Skip to content

Miguel Serrano (10. září 1917 – 28. února 2009)

28/02/2013
serrano_hrob

Hrob Miguela Serrana v Santiagu de Chile.

Když pochybuješ,

směji se radostí.

Když spíš,

stojím na stráži.

Když odejdeš,

budu bojovat za nás oba.

Protože každému válečníku,

dal Bůh kamaráda.

– Píseň kamaráda

Dnes si připomínáme smrt jednoho z nejméně doceněných národně socialistických autorů poválečné éry. Miguel Serrano, původem z Chile, se už jako mladý stal členem chilského národně socialistického hnutí a pomáhal svými příspěvky do časopisů ideově vzdělávat své soukmenovce. Během války ve své aktivitě nepolevil a patřil ke stovkám chilských dobrovolníků, kteří se na německé ambasádě v Chile dobrovolně nabídli vstoupit do vojenských služeb Říše.

Naštěstí pro nás byli odmítnuti. Miguel Serrano se tak mohl vydat na cestu diplomata a měl tedy možnost setkat se s osobnostmi jako Julius Evola, Ezra Pound nebo Dalajláma. Po celý svůj život byl neúnavným aktivistou a válečníkem za naši věc a napsal celou řadu knih věnujících se nejen esoterickému hitlerismu.

V češtině jsme bohužel zatím neměli moc možností Serrana a jeho myšlenky poznat. Před rokem jsem zde publikoval rozhovor s ním a o pár měsíců později vyšel na Revoltě Serránův článek věnující se Ezra Poundovi.

Následovníci Miguela Serrana často mluví o probíhající „esoterické válce“ a samozřejmě o událostech následujících po Serranově smrti: Serrano zemřel během jedné z největších bouřek v historii Chile. Rok na to Chile zasáhlo zemětřesení tak silné, že zemi nechalo v ruinách a posunulo i zemskou osu. Rok na to zase tsunami spláchla Japonsko, národ, ke kterému Serrano pociťoval velkou nechuť. A letos Papež Benedikt XVI. oznámil, že ve funkci skončí 28. února. To má podle všeho dokládat, že ona esoterická válka probíhá pro nás úspěšně. Snad tomu tak skutečně je.

Rasa, s velkým R, již v těchto temných časech Země déle neexistuje. Je něčím, co kdysi bylo, a k čemu se vracíme jako k ideálu. Jako řecké sochy, jejichž modely nikdy neexistovaly. Je však povinností směřovat k této dokonalosti a k této přeměně. Toto, a nic jiného, nás Hitler učil, nás, privilegovanou generaci, která v jeho časech žila.

Čelíme-li porážce se ctí, pak je to dobrá porážka! Takový konec je duchovním dobrodružstvím, které bylo úspěšné v paralelním světě a čase. Tvrdý je soud Norn! A válečník ho musí přijmout se ctí a radostným srdcem!

Jsem tedy Kámen, který spadl z nebes, ze Zlomené koruny, jsem na tomto světě ve vyhnanství, Toužebný poutník, akolyta boha poražených, člen kruhu Lucifera, válečník Řádu Jitřenky, Strážce úsvitu, Chodec úsvitu.

Jsme válečníci, nejsvatější války, mýtické, věčné, kosmické války. Protože existuje mýtus, který musíme bránit, za který musíme bojovat a zemřít, uvnitř i navenek.

Kalijuga musí být poražena v tobě, Zlatý věk se nejprve vrátí ve tvé duši.

„Žena je světem čaker, skrz který musí hrdina putovat. Žena je kundaliní. Žena nemá duši, neboť sama je duší. Ženě nenáleží věčnost, neboť sama je věčností.

Láska, o které se tolik píše v knihách, básních a časopisech, láska k bližnímu, universální láska církví, láska k lidstvu, nemá ve skutečnosti vůbec co dělat s „láskou bez lásky,“ jež je tvrdou ukázněností, studenou jako led, sekající jako meč, a která aspiruje na překonání člověka s cílem dosáhnout Království nesmrtelných.

Stejně jako s lidmi, i u knih se mi vždy zdálo, že mají svůj osobitý osud. Vždy směřují k lidem, kteří na ně čekají a v pravou chvíli jich dosáhnou. Jsou tvořeny živoucí hmotou a vyzařují světlo skrz temnotu i dlouho poté, co jejich autoři zemřou.

A tak i dílo a odkaz Miguela Serrana září skrz šeď a úpadek Temného věku. A tak jeho dílo rozeznívá naši věčnou paměť krve, jako dávné hymny bohů, jako hymny hrdinů Hyperboreje. Pravěké písně a tužby, zhmotnění mýtu a síly Černého slunce. Toto světlo nemůže být zastaveno, a dnes, víc než kdy jindy, se dere přes hory a zdi lži i do naší malé země, hlavně v pracích Julia Evoly a Sávitrí Déví. Samozřejmě i v pracích mnoha dalších, z nichž někteří na svůj větší úvod u nás většinou teprve čekají. Kolo života se opět pootočilo a my tak vstoupili do další fáze Kalijugy, o krok blíž ke Zlatému věku!

Komentáře: 6 leave one →
  1. 06/03/2013 10:32

    Ano, předpokládáš správně🙂

  2. Walter Donath permalink
    08/03/2013 03:05

    S človekom, ktorý sa hlási k idei a „odkazu“ Lucifera, nemôžem a nebudem nikdy súhlasiť, nech by jeho ostatné slová a myšlienky boli akékoľvek.
    Myslím, že práve tento aspekt po duchovnej stránke odlišuje tradicionalistov, ktorí boli kresťanmi alebo aspoň zmýšľali v kresťanských intenciách (Jünger, Schmitt, Degrelle, ešte dávnejšie pred nimi Novalis) od ľudí ako Serrano, Himmler či Savitri Devi.
    Áno, duchovný svet existuje, avšak nie každé duchovno je dobré.
    Dokonca aj Varg (Christian) Vikernes v neskoršom období pochopil, že akési oháňanie sa „satanizmom“ nemá v súvislosti s tým, čo chcel dosiahnuť, zmysel a namiesto toho začal zdôrazňovať germánsku mytológiu. Takýto postoj mi pripadá normálnejší a úprimnejší než to, keď niekto zmýšľa v rámci kresťanskej paradigmy, ale vedome sa prikloní na tú nesprávnu stranu. Kto teda je ochotný v rámci tejto paradigmy a pohľadu na svet zmýšľať, nech zoberie na vedomie, že diabol prehral, bolo o tom rozhodnuté už pred mnohými vekmi a on sa teraz len snaží privodiť čo najväčšiemu počtu ľudí ten istý nešťastný osud, ktorý ho už dávno očakáva.

    Nedávno som videl interview Boba Larsona so Zeenou LaVey a Nikolasom Schreckom (nasledovníci Antona LaVeya) z r. 1986 a bohužiaľ medzi tým, čo hlásali tradicionalisti typu Serrana a ich názormi sú až príliš veľké podobnosti.

  3. kebule permalink
    08/03/2013 13:49

    Walter Donath:
    Děkujeme za zprávu s čím můžete nebo nemůžete souhlasit. Je to opravdu hodnotná informace!!!

    Mohl byste uvést pro co přesně je pro vás Savitri Dévi nestravitelná? Že odsuzovala křesťanství jako víru je naprosto povrchní argument, hodný tak leda náboženského fanatika z druhé strany pomyslné barikády. Její filosofie je komplexní a její antikřesťanství má své důvody – rozhodně nejde jen o nějakou pózu či zmatení slov a už vůbec ne o fanatismus.

  4. NSák permalink
    08/03/2013 21:50

    Lucifer je Jitřenkou. Já sám jsem luciferián v tom smyslu, že Lucifer je Jitřenkou, „nejkrásnějším světlem,“

    Oproti častým mylným představám, Lucifer nemá nic společného se „satanismem,“

    Pár citací z článku Esoterický hitlerista – Rozhovor s Miguelem Serranem .

  5. 09/03/2013 11:29

    Sávitrí, aspoň co je mi známo, nikdy neměla nic společného se „satanismem“ ani s Luciferem. Sávitrí pouze odmítla křesťanství, jako příliš židovské.

    Co se Serrana a Lucifera týče:

    viz. co psal NSák, dále:

    „Lucifer je latinské slovo (pocházející ze slov lucem ferre), doslova znamenající „světlonoš,“ používané jako označení pro planetu Venuši, zvěstovatele nového dne. Lucifer: On je Apollo, bůh světla a krásy. Je také Abraxasem a Quetzalcoatlem […], Jitřenkou. Lucifer je také Odin-Wotan. Kataři ho nazývali Luci-Bel.“

    „Quetzalcoatl a Kon-Tisci Huirakocha byli bílí bohové, stejně jako Wotan, nebo Orpheus, Apollo, Šíva, Abraxas, Thor a Lucifer.“

    „Lucifer nebyl pro katary ďáblem, ale Světlonošem. Ďáblem byl Jehova, Demiurg.“

    Podle Serrana byl tento svět stvořen Demiurgem, Jahvem, který z chtíče vládnout jiným (být otrokářem), vytvořil jiné nižší bytosti (otroky). Lucifer pak byl jedním z prvních, kteří se proti hmotnému světu naší Země postavil, protože hmota je podřízena času a čas vede ke korupci a degeneraci. Proto „osvobodil“ Adama a Evu tím, že jim ukázal dobro a zlo a oni mohli poznat, co je Jahve zač. Také však připouští možnost, že Adam byl ve skutečnosti Luciferem a Eva Lilith, nicméně k povstání proti Jehovovi došlo tak i tak:

    „Kniha Genesis byla zcenzurována a zfalšována, přeměnila jablko na ovoce hříchu. Jablko symbolizuje hvězdu našeho původu, Venuši, Jitřenku, ze které přišli naši božští předci a vědomosti, a se kterou se musíme spojit, abychom byli schopni vzkříšení.“

    „Poté, co Jehova uvěznil Adama a Evu ve světě neštěstí, Lucifer je obdařil poznáním dobrého a zlého, spasením a božskou gnózí.“

    „Lucifer je gnostický Světlonoš. Odměnou luciferiánské snahy o „Osvícení,“ polobožských lidí, je jeho nesmrtelnost,“

    nesmrtelnost mýtu, archetypu, věčné paměti krve….

    Většinu těchto věcí převzal Serrano od Rahna a katarů.
    Židy byl obraz Lucifera pokřiven v Izajášovi, 14:12; stejně jako obraz Satana, který v sanskrtu znamená doslova „ten, kdo je pravdou“ zatímco v hebrejštině je to „nepřítel“. Stejně bychom mohli o Wotanovi psát jakožto o „božském ztělesnění inspirace.“

    „[Lucifer] Poražený ve hvězdné válce bude vždy poraženým na této involující Druhé Zemi Kalijugy, ale bude vítěz na Jiné Zemi, až se vrátí Zlatý věk.“

    Lucifer je jen dalším ztělesněním archetypu, který Serrano přiřazoval právě k výše zmíněným bohům, Apollonovi, Quetzalcoatlovi, Wotanovi ale také Višnuovi, Poseidonovi a Kristovi a dalším. Serrano také v křesťanství viděl silné stopy židovské korupce. Například, ale silně kritizoval americké „neonacistické neopohany,“ které nazýval „paliči kostelů.“

    Jinak ještě pro zajímavost: „Taktéž nemůžu souhlasit s evoliánskou představou Titánů, která z Promethea a Lucifera dělá obry starověku, protagonisty zlé rebelie. To je židovská myšlenka, se kterou Židé zvítězili interpretací bitvy Davida a Goliáše, který byl bezpochyby amortiský Árijec.“

    Možná by stálo za to napsat na výše zmíněný http://delendaestziobot.wordpress.com/, kde se Serranem zabývají déle a snad by ti dokázali odpovědět na otázky, které máš.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: