Skip to content

Německý nacionální socialismus a úcta k českým předkům

02/04/2013
by

olympia

Poměrně často se setkáváme s otázkou, proč podporujeme nacionální socialismus, když „nacisté chtěli vyhladit český národ a když naši předkové prolévali svou krev v boji proti nim“. V odpověď na tuto otázku musíme předně uvést, že nejenom že nepopíráme hrdinství českých vojáků, kteří bránili svou vlast, ale že si válečných obětí našich předků o obranu vlasti dokonce ceníme stejně jako nacionálního socialismu a jeho myšlenek. Každý voják, který neváhá hrdinně bránit svou vlast s vědomím toho, že pro ni bude třeba muset obětovat život, si zaslouží uznání, protože svými činy stává nositelem toho, co přesahuje čistě lidský svět. Právě to, co přesahuje člověka, je podle nás jediné, co má ve světě, kdy lidstvo kleslo do plytkosti, nízkosti a zkorumpovanosti, nějakou hodnotu; a je to také důvodem, proč nacionální socialismus uznáváme a považujeme za světonázor nejvlastnější Árijcům žijícím v moderní době.

Aby bylo možné správně pochopit, jaké důvody máme k uznávání nacionálního socialismu, musíme vysvětlit jeden důležitý bod: na každý problém lze pohlížet ze dvou odlišných rovin – z pohledu vnější formy a z pohledu vnitřního smyslu. Náhled skrze vnější formu nevyžaduje nijak zvlášť bystrý intelekt ani nadhled získaný dlouholetými zkušenostmi nebo životnímu zkouškami – je to pohled nedospělého dítěte. Náhled z pohledu vnitřního smyslu naopak vyžaduje moudrost, zkušenosti, znalost hlubších souvislostí, čistou mysl, nezkalenou myšlenkovými stereotypy, a hlavně jistou zvláštní citlivost pro věci a vztahy, jež nejsou zjevné. Myšlení založené na vnímání vnitřního smyslu je mnohem jemnější a mnohem bližší pravdě – nerelativizuje, negeneralizuje. Zatímco utvořit si názor z úrovně vnějších forem je snadné a je to otázka pár minut, utvořit si názor z pohledu vnitřního smyslu trvá roky a je to vykoupeno velkým úsilím – mnohdy větším, než je běžný člověk schopen snést. Bohužel, lidem moderní doby je vlastní uspěchanost a povrchnost – proto dávají přednost nevyzrálému ukvapenému hodnocení podle vnější formy a nikdy se nedostanou k zamyšlení nad skutečným vnitřním smyslem problému.

Preference vnějších forem jsou vždy relativní (a tedy bezpředmětné). Každý člověk preferuje jiné formy; co se líbí jednomu, nemusí se líbit druhému. Platí to stejné, co platí pro ženy a jejich krásu: zatímco jednomu muži se může líbit spíše jistý typ žen, druhý bude spíše preferovat typ odlišný. Každý muž má svůj ideál ženské krásy, který vychází z jeho relativních osobních: žádný z těchto ideálů proto nelze považovat za lepší, nebo horší, než jiný, protože nejsou založeny na ničem objektivním; tyto ideály jsou relativní, protože jsou vztaženy k relativnímu celku: ke každé jednotlivé individualitě (v tomto případě ke každému jednotlivému muži). Pokud se bavíme o politických světonázorech, platí totéž. Je zcela bezpředmětné hádat se s někým, kdo žije ve světě forem, o tom, že nacionální socialismus je nějakým způsobem nadřazen jiným ideologiím. Takový člověk bude vnímat právě jen rozdíly forem a bude si slepě obhajovat svou náklonnost k jedné z nich. Vzhledem ke svému egoismu bude se snažit svůj relativní názor dokonce absolutizovat. Výsledkem pak bude, že nepochopí a nebude chtít pochopit, proč my preferujeme jiný světonázor, jenž se na jisté úrovni může zdát nám cizí. Jakákoli diskuse s člověkem, který už předem přichází s jasným názorem odvozeným od vnějších forem, je bezpředmětná a je ztrátou času; diskutovat lze pouze s člověkem, který se snaží pochopit protistranu a neabsolutizuje své relativní postoje.

To, co nacionální socialismus odlišuje od jiných světových názorů moderní doby, nejsou jeho vnější formy. To, co vlajkám s hákovým křížem, černým uniformám, úhledně seřazeným šikům vojáků, kamarádské pospolitosti táborníků z Hitlerjugend, Brekerovým sochám nebo monumentálnosti Speerových staveb dodává neopakovatelnou krásu a význam, je vnitřní duch nacionálního socialismu. Bez něj by nebyly ničím. Právě vnitřním smyslem se nacionální socialismus liší od čehokoli jiného a z této úrovně je třeba na něj nazírat, aby bylo správně pochopeno, proč mu dáváme přednost.

Nacionální socialismus, a každý další aspekt Velkoněmecké říše, vykrystalizoval z jedné ústřední ideje: ideje překonání [zdegenerovaného] člověka a nastolení věku nadčlověka. Tak, jako se tekutá voda v určitém okamžiku, při správných vnějších podmínkách, mění v pevný led, tak došlo, při nastolení vhodných společenských podmínek, k viditelné krystalizaci dosud neviditelné věčné myšlenky: myšlenky svobody, nezávislosti, vůle, zdraví, síly, moci nad sebou a odpovědnosti za svůj život i za společnost. Právě tyto věčné a zdravé hodnoty jsou tím jediným, co považujeme na světě za hodnotné. Tam, kde lidé nemají sílu a moc nad svým životem, tam nejsou a nikdy nebudou skutečně svobodní a šťastní. A právě jsou zmíněné hodnoty důvodem, proč oceňujeme nacionální socialismus a považujeme ho za nejzdravější světonázor vzniklý v moderním světě.

Naše jasná vnitřní citlivost k výše zmíněným hodnotám, kterou v sobě máme, nás v kombinaci s jasnou myslí a citem pro vnitřní smysl věcí, vzdalují od světa nevědomých, slábnoucích, stárnoucích a k opakování stejných chyb odsouzených lidí a překonává u nás běžně zažité představy. Díky tomu netrpíme běžnými předsudky a nemáme problém se ztotožnit s tím, co jednoznačně vnímáme jako pozitivní či jako prostředek k pozitivnímu. Nacionální socialismus v sobě v koncentrované formě obsahuje všechno to, co potřebuje i dnešní doba: odmítnutí vyprázdněnosti moderního světa, navrácení věcem jejich věčného smyslu, opětovné uznání tradičních hodnot, propagace síly a moci nad sebou a kolektivní výchova chlapců v muže a mužů v hrdiny, kteří by neváhali položit život za to, co je samé přesahuje.

Naším ideálem je člověk, který zvítězil sám nad sebou, plně se ovládl a zkrotil sám sebe a poznal, čím skutečně jest. Jen takový člověk může být skutečně svobodný a může poznat skutečné štěstí. Cokoli, co vede k tomuto ideálu, ať již se to modernímu člověku zdá jakkoli nepřirozené, jakkoli zvrácené a jakkoli podivné, je pro nás hodnotné a užitečné. Ať už je to obrana vlasti před nacismem, nebo naopak boj za jeho prosazení. Tyto zdánlivě protikladné snahy se po změně úrovně vnímání stávají dvěma odlišně vypadajícími projevy jednoho a téhož. Proto můžeme stejnou měrou ocenit jak hrdiny padlé na jedné, tak i na druhé straně – bez ohledu na barvu jejich praporu (která je sama o sobě zcela bezvýznamná). Ještě jednou tedy zdůrazníme, že pro nás neexistuje rozdíl mezi českým vojákem bojujícím za svobodu své vlasti a německým vojákem bojujícím za vlast svou. Pokud oba bojují skutečně za vlast a nikoli za osobní prospěch, pak jsou oba projevem téhož vznešeného principu. Pro nás platí, že Němec hrdinně bojující za Německo je nám bližší, a na rozdíl od Čecha bojujícího za svůj prospěch, je vskutku naším soukmenovcem; naopak to samozřejmě platí totéž. Zároveň však platí, že pokud je člověk demokratem, a přesto hájí heroické hodnoty, usiluje o probuzení víry v sebe sama, nezastaví se před žádnou překážkou, pak je nám bližší, než člověk, který o sobě sice prohlašuje, že je nacionálním socialistou, přesto v jeho chování převládají nízké pudy a snaha ovládat druhé, aniž by nejdříve ovládl sebe.

Našim českým předkům, kteří bojovali proti Němcům patří uznání a upřímné ocenění jejich obětí, avšak nyní nemá smysl se ohlížet do minulosti a připomínat heroické činy našich otců. To my sami musíme prokázat, že i my jsme zdědili jejich hrdinské srdce. To, že si vážíme jejich hrdinských činů nejlépe dokážeme tím, že sami prokážeme heroického ducha a osvobodíme se od toho, co nás svírá a nikoli tím, že budeme naše zájmy hájit v diskusích a na naše předky jen pateticky vzpomínat. A na tom, zda bojujeme pod praporem českým, nebo pod praporem s hákovým křížem, přitom vůbec nezáleží.

„Tradice znamená předávat oheň, nikoliv uctívat popel.“
― Gustav Mahler

Reklamy
komentáře 2 leave one →
  1. Petr Kalinovský permalink
    03/04/2013 18:19

    Ono by toho bylo povícero, ale… Pokud G. Mahler nemá mně neznámého jmenovce, mohu si to přeložit tak, že ke spolupráci jsou závěrečným citátem přizváni i židovští nacionalisté, kteří též (pokud si značně odmyslí „formu“ /ono druhé slovo antikou používané v nastíněné symbióze zní „látka“, nikoliv „vnitřní smysl“/) mohou vycházet z publikované úvahy?

  2. vnější duch permalink
    04/04/2013 21:45

    No….přínosem je jistě tradiční korpus. Ovšem ten národně socialistický „roub“ je neduživý…..
    Na druhou stranu jsou mi tyto výhonky sympatické a nezavrhoval bych je předem, ať už bude odpověď na otázku P.K. jakákoliv. Pokud se na nich zapracuje, tak by z nich časem mohlo vyrůst něco kloudného .

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: