Skip to content

Den památky holokaustu

27/01/2012

Nedávno jsem četl jednu z prvních povídek amerického spisovatele Roberta Heinleina, ve které jsou postavy díky nečekané shodě náhod konfrontovány se zcela zničujícím objevem. Zničujícím proto, že objev není ničím menším, než absolutní popření fungování vesmíru (tedy i většiny, ne-li všech, jeho zákonů). Následný šok připraví o rozum i jednoho z předních vědců, Dr. Rambeaua, kterému se rozpadl celý svět a psychicky nemůže pravdu ustát a ta ho zcela zničí.

Zákony vesmíru tak jak je do objevení „pravdy“ v Heinleinově povídce všichni brali, nebyly vyfabrikovány skupinkami intrikantů a konspirátorů, jako spíše usilovnou vírou v přesvědčení, že tomu tak skutečně je. Tedy Newton nepřišel na to, že zákony gravitace a pohybu jsou takové jaké jsou a jak je popsal, ale vlastní vůlí je stvořil a celé lidstvo jeho objevu uvěřilo a pasovalo tak Newtonovy objevy na nepopiratelnou skutečnost.

Obdobným způsobem byla zformována i část příběhu o holokaustu. Čistá nenávist, válečná propaganda a přesvědčení z celého srdce o zrůdnosti a špatnosti Nového řádu v Evropě dotlačené vůlí k poznání o strašlivé „pravdě“ o holokaustu z jedné strany, zatímco druhá půlka poznání byla vystavěna na mýtech.

Ve válečných letech hledaly miliony ospravedlnění nejděsivější války v historii lidstva, hledali útěchu, že tolik krve nebylo prolito pro nic za nic, že vše mělo smysl. Nestačilo označit Němce a jejich světonázor za barbarský, primitivní a nepřátelský vůči celému lidstvu, za samotnou pekelnou armádu s Luciferem v čele; muselo být vytvořeno peklo.

Pekel se našlo hned několik a byla z nich vytvořena největší lež, největší mýtus, v historii, aby obhájil vše, co se od té doby se světem děje. Lidé zůstali zaseklí ve své nenávisti na konci války, spokojení, že Zlo bylo poraženo a nyní už se bude žít dobře. Jestli ne prostým lidem tak mocným určitě.

Jak ale můžeme přehlížet, že jeden z největších zločineckých režimů, režim sovětský, opakovaně po celou svou existence mnohokrát lhal a přesto věříme téměř všemu, co nám tvrdil o Němcích a holokaustu na východě? Jak víme, že sovětské „zprávy“ a „odhalení“ nejsou jen další Katyň? Jak můžeme přehlížet, že naprostá většina věcí, co se nám kdy řekla o západních táborech se ukázala býti zcela mylná, přestože se pár individuí těchto mýlek drží, tak všichni tuto mýlku přecházejí s trapným mlčením? Jak můžeme věřit příběhu, kde jsou lidé imunní vůči vražednému plynu majícímu na svědomí miliony životů, kde je technika 70. let stará jako vystřižená ze žánru SF; příběhu, o kterém lidé lžou, a přesto jsou za něj oceňováni nejvyšími cenami, příběhu, který v sobě obsahuje ty nejabsurdnější příběhy popírající fyzikální zákony i prostou logiku?

Kdybychom tento mýtus, tuto vůli několika jednotlivců vnucenou milionům skrz lži, polopravdy a propagandu, popřeli tak jak se podařilo v Heinleinově povídce „popřít“ všechny fyzikální zákony, kolik lidí by následovalo osud Dr. Rambeau z povídky a jejich celý svět by byl roztříštěn na kousky popřením svatých pravd, ve které věřili?

Pravda nemůže pošlapat památku mrtvých a pokud ano, pak si nic jiného ani nezaslouží. Ve velkých válkách a pro mrzké důvody umíraly miliony. Druhá světová válka nebyla výjimkou, i když si právo na oběti uzurpuje pouze úzká skupinka svět milujícího vyvoleného národa. Máme-li dnes vzpomínat na oběti největší genocidy lidstva, stvořenou jen z čisté imaginace a toužebné víry v uskutečnění nejděsivějších představ trápených a mučených myslí, pouze proto, abychom vyjádřili poslušnost vládnoucím systémům stojících na tomto mýtu, pak říkám ne. Mrtvé, skutečné a tragicky zesnulé mrtvé, je třeba důstojně uctít vzpomínkou, ale ne za cenu lží a páchání genocid dalších: ať už jde o genocidu palestinskou tak blížící se genocidu „nevhodných“ a stále hrdých částí lidstva.

Různé skupiny se snaží upřít lidem svobodu myslet a mluvit a už i v Americe se pomalu a lehounce snaží podobné zákony prosadit. Nesmíme jim to dovolit, musíme se bít za pravdu ať to stojí co to stojí! Zvlášť, může-li tato pravda smrtelně otřást pilíři dnešního světa. Pravda přece nemůže být špatná, tak ať mýtus padne, ať zástupy věřících propadnou šílenství zhrouceného světa, nechť jsou fyzikální zákony popřeny, je-li to třeba. Nebo chcete žít v iluzi? A není pak iluzí vše? V pravdě budou moci odpočívat i skutečné oběti tehdejších let, oběti hladu, zimy, bouřky, jenž se prohnala všemi kouty světa a ponejvíce pak naší milovanou Evropou. Bude-li mýtus stržen, pak snad po velmi dlouhé době bude zítřek zase dobrým dnem.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: