Skip to content

Chtěli opravdoví Britové vyhlásit Německu válku?

05/08/2012

Čtenář Bručoun se s námi podělil o velmi zajímavý článek o Britech, kteří si nepřáli válku s Německem a snažili se i přes nepřízeň různých domácích skupin budovat přátelské vztahy.

Jak se dívat na rozpoutání nekrvavějšího globálního konfliktu, druhé světové války? Poválečné interpretace událostí z pera vítězů mohou průměrného občana dovést k závěru, že vyhlášení války nacistickému Německu ze strany britské vlády bylo jedinou nevyhnutelnou možností Británie, jak řešit politickou situaci v Evropě. Bylo tomu ale opravdu tak? Dovolte mi předložit pár veřejně lehce dohledatelných indícií a faktů, které nejen mne vedou k určitým pochybnostem o skutečných příčinách vzniku této nejsmutnější kapitoly evropských dějin.

Eduard VIII

Na začátku roku 1936 se vlády nad britským impériem ujal král Eduard VIII. Sympatický, lidmi oblíbený a sociálně smýšlející člen britské královské rodiny se stal formální hlavou tehdy nejrozsáhlejší říše světa. Král Eduard se od samého počátku vládnutí netajil svými sympatiemi k nacistickému Německu. Už v roce 1935 založil ještě jako princ proněmeckou organizaci, oficiálně usilující o těsnou a přátelskou spolupráci britské říše s Hitlerovým státem. Tento fakt opakovaně vyvolával velkou nevoli v jistých zájmových a lobbistických kruzích Velké Británie. Je třeba zmínit, že tyto podezřelé kruhy už v roce 1933 v britských médiích veřejně vyhlásily nacistickému Německu válku. Král Eduard s jeho proněmeckými aktivitami se tedy stává pro určité kruhy krajně nepohodlnou osobou. Dostal se pod neustálý silný politický a mediální tlak. Když se pár měsíců po své korunovaci rozhodl oženit s rozvedenou nearistokratickou Američankou, posloužila tato událost k rozpoutání cílené štvanice na jeho osobu. Jejím výsledkem bylo, že
Eduard v listopadu 1936 jako první anglický král v historii sám dobrovolně abdikoval. Oženil se a novomanželský pár se odstěhoval do Francie. Následující rok 1937, Eduard i jeho manželka se proti vůli britského parlamentu vydali navštívit a procestovat nacistické Německo. Byli oficiálními hosty Adolfa Hitlera a dle dochovaných záběrů a fotografií zažili vřelé přivítání od nacistických pohlavárů i od tisíců obyčejných německých obyvatel. Ti jistě po hrůzách první světové války rádi viděli jakoukoliv naději na upřímné přátelství s Anglií. I když to byla soukromá návštěva, dočkal se anglický manželský pár všech poct, které náležely oficiálním státním návštěvám. Do Anglie se Eduard a jeho žena už nikdy nevrátili (Churchill jim návrat zamítl), dožili ve Francii. V šedesátých letech měl Eduard v kruhu svých známých prohlásit, že všudypřítomná (poválečná) hysterie vůči Hitlerovi je přehnaná. Mnoho historiků se dnes na základě původních dokumentů a svědectví domnívá, že Eduard měl být v případě vítězství Německa znovu zvolen králem a dosazen do čela plánované fašistické Británie.

Britská legie

V roce 1935 odjela na oficiální návštěvu nacistického Německa delegace královské Britské legie. Nejprestižnější a nejvlivnější organizace britských armádních vysloužilců a válečných veteránů. V čele delegace byl její předseda, major Francis Featherston-Godley. Ten se jako veterán I. světové války sešel se svým německým protějškem, Adolfem Hitlerem. Za organizací návštěvy nestál nikdo jiný, než patron Legie a příští král Eduard VIII (tehdy ještě titulovaný jako Princ z Walesu) a německá nacistická elita. Účelem této návštěvy bylo dokázat bratrský vztah obou národů a upřímnou snahu vyrovnat se s bolestivou minulostí válečných útrap formou výměnných poznávacích pobytů válečných veteránů. Na pořízených filmových záběrech lze vidět deseti tisíce nadšených obyvatel Berlína, kteří radostně vítají váženou britskou návštěvu. Delegace se oficiálně sešla s vysokými představiteli Německa včetně Hitlera a měla možnost prohlédnout si vzkvétající říši. Dle současného archiváře Britské legie se měla delegace v dochovaném deníku obdivně zmínit o tehdy prvním funkčním koncentračním táboře v Dachau, který rovněž navštívili a kde poobědvali s H.Himmlerem. Britská legie si návštěvu Německa v dochovaných zápisech velmi chválila a několikrát ji v následujících letech zopakovala. Princ z Walesu, budoucí král Eduard VIII, v červnu 1935 na výročním setkání Britské legie nadšeně okomentoval cestu britských veteránů po Německu. Prohlásil tehdy mimo jiné, že Anglie a Německo už spolu nikdy nesmí válčit.

Nordická liga

Tato neveřejná organizace vznikla v roce 1935. Měla sloužit k rozvoji a koordinaci všech britských vlastenců a vlasteneckých organizací. Založil ji vysoký britský armádní důstojník, významný aristokrat a člen britského parlamentu, sir Archibald Maule Ramsay. Ramsay byl údajně skvělým řečníkem a mezi lidmi získal pověst galantního, čestného a váženého muže. Vzhledem k tehdejší situaci v Evropě a zvláště k vzrůstajícím násilným nepokojům doma v Británii, začal Ramsey stále negativněji nahlížet na komunismus, Sovětský svaz a jisté zájmové a lobbistické skupiny působící i v jeho zemi. Tyto síly podle něj stály za čím dál větším duchovním a morálním úpadkem veřejného i politického života nejen v britské říši. V lednu 1938 v jednom uzavřeném britském klubu gentlemanů měl prohlásit, že Hitler správně odhadl, kdo skutečně stojí za komunismem a Třetí internacionálou. V roce 1939 v jiném společenském klubu měla pro změnu jeho žena prohlásit, že média jsou téměř výhradně pod kontrolou zmíněných nepřátelských zájmových a lobbistických skupin a že Hitler má dobrý důvod pro kroky, které dělá. Nordická liga byla zakázána v roce 1939 a její členové posláni do vězení.

Pravý klub

V květnu 1939 zakladatel Nordické ligy sir Archibald Maule Ramsay založil Pravý klub. V něm se měla tajně scházet britská společenská elita s ostře kritickými názory na nepřátelskou lobby v politice a médiích. Na policií zajištěném seznamu bylo dohromady několik stovek významných britských aristokratů, armádních důstojníků, obchodníků a politiků. Druhý den po vyhlášení války Německu pronesl Ramsay v britské sněmovně svou báseň, ve které jmenovitě obvinil nenáviděnou lobbistickou skupinu z vědomého rozpoutání tohoto konfliktu, za který „naše kdysi tak skvělá země“ zaplatí krutou daň. Pravý klub řešil na svých setkáních možnosti, jak zastavit válečné štvaní nepřátelské páté kolony v Británii a jak sjednat mír Anglie s nacistickým Německem. V těsném spojení s Pravým klubem měl být i Rudolf Hess. Pravý klub byl však po pár měsících činnosti odhalen tajnou policií MI5 a většina členů, včetně sira Ramsaye a jeho ženy, skončila ve vězení. Po válce Ramsay vydal knihu Bezejmenná válka, ve které opakovaně obvinil konkrétní zájmové a lobbistické skupiny z vyprovokování posledních dvou světových konfliktů a z vědomého šíření bolševismu. Do své smrti v roce 1955 zůstal obhájcem Hitlera a nesmiřitelným odpůrcem britsko-německé války.

Britská unie fašistů

V Británii fungovalo hned několik vlasteneckých uskupení. Jako ostatní vlastenci i tato uskupení sledovala s nelibostí na nepřátelskou činnost už zmíněných zájmových a lobbistických skupin v Británii. Britští vlastenci obviňovali tyto skupiny z hrubého prosazování pochybných zájmů, sloužících těmto kruhům pouze k vlastnímu obohacení. Na úkor obyčejných britských občanů a na úkor tradic, pověsti a budoucnosti britského impéria. Nejznámějším a nejsilnějším opozičním vlasteneckým uskupením byla Britská unie fašistů, pod vedením charismatického vůdce sira Oswalda Mosleyho. Sir Oswald Mosley pocházel z vysoce postavené aristokratické rodiny. Měl příbuzenský vztah s královskou rodinou; byl vzdáleným bratrancem nešťastného krále Eduarda VIII. a vzdáleným prastrýcem dnešní královny Alžběty II. Byl mezi lidmi oblíbený, působil a vystupoval rozhodným dojmem, uměl mluvit. Údajně patřil k nejlepším britským rétorům 20.století. Mosley se podobně jako král Eduard VIII. začal s obdivem dívat na hitlerovské Německo, které mělo být předobrazem znovu povstání britské říše, v té době sužované americkými věřiteli, lobbistickými a zájmovými skupinami a sociálními nepokoji. Mosleyho hnutí se rozhodlo kopírovat německé nacisty. Za svou oficiální hymnu zvolilo píseň Comrades the Voices. Jednalo se o přezpívanou nacistickou hymnu Horst Wessel lied. Od nacistů si vypůjčili i známou červenou vlajku s bílým kruhem, kde pouze svastiku nahradil bílý blesk v modrém kruhu, znak hnutí BUF. Po vzoru nacistů byly převzaty i červené rukávníky s bílým kruhem a znakem britského hnutí. Mosley prosazoval uzavření spojenectví mezi Británií a Německem a omezení vlivu všech Británii nepřátelských zájmových a lobbistických skupin. Nenávist k těmto zájmovým skupinám vyvrcholila v roce 1936 známou bitvou v Cable street, hlavní třídě domovské čtvrti těchto neanglických přistěhovalců. Ve stejném roce navštívil Mosley nacistické Německo a v rezidenci nacistického ministra propagandy Josefa Goebbelse se tajně oženil. Svědčit mu údajně měl sám Adolf Hitler, jeden ze šesti tehdy přítomných lidí. Mosleyho ženou se stala Diana Mitford, o které ještě bude řeč. S vypuknutím války byla BUF podobně jako další britská vlastenecká hnutí, organizace nebo soukromé kluby zakázána a rozpuštěna. Mosley se svou ženou a s dalšími vedoucími činiteli jeho hnutí skončili ve vězení. Dohromady bylo na dlouhá léta uvězněno přes 700 (sedm set) vedoucích činitelů Mosleyho hnutí. Druhý muž hnutí a rétorický konkurent Mosleyho, William Joyce, dlouholetý organizačně zdatný šéf propagandy BUF, stihl tehdy uprchnout do Německa. Stal se tam vedoucí postavou britského svobodného rádia. Za to byl po válce v Británii oběšen. Mosley pár let po válce emigroval do Irska, posléze se usadil a dožil i se ženou ve Francii. Do konce života byl odpůrcem britsko-německého konfliktu.

Sestry Mitfordovy

Jedná se o Dianu Mitfordovou, ženu vůdce Britské unie fašistů Oswalda Moseyho a její sestru Unity. Pocházely z velmi vážené a starobylé aristokratické rodiny Mitfordů, jejíž rodokmen sahal až do 11.století, do příchodu Normanů na anglickou půdu. Diana spolu se svou sestrou Unity patřily k velkým obdivovatelkám vůdce Německa a byly jeho pravidelnými hosty. Spolu jezdily do Německa od roku 1934, Unity tam samotná zavítala už o rok dříve. Unity byla v Británii nejznámější a nejprominentnější otevřenou propagátorkou svého švagra Mosleyho a jeho hnutí. Byla od počátku velmi aktivní členkou BUF, která podle svědectví svého synovce neváhala chodit na demonstrace radikálních komunistů ve fašistické uniformě. Zároveň byla v Británii známá jako nejprominentnější otevřená propagátorka nacismu a německého vůdce A. Hitlera. Plavovlasá, modrooká a velmi půvabná Unity patřila do proslaveného úzkého kruhu nejbližších přátel nacistického vůdce a spekuluje se o intimním vztahu mezi ní a Hitlerem. Mosleyho žena Diana se v Německu stala dobrou přítelkyní Winifred Wagnerové, Angličanky a snachy slavného skladatele Richarda Wagnera, Hitlerova nejoblíbenějšího umělce. Možná k tomu dopomohl i fakt, že dědeček Diany a Unity byl blízkým přítelem a obdivovatelem R.Wagnera (prostřední jméno Unity bylo Valkýra, podle jedné z postav díla R.W.). Jejich dědeček přeložil mimo jiné do angličtiny díla dalšího Hitlerova idolu, anglického spisovatele žijícího v Německu, Houstona Stewarta Chamberlaina. Sestry Mitfordovy měly podobně jako Winifred, Mosley či Eduard VIII. symbolizovat těsné a přátelské propojení dvou bratrských národů na té nejvyšší úrovni. S válkou se nikdy nesmířily.

Anglo-německé společenství

Tato organizace vznikla v roce 1935 z popudu Eduarda VIII. a jeho sympatií k nacistickému Německu. Členy byly ty nejvýznamnější osoby britské politiky, kultury a obchodu, včetně samotného Eduarda či prince Von Bismarcka, vnuka slavného německého kancléře. V Německu vznikla její sesterská organizace, v níž byl nejznámějším členem veliký obdivovatel Anglie, Rudolf Hess. Organizace měla sloužit k upevňování vzájemných vztahů mezi Anglií a Německem. V roce 1939 byla v Británii tato organizace zakázána a rozpuštěna.

Link – Spojení

Významná britská proněmecká organizace, založená v roce 1937. Zatímco předchozí ANS byla oficiální organizace, Link neoficiálně sdružovala britskou elitu, vyznačující se sympatiemi k nacistickému Německu a zároveň odporem k jistým zájmovým a lobbistickým skupinám, které ničily Británii. Během pár měsíců se členská základna rozrostla na více než 4000 (čtyři tisíce) společensky vysoce postavených Angličanů, kteří usilovali o přímé spojenectví s nacistickým Německem a eliminaci výše zmíněných nepřátelských lobbistických skupin. Link založil admirál sir Barry Domvile. Uznávaný vysoký armádní důstojník a aristokrat, zapřisáhlý vlastenec, válečný veterán, nositel nejvyššího britského vyznamenání Řádu britského impéria, prezident elitní Královské námořní akademie. Domvile byl aktivní člen Anglo-německého společenství. Už v roce 1935 navštívil a procestoval nacistické Německo a byl svými slovy uchvácen tím, co německý národ pod vedením Hitlera dokázal. V roce 1936 se účastnil jako významný host slavného Norimberského sjezdu. V roce 1939 byla organizace Link úředně zakázána a rozpuštěna. Na počátku roku 1940 byl admirál sir Barry Domvile za své sympatie k Německu poslán do vězení. Ve stejném roce skončila ve vězení i jeho žena. Za šíření letáků na podporu britského zahraničního svobodného rádia (vysílajícího z Německa pod taktovkou šéfa propagandy rozpuštěné Britské unie fašistů). Domvile po válce zůstal jako řada dalších společensky velmi významných Angličanů obhájcem Hitlera, nacistického Německa a zapřisáhlým odpůrcem anglo-německé války. Do konce svého života (zemřel v roce 1971) obviňoval admirál sir Barry Domvile zcela konkrétní zájmové a lobbistické skupiny v Británii. Z rozpoutání nejkrvavějšího světového konfliktu a ze společenského i politického zdevastování Británie.

David Lloyd George

Britský premiér v letech 1916 – 1922. Muž, který vyhrál první světovou válku. Jediný premiér Británie v historii, který jako hrdý Velšan mluvil velšsky a angličtinu používal pouze jako druhý jazyk. V září 1936 navštívil tento pozoruhodný pán a ikona Velké Británie nacistické Německo. Strávil několik dní rozhovory s Adolfem Hitlerem a cestováním po nacistické říši. Jako jeho britští předchůdci, i on byl dle svých slov uchvácen tím, jak Německo vzkvétalo. Lloyd George po návratu domů prohlásil, že Adolf Hitler je „největší žijící Němec„, že je „Georgem Washingtonem nového Německa“ a pro noviny Daily Express napsal článek, kde vyjádřil svůj dojem z návštěvy Německa: „Němci se definitivně rozhodli, že už s námi nechtějí nikdy mít žádný konflikt„. Později si posteskl, že Hitler obdivuje Brity a chce s nimi navázat upřímné spojenectví, ale že v Británii není u moci nikdo (od abdikace Eduarda VIII.), kdo by jeho prosby vyslyšel. Lloyd George nesouhlasil, aby Anglie vedla proti Německu válku. Po jejím vyhlášení odmítl nabídku Churchilla na místo ve vládě. V roce 1940 měl naléhat na okamžité uzavření míru s Německem. Po veřejné kritice války v britské sněmovně v roce 1941 ho Churchill označil za britského Pétaina. Jeho odpor k válce a k situaci v Británii ho zdravotně vyčerpal a donutil zlomeného Lloyd George opustit politiku. Odešel na venkov do rodného Walesu. Zemřel v březnu 1945, dva měsíce před koncem nenáviděné války.

Jak tedy chápat myšlení, kroky a snahy skutečných, rodilých Britů? Můžeme zcela vyloučit domněnku, že by se jednalo o nějaké „primitivní konspirátory“. Všechny osoby uvedené v textu měly díky svému společenskému postavení informace tzv. z první ruky, nebyly žádnými interprety lidových povídaček z restauračních zařízení. Rovněž můžeme vyloučit námitku, že by se jednalo o tzv. „kolaboranty“ či „zrádce národa“. Tyto osoby patřily k armádní elitě, k aristokratické elitě, politické elitě. Věrnost k Británii nemusely dokazovat. S Británií byly svázány rozsáhlými pozemky, dlouhým rodokmenem, věrnou státní službou, krví svých předků i vlastní krví obětovanou v I. světové válce. Tisíce osob z „horních deseti tisíc“, včetně krále či bývalého premiéra a vítěze I. světové války, nemělo přesto nebo právě proto nejmenší zájem na novém krvavém konfliktu s Německem. Zemí, s níž sympatizovaly a která jim sloužila za vzor, jak si poradit s vnitřním nepřítelem a jak po světové ekonomické krizi vybudovat znovu hrdou a silnou říši. Za tato přání bylo těmto vlastencům nejednou zakázáno pobývat v rodné zemi anebo byli za odpor k nové válce rovnou zbaveni svobody a posíláni do vězení.

Adolf Hitler ve své knize z roku 1925 píše, že Německo má ve 20.století jedinou reálnou vizi konstruktivní zahraniční politiky: Být upřímným spojencem a přítelem Anglie.

Žádný odpovědný nacista nikdy nevolal po vyhlášení války Británii. Nebylo proč. Hitler vždy označoval anglický národ za biologicky bratrský, i přes svou osobní zkušenost z I. světové války a i přes osobní zkušenost milionů Němců. Stejně to cítili i ostatní nacisté a učili to tak vnímat obyčejné Němce, kteří možná ještě v hloubi duše cítili bolest a křivdu z poslední války. Angličané byli vždy vítanými hosty v nacistickém Německu. O stejném smýšlení na anglickém území vypovídá existence řady organizací, hnutí a klubů podporujících britsko-německé přátelství a spolupráci. Vypovídá o tom přátelské smýšlení vůči nacistickému Německu u těch nejvýše postavených osob na britských ostrovech, včetně tehdejšího anglického krále či bývalého premiéra, který kdysi srazil Německo na kolena.

V Německu i v Británii však kompetentní a zasvěcené osoby dlouhodobě upozorňovaly na konkrétní cizorodou skupinu, která svými penězi, ovládáním rozhlasu a tisku a šířením mezi třídní nenávisti ničila britskou společnost, korumpovala zbabělé úředníky, bezpečnostní složky či bezpáteřní politiky v parlamentu, a která hnala britské občany a britskou říši do další krvavé války. Zasvěcené osoby upozorňovaly se zdviženým prstem na cizorodou skupinu, která už v roce 1933 v britských novinách veřejně a bez ohledu na možné politické následky vyhlásila Německu válku.

Chtěli tedy opravdoví Britové skutečně vyhlásit Německu válku? Byla válka Británie proti Německu jedinou nevyhnutelnou možností, jak tehdy řešit politickou situaci v Evropě? Mohla mít druhá světová válka i jiné příčiny? Jaké? Snad nám budoucnost jednou odpoví nejen na tyto otázky.

Komentáře: 6 leave one →
  1. Myslič permalink
    06/08/2012 14:52

    Pár poznámek k obshu článku:

    Všimněte si dr. Roberta Leye, šéfa nacistických odborů, na první fotce, kterak jde vedle exkrále. Ley byl jedním z hlavních nacistů, který se velmi dobře znal s Mosleyem. Měl s ním i spolupracovat na založení odborů BUF. Velkou většinu členstva BUF totiž tvořili dělníci, kteří nebyli v labouristických odborech zastoupeni tak, jak by si přáli. Jakási odborová organizace vznikla, ale byla zakázána spolu s mateřskou stranou.

    K bytvě na Cabel street: To byl Mosleyho největší průkak. Do té doby mohl štědře čerpat z italských fondů. Jenže po neúspěchu na CS (Mosley nevydal rozkaz Blackshirts k boji s komunisty a ustoupil) zastavil Mussolini sponzoring (Duce jinak niko nesponzoroval, vyjma Degrelleho v Belgii a Doriota ve Francii, Gajda od něho neviděl ani liru a Dolfussovi v Rakousku slíboval, ale nedal) a Mosley se musel sblížit s Hitlerem. Bylo to tedy spíše z nutnosti, než záměrem.

    Ještě bych dodal, že velkým zastáncem spojenectví Británie s Německem, byl také lord Rothmermere, stoupenec uherského velkostátu, který původně též štědře sponzoroval Mosleye. Nemělo by se též zapomínat na Imperiální fašistickou ligu Arnolda Spencera Leese. Tato pidistrana však neměla vůbec žádný vliv a tak Leese ani neseděl, na rozdíl od Mosleyho. Za zmínku stojí ještě to, že toto obskurní uskupené používalo klasický Union Jack, na kterém byl uprostřed hákový kříž. Sám Ribbentrop, když byl velvyslancem v Londýně, hlásil do Berlína, že s nima nemá cenu spolupracovat.

    Popravu Williama Joyce Mosley schvaloval, považoval ho totiž za zrádce. Sám Leader vydal za války několik prohlášeník bývalým členům BUF, aby zůstali věrní Británii a bojovali proti Ose.

  2. Myslič permalink
    06/08/2012 15:29

    Ještě taková pikantnost, když jsem hledal nějaké obrázky k tématu, narazil jsem náhodou na tento italský plakát a všiměte si jednoho detailu, za SAmanem a sqadristou je řada vojáků, kteří mají nad hlavou různé vlajky. A jedna z nich patří Československu!!! :http://aconstantineblacklist.blogspot.cz/2009/06/fears-over-fascism-as-italy-revives.html

  3. Cabel permalink
    06/08/2012 19:05

    Na Cable street bylo až 300 000 (nejnižší odhad je 100táců) antifašistů, komunistů, anarchistů, v každý grupě velká část židů. Proti nim stálo až 7000 fašistů. To by byla zajímavá bitka, kdyby to Mosley neodpískal.

  4. 06/08/2012 20:57

    Tak to už se, bohůmžel, nedozvíme… Bud‘ by veřejné mínění udělalo z Mosleye hrdinu nebo veřejného nepřítele. Je pravda, že z fašistických vůdců (mimo Duceho) měl největší charisma a rétorické nadání. I Degrelle byl ve veřejných projevech o dost horší, protože často mluvil z papíru. Na Quislinga a Musserta nikdo nechodil, Gajda byl doslova mekta, De Rivera taky nebyl žádný řečník. Vyrovnali se mu snad jen Doriot, který měl za sebou kariéru komunistického agitátora a Déat. Pokud někdo měl na to, převzít ještě před válkou ve své zemi moc, byl to Oswald Mosley.

  5. WalterDonath permalink
    06/08/2012 23:17

    K tej vlajke: Neviem síce, v ktorom roku tento plagát vznikol, ale pokiaľ to bolo už počas druhej svetovej vojny (a logika veci by tomu nasvedčovala), mohla tá vlajka predstavovať skôr Slovenský štát, pričom umelec si vopred nezistil, že Slovensko má inú vlajku než predtým ČSR. Jednoducho si možno povedal, že medzi predvojnovou „Cecoslovacchiou“ a novou „Slovacchiou“ asi nebude taký veľký rozdiel (keďže Slovensko bolo novým, malým štátom a málokto vo vzdialenejšom zahraničí sa vyznal v jeho vnútorných pomeroch – najmä, keď to nebol politik, ale len umelec, ktorý mal proste nejakým spôsobom „zobraziť, že tam spolu s nami bojuje aj Slovensko“)…

  6. Whitegolfer permalink
    19/08/2012 21:05

    W. D.: Možná máš recht, ale stejně ta vlajka je československá…!! ;-|

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: