Král Šumavy – Vyrábíme bojový prapor

V životě každé revoluční národně-socialistické skupiny přijde jednou den, kdy si uvědomí, že bez bojové zástavy to dál nejde. Co s tím? Kde ji sehnat? Koupit nebo vyrobit? A jakou vůbec?

Můžeme používat vlajku státní, vlajku s modrým klínem? Teoreticky ano, ale upřímně … vlajka tohoto odporného zkorumpovaného státu ve mě vzbuzuje velmi nepříjemné pocity. Vlajka zdiskreditovaná komunismem a pošpiněná dnešním liberalismem? Ne, opravdu ne. Nezlobte se na nás, předkové – je sice pěkná, ale my ji odmítáme. Není to nevděk ale ryzí nutnost.

Vyskytne se návrh, že budeme používat zemské prapory. To není úplně špatný nápad. Jaké tedy jsou?

Takto vypadá krásný zemský prapor Čech. Nejprve je varianta bez znaku, poté se zemským znakem. Má ovšem jednu nevýhodu, musí se nechat vyrobit na zakázku, což se prodraží.

zemská vlajka Čech

zemská vlajka Čech – varianta s českým znakem

Podobně mohou aktivisté z Moravy a českého Slezska vytvořit své vlastní zemské prapory:

zemský prapor českého Slezska

zemský prapor českého Slezska – varianta se slezským znakem

nejstarší zemský prapor Moravy

mladší zemský prapor Moravy (od r. 1611)

nový moravský zemský prapor

Další docela dobrou, ne ale úplně vhodnou variantou je použití přemyslovské korouhve – která se dá vyrobit např. tak, že založíme bílé prostěradlo po okrajích na šicím stroji a necháme na něj potisknout plaménkovou orlici:

My jsme ale revoluční bojové hnutí, jsme čeští nacionální socialisté, žádní státoprávní konzervativci! To by měl vyjadřovat prapor, který vyrábíme! V první řadě bychom si měli uvědomit, že – pokud dáváme přednost idejím před estetikou –potřebujeme vlajku národní, nikoliv státní, zemskou nebo dokonce dynastickou. Existují dva české národní prapory, které vlály už na barikádách v roce 1848. Později je převzaly ČS legie:

Tyto dva prapory jsou skutečně velice dobré! Jsou zcela neutrální, jsou úderné, jsou národní a s naším zkorumpovaným prohnilým státem mají společné snad jen to, že byly používány dva roky před tím než do nich kdosi vložil modrý klín, aby nás odlišil od Poláků – stejnou vlajku totiž používá několik států světa.

Rudo-bílá vlajka je totiž zároveň vlajkou Čech a Polské pospolitosti. Pokud ji otočíme červeným pruhem nahoru, odlišíme se od Polska a národní barvy zároveň budou odpovídat barvám zemským. Vzniká krásný národní prapor!

Jediné, co by se mu dalo vytknout je to, že je příliš strohý. Vylepšeme jej!  Jaké jsou barvy nacionálního socialismu? V první řadě barva bílá, barva národní, barva nacionalistů. Poté je to barva rudá, barva sociální, socialistická. A nakonec barva černá – barva radikální. Rudá-bílá-černá, to je nešťastný německý schwarz-weiß-rot …

… tento prapor se používal dříve, používá se výjimečně i dnes a pravděpodobně ještě dlouho užívat bude, ale není příliš vhodný, protože tyto barvy jsou zároveň symbolem Druhé německé říše. To se sice hodí do krámu německým kamarádům, ale Češi, jak známo, nejsou Němci, takže schwarz-weiß-rot se vyhneme, aby nedošlo k nedorozumění. (A kromě toho naše země do Druhé říše ani nepatřily – v té době byly Čechy součástí prohnilé habsburské monarchie.)

Černo-bílo-rudý prapor používejme pro vnitřní akce a nevystavujme jej příliš na odiv na akcích pro veřejnost, vyhneme se tak nepříjemným nedorozuměním. Abychom černou barvu zakomponovali do našeho nového praporu, podíváme se po nějakém symbolu, který bychom mohli do vlajky vsadit. Největší inspiraci patrně nalezneme u ČS legií. Vhodní kandidáti jsou: svatováclavská koruna, česká královská koruna, fasces, Svatoplukovy pruty, vavřínový věnec, ozubené kolo, dubový či lipový list, ratolest, … Pokusil jsem se vytvořit několik návrhů.

Vložíme do národní vlajky ozubené kolo – symbol práce, vavřínový věnec – symbol svobody a slávy, nebo můžeme obě varianty sloučit a vznikne velice pěkný motiv:

Nyní můžeme vlajku vylepšit ještě tím, že do ní vložíme nějaký národní symbol nebo předmět. Případně můžeme předmět vložit bez vavřínového okolí, záleží jenom na vkusu a fantazii. Tak například:

Vlajka s českou korunou – symbolem národní svrchovanosti

Vlajka s kalichem, starým indoperským a staroskandinávským symbolem

Připustíme-li různé kombinace, jsou možností opravdu desítky. Mně osobně se nejvíce líbí půlený kruh s korunou svrchovanosti. Ozubené kolo znamená, že jsme hnutím pracujících, vavříny představují svobodu a slávu, koruna svrchovanost a pospolitost. Červená a bílá jsou potom barvy národní a zároveň zemské. Pusťme se nyní do výroby! Celý prapor nás bude stát maximálně tři kila a nedá ani příliš práce a vyhneme se gumovým potiskům.

1) Koupíme v nejbližším armyshopu nebo na internetu (aukro, ebay,…) polskou vlajku.  Můžeme si sice vlajku ušít na stroji z nějaké látky, ale vychází mnohem levněji základ pro vlajku koupit hotový. Bude nás stát asi dvě stovky plus nějaké poštovné, circa padesát korun.

2) Koupíme si v papírnictví tři nebo čtyři černé lihové fixy s plochým hrotem.

3) Hodíme vlajku na prkno, zatížíme ji v rozích činkami a napneme ji. Poté seříznutou barevnou křídou pečlivě nakreslíme vzor, který budeme na vlajku malovat lihovkou.

4) Lihovky budou samozřejmě silně propíjet (musíme mít pod vlajkou prkno nebo karton) a barva se bude rozpíjet, takže musíme být obzvláště pečliví. Okraje bereme jen lehce hrotem. Když “nátěr” zaschne, máme už nátěr oboustranný, přesto vlajku otočíme a namalujeme vzor i na druhé straně, abychom dosáhli kvalitní barvy.

Samozřejmě, že by nátěr šel provést i balakrylem nebo sprejem, ale výsledky podobných experimentů jsou značně nejisté a spreje jsou v porovnání s lihovkami drahé.

A na závěr ilustrace českých bojovníků na barikádách, kde vidíme rudo-bílé národní prapory “v akci”:

kralsumavy