Skip to content

K plukovníkově smrti

24/10/2011

Zatímco se západní média snaží šířit falešné zprávy o míru, lásce a radosti pučící ve znásilněné Libyi, lidé jakoby zčistajasna prohlédli a jali se vzít centra skomírajícího Západu útokem. Naštěstí pro světové elity šli na kapitalismus demokracií a rovností. Nedá se tedy očekávat žádná velká změna. Ve světě přesto stále zůstávají státy oproštěné od mezinárodního finančnictví a vystupující v roli rebelů jako zástupci svých tradic a jako oponenti šedé stejnorodé mase, myslící pouze na rovnost a zisk. Zdá se však, že koncem minulého týdne nás jeden z těchto států opustil. Jak jinak, s vydatnou pomocí naší skvělé humanity. Je možné, že nás brzy opustí i Sýrie nebo Írán a tak jim všem přeji mnoho úspěchu v tomto nerovném boji, stejně jako nadále bojujícím Zeleným Libyjcům.

Nebudeme si nic nalhávat; plukovník Kaddáfí měl mnoho chyb a k dokonalosti a ideálu daleko, ale ve srovnání s tím bezcharakterním odpadem, jenž nám v naší krásné demokracii vládne, byl jako z jiného světa. Upřímně se staral o svůj lid a snažil se mu pomoci růst. Někdo by mohl namítnout, že plukovník zřídil pouze další „totalitní“ režim Afriky a naší odpovědí by pak bylo: a co pak se muslimové a severoarabští beduíni kdy prosili o rovnoprávnost a demokracii? Nežilo se jim snad dobře i bez naší dekadence a mezinárodního kapitálu?

Kaddáfí byl možná daleko od ideálu hrdiny i vůdce, jenž bychom si přáli, ale nemůžeme tu samou vidinu upřít jeho lidu a lidu příbuznému. I pro nás je však symbolem odporu boje za svou zem, který vedl až do hořkého konce, kdy byl zbaběle zabit teroristy z přechodné vlády. V čase rozpadu si nemůže moc vybírat, ale je jen a jen na nás, jaký bude zítřek. Plukovník se také nebál postavit se za svou zemi proti zkorumpované loutce Západu a tak ani my bychom se bát neměli. Má-li tento věk skončit brzo a pro nás triumfálně, nesmíme se vzdát tváří v tvář přesile, protože tato přesila mocnější ve zdánlivé síle, stojí na chabých základech bez jakékoli vyšší aspirace, vedena pouze přízemností a iluzemi. Nenechme se ani tímto ošálit. Musíme růst, musíme skutečně žít. A nejen my, ale vše kolem nás. Opět v nás zaplane ten dávný duch a klidně i plukovníkův, duch sebeobětování a touhy vést svůj lid k lepším dnům, kdy bude moci svobodně žít bez okovů dnešního světa. Pamatujme plukovníkův odkaz, protože jeho oběť nebyla první a zdaleka ne poslední; brzy můžeme být na řadě i my, a tak není od věci se připravit.

No comments yet

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: