Skip to content

Sávitrí Déví – 20. duben 1949

21/04/2013

Brzy nastal 20. duben — nejvýznamnější den Západní historie; nejvýznamnější den světové historie. Požádala jsem Frau Oberin, jestli bych při té příležitosti nemohla strávit svůj „volný čas“ se svými soukmenovci v křídle D. Nemohla mi to však dovolit, i když si to přála.

Probudila jsem se brzo ráno a uviděla Führerův portrét, který jsem si noc před tím dala na stolek vedle postele. „Dnes je mu přesně šedesát,“ pomyslela jsem si; „mladý, v porovnání s těmi, kteří vedli celý svět proti němu. Ach, snad ho brzy uvidím opět u moci! Po tom můžu klidně umřít.“

Uchopila jsem portrét a políbila ho — stejně jako všichni vyznavači líbají od počátku času obrázky svých bohů. Chvíli jsem ho podržela na hrudi. „Mein Führer!“ šeptala jsem, přivírajíc oči, abych se uzavřela před vším, vším krom svého vnitřního světa zbožné úcty a lásky. Tato slova vyjadřují celoživotní touhu mého bytí. Vzpomínala jsem na slavný den, představovala jsem si novorozené děťátko, které se všem co ho viděli zdálo jen jako prosté dítě, ale kterého vševědoucí bohové, kteří ho na tento svět seslali, posvětili jako budoucího německého Vůdce a Spasitele árijské rasy; přislíbeného bohočlověka, který přichází každý věk, „kdy spravedlnost upadá, kdy vláda zla dosahuje vrcholu,“ a který znovu a znovu  zachraňuje svět. Nebylo to poprvé, co jsem si představovala Předurčeného: činila jsem to každé jeho narozeniny. Ale nyní, jsem si byla víc než kdy jindy nějak úzce vědoma mystického spojení, které mě k němu ve věčnosti poutalo. Hledala jsem s ním splynutí jedním způsobem a získala ho v jiném. Osud, který mi nedovolil vrátit se a pozdravit ho na vrcholu jeho slávy, mě poslal, abych stála po boku jeho lidu v pohromě. A nyní znovu, kdy jsem si plánovala, že použiji své vojenské povolení pro vstup do Rakouska a strávím jeho šedesáté narozeniny v Braunau am Inn, jsem místo toho byla ve Werlu, uvězněna za lásku k němu. V tom všem jsem viděla nebeská znamení. Nejenže jsem si byla jista, že znovu povstaneme a jednoho dne nadšeně přivítáme jeho návrat, ale cítila jsem, že — dcera vnějšího árijského světa — k tomuto velkolepému vzkříšení svým prostým dílem přispěji (přestože jsem nevěděla jak). A v tu chvíli mě posedla zvláštní radostná nálada.

Umyla jsem se a oblékla. Pak jsem natáhla svou pravou ruku směrem k vycházejícímu slunci, jež jsem nemohla vidět, a zpívala jsem Píseň Horsta Wessela a také píseň SS:

Nezůstane-li nikdo věrný,

My vskutku věrni zůstaneme. . .

(Wenn alle untreu werden,
so bleiben wir doch treu . . .)

Věděla jsem, že zpívat na cele je proti nařízením. Ale také jsem věděla, že mi nikdo nic neřekne, zvláště ne dnes.

Z díla Sávitrí Déví v těchto dnech rovněž doporučuji:

Pozdě narozené dítě světla

Náboženství silných

Hitlerismus a hinduismus

Filosofie svastiky

Na včerejšek také připadl Den Země, proto při této příležitosti nezaškodí také připomenout Obžalobu člověka (pouze v angličtině).

No comments yet

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: