Skip to content

Jurgen Graf – Hoax nebo holokaust – 4. kapitola

25/09/2011

A máme tu čtvrtou kapitolu práce Jurgena Grafa, Hoax nebo holokaust. Předchozí kapitoly můžete nalézt zde: 1., 2. a 3.

Co když mají revizionisté pravdu?

Pojďme jen na chviličku předpokládat, že oficiální „pravda“ o holokaustu je lež a tedy, že revizionisté mají pravdu. Výsledkem by bylo uznání, že vskutku k PERZEKUCI ŽIDŮ ve Třetí říši docházelo, ale ne k jejich VYHLAZOVÁNÍ; tedy, že plynové komory a plynová auta byly pouze vynálezem kruté propagandy, stejně jako usekávání ručiček dětem za první světové války; a že nikoli pět nebo šest milionů, ale méně než jeden milion Židů zemřelo na území pod německou správou; a že pouze malý zlomek těchto židovských obětí byl zabit, protože větší část zemřela na nemoci a strádání v táborech a ghettech. Jaký by byl výsledek tohoto odhalení? Jde si to poměrně lehce představit:

– Celosvětová vlna antižidovských nálad;

– Vzedmutí vlny nacionalismu v Německu: politiky, inteligencí, historiky a novináři by bylo celým národem pohrdáno;

– Obnovená možnost objektivní a věcné diskuse o národním socialismu. Dokonce bychom si mohli vypůjčit některá konstruktivní opatření národního socialismu v boji proti nezaměstnanosti, klesající porodnosti a rozšířené konzumaci drog;

– Nacionalismus ve smyslu skutečné reprezentace národních zájmů a obrany národní identity by získal legitimitu. Němci by opět mohli bez hanby říct, „Německo Němcům!“ Francouzi by opět bez studu mohli vykřiknout, „Francie Francouzům!“ Psychologické a politické faktory, které umožnily masovou imigraci ze zemí třetího světa by zmizely;

– Vládci a manipulátoři veřejného mínění by byli zdiskreditováni, a to ne pouze v Německu, ale na celém Západě. Lidé by se sami sebe ptali, proč se tahle celá šaráda musela opírat o cenzuru a brutální sílu tak dlouho, a v čím zájmu. Důvěra ve vládnoucí kruhy by byla vážně otřesena – v časech vážných sociálních a ekonomických krizí, na které „demokracie“ nezná odpověď.

Je jasné, že všeobecné uvědomění si, že holokaust je lež, by mělo devastující následky a to nejen pouze pro mezinárodní židovstvo a stát Izrael, ale také pro politické a intelektuální kruhy v celém Západním světě — zvláště pak v Německu! Výsledkem by bylo přehodnocení všech hodnot, mohl bych-li zde použít slova Friedricha Nietzscheho. Vše by se změnilo. Vše by se muselo znovu přehodnotit.

Co se skutečně stalo?

Před rokem 1941: Říšská vláda požaduje emigraci Židů

Židovská politika NSDAP byla od samého počátku zacílena na snižování židovského vlivu v Německu a podporování tolika německých Židů k emigraci, kolik jen bylo možno. S následováním tohoto cíle se započalo v roce 1933 řadou zákonů a vyhlášek, které omezovaly počet Židů mezi právníky, doktory atd. pomocí kvót, které omezovaly ekonomická a politická práva Židů. Tento stav trval do roku 1938 prakticky bez násilí; dokonce žádný Žid nebyl poslán do koncentračního tábora jen proto, že byl Židem, až do Křišťálové noci (1). Byli-li Židé posíláni do táborů, pak pouze kvůli militantnímu protivládnímu chování nebo kvůli běžným zločinům (2).

Aby podpořili emigraci Židů, spolupracovali národní socialisté se sionistickými organizacemi, které chtěly podpořit co nejvíce Židů k emigraci do Palestiny. Národně socialisticko-sionistická spolupráce byla velmi dobře zdokumentována hned několika autory (3), a není nám známo, že by byla někým zpochybňována.

Protože britský mandát nad Palestinou efektivně zamezil židovské imigraci, ta pokračovala velmi pomalu; majorita německých Židů upřednostňovala imigraci do jiných zemí, zvláště do Spojených států. Ale SSA se rovněž snažilo židovské imigraci do země zamezit (4).

Nicméně v roce 1941 byla větší část německých a rakouských Židů v exilu.

Po roce 1941: Masivní deportace do táborů a ghett

V roce 1941 byla židovská emigrace oficiálně zakázána. Tento zákaz se ovšem v praxi důsledně neuplatňoval. Deportace Židů do pracovních táborů a ghett započala v roce 1941. Došlo k tomu ze dvou hlavních důvodů: za prvé, Němci potřebovali pracovní sílu, protože většina německých mužů byla na frontě. Za druhé, Židé představovali nepopiratelné bezpečnostní riziko. Žid Arno Lustiger, bývalý odbojář a přeživší několika táborů, se hrdě vychloubal, že Židé reprezentují 15% všech aktivních odbojářů, přestože počet Židů ve Francii byl v té době menší než 1%. Špionážní komunistická organizace „Rudý orchestr,“ která Německu způsobila obrovské škody, byla tvořena převážně Židy (6).

Jiné státy internovaly své minority s mnohem menším ospravedlněním: například ve Spojených státech byly všechny osoby japonského původu, dokonce i když měli americký pas, internovány v táborech (7). K těmto vězněním došlo i přesto, že neexistoval jediný případ špionáže nebo podvratné činnosti páchaným japonskými Američany, jak o několik dekád později přiznal Ronald Regan.

Židé v jednotlivých Němci spravovaných zemích trpěli deportacemi ve velmi rozdílné míře. Nepřiměřeně tvrdě to postihlo nizozemské Židy, z nichž dvě třetiny byly deportovány. Na druhou stranou, bylo z Francie podle Serge Klarsfelda deportováno pouze 75 721 Židů, což byla v té době zhruba jedna pětina židovské populace (8). Většina z nich pak byla deportována ne kvůli svému náboženství nebo rase, ale protože byli členy odboje nebo zločinci. Tyto přečiny vedly i k deportaci nežidů.

Úmrtnost v táborech a její příčiny

Úmrtnost v táborech byla většinu času extrémně vysoká. Většina úmrtí byla způsobena nemocemi. Nejnebezpečnější z těchto byla epidemie tyfu, přenášeného vešmi. Insekticid Cyklon B, spolu s jinými prostředky, byl používán k hubení vší.

V Osvětimi, největším koncentračním táboře – výraz „vyhlazovací tábor“ není správný – byla epidemie tyfu nebezpečná zvláště v létě a na podzim. Epidemie dosáhla vrcholu mezi 7. až 11. zářím roku 1942, s průměrnou úmrtností 375 vězňů za den. V první polovině ledna 1943 se Němcům podařilo snížit úmrtnost na 107 za den; ale během května opět vzrostla k 295 úmrtím za den (9).

V západních táborech bylo nejhorším obdobím závěr války, kdy kvůli epidemii tyfu zemřely deseti tisíce lidí. V tu samou dobu německá infrastruktura naprosto zkolabovala v důsledku spojeneckého teroristického bombardování, vedoucímu k nedostatku léků, jídla, přístřeší a dalších věcí v táborech. Ve svých memoárech popisuje Chuck Yeager, první pilot letící rychleji než zvuk, jak bylo jeho eskadře rozkázáno střílet na vše, co se pohne (10):

„Němci nemohli být jednoduše rozděleni na nevinné civilisty a vinné vojáky. Konec konců, farmář svými bramborami krmil německé vojáky.“

Jinými slovy, hladovění po celém Německu bylo záměrně způsobeno Spojenci jejich krutým a ilegálním masivním teroristickým bombardováním; ti samí Spojenci se následně pokrytecky prohlásili za soudce nad poraženými kvůli jejich neschopnosti zásobovat vězně koncentračních táborů dostatkem jídla!

Zvláště otřesné podmínky, zahrnující tisíce nepohřbených těl a živé kostlivce, panovaly během dubna 1945 v Brity převzatém Bergen-Belsenu. Fotografie z toho tábora jsou i dnes neustálou součástí propagandistické kampaně. Jaká je ale skutečnost?

Velitel belsenského tábora, Josef Kramer, opakovaně a důrazně protestoval u svých nadřízených proti neustálému posílání nových vězňů do beznadějně přeplněného tábora Belsen; jeho protesty zůstaly nevyslyšeny. Namísto prostého ponechání vězňů ve východních táborech na pospas Sovětům je národní socialisté evakuovali na západ a rozmístili po západních táborech, aby tak tato lidská síla nepadla do rukou Sovětů. Protože železnice byla téměř zcela zničena, trval evakuační proces často celé týdny; mnoho vězňů tak zemřelo na cestě mezi tábory kvůli studenému zimnímu počasí. V táborech, určených k přijímání evakuovaných se podmínky zhoršovali každým dnem.

Kramerovy protesty byly nevyslyšeny. V Belsenu se všude šířil tyfus a úplavice a nedostatek jídla se stal akutním.

Co měl Kramer dělat? Propustit vězně, aby ti tak mohli šířit epidemie mezi civilní populací? Kdo by je venku nakrmil? Měl snad propustit nebezpečné zločince – kteří byli vězněni spolu s internovanými kvůli politickým a rasovým důvodům – mezi obyvatele? Kramer se rozhodl vyčkávat. Lehce mohl uprchnout do Jižní Ameriky s penězi ukradenými od vězňů, ale věřil v britské „fair play“. Za svou naivitu tvrdě zaplatil. Spojeneckým tiskem ocejchován jako „Belsenská bestie“ byl popraven krátce po právní frašce (11).

Neúměrně velký počet obětí zemřel v posledních měsících války i v jiných táborech. V Dachau zemřelo celkově 15 389 lidí jen mezi lednem a dubnem 1945, za 3 měsíce zde zemřelo víc lidí než za 5 let války — 12 060 vězňů zemřelo v letech 1940-1944. Další 2000 zemřeli po osvobození Dachau Američany (12).

Protože se má za to, že holokaust, tedy plánované vyhlazování Židů, bylo zastaveno na podzim 1944 (13), masová úmrtí v táborech v roce 1945 nedokazují nic spojitelného s „masovým vyhlazováním“. Smrt zachycená na fotografiích je sice tragická, ale také nevyhnutelný důsledek německého kolapsu, který neměl naprosto nic společného s plánovanou genocidou – docela v rozporu se spojeneckou bombardovací válkou proti německému (a japonskému) civilnímu obyvatelstvu. Zničení jednoho malého města jako Pforzheim krátce před koncem války si samo o sobě vyžádalo 17 000 obětí (14). Více lidí zahynulo za jediný únorový večer roku 1945 ve Pforzheimu – většina z obětí uhořela zaživa – než v Dachau za 9 let, tedy mezi roky 1933-1944.

Židé samozřejmě umírali i mimo koncentrační tábory. Podle jednoho židovského zdroje zemřelo v Lodžském ghettu mezi podzimem roku 1939 a podzimem roku 1944 celkem 43 411 lidí. Před vypuknutím povstání (na jaře roku 1943) bylo ve varšavském ghettu zaznamenáno 26 950 úmrtí (15). Někteří z těchto lidí by zemřeli přirozeně (například, na stáří) tak jako tak. Jiní Židé zemřeli během bojů nebo během evakuace.

Hromadné střílení na východní frontě

Nakonec je třeba říci, že žádného revizionistu by nikdy nenapadlo zpochybňovat, že mnoho Židů bylo zastřeleno na východní frontě. Co si však představíme pod slovem „mnoho“? 20 000? 50 000? 100 000? Kvůli nedostatku spolehlivých zdrojů nemáme tušení. (Hlášení Einsatzgruppen, které má dokazovat zavraždění více než jednoho milionu lidí na východní frontě, bude probráno níže). Tato zastřelení byla nevyhnutelnou reakcí na vraždy, ilegální partyzánskou válku rozpoutanou Sověty za německými liniemi. Němci reagovali úplně stejně jako Francouzi v Alžírsku, Američané ve Vietnamu a Sověti v Afgánistánu. Samozřejmě, partyzáni byli popravováni (což je podle mezinárodního práva dovoleno); samozřejmě, docházelo k střílení rukojmích, mezi nimiž bylo více Židů než-li nežidů. Mnoho dalších Židů bylo zastřeleno pro „podezření z bolševismu,“ i když nebyli ani partyzáni ani rukojmími – přesně to samé dělali o desetiletí později Američané při bombardování „oblastí podezřelých z aktivit Vietcongu“ napalmem, vraždíc tak velmi krutě nespočet neozbrojených civilistů

V SSSR, stejně jako všude jinde, židovské zastoupení v partyzánských skupinách vysoce převyšoval jejich podíl na celkové populaci; ve skutečnosti je tato skutečnost s pýchou zmiňována v židovské literatuře (16). Důvodem, proč Židé v Němci okupovaných oblastech Sovětského svazu trpěli tak velkou úmrtností byl způsoben partyzánským bojem, nikoli rasovými vraždami.

Abychom to shrnuli: Židé během druhé světové války vskutku těžce trpěli a vskutku přestáli vysoké ztráty. Ale lidé trpí a umírají v každé válce. 250 000 lidí upálených zaživa nebo rozdrcených pod zříceninami Drážďan během jediné noci je také utrpení; stejně jako stovky tisíc hladovějících Rusů ve Stalingradu, nebo 180 000 Poláků zabitých během rozdrcení povstání ve Varšavském ghettu. Vězni koncentračních táborů nebyli jediní lidé, kteří trpěli; němečtí a ruští vojáci na frontě také trpěli.

Je židovské utrpení během druhé světové války „unikátní“? Jsou procentuální ztráty Židů mnohem vyšší než národů, které byly zvláště postiženy válkou? Abychom na tyto otázky mohli odpovědět, musíme se seznámit s důkazy údajného „holokaustu“.

Poznámky:

1) Více o Křišťálové noci ve standardní práci ortodoxní historiografie H. Graml’s Der 9 November 1938. ‚Reichskristallnacht‘, Bonn, 1958, a revizionistické vylíčení událostí v Ingrid Weckert’s Feuerzeichen (Grabert, 1981).
2) Skutečnost, že žádný Žid nebyl během ranních let národně socialistického režimu deportován do koncentračního tábora, bylo potvrzeno spolehlivým zdrojem, konkrétně židovským profesorem Arno Mayer (Der Krieg as Kreuzzug, Rowohlt, 1989, str. 200).
3) Dvě standardní práce o národně socialisticko-sionistické spolupráci jsou The Transfer Agreement od Edwin Blacka (New York/London, 1994), a Hitler und der Zionism’s od Francis Nicosia‘ (Druffel, Leoni, 1989). Krátké shrnutí důležitých bodů můžeme nalézt v práci Ingrid Weckert v Auswanderung der Juden aus dem Dritten Reich (Nordwind Verlag, Molevej 12, Kollund/DK). Rovněž Heinz Hoehne toto téma probírá ve své standardní práci o SS (Der Orden unter dem Totenkopf, Gondrom, 1990).
4) V tomto případě porovnejte s Ingrid Weckert, Auswanderung… (viz. poznámka 3).
5) Spiegel, no. 7/1993.
6) Více o „Rudém orchestru“, například v Gerd Sudholt, Das Geheimnis der Roten Kapelle, Druffel, Leoni, 1979.
7) Historische Tatsachen, no. 41.

8) Serge Klarsfeld, Le Mémorial de la Déportation des Juifs de France, Beate Klarsfeld Foundation, Brussels/New York, 1982.
9) Více o počtu úmrtí v Osvětimi v Jean-Claude Pressac, Die Krematorien von Auschwitz, Piper, 1994, str. 193.
10) Chuck Yeager, Yeager: An Autobiography, Bantam Books, New York, 1985, str. 79.
11) Více o Bergen-Belsenu a Josefu Kramerovi v Journal of Historical Review, Post Office Box 2739, New Port Beach, CA, USA, spring 1995, as well as Robert Lenski, Der Holocaust vor Gericht, Samisdat Publishers, 206 Carlton Street, Toronto, Canada, 1993, str. 197, ff.
12) Více o úmrtních statistikách tábora Dachau v Paul Berben, Dachau, the Official History, The Norfolk Press, London, 1975.
13) Podle Enzyklopaedie des Holocaust (str. 118), bylo plynování v Osvětimi zastaveno v říjnu 1944.
14) Erich Kern, Verbrechen am deutschen Volk, K.W. Schuetz, 1983, p 150/151.
15) Historische Tatsachen, no. 36.
16) Porovnejte popis s Enzyklopaedie des Holocaust, str. 1584 ff.

Komentáře: 11 leave one →
  1. Lukáš permalink
    01/10/2011 23:24

    Co by se stalo, kdyby se dalo revizionistům za pravdu?…to zní tak krásně, ale v USA, kde je svoboda slova, tak se revizionistům za pravdu nedá. I kdyby argumenty revizionistů zněly jako argumenty těch, co kdysi tvrdili, že Země není placka. Prostě ti, kdo mají moc vytvářet „pravdu“, tak to pro ně jistý význam má. Tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou. Co se týká primárních zdrojů, ty stejně nejsou přístupné každému, takže si to nikdo nedokáže ověřit:-/

    Ale díky za překlady, je to velice povedené a myslím, že to má tendenci probudit hnutí mysli i v těch nejzarytějších holocaustnících.

  2. Lukáš permalink
    01/10/2011 23:44

    Mám dotaz na kohokoliv, kdo se zajímá o tzv. revizionismus, včetně autora webu – v knize Ženy nacistů (http://www.dobre-knihy.cz/detail/47271/zeny-nacistu-anna-maria-sigmundova.htm) jsem četl, že kolovalo mezi manželkami nacistů, že stínítka od lamp jsou dělána z lidské kůže. Neslyšel jsem o výrobně něčeho takového🙂, ale chci se zeptat, co kdo o tom víte. Už jsem četl o tom, jak vznikla fáma o výrobě mýdel z lidských těl. Myslíte si, že je dokonce možné, že se to nedělo v masovém měřítku (a propaganda to zveličila na úroveň masové výroby nábytku z lidských těl), ale přeci jen k tomu docházelo? Nedivil bych se, kdyby si nějaký blb z koncentráku nechal dovést kosti a z toho si vyrobit bytové doplňky..

  3. Bob permalink
    02/10/2011 19:44

    O tom zda se mýdlo nedělalo třeba i v malém měřítku řeč být nemůže, Yad Vashem a Yaacov Lozowick píše

    „The basis for this position is that, 58 years after the end of the Shoah, no concrete evidence has ever come to light that could indicate that the Nazis were making soap from human fat. No industrial documentation, shipment orders, specifications or designs; no testimony from anyone, Jew, German or other who participated in such a process, no infrastructure, nothing.“

    Zde celý článek na tohle téma, pěkně shrnuto a ozdrojováno
    http://www.vho.org/aaargh/tche/MWmytus.pdf

    Mýdlo už bylo tedy hozeno přes palubu x let zpět, se stínítky, zcrvklými hlavami apod. příběhy se to má podobně co do důkazů. Samozřejmě ale i tak nás ve škole učili jak se tohle vše dělo, dodnes si tu hodinu pamatuji, mýdlo, stínítka, obaly na knihy atd. Můžeš i sám poslat dotaz na Yad Vashem pokud máš pochyby.

    V talk show s Philem Donahuem, na kterou jsem dával tuhle link, mluví do telefonu svědkyně s německým přízvukem o dělání mýdel z lidí, viděla to prý na vlastní oči, zatímco revizionista Bradley Smith kroutí hlavou, ostatní včetně oficiálního historika a přítomných přeživších svědkyň naopak uznale pokyvují, prostě komedie. Michael Shermer v reakci na ty nesmysly co říkala reagoval „vidíte? dokonce ani němci sami to nepopírají, vidíte to?“ Přitom on jako vystudovaný historik a znalec Holocaustu a měl moc dobře vědět, že lže jak když tiskne.

    Tady ukázka mýdla předložená Sověty v Norimberku

    Zde ukázka stínítka, kusů kůže nebo zcvrklých hlav z Buchenwaldu jako „důkaz“ od spojenců.

    Tyto „důkazy“ nemusely být zkoumány díky podmínkám stanoveným pro Norimberský proces:
    „Soud není vázán důkazními pravidly.“
    „Soudní dvůr nemá vyžadovat důkazy pro všeobecně známé skutečnosti, nýbrž je má vzít na vědomí.“

    Netřeba připomínat, že se to vše ztratilo a ty tzv. „důkazy“ jsou bůh ví kde, jak se rychle objevily, tak rychle zmizely. Stínítka mají tuším také původ z Buchenwaldu jako ostatně vše z týhle skupiny příběhů, prý to bylo nalezeno v domě Ilse Kochové, manželky velitele tábora, nakonec se obvinění neprokázalo (proces v Dachau 1947) a generál Lucius D. Clay řekl –

    „There is no convincing evidence that she [Ilse Koch] selected inmates for extermination in order to secure tatooed skins or that she possessed any articles made of human skin.(1)
    Well, it turned out actually that it was goat flesh. But at the trial it was still human flesh. It was almost impossible for her to have gotten a fair trial.“(2)

    V dalším procesu ale k mýtu o stínítkách soud přihlédl, žádné obvinění, žádný důkaz, nic, soud jen přihlédl k tomu, že v domě prý byla nalezena stínítka tak jak to padlo v tom prvním procesu u kterého to nebylo prokázáno, absurdní.

    Stínítka se ale zdá se ještě drží, jen je tu ten malej problém, který holocaustníky trápí ve většině případů, nejsou totiž důkazy, testy, vůbec nic, jen svědectví tzv. očitých svědků. Vtipný je jak i po opuštění mýtu s mýdlem samozřejmě svědci dál mluví svou a vše to viděli, rozuměj „řekl jim to jejich dobrý přítel, spoluvězeň, který už ale umřel“. Nedivil bych se, kdyby to pak hodili taky přes palubu jako propagandu, jenže to svedou na propagandu nacistickou ne židovskou, podobně to tuším udělali s mýdlem.

    Co se týče zdrojů, tak ano, ty zdroje si obyčejný člověk hned tak neověří, ale jedno je důležité, můžeme jim věřit, vem jed na to, že kdyby jedna nebo druhá strana odkazovala na neexistující zdroj, nebo vymyšlený atd. tak to ta druhá strana okamžitě zjistí a rozmázne, to si nikdo nelajzne si vymýšlet zdroje.

    Pro mě jsou mýdla, stínítka, zcrvklé hlavy, trhání dětí vejpůl rukama SSáků a další příběhy jen snůška výmyslů bez jediného důkazů, svědectví někoho se dá těžko brát jako důkaz a u svědků holohoaxu to platí obzvlášť.

    1.“Clay Explains Cut in Ilse Koch Term“, New York Times, 24 Sept. 1948, p. 3.
    2. Interview with Lucius D. Clay. Official Proceedings of the George C. Marshall Research Foundation. Transcript of a videotape interview shown at the conference „U.S. Occupation in Europe After World War II“, 2324 April 1976 at Lexington, Va., sponsored by the George C. Marshall Research Foundation, pp. 37-38. (I am grateful to Robert Wolfe of the National Archives for bringing this interview to my attention.)

  4. Lukáš permalink
    02/10/2011 21:14

    Díky za odpověď, po tom, co jsem to sem vložil, přečetl jsem si tenhle článek a to mi mnohé objasnilo:

    https://radicalrevival.wordpress.com/2010/11/28/dokazuji-fotografie-vyvrazdovani-zidu/

    Nicméně se chci zeptat ještě znovu – je možné, že fámy o výrobě stínítek kolovali mezi špičkami nacistů, nebo je historička A. M. Sigmudová podvodnice?

  5. 02/10/2011 22:01

    Je v knize zdroj pro toto tvrzení nebo nějaké podrobnosti?

    Bob to velmi hezky shrnul, já jen dodám:

    Po osvobození KT Buchenwald se do něj z okolí nahnalo stovky civilistů, kde jim byly předvedeny „nacistické ukrutnosti,“ mimo jiné právě stínítko na lampě z „lidské kůže,“ údajně nějakého Hanse. Lampa byla posléze použita při Norimberském procesu jako důkaz a následně se ztratila, spolu se scvrklými hlavami a dalšími „důkazy.“ Proč, když se při Norimberku tyto předměty prezentovaly jako důkaz, nebyly podrobeny žádným analýzám, ale jednoduše se důkazem staly, asi jako záznam konference z Wansee atd.

    Podle A. L. Smith, Die „Hexe von Buchenwald“ byla stínítka vyrobena z kozí kůže. Při hurikánu Katryna se v New Orleans našla jedna taková údajná lampa a byla o ní sepsána kniha, jenž ji spojuje s lampou z Buchenwaldu. USHMM, Yad Vashem i Buchenwald ji však lampu odmítly a naopak se o jejím původu vyjádřily skepticky, přesto objevitely radily, aby zvěst o lampě i nadále šířil. Holocaust Memorial Center v Americe rovněž měl v držení lampu, mýdlo a další věci, které se ukázaly nebýt z lidských ostatků.

    Podle Why People Believe Weird Things, Skeptic Michaela Shermera jsou historky o mýdlech a lampách nepravdivé, ale nejsou lží, nýbrž mýlkou.

    Rovněž je zajímavé, že den před tím, kdy měl generál Eisenhower navštívit Ohrdruf, kde bylo cca 30 těl, byl osvobozen tábor Buchenwald s lampami, tetováními, scvrklými hlavami apod. Proč teda nejel Eisenhower to Buchenwaldu a naopak právě v Ohrdrufu nařídil rozject propagandu o „zvěrstvech“ v táborech?

    Největší výsměch je asi článek v časopise Time (20. prosinec 1950), kde je „svědectví,“ podle kterého lampa stála na třech lidských nohách.

    „Myslíte si, že je dokonce možné, že se to nedělo v masovém měřítku, ale přeci jen k tomu docházelo?“

    Tohle dnes tvrdí David Irving, podle nějž byl holokaust malý, přesto byl, a mohl za něj pouze Himmler. Nevraždilo se plynem, ale kulometem apod.

    „Nedivil bych se, kdyby si nějaký blb z koncentráku nechal dovést kosti a z toho si vyrobit bytové doplňky.“

    Podle mladýho Bormanna měl sbírku kostěného nabytku Himmler, ale pokud vím, nikdy se tato sbírka nenašla a žádný historik Bormanna necituje.

  6. Lukáš permalink
    02/10/2011 22:17

    Midilird: díky za odpověď. Myslím, že v té knize, kterou jsem uvedl je pouze letmá zmínka o tom, jak se žena nějakého nacisty (popravdě nevím kterého) podivovala nad těmi stínítky. Nemuseli být z lidské kůže, ale sám bych se nedivil, kdyby se nějaké podobné fámy roznášeli i mezi elitou Třetí říše.

    Ještě se chci zeptat, jak se revizionismus staví právě k tomu záznamu z konference ve Wansee. A jaký máš postoj k tomuto článku (a k výpovědi A. Eichmanna v Izraeli):
    http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/229861-mohli-jsme-udelat-vic-litoval-eichmann-po-valce.html
    Jestli máš k tomu nějaké články, tak dej odkaz, bude to rychlejší, dík.

  7. Bob permalink
    03/10/2011 01:15

    Není to otázka na mě, ale snad nebude vadit má reakce. V záznamu o Wansee, který je jen kopií bez spousty důležitých náležitostí se nepíše nic o vyvražďování, jeden rozbor je zde, je tam hodně rozporů, které na vyvražďování opravdu neukazují.

    http://www.cephas-library.com/israel/The%20Wannsee%20Protocol.htm
    Zmínka je i tady v češtině http://solargeneral.com/mirrors/nsec/www.nsec-88.org/knihy/osvetim/osvetim.html

    Naopak se tam pokud vim tzv. „konečné řešení“ dává v kontextu s tzv. Madagascar Plan, tzn. vysídlením Židů na tento ostrov což potvrzuje i „Rademacher Memorandum“ z 10.2. 1942

    „The war with the Soviet Union had placed other territories at the disposal of the final solution. „Therefore the Führer has decided that the Jews shall be deported not to Madagascar but to the east. Madagascar thus no longer needs to be provided for the final solution“. (The Final Solution and the German Foreign Office, p. 79)

    Kdo vydedukoval, že „konečné řešení“ je krycí jméno pro vyvražďování Židů, to mi hlava nebere, nenašel jsem jediný důkaz/zdroj, který by to vysvětloval a z čeho to vzešlo, zatímco tyto dokumenty nacistů to dávají jasně do spojitosti s vysídlením. Stále platí, že neexistuje jediný dokument, potvrzující vraždění nebo nějaký plán genocidy. Zajímavost je také to, že „konečné řešení české otázky“ je překládáno jako přesídlení a germanizace, zatímco to samé ve spojitosti se Židy je překládáno jako plán genocidy.

    Ty pásky se nazývají „Sassen tapes“ kdyby si to chtěl hledat, já to viděl už před pár týdny kdy jsem to náhodou objevil, média se s tím neserou samozřejmě, toto „Svoji práci jsme neudělali pořádně. Mohli jsme udělat víc“ překládají jako „neudělali jsme vraždění pořádně, mohli jsme jich povraždit víc“ z jakého kontextu to ale bylo opravdu vytrženo jsem se tehdy ani teď nedopátral, asi takovou to má váhu, proč to dávají do kontextu s vražděním, to asi nikdo netuší. V revizionistických kruzích jsem o tom našel diskuse už v roce 2005, nechápu to senzační odhalení na výročí procesu s Eichmannem o 6 let později, divné. Ví se o tom už minimálně 30 let, už tehdy se z nich něco publikovalo, fakt nechápu tu senzaci a hlavně, že za ty desítky let prostě nelze nic najít. Nahrávky se opět objevily jako blesk z čistého nebe, jak už to tak bývá zrovna na výročí, opět jsem se nedopátral přesného přepisu, nedopátral jsem se ani toho kde si to mohu poslechnout nebo zda bylo prokázáno, že je to pravé, nějaká analýza a jak to tak vypadá, ticho po pěšině, člověk by čekal mediální pokrytí, pouštění na požádání nebo vystavení někde v muzeu atd. ale nic nemohu najít, jen vytržené pasáže bez možnosti ověření. Wiki říká, že bylo tehdy vše předáno jeho vdově, ted se to najde ve federálnim archivu v Koblenci po 30 letech a je z toho senzace. Proč se nechával nahrávat při regulérním a nemaskovaném interview a údajně se přiznával k vraždění, to taky nechápu. Lépe by se to chápalo, kdyby to uvěřejnili, nedařilo se to desítky let, tak snad se to někdy podaří v budoucnu a pak se to bude lépe chápat.

    A jeho výpověď při procesu? Fontány krve tryskající ze země, explodující hroby, motor ze sovětské ponorky, který měl vraždit lidi výpary v komorách atd. Tak o tom si myslim, že to jsou nesmysly a jak už to opět bývá – bez důkazů, nacisté ani nikdy sovětskou ponorku neukořistili, kde by sebrali motor z ruský ponorky na vraždění dieselem? Proč nejsou nikde žádné podrobnosti? Nikde neni řečeno odkud se vzal, jak ho přepravili, žádné zýznamy a hlavně jak ho uvedli do chodu k vraždění a úspěšně to zakamuflovali před vězni, protože motor z ponorky neni žádnej drobeček. A konečně proč použít něco tak absurdního jako je motor ze sovětský ponorky, když se dieselové výpary, o jejichž „škodlivosti“ už bylo napsáno taky hodně, dají produkovat mnohem, ale mnohem jednodušeji? Eichmannovi to prý někdo řekl, motor měl „plynovat“ několik domků vypadající jako chaty a v nich prý byly komory. Neni řečeno kde to mělo být. Mně osobně tyhle nesmysly přijdou jako nějaká schválná mystifikace z jejich strany a nebo výsledek ještě neucelenýho obrazu o Holokaustu kdy mohl být donucen toto říkat (podobné výpovědi měl už Becker/Gerstein), stejně jako se dřív mluvilo o vraždách párou, elektrikou, vakuových komorách atd. Jinak si to neumim vysvětlit, něco jako když Rudolf Hoess vypovídal o vyhlazovacích táborech a uvedl jméno neexistujícího tábora „Wolzek“ nebo když řekl, že už v polovině roku 1941 existovaly Belzec, Treblinka a ten Wolzek. Gerstein zase svědčil o 25 metrových haldách z bot. Padaly z nich nesmysly, často totálně nelogické, často proti teorii Holocaustu a často technicky nemožné, proč, těžko říci, ale myslím si své. každopádně oficiální historici mají jasno, to co je nesmysl si prostě upraví tzn. Wolzek je Sobibor, rokem 41 myslel 42, do komory nešlo 700 lidí ale 200 atd. atd. a nebo to ignorují, to co naopak hovoří v jejich prospěch i bez důkazů přijímají aniž by si mohli být jisti, zda se opět svědci nepletou jak se tak často u většiny svědků děje.

  8. Lukáš permalink
    03/10/2011 14:52

    Bobe, každopádně díky😉, na odkazy kouknu.

  9. 03/10/2011 21:44

    Lukáš: tak letmých zmínek plných kravin jsou plné všechny knihy o té době, pokud tam není uveden nějaký zdroj, nebral bych to tak vážně… navíc baby drbou o každý kravině😀

    kdysi jsme zde publikoval článek o konferenci ve Wannsee sám: https://radicalrevival.wordpress.com/2010/04/27/protokol-z-wannsee/

    Bob: velmi dobře napsáno, koukám, že se orientujete, kdybyste náhodou chtěl něco menšího sepsat, rád vám to zde publikuji.

  10. Bob permalink
    03/10/2011 22:48

    Není zač.

    MidiLidr – Díky, ale jsem pořád vlastně na začátku, není to tak dlouho co jsem věřil snad všemu, zbývá toho prostudovat opravdu mnoho, naštěstí máme tu výhodu, že jiní to vyšťourali z archivů za nás, ale přeci jen to zabere spoustu času, je to neskutečný žrout, ale nesmírně zajímavé a poučné.

  11. Bob permalink
    03/10/2011 22:49

    *poznámka – má tam být „věřil snad všemu co bylo řečeno z médií o Holocaustu.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: