Skip to content

Jedna smrt – dvě cesty kudy se vydat

29/05/2012

Náhodou se ke mně dostal tradiční příspěvek z dílny BL. Z větší části je to to samé dokola jak to nejlépe umí například extrémisté na hnědáka ze státem placeného rádoby vtipného sdružení Romea. Co mě zaujalo mnohem víc byl třetí odstavec výše odkazovaného článku. Pro pořádek citujme:

Ve dnech, kdy slavíme 70 let od jeho fyzické likvidace, bychom si měli uvědomit, že máme na vybranou. Buď budeme oslavovat Čecha Kubiše a Slováka Gabčíka, exekutory tohoto jednoho z největších rasistů v lidské historii (čímž se zříkáme hodnot, které jejich cíl vyznával) – anebo budeme vyznávat stejné hodnoty jako Heydrich, a pak se distancujeme nejen těch, kdo ho zabili, ale i od hodnot, za které zemřeli i všichni jejich spolubojovníci, kteří svým bojem zvrátili také Heydrichův plán pacifikace „nepřizpůsobivých“ Čechů.(sic!)

Záměrně jsem vynechal první část (protože pogrom byl jen jeden a navíc si za něj Židi mohli sami, stejně jako Cikáni u nás) a část poslední, protože bolševické pohádky před spaním nejsou moc košér a mé árijské sny o nadřazenosti pak nejsou úplně bílé. Nás zajímá právě citovaná pasáž výše.

Je zbytečné se pokoušet pátrat pro jaké hodnoty mohli pánové teroristé Kubiš a Gabčík zemřít, protože dnes je jim jejich role dána a pan Koloc nám ve svém článku „Čeští vyznavači Heydricha“ dává krásně na výběr dle standartů svých chlebodárců: Buď jste hodní a všemilující demokraté a multikulturalisté (tedy věříte v odkaz Gabčíka a Kubiše), nebo odporní neonacisté a rasistická svoloč (tedy následovníci Heydricha). Jaká to krása volby!

Máme-li tedy na výběr ze dvou pilířů, na kterých postavit společnost a vlastní životy, ze dvou cest kudy se dát, pak musí být naše cesta předem rozhodnuta. Jít cestou demokracie, humanismu, práv pro všechny, chorobné lásky k lidstvu, otrocké volnosti, multikulturalishumusu, neoliberalismu a všech dalších zhoub lidstva, jež tolik oslavují následovníci pánů Kubiše a Gabčíka, cestou Sil rozpadu a lhářů ze Sionu, vedoucí nás od nenávisti k nenávisti, od rozdělení k rozdělení, abychom tak nikdy nenalezli jednotu a původní Vznešenost vlastní věčné krve přesně ve shodě s vůlí jejich pouštního boha? Nebo si zvolíme cestu cti, pravdy, síly, krásy, ušlechtilosti,  svobody, povinnosti a lásky k životu, cestu, národního socialismu? Cestu aristokracie Vznešenosti a laskavosti nového lidstva, které vyroste z úpadku jež nás obklopuje a snaží se nás stáhnout do propasti času? Máme se přimknout k hodnotám (dá-li se tento stav vůbec hodnotami nazvat) dekadence, úpadku, malosti a průměrnosti vedoucímu k nejednotě a ke ztrátě veškeré velikosti ducha a všech stop tradic a pravd? Nebo toužit a bít se za pravý opak, tedy za jednotu, velikost a vše co je nám v našich srdích tolik drahé?

Ruku na srdce: Heydrich zřejmě není ideálním válečníkem tak jak si ho mnozí představujeme. Nikdo samozřejmě nezmíní, že byl svým dětem dobrým otcem (to, že jim byly jejich hlavičky po válce skvěle vymyty je věc jiná: „Otce bylo nutné odstranit“-slovy Heydrichova syna), rovněž uměl hrát skvěle na několik hudebních nástrojů a byl bojovníkem za naši rasu. Vzpomeňme na něj prostřednictvím příspěvku Elmara Skružného.

Nejde zde však primárně o osobu Heydricha, stejně jako zde nejde primárně o osoby Gabčíka a Kubiše, ale o ideál, mýtus a metafyziku, či jak bychom si to nazvali, jež za nimi stojí, a které podle pana Koloce obě strany ztělesňují. Museli-li bychom se rozhodnout čistě podle rozdělení pana Koloce, nemáme jinou možnost než přijmout cestu zastupujícího říšského protektora. Cestu k novému člověku, jež zpřetrhá pouta mezinárodního kapitalismu, jež zničí lži přisluhovačů pouštní nenávisti a jejich boha, cestu proti času! Máme-li si vybrat mezi humanismem a surhumanismem nesmíme kvůli pár chvilkám tvrdé historie zaváhat a leknout se údělu a poslání, jež nám byl ve jménu vlastní krve dán naší rasou a celým lidstvem. Naše cesta leží před námi, ne za námi. Národy umírají a impéria padají – tak tomu vždy bylo a tak tomu vždy bude, je však jen a pouze na nás, jaký svět v tomto krátkém mezidobí bude. Slovy jednoho kamaráda: narodili jsme se ve špatném období cyklu. Staneme-li se však částí tohoto cyklu, zestárneme, prožijeme jeden zbytečný život a naše kosti zetlejí do zapomění jako výstraha našim synům a dcerám, budeme-li nějaké mít. Člověk, jenž je teď zapotřebí je člověk odmítající tuto část cyklu. Takový, který se otočí a vší silou vůle bude prahnout po dobách jiných, po kráse mýtu a oslavné záři Severu. Jen ten bude moci neúprostně jít za cílem, kterého se oprávněně dnešní samozvaní vládci děsí. Děsili se ho i kdysi, kdy hrdí muži ještě kráčeli vzpřímeně po tváři tohoto světa. Staňme se opět jedněmi z nich a dejme světu vědět, že naše pochodně hoří dál a nechystají se v dohledné době pohasnout.

Kamarádi, pan Koloc (a rozhodně nebude sám) nám dal na výběr ze dvou cest. Je na čase si zvolit, kterou cestou se dát.

7. března 1904 – 4. června 1942

Advertisements
komentářů 12 leave one →
  1. Theofylaktos permalink
    29/05/2012 19:04


    Připomnělo mi to jeden článek kdysi publikovaný na nějakém českém webu. Britští veteráni tam tvrdili, že kdyby v oné osudové době viděli dnešek, nebojovali by nebo by bojovali za jinou stranu.
    Status quo je, že dnes jsme si prý „rovni“ s kdejakou sviní. „Svini“ nepoužívám jakožto tupou urážku, nýbrž jako nejvýstižnější přirovnání co se způsobu života týče…

    Jen Gabčíka a Kubiše bych do toho nezatahoval. Z širšího nadhledu dost možná nevěděli co dělají. Plnou vinu nese jednoznačně jen a pouze Beneš.

  2. Myslič permalink
    30/05/2012 14:17

    Kterou cestou se dát: Tou třetí. Sejmout nejen Heydricha, ale i onoho Koloce (at‘ je to, kdo je to). Gabčík s Kubišem byli vojáci. Plnili tedy rozkazy. Tečka. Zrovna tak, jako je plnili třeba výsadkáři Luftwaffe, když byli vysazeni v týlu nepřítele. Uřčitě tu zase někdo napíše, že Heydrich měl Čechy rád a myslel to s nima dobře. No jasně, On to byl vlastně čechomil a skrytý slovanský fanda,že?! Ale kulové… Byl to Němec a kopal prostě za Němce. Tečka. Na Češích mu záleželo jen do té míry, aby makali a moc nezlobili… Mockrát jsem přemýšlel, co bych tehdy dělal… Jestli bych držel hubu v Protentokrátu, nebo dokonce jako ten kripl Moravec (před válkou oddaný masarykovec) lezl nacistům do prdele a zrazoval vlastní lidí. Nebo jestli bych šel za hranice a bojoval proti Němcům (jedno, že v „Benešově žoldu“). Udělal bych to, že bych šel bojovat proti těm, kdo mi vzali zem. A je mi jasné, že i kdybych to náhodou přežil, v tom nejlepším případě bych skončil na uranu. A je velká škoda, že toho hajzla Moravce nedostali živého…

  3. 31/05/2012 10:30

    Theofylaktos: Četl jsem obdobné komentáře od Kanaďanů a dokonce Američanů 🙂

    Jak jsem psal v článku, nejde zde primárně o osoby těchto pánů (ani Heydricha, kterého sice nepovažuj iza ideál, ale ani k němu necítím žádnou větší nenávist), ale o „hodnoty“ za nimi tak jak nám dává na výběr pan Koloc.

    Myslič: oprostíme-l ise od historického pohledu, jaká je třetí cesta?

  4. Myslič permalink
    31/05/2012 14:00

    Midilird: Třetí cesta je prostá…. Kulka do palice pro Heydricha, pro ben Ešedu a pro pana Koloce též. Ti dva byli pěkní šmejdi a plně věřím, že ten pan Koloc by za První republiky psal oslavné ódy na Masaryka (jako Eman Moravec) a za Protentokrátu by první hajloval nad Heydrichovou rakví (jako Eman Moravec)….
    Ale ty samozřejmě asi myslíš „Třetí cestu“, tou bych nazval národní syndikalismus. Mimochodem, pan Koloc zapomíná na jeden fakt: Heydrich i Beneš byli oba národní socialisté. Jeden o druhém by to asi neřekl, ale oba se za ně považovali…

  5. Ahaman permalink
    31/05/2012 16:16

    Mě se líbí jak článek, tak i Theofylaktův komentář. Ano, kulku by dostal jen Beneš.
    Nějakým Kolocem vůbec nemá cenu se zabývat, je to jen hovno u cesty.

    A Heydricha bych ( 🙂 ! ) nasadil jen jako čistě „globálního“ hráče, který věděl, o co opravdu šlo; jako účastníka metafyzického zápasu. Z tohoto nadhledu by pro mě byl lokální souboj mezi Čechy a Němci daleko méně zajímavý.
    To by se to postrkovalo figurkami….

  6. NSák permalink
    31/05/2012 19:27

    Národní syndikalismus neboli fašismus je taky dobrá cesta.Ovšem pro mně má Národní socialismus tak jak je chápán v článku větší či intenzivnější metafyziku.
    Ovšem kráčíme ke shodnému cíli podobným způsobem cesty jen z jinčím pohledem na minulost.

  7. Theofylaktos permalink
    31/05/2012 19:59

    Souhlasím s některými předešlými příspěvky. Jde o vyšší principy než čím jsou nějaké politické programy. Porovnávat třikrát prázdno, vychází třikrát rovnítko. Jak fašismus, tak nac. soc. tak cokoliv jiného, když není prostředkem ale cílem, tak je k ničemu. A to úplně. Kdo se k čemu hlásí je naprosto nepodstatné.
    Moravec je silně nepochopená a morálním balastem démonizovaná postava. Stačí si přečíst úvod k jeho knize V úloze mouřenina… Tolikrát zrazen až nakonec poznal a prozřel. Všechna ta teatrálnost mu jistě nebyla cílem, nýbrž prostředkem. Zaslepenost toto ale nedovolí (nechce dovolit) vidět. Proto jen histerické hýkání o kolaborantovi.

    Celý text není o tom co si myslet, ale jak myslet.

  8. Theofylaktos permalink
    31/05/2012 20:17

    Souhlasím s některými předešlými příspěvky. Jde o vyšší principy než čím jsou nějaké politické programy. Porovnávat třikrát prázdno, vychází třikrát rovnítko. Jak fašismus, tak nac. soc. tak cokoliv jiného, když není prostředkem ale cílem, tak je k ničemu. A to úplně. Kdo se k čemu hlásí je naprosto nepodstatné.
    Moravec je silně nepochopená a morálním balastem démonizovaná postava. Stačí si přečíst úvod k jeho knize V úloze mouřenina… Tolikrát zrazen až nakonec poznal a prozřel. Všechna ta teatrálnost mu jistě nebyla cílem, nýbrž prostředkem. Zaslepenost toto ale nedovolí (nechce dovolit) vidět. Proto jen histerické hýkání o kolaborantovi.

    Celý text není o tom co si myslet, ale jak myslet..

  9. Myslič permalink
    01/06/2012 14:32

    “ V úloze mouřenína“ jsem četl a větší snůšku lží napsali snad jen Mlčoch a Quisling 🙂 Moravec byl parazit, celý život lezl všem mocnám jen do zadku. Nejdříve narukoval do C.K. armády. Pak se zněj stal legionář-gajdovec. Obdivovatel Ruska a pravoslavné církve. Dokonce si vzal Rusku. Po návratu do Československa z něho byl oddaný a kovaný Masarikovec (dokonce mu stál u rakve čestnou stráž). Jako oddaný probenešovský novinář, který si říkal Yester, štval proti Němcům a Italům, dokonce vyhrožoval, že se přihlásí jako dobrovolník u rudých ve Španělsku. Za Protentokrátu pro změnu zase otočil a dokonce svým synům (polovičním Rusům) vyžebral Říšské občanství. Fakt kabrn’ák. No, nezrazovali „oni“ jeho. Zrazoval on a to tak, že úplně všechny a každého. Moravec byl profesionální zrádce a za povolání měl řitní alpinismus. Bravo, máš pěkný idol. To, co jsem zde uvedl, jsou fakta a každý, kdo umí číst, si je může ověřit. Problém ovšem nastává tehdy, když někteří jedinci fakta ignorují…

  10. Theofylaktos permalink
    01/06/2012 19:06

    „Jestliže obec, v které se zrodili, dlouhým mírem a zahálkou chabne, ubírá se mnoho výtečných jinochův z vlastní vůle k těm kmenům, které právě nějakou válku vedou, poněvadž jednak pokoj jednak národu nemilý jest, jednak v nebezpečenství snadněji se vyznamenávají a velikou družinu jenom násilím a válkou si udržují, neb požadují od štědrosti náčelníka tu onoho koně bojovného tu oné krvavé a vítězné frameje.“

    -PUBLIUS CORNELIUS TACITUS

    Samozřejmě že Moravec není žádný ideál – ani to zde nikdo netvrdil -ale černobílé vidění světa je nemístné.

  11. Koukol permalink
    01/06/2012 21:13

    Beneš je zrádce, kterej měl měl po válce jít ke zdi, nikoli na Hrad! Jak je možné, že mohl beztrestně opustit republiku v době ohrožení a ještě si hrát na prezidenta Osvoboditele??? Unglaublich!!! :-/

  12. Myslič permalink
    01/06/2012 22:45

    Tacitus, podobně jako Cato (jak Starší, tak ten Mladší), by z Moravce rachotili v urnách, jako kávové zrno v kávovaru…

    Ben Ešeda se vzdal prezidentského úřadu. Z hlediska mezinárodního práva se tedy neměl nárok prezidentem znovu prohlásit. On ho Londýn taky dlouho neuznával. Změnil to právě až atentát na Heydricha, kdy byla Mnichovská dohoda mimo jiné prohlášena za neplatnou. De Gaule (jehož samojmenování hlavou „bojující Francie“ je též z hlediska mezinárodního práva sporné) ovšem prohlási Mnichov za neplatný hned ve čtyřicátém roce. Ta kurva Stalin tuším až v jednačtyřicátém. Nehodlám srovnávat de Gaula s Churchillem (ten taky tvrdil hned v osmatřicátém, že Mnichov je chyba), ale po morální stránce je jistě onen Francouz nadřezen všem těm Churchillům, Moravcům, ben Ešedům , Heydrichům a Džugašviliům.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: