Skip to content

Berle

03/11/2011

Král spadl z koně. Polámal si nohy tak zle, že se na ně nemohl postavit. Naučil se tedy chodit o berlích, ale svým postižením velmi trpěl. Nesnášel pohled na zdravé lidi kolem sebe a stával se nerudným. Nechtěl však své zmrzačení vystavovat na veřejnosti. „Když nemohu vypadat jako ostatní,“ řekl si jednoho rána, „musí všichni vypadat jako já.“ Dal tedy po městech a vesnicích vyhlásit, že král přísně nařizuje, aby od nynějška každý chodil pouze o berlích, jinak ho čeká odsouzení k smrti. Veškeré obyvatelstvo království se ze dne na den proměnilo v mrzáky.

Zpočátku se několik výtržníků objevilo za bílého dne bez berlí. Nebylo sice snadné běžet za nimi a chytit je, ale časem se podařilo všechny zatknout, odsoudit a pro výstrahu popravit. Protivit se už nikdo neodvážil. Matky chránily děti před nebezpečím tím, že je od nejútlejšího věku učily chodit o berlích. Co jiného zbývalo – všichni si zvykli.

Král se dožil vysokého věku. Po několik pokolení nikdo nikoho neviděl chodit bez opory. Staří lidé umírali, aniž by se slovem zmínili o svých dávných pěších toulkách, a neodvažovali se zasít do mysli dětí a vnoučat nebezpečnou touhu po chůzi bez berlí.

Když král zemřel, několik starců se pokusilo berle odložit, ale bylo pozdě, jejich sešlá těla se již bez nich neobešla. Ti, co zůstali naživu, se většinou nedokázali držet zpříma. Buď zhrouceně spočívali v křesle, nebo leželi na lůžku. Ojedinělé pokusy lidé považovali za neškodné blouznění pomatených starců. Pamětníci mohli donekonečna vyprávět, jak lidé kdysi chodili bez berlí, ostatní na ně hleděli s úsměškem a s pobavenou shovívavostí jako na tlachaly.

– Dobře, dědečku, to vyprávějte někomu jinému, tak to určitě bylo v dobách, kdy mělo kuře v zobáku zuby!

Naslouchali třesoucímu se hlasu s posměchem v očích, mrkali na sebe, pokyvovali hlavou a potom se po straně pochechtávali.

Na samotě vysoko v horách žil statný stařec, který okamžitě po králově smrti odhodil berle do ohně. Ostatně celá dlouhá léta o berlích nechodil doma ani na svých toulkách přírodou. Bral si je na cesty do vesnice, aby se vyhnul nepříjemnostem, protože však neměl manželku ani děti, nezřekl se potěšení z pěkné a přirozené chůze. Vystavoval nebezpečí jen a jen sebe, a to ještě potají. Následujícího rána se objevil na návsi před ohromenými vesničany:

– Poslyšte, musíme se znovu naučit samostatně chodit, po smrti našeho nemohoucího krále můžeme zase jít svou přirozenou cestou. Musíme požadovat, aby byl zrušen zákon, který nutí lidi chodit o berlích!

Všichni na něj hleděli, ti nejmladší okamžitě souhlasili. Za chvíli se náves hemžila dětmi, mládeží a dalšími sportovci, kteří se pokoušeli chodit bez berlí. Co bylo smíchu, pádů, odřenin, modřin… Několik lidí si dokonce zlomilo nohu, protože svaly na nohou a zádech nebyly zvyklé nést celou váhu těla. Vrchní strážce pořádku se do toho vložil:

– Okamžitě toho nechte! Je to příliš nebezpečné. Ty, starý, se běž předvádět na tržiště. Lidé nejsou uzpůsobeni k chůzi bez berlí, to je přece nad slunce jasné! Vidíš, co jsi způsobil svým bázlivým nápadem, tolik poranění, boulí a zlomenin! Nech nás žít normálně. Zmiz odsud a jestli chceš žít v pokoji, přestaň svádět výkvět naší mládeže na nepravou cestu!

Stařec pokrčil rameny a vrátil se bez podpory berlí domů.

Když se setmělo, zaslechl tiché zaškrábání na dveře. Bylo sotva slyšitelné, a proto usoudil, že se to jen větev zmítá ve větru. Neotevřel. Vzápětí někdo na dveře důrazně zaklepal.

– Kdo jste? Co chcete? Zeptal se stařec

– Otevřete prosím, dědečku, zašeptal jakýsi hlásek

Otevřel

Upřeně na něj hledělo deset párů zářících očí. Jeden z chlapců k němu přistoupil a tiše pravil:

– Chceme se naučit chodit jako vy. Přijal byste nás za žáky?

– Za žáky?

– Mistře, moc si to přejeme.

– Děti, já přece nejsem žádný mistr. Jsem jen člověk, který umí chodit.

– Mistře, prosím, znělo sborové žadonění.

Starci to bylo k smíchu, ale když se na ně zahleděl, zmocnilo se ho dojetí. Pochopil, že celá věc je důležitá, dokonce velmi důležitá, že ty děti jsou odvážné, zapálené a plné života. Nesou v sobě naději do budoucna. Otevřel dveře dokořán a pozval je dovnitř.

Děti nikomu nic neprozradily a celé dlouhé měsíce za ním přicházely po jednom, po dvou, aby si nikdo ničeho nevšiml. Když se už dost vycvičily, šly spolu pěšky do vesnice.

– Jen se podívejte, říkaly, přece vidíte, jak je to lehké a zábavné. Zkuste chodit také tak.

Bázlivců se zmocnilo zděšení. Mračili se, ukazovali na mladé prstem, byli zkrátka celí vystrašení. Strážci pořádku přijeli na koních, aby výtržnostem učinili přítrž. Starce zatkli, postavili před soud, odsoudili podle královského nařízení a popravili za svedení deseti nevinných mladých lidí.

Jeho žáky trest, který byl vykonán na jejich mistrovi, velmi rozhořčil a veřejně na jeho obhajobu prohlašovali, že oni umějí chodit, nedělá jim to potíže, a každému na potkání ukazovali, jak je pohodlné mít volné ruce a rychlé nohy. Všichni to však považovali za podvod. Chlapci byli zatčeni a uvězněni. Později ale převládl názor, že se nechali svést, a díky této polehčující okolnosti byli odsouzeni jen k malým trestům. Někteří tvrdošíjně trvali na tom, že se má chodit bez berlí. Znepokojení vesničané tušili, že podivínství těchto chlapců ohrožuje zavedený pořádek, a tak je pro jistotu vykázali z vesnice s doporučením, aby se raději předváděli na tržištích. Na ty, kteří zůstali a nehodlali ustoupit, bylo nutno občas uplatnit přísný zákon. Obvykle se však na ně hledělo útrpně jako na vesnické blázny, od nichž se děti a slušné rodiny mají držet v patřičné vzdálenosti.

Ještě dnes si sousedé za soumraku potichu vyprávějí, že na světě se tu a tam vyskytnou lidé, kteří asi nebudou blázni, i když chodí sami, bez berlí. Je to pravda, není to pravda? Dětem se říká, že jsou to jen povídačky.

Zdroj: Martine Quentric-Séguy, Příběhy z moudrosti Indů I

No comments yet

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: