Skip to content

Carolyn Yeager – Bílá žena válečnice: stav mysli

12/06/2011

Překlad článku od Carolyn Yeager, revizionistky a národní socialistky.

Často můžeme slyšet či číst o mužských válečnících, což je pochopitelné, poněvadž každý národ snažící se být nezávislým a svobodným takové muže potřebuje. Samozřejmě po všech obdobích historie můžeme nalézt rozeseté i ženy válečnice.  Tedy například slavné amazonky z Řecka; královnu válečnici Vishpalu zmiňovanou v Rgvédách; Gordafaridu z íránského Šáhnámu; panny štítonošky a valkýry ze severské mytologie.

Tyto ženy válečnice a mnoho dalších, jenž se nám dochovaly z naší slavné minulosti, jsou vždy zachycené jako statečné a agresivní. I přestože toto ženské chování není normou, a to ani v árijské společnosti, a nereprezentuje ani naši tradiční ženskou roli, jíž se dává v našem případě přednost, jedná se i tak o nastavení vzoru odvahy a oběti, který i my dnes jako ženy můžeme napodobit. Pro nás je býti bílou ženou válečnicí stavem mysli.

Ženy v dnešní Indii zbožňují příběh o Vishpale, protože je inspiruje v překonávání překážek vlastního života. Ženy v Íránu si rády připomínají příběh o Gordafaridě, aby si tak připomněly vlastní vnitřní sílu. My, rasoví potomci bílých Evropanů, máme sami mnoho statečných hrdinek, kterými se můžeme inspirovat, Johankou z Arku počínaje, až k neskutečné “vojačce” z americké války za nezávislost, Deborah Sampson.

Naše historie je jasná – na úsvitu árijských civilizací se se ženami jednalo s úctou a jejich místo ve společnosti bylo i přes jasné rozdíly v podstatě stejné jako u mužů. Ale s invazí vlivu cizích kněží a jiných samozvaných náboženských autorit ztratily ženy v průběhu času většinu ze svých práv a výsad. Tradice Talmudu, stejně jako ortodoxní islámské duchovno, odsunuly ženu do závislosti na otci či manželovi. Následujíce tu samou tradici, Žid Paul (Saul) z Tarsu zanesl do křesťanství neárijskou formou patriarchátu, zralého k zneužívání, tedy něco, co se v původním učení Krista ani nevyskytovalo.

Pevně věřím v to, že ženy mají zásadní úlohu v zajištění vítězství našeho lidu. Musíme si uvědomit, jasně a neúprostně, že bojujeme ve stejné bitvě – zápase – ne pouze za vlastní přežití, přežití vlastní rodiny, kmene či národa, ale za naprostý triumf vlastní rasy. V této bitvě musíme být ve vlastním válečnickém stavu mysli zcela bez hříchu – stavu mysli, chápajíce, že nejdříve musíme nabýt znalostí a pak síly mysli, velkého srdce a pravdivých instinktů.

Je to vskutku velká povinnost, což je důvodem nevelkého počtu moderních žen jakožto válečnic své rasy. Nejběžnější chování, vykazované dnešními bílými ženami je nerozpoznání vlastního nepřítele. Příliš mnoho z nich své nepřátele a “cizáky” velebí, přičemž zavrhuje vše vlastní. Vůbec nechápou, že ostatní kultury mohou mít určité přínosné vlastnosti – nemusí být nutně zcela špatné a zlé – ale nejsou naší kulturou. Nevyvinuly se z našeho rasové dědictví ani krve, jsouce tak nevhodné pro naší vlastní povahu, a tak přímo narušují naši vlastní národnostní harmonii. Mnoho žen se navíc chytilo do pasti víry, že dominance či schopnost vítězit je nespravedlivá a nemilosrdná. Tento pohled se samozřejmě učí i na našich školách.

Dobrý příklad lze nalézt v článku amerického indiána, Davida A. Yeagleya, s názvem What’s up with White Women? V článku se zmiňuje o studentce, která na jedné z jeho hodin přímo vzývala kulturu amerických indiánů a o své vlastní kultuře bílých američanů řekla: „na své kultuře nevidím nic, na co bych mohla být pyšná. Je to doslova nic. Má rasa je nic.“

Ukázalo se, že tato mladá žena „nebyla hrdá na vznik Ameriky,“ tedy na porážku a následné utrpení/přemístění amerických indiánů. Ve své mladosti a nezkušenosti se pokoušela hrát na strunu vzývání profesorovy kultury a zavrhování své vlastní v domnění, že bude souhlasit a ona si ho tak snad získá. Také samozřejmě dávala najevo svou bílou vinu.

Tato mladá žena zcela zřejmě neměla stav mysli válečnice. Ve skutečnosti vykazovala známky chování poražené rasy, ztrácejíce tak jakýkoli respekt. Když Yeagley opouštěl třídu slyšel jak jeden bílý muž utrousil nahlas poznámku, aby ji všichni slyšeli, že by ji určitě nechtěl “ve svém týmu”. Yeagley později vlastním zamyšlením došel k tomu, že by ji také ve svém týmu nechtěl, protože žena jenž není věrna svému vlastnímu lidu, nemůže být věrna ani nikomu jinému. Vzpomněl si na čejenské rčení: “Národ není nikdy poražen, dokud se srdce jeho žen porážce nepoddá.”

V roce 1941 si ve vesnici Pontcharra, ve Francii, se všemi muži v té době na frontě, ženy oblékly své nejlepší šaty na oslavu Dne Bastily a jak se později ukázalo, byl to i den, kdy se vzdali německým dobyvatelům. Mohli bychom se naši mladých studentů zeptat: Kdo si podmanil její lid? Či spíše: kdo, nebo co, si podmanil ji?

Yeagley, mluvíce jako Komanč, řekl, že je hrdý, že byl jeho lid poražen nejmocnějším národem na Zemi, protože válečník je posuzován podle síly svých nepřátel. Vůbec se necítil hrdý, když studentka vzývala jeho kulturu na místo své vlastní; nutilo ho to cítit se méněcenný. “Jestliže je její národ ničím,” ptá se, “co to pak vypovídá o mém?” Právě proto by ji ve svém týmu také nechtěl.

Další stránkou tohoto příběhu je skutečnost, že žádný jiný student ve třídě se nad jejími slovy nevyjádřil pohrdavě. Jen v tichosti poslouchali, nechtějíce urazit svého učitele či se sami vystavit kritice nesouhlasem se svým spolužákem. Zcela selhali, vůbec nepromluvili.

Jednou z povinností bílé ženy válečnice je právě mluvit. Musíme vyprávět příběh bílé rasy, musíme ho vyprávět s hrdostí, nebát se nařknutí z rasismu a odolávat dalším snahám o umlčení. Rasismus není ničím jiným než jen dalším označením vlastenectví – spravedlivá věc, pro níž zemřeli miliony. Největším zločinem, podle vlastenců a neutrálních stran, je pomáhání nepříteli zničit vlastní národ.

Komentáře: 2 leave one →
  1. Myslič permalink
    12/06/2011 11:20

    Tohle je dobré. Nedávno jsem se sešel na pivku s jedním starým spolužákem. Bavili jsme se o všem možném…. I o pohanství. On je „Euroindián“. To jsou běloši, kteří ve volném čase žijí ve stylu Původních Američanů. Maj to perfektně vymakaný, včetně rozdělávání ohně třecími dřívky. Ptal jsem se ho, přoč zrovna Indiáni, proč si nevybral třeba stáré Slovany. A on mi řekl, že bílý lidé zničili všechny přírodní národy a že nemá být, jako běloch, na co hrdý….
    a na druhou stranu ale přiznal, že Původním Američanům (radí jim nějakej kanadskej Indián, co tu žije) je divný, že někdo, jdo nepatří k jejich rase, se snaží být Indián….

  2. 13/06/2011 11:54

    Jaká náhoda – nedávno jsem potkal skupinku dětí (asi nějaká školka) převlečených za indiány, také jsem se sám sebe ptal proč ne za Slovany, Kelty či Germány?. Soudružka učitelka s nimi pak procvičovala různé říkanky jako „nechceš-li aby ti někdo něco činil, nečiň mu to také“ apod. a jedno z nich bylo i „pokud nemiluješ sám sebe, nemůžeš milovat nic“ (či tak nějak), což je zajímavé, kdy žse dnes jedná zcela opačně.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: