nikdo ho nebere v potaz. Proč? Je toto snad konečným stádiem hlouposti? Ne, jen demokracií. Je to stejné, jako by vám někdo řekl „tyhle houby nejes, jsou jedovaté“, vy mu to odkývali a přesto si ji hned vezmete do kuchyně a ukuchtíte. Kývat ale nemyslet.

V tomto případě je to dosti zarážející v tom smyslu, že minulost má přímý vliv na přítomnost. Nebo-li jak řekl Orwell, „kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost“, což je vlastně téměř to samé jako pořekadlo výše, protože předpokládáme, že vítěz má stále jakousi moc, jenž používá k udržení svého mýtu, či je tento mýtus zcela zažit. Když ovšem popřeme a zcela odmítneme část minulosti a přibarvíme-li si ji, či celou historii kompletně nahradíme mýtem, jak můžeme pak lépe chápat přítomnost? A co víc, takto řízená historie a národní mýty jen plodí mezi našimi národy nenávist a šovinismus; jak jsme mohli vidět v první polovině 20. století, nechávají přímo volnou ruku maloměšťáckému nacionalismu, jenž pouze vyvyšuje vše vlastní, cokoli neohlížející se na to co vlastně, nad všechno ostatní. Takto neslavně skončila první republika a v naprosto stejném duchu jsme se za třetí republiky přebarvili na červeno. Štvaní lidí mezi sebou demokracií, národy šovinistickým nacionalismem pocházejícím z národních mýtů pak zcela jistě nemůže vytvořit nic nadnárodního, co by stálo za zmínku, ale spíše vše ještě více posune na okraj útesu. Co pak teprve v úrovni nadkontinentální, či nadrasové?

Je to silná a opojná chvíle; proč se ptát a bádat; co z toho, že poražení budou plakat, budou mrtví a jejich ženy zneuctěné, jejich knihovny vypálené, my nad tím vším budeme stát jako vítězové, my určíme jak jsme zvítězili. A pokud se to nepovede, tak to zahrajeme na remízu. Toto není konspirační teorie, bohůmžel, ale smutná skutečnost.

Náš národ má svých mýtů požehnaně a naštěstí existují autoři, jenž se těmito mýty zabývají, čímž jsou automaticky označeni za nacisty a jejich tvorba za protičeskou. Čím nám však pomáhají mýty první republiky a komunismu? První republika v mýtizování byla mistr a vše co přišlo po ní se od ní učilo, ať už minulý režim, či ten stávající. Samotná první republika byla založena na lži lžizednářem Masarykem, ale to se všichni radikální demokratičtí masarykovci radši pokálí, než aby to přiznali. Nechci teď hanit čs. legie, které jsou jedou z mála věcí, na kterou můžeme být v minulém století hrdí. Ale proč pak zatracovat a zvát loajalisty zrádci, přestože byli stejně dobrými vojáky a vlastně bojovali často za to samé? O celém mýtu vězení národů a vším před tím stvořeným obrozenci a živeným k bezbřehému šovinismu za první republiky se ani nemusím vyjadřovat. Či mýtus obrovských obětí nacismu, tedy údajného vyhánění z pohraničí a následného připravovaného vyhlazení? Tato mýtizace však není výhradně naším oborem.

To, co bylo myšleno jako propaganda se postupně proměnilo v pravdu a pravda v alibismus poražených. Na západě se teprve v devadesátých letech historici odhodlali přiznat barvu a otevřeně říct, že němečtí vojáci za první války na západní frontě nesekali belgickým dětem ručičky a francouzské vojáky nepřibíjeli k vratům. A co teprve různé snahy Spojených států o vstup do války (a to radši nebudu zmiňovat americké provokace ve válce druhé)? Potopení Lusitanie se stalo omlouváním a radši se to nikdo neodvažuje ani komentovat. Je snad samozřejmostí, že poražené Centrální mocnosti byly po konci války označované jako viníci všeho předchozího utrpení, byly představovány jako ohavné krvelačné bytosti slintající nad svým dalším úlovkem nebohých okolních národů. Stejně se dnes bojí Francouzi přiznat, že neměli tak velký odboj jak si nalhávají a velmi ochotně kolaborovali (ostatně, nebyli sami); obdobně si Italové a další nepřiznají tehdejší lásku k dnes tolik proklínaným režimům To, že si pak Němci vlastně sami vyhlazovací válku vůči svým městům zasloužili, protože tento druh boje sami začali, je pak facka pravdě par exellence.

Ten, kdo zažil studenou válku ví o tomto vykládání dějin své. Ale jsou to právě demokracie, které se v této mýtizaci tak vyžívají. Když Irák zhruba před dvaceti lety napadl Kuvajt, jistí senátoři ve Spojených státech předvedli před speciální komisi několik svědků, jenž s celou plejádou emocí předvedli představení hodné Národního divadla. Slzy se lily proudem nad svědectvími jak Iráčané vraždí a přímo masakrují kuvajtské děti přímo v nemocnicích a inkubátorech. Soudruh senátor se zaštítil holokaustem(tm) s tím, že už nikdy více. Samozřejmě se ukázalo, že všechna svědectví byla smyšlená a média přímo na místě referovala o lži. Jak vše dopadlo? O tomto incidentu se už nemluví, ale vítězství v Kuvajtu se pořád bere jako záchrana kuvajtského lidu před hrdlořezy z Iráku, jenž dnes oslavují naši krásnou demokracii, jistě celí šťastní.

A klidně bychom mohli pokračovat – Izrael v Palestině může zavraždit sedm set dětí a je to všem jedno, protože vyhrálo; NATO může vraždit Srby a dovolovat jejich vraždění albánským teroristům a je to všem jedno, protože stojí na straně vítězů; apartheid v JARu byl špatný, protože to dnešní systém, opět systém vítězící, tvrdí, to že dnešní systém je nástupcem tehdejších teroristů a vrahů je věc samozřejmě zcela jiná; většinu válek za poslední dvě století vyvolali Němci, a my tomu věříme, protože pak rádi Němce vyženeme a krátce se na jejich majetku uspokojíme, protože jsme se na konci války taktéž konečně připojili k vítězství; sociologie a nová levice znají na vše odpověď a jestli si to nemyslíte, tak jste zřejmě odporný rasista a fašista. Takto bychom mohli pokračovat do nekonečna.

V těchto dnech slavíme konec druhé války, mezi bílými nacionalisty známou taktéž jako druhou bratrovražednou válku, Davidem Myattem trefně pojmenovaná jako první sionistická válka. Z pohledu dnešní historie se jedná o zcela jasnou událost. Nepředstavitelné zlo Mordoru vtrhlo do Středozemě a vyhlazovalo národy, znásilňovalo a kradlo. Pak přišel hrdý a nebojácný Aragorn spolu s kamarády z Rohanu a Kraje a toto nepředstavitelné zlo zastavili. Proč tuto událost vůbec zkoumat? Dnes máme spoustu Tolkienů, ale příliš málo Kirilů, kteří se jednoduše nespokojí s jednoduchým výkladem tisíckrát opisovaných těch samých blbostí a mýtů. Co když . . . co když někde pod těmito mýty vítězů, pod propagandou jenž se stala skutečností, leží pravda? Pravda o činech a poměrech, ale hlavně důvodech těchto bojů? Bylo to snad zlo versus dobro? Spanilá výprava na záchranu princezny ze spárů zlého čaroděje? Nebo zápas myšlenek, boj o získání protivníkova trhu, či zápas jiného druhu? Co když vítězové byli ještě větší svině než poražení? Kdo byl v tomto zápase kdo? A kdo vůbec tento zápas začal? Toto nejsou otázky na události minulé (na kterých závisí více, než si můžeme dnes myslet), ale velmi aktuální, jen se rozhlédněte, pokud možno bez televize.

Jestliže víme, že historii píší vítězové, jak víme, že ji v opojení svého vítězství napsali pravdivě? Jak víme, že nešlo jen o tlupu pacholků a darebáků snažící se přivydělat zlatem prohnaného pána, jenž pouze sám zná skutečné cíle této „spanilé jízdy“? A nevíme-li, či aspoň pochybujeme o této sepsané historii, neměli bychom ji smést ze stolu a začít znovu? Co když tam někde v hlubinách na nás čeká skutečnost a velikost, jenž se do dnešního světa rovnosti, tolerance, multikulturi a sebe pohrdání nehodí? Co když v hlubinách leží odkaz našich předků, skutečná výška i hloubka nás samých, naší historie, kultury a obraz společnosti nestavící na penězích, údajném společenském pokroku či utopii rovnosti a štěstí pro všechny? A co když tam leží i odpověď na otázky dneška, problémy jenž už kvůli své samotné podstatě není demokracie sto řešit? Nebo budeme jen tupě předstírat, že ten, jenž je poražen, nemohl a nesměl mít v ničem pravdu? Že byl špatný a tedy zavrženíhodný? Zkuste někdy zapochybovat a položit nekorektní otázku, je to zdravé a co více, brzo zřejmě i trestné.

Komentáře: 5 leave one →
  1. Myslič permalink
    10/05/2011 21:42

    Knihu Kirila Yeskova jsem také četl, je dost dobrá.

    Jen mě zaráží, Midilirde, že cituješ toho exota Myatta. Není on náhodou zrovna ted‘ muslim? I když někde jsem četl, že už zase ne…
    Nejdřív byl křest’an, pak pohan, pak zase muslim a co je zrovna ted‘, to už fakt nevím… Každopádně má v hlavě pěknou bramboračku…
    ÷)

  2. 10/05/2011 22:25

    Mě kniha právě moc nebavila, možná jí dám v budoucnu další šanci🙂

    Ty jsi od Myatta něco četl?

    Já citoval jen jeho názor na 2sv, tedy podle něj „první sionistická válka“🙂
    Už muslim není a myslim, že nikdy nebyl ani skutečným křesťanem či pohanem, přestože se studiem náboženství (i východního) zabýval, taktéž je spojován se satanisty a s propagací lidských obětin, ale to mu nebylo nikdy dokázáno🙂
    Před pár lety si vytvořilnějaký svůj vlastní směr jemuž říká The Numinous Way. Myslím, že už není ani nacista. Je to zajímavá postava s dost radikální změnou názorů při jednotlivých konverzích.

  3. Myslič permalink
    11/05/2011 09:07

    Něco málo z jeho „muslimských“ článků jsem si nechal přeložit. On ho dost často cituje v knize „Černé slunce“ Nicholas Goodrick Klarke. A dokonce mu v doslovu děkuje, že mu poskytl informace pro knihu…

  4. 12/05/2011 10:04

    Předpokládám, že v google translatoru? Kdyby ne, tak bych byl moc vděčný za jejich přeposlání🙂

    Aha, tak Černé slunce jsem nečetl a ani nevím, že u nás vyšlo, díky za tip.

  5. Myslič permalink
    12/05/2011 14:26

    No jasně, že přes Google ÷)

    Nichlas Goodrick – Clarke : „Černé slunce“ Eminent, Praha 2006.
    Stojí to fakt za přečtení!

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: