Skip to content

Sávitrí Déví o reinkarnaci

22/10/2012

Tak nám dnes, v dne výročí smrti Sávitrí Déví končí i měsíční speciál jí věnovaný. Zakončím ho příhodně: úvahami Sávitrí o reinkarnaci. A nebojte se, v překladu děl Sávitrí pokračuji i nadále a čas od času zde i něco zveřejním.

z dopisů, rozhovorů a knihy Defiance vybral a upravil R.G. Fowler

Defiance, str 117.

. . . v Indii mi často říkali, že jsem hluboce „Západní,“ protože jsem v sobě neměla nic ze světského mysticismu a nic z odevzdaného smíření se s bytím, jež má být tolik charakteristické pro „Východ;“ a rovněž proto, že jsem často říkávala, že i kdybych mohla nepřála bych se vymanit z cyklu zrození a znovuzrození, ale radši bych se na Zemi vracela zas a znovu, protože život je nádherný, tedy aspoň mezi vyššími formami jeho vyšších projevů. Indové měli pravdu. Jsem naprostá Evropanka — ale Evropanka starověké Evropy, vykázána do časů dnešních dnů; Árijka prostá křesťanských hodnot, jež málem zabily duši tohoto kontinentu; Árijka tak cizí většině našich současníků, jak jen znovuzrozená dcera pohanského Severu a Řecka může být.

Defiance, str. 327-328

. . . přestože si nejsem vůbec jistá osudem své duše po smrti; přestože je teorie o reinkarnaci pro mě přinejlepším právě teorií — hypotézou, možnou vedle mnohých dalších —, musím se usmát v očekávání „dalšího narození“ někde v nové národně socialistické Evropě mých snů. „Pouhá pohádka,“ myslela jsem si; „ale aspoň krásná.“ Hudba hraje dál a já nechávám svou představivost divoce poletovat.

„Podle mého horoskopu sestaveného v Indii umřu ve věku sedmdesáti sedmi let.[1] V případě, že bych se měla znovu narodit, bude-li nějaké znovuzrození, znamenalo by to, že za padesát let mi bude šestnáct . . . Šestnáct! — Nikdy jsem nedokázala pochopit proč se Hindové, jejichž názory jsou tak různorodé a protichůdné v tolika věcech, vždy shodnou ve své touze znovu se nenarodit, měli-li by na výběr. Veškerá jejich náboženská cvičení jsou na to zaměřena. Zatímco já bych si nemohla přát nic menšího než se právě znovu narodit; znovu být šestnáctiletá, dvacetiletá, žít v pevně ustanoveném Novém řádu: ohlédnout se zpět na tyto dny v nichž dnes žijeme jako na heroický počátek, nikdy nepoznat jiný režim než ten, za který dnes bojuji; a tentokrát se odevzdat veškeré kráse, síle, zdraví: svému druhu, mladému válečníkovi oddanému našim ideálům a matce žijících polobohů . . .“

Náhle má výřečnost ustala. Pamatuji si tu duševní agónii v níž jsem žila během roku 1945 a po něm; výčitky kvůli mým starým opomenutím; má současná muka kvůli ztraceným rukopisům. Do očí se mi vehnaly slzy. „Hindové říkají, že každý z našich životů je výsledkem naší celé minulosti. Nyní trpím, tedy si zasloužím zářnou budoucnost? A ve snaze si ji zasloužit ještě více, bude mi snad během pár dalších dní řečeno, že má drahocenná kniha, můj dar lidu mého Führera, bude zničena?“

„Možná,“ odpověděla mi Holanďanka,“ a možná ne. Víte, v každém případě, v ignoranství není nikdy nic ztraceno.“

Dveře se otevřely. Strážný mající službu nám řekl, že náš čas vypršel. Odešla jsem zpět do své cely.

. . .

Lehla jsem si na svou postel a zírala na průzračné nebe, tak čisté, tak zářivé, tak tajemně průhledné, na kterém slunce nebude zářit ještě aspoň tři hodiny. Myslela jsem na nekonečné řady stále krásnějších odhodlaných životů zápasu a stvoření, veškeré ve službě pravdy, ztělesněných ve svaté svastice, znaku Slunce, znaku národního socialismu, znaku obnovené, dobývající božské árijské rasy. A modlila jsem se celým svým srdcem, aby taková byla má historie, odtud a dále po všechna staletí jež přijdou, pokud, v rozporu k tomu v co mnozí věří, smrt není konečná. „Věční bohové,“ modlila jsem se, „pomozte mi jakkoli si zasloužit tuto historii, teď, v tomto životě — ať už jsou zákony života a smrti jakékoli, které neznám.“

Dopis Mattu Koehlovi, Nové Dillí, 27. dubna 1977

[Pan Mukherdží] si přál zemřít. „Lepší zemřít než se narodit po roce 1945,“ říkával. Jeho dalším přáním bylo znovu se nenarodit, ale splynout s „kosmickým vědomím.“

Osobně by mi vůbec nevadilo se znovu narodit — znovu být šestnáctiletá, dvacetiletá a třicetiletá! Ale docela se děsím, že by mi znovu bylo patnáct měsíců — nebo dva či tři roky.

Rozhovor, Nové Dillí, listopad 1978

(And Times Rolls On: The Savitri Devi Interviews, str. 121-123)

Reinkarnace je jedna z pouhých dvou věcí jež sjednocuje Hindy všech kast od Bráhmanů až po nedotknutelné, dnes často zvaní haridžané.[2] Nazývají se haridžané, což znamená „lid boží.“ Avšak všechna stvoření jsou lid boží. Nic to neznamená, jsou vyvrženci, nejnižší z vyvrženců. Co je haridžan? Buď je to praobyvatel Indie nebo člověk jakékoli kasty, jenž se dopustil něčeho špatného nebo jehož předci něco špatného udělali a byli vyvrženi. Jste-li v Indii vyvrženi, vztahuje se toto vyvržení i na vaše potomky až do konce věků. Od nejvyšších Bráhmanů až po nejnižší haridžany, všichni věří v reinkarnaci.

Podle reinkarnace má každé živé stvoření, nikoli výlučně člověk — reinkarnace zahrnuje rovněž zvířata a rostliny, ne pouze člověka —, viditelné tělo a vícero tzv. nehmotných těl, která se od fyzického těla v čase smrti oddělí. Tato těla tvoří ego. Pokud toto ego ještě nesplynulo s univerzálním egem — nebo-li jak Hindové říkají, když člověk ještě není „osvobozen“ — narodí se znovu do jiného těla, zvířete nebo člověka, nebo rostliny. Rostliny jsou živé a dokonce i minerály mají jistý druh života. Na světě není nic co by nebylo zcela ponořeno do nějakého druhu života, nějakého druhu chvění. Tato víra nefunguje tak, že jste-li v jednom životě dobří, narodíte se v dalším životě do vyšší sociální třídy, to je nesmysl. Nenarodíte se bohatými, jste-li chudými. Přejete-li si být bohatými, jste-li v tomto životě dobří, nestanete se v příštím životě bohatými. Naopak se může stát, že boháč se znovu narodí jako žebrák. Znovuzrodí se ve stavu, který nejlépe odpovídá jeho duchovní evoluci. Je-li pro jeho duchovní evoluci lepší narodit se v nízké sociální třídě pak se v ní narodí. A nutno podotknout, že v Indii neznamená nízká sociální třída nízkou rasu. Žijí zde Árijci a Neárijci. Stejně jako Bráhmani, jenž jsou žebráky a nedotknutelní, jenž jsou milionáři. Nemá to nic společného s penězi. A to je jedna z věcí, která se mi tom líbí nejvíce. Je-li Árijec, řekněme třeba Bráhman, žebrákem a přijde na svatbu, posadí ho na nejlepší místo, čestné místo vedle ostatních Bráhmanů. Přijde-li na svatbu nedotknutelný multimilionář, bude vykázán ven k ostatním nedotknutelným. Nikdo mu nedá lepší místo jen proto, že má peníze. Peníze nebo vzdělání. Brojendranath Seal[3] byl vědec, velmi dobrý vědec, ale byl Seal,[4] což je v Bengálsku jedna z nejnižších kast a proto nikdy nezískal vyšší společenský status.

Vzdělání se dá získat. Peníze se dají získat. Pouze krev se v Hindském náboženství získat nedá. A to se mi na něm líbí. Je to jediné skutečné, žijící náboženství slučitelné s národním socialismem. Dává přednost tomu co nelze získat žádnými prostředky. Člověk se narodí v jisté rase a nemůže tuto rasu změnit, i kdyby chtěl. Není-li dokonalý je znovuzrozen. Tedy neprošel-li všemi zkušenostmi vyplývajícími ze součtu jeho dobrých a špatných skutků.

Dobré a špatné neznamená nic. Dobré je vše co je ve shodě s přirozeností duše a špatné zase to, co jde proti přírodě. To je vše. V hinduismu nemusíte zabíjet své instinkty, vůbec ne. Ve skutečnosti, jdete-li za jogínem a zeptáte se ho jestli se stane vaším mistrem, položí vám několik otázek a jednou z nich bude, „Jak silné jsou tvé instinkty?“ Řeknete-li mu, „Nemám žádné instinkty, či pouze malé,“ odpoví vám, „To pro tebe není dobré.“ Čím silnější instinkty máte, tím lépe, protože máte víc a navíc lepší energii. Tuto energii musíte vzít směrem vzhůru, musíte ji transformovat. Je to vlastně to co psal Nietzsche. Je to přesně myšlenka Nietzscheho. Nadčlověk nemusí zabíjet své vášně. Musí je vést směrem k vyššímu účelu. Ovládnout je a ne je nechat ovládnout nás. To je rovněž myšlenka hinduismus

A nyní se znovuzrodíte. Tedy pokud jste celý proces znovuzrození již neukončili. Někteří lidé se znovu nenarodí, ale sami si přejí být znovuzrozeni pro dobro všech stvoření. To je důležité: ne pro dobro lidstva, ale všech stvoření. Tito jedinci jsou znovuzrozeni kde si sami zvolí, v jaké rase si zvolí a v jaké rodině si zvolí. Sami si zvolí svůj celý život ještě před narozením a teprve tehdy se narodí. Jsou těmi, které buddhisté nazývají Bódhisattvas, ti co se znovu již nenarodí jsou buddhisty nazýváni Arahant.

Obecně řečeno, narodíte-li se výše, neznamená to, že se narodíte do vyššího sociálního statusu, ale do vyšší rasy. Jedinci nižší rasy potrvá století a milénia, než se zrodí jako Árijec. Obecně řečeno, Árijec se znovuzrodí opět jako Árijec, ledaže by udělal něco strašného, tehdy se narodí velmi nízko. Například předpokládám, že muži, kteří mučili Streichera se narodí v dalším životě jako černoši. Vůbec by mě to nepřekvapilo; zcela jistě si to zaslouží, zvláště, byli-li Árijci. Kdyby to byli Židé, tak by tolik neklesli, bylo by to omluvitelné. U Árijce toto nelze omluvit.

Nejsem nijak velký věřící ve věci, jež nemůžu vidět nebo se o nich přesvědčit mou vlastní silou. Reinkarnaci beru pouze jako hypotézu, teorii, ale rovněž si myslím, že ze všech teorií, které se snaží vysvětlit nevysvětlitelné je reinkarnace asi nejvěrohodnější. Přinejmenším je tou nejlepší, jež může být využita pro národní socialismus. Povídala jsem vám o Khudirámovi, že?[5] Když mi řekl, že je šúdra a i kdyby byl šúdrou v Novém řádu, vůbec by na tom nezáleželo, protože se šúdrou narodil kvůli svým hříchům v minulých životech. A jak mi řekl: „Ať už v Novém řádě žiji nebo ne, rozhodně v něj věřím, protože je pravdivý.“

Pravdivý nebo ne, nedokážu rozhodnout. Ale jsem si jista, že kdybychom podobnou víru měli v Evropě a kdyby si Evropané více či méně čistého árijského původu mysleli, „Jsem-li dobrý v tomto životě a zůstanu-li dobrý v životech budoucích po dalších pět set let, mohu se stát Němcem. Jak krásná myšlenka. Nebo bych se mohl stát i Švédem.“ Nemyslím tím ani moc Švédy tak jak je známe dnes, protože ne všichni se chovají jako perfektní Árijci. Někteří z nich berou drogy a já nevím co ještě. „Ale jednoho dne se stanu ideálním Švédem, ideálním evropským nordikem, před tím než se zcela osvobodím.“ Byl by to velmi dobrý druh propagandy. Rozhodně lepší než tu co dostáváme z křesťanství. Nebe a peklo. A nevěříte-li v církev tak vás čeká rozhodně peklo.

Dopis Mattu Koehlovi, Nové Dillí, 2. srpna 1979

Pár dní před smrtí mi pan Mukherdží řekl, že „ničeho nelituje.“ Často říkával, že „po roce 1945 je lepší zemřít, než se narodit.“ A že on „se už nechce znovu narodit.“

Mně by nevadilo se znovu narodit, kdybych se narodila do árijské rodiny, vlídné ke zvířatům, vegetariánské (jako jsem od svého dětství) a jež by nebyla ideologicky jinde než já. Ráda bych znovu byla šestnáctiletá — a pětadvacetiletá, a třicetiletá. Ale musím rovněž dodat, že bych opravdu nechtěla být znovu čtyřleté nebo tříleté batole nebo novorozeně. Člověk musí zašpinit nějaké pleny než vyroste a získá rozum. Tak tomu je u všech živých stvoření. A my jsme živá stvoření.

Dopis Mattu Koehlovi, Nové Dillí, 1. října 1980

Nevím jestli něco jako reinkarnace skutečně je nebo ne, a vlastně mě to vůbec nezajímá; vědomí jakožto já v tomto těle v tomto životě, nebo-li co se zve „duší“ — ať už je to cokoli. Jiné tělo (dokonce té samé rasy — pro lidi znalé tradičních věd je nutno zdůraznit, že k znovuzrození běžně dochází v jedincově vlastní rase, a často i v jeho vlastní rodině).

Všechny ty nepravdivé a falešné knihy (často sepsané Američany), které tvrdí, že člověk může být stejně dobře černochem nebo Židem nebo čímkoli jiným v „dalším“ (nebo posledním) narození, jsou jen žvásty, velmi jemná a velice škodlivá propaganda snažící se zničit rasové uvědomění Árijců.

Já říkám, že v jiném těle (dokonce i té samé rasy nebo stejné rodiny) má člověk jiné vědomí, jinou osobnost. Proto tato „nesmrtelnost“ není vůbec nesmrtelností — tedy aspoň není taková, po které usiluji já.

Ne, jak jsem napsala v předmluvě ke své knize Pilgrimage před sedmadvaceti lety, jediná nesmrtelnost, o které jsme si my národní socialisté jisti je ta, kdy člověk za sebou zanechá syny, syny své vlastní krve samozřejmě — a svého vědomí, jak bych ráda dodala a zdůraznila. Národní socialista není ve skutečnosti nesmrtelný, má-li pouze jednoho syna a to komunistu, jak se může stát a bohužel i stává. (O podobných případech jsem v dnešním Německu želbohu slyšela mnohé!)

A nemůže-li dosáhnout nesmrtelnosti v dětech, pak ji může dosáhnout ve své práci. Lidé, kteří postavili zeď a hradby kolem svého města Jericha před 8000 lety žijí ve svém díle dodnes. Hrnčíř jenž vyrobí a ozdobí své hrnce žije ve střepinách svých hrnců po všechny časy, jenž teprve mají přijít.

Nemám žádné vlastní děti a vše co píši není původní: vše je staré jako Život sám. Snažila jsem se pouze ozřejmit problémy naší doby. Je to potěšení ze zápasu, co mě drží na živu tváří v tvář všem denním nepříjemnostem; i dnes bych si přála žít ještě o rok nebo dva více — i když sotva vidím, nohy mě bolí a jsem celá ztuhlá, kdybych [nečitelné slovo] s jistotou mohla vidět „Den zúčtování“ (der Tag der Rache) v celé jeho ohromné majestátnosti. A mohla slyšet vítězící Árijce — konečně jednotné ve vědomí rasové nadřazenosti — říkat světu, jenž nám tak dlouho lhal: Nyní jsme probuzeni. Nyní musíte volit vy: „Hitler nebo peklo!“ (Má vlastní slova, zapsaná ve Zlato v peci, napsaném v letech 1948-1949, mezi ruinami Německa.)

Už jsem se vzdala naděje, že tento den kdy uvidím. A spíše než bych měla se svými neduhy pokračovat dál a dál, měla bych být ráda — ráda jako byl pan Mukherdží, můj spolubojovník, před tři a půl rokem —, že mohu nadobro opustit tento svět úpadku . . .


 

 

[1]Sávitrí Déví, narozená 30. září 1905, zemřela 22. října 1982, méně než měsíc po svých 77. narozeninách, pozn. vyd.

[2]Druhou společnou věcí v níž všichni věří je kastovní systém samotný.

[3]Přepis nejistý

[4]Přepis nejistý

[5]Více o Khudirámovi v „Hitlerismus a hinduismus“ a Defiance str. 498.

No comments yet

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: