Přejít k obsahu webu

„Lov na Židy na Ukrajině“ nebo spíše jeden z nejvíce rozšířených fotografických podvrhů světa?

03/05/2013

Tento text původně vyšel 1. května 2013 na webu Náš směr.

* * *

Působivá fotografie na upoutávce České televize a ještě působivější doprovodný text. Jde však o manipulaci s fotografií – jedná se pouze o výstřih většího snímku, na kterém voják nemíří na ženu s dítětem. Není navíc nikde dokázáno, že se jedná o německého vojáka a o židovskou ženu.

Česká televize vysílá v těchto týdnech francouzský dokumentární cyklus „Komanda smrti“ o vyčišťování tzv. „východních území“ operačními jednotkami Einsatzgruppen po vzniku války se Sovětským svazem. „Cílem nacistické invaze bylo rozšířit životní prostor pro státní útvar vyvolených árijců“, uvádí se mimo jiné v upoutávce na tento pořad. „Jejich jádro tvořilo 3 000 německých ,odborníků´ a pro plnění svého poslání jím v průběhu doby přispěchaly na pomoc tisíce Lotyšů, Litevců, Estonců, Bělorusů a Ukrajinců“, hovoří se dále o těchto jednotkách. V den vysílání pořadu se na internetových stránkách programu ČT2 objevila velká obrazová upoutávka s velmi rozšířeným a velmi působivým motivem „německého vojáka mířícího zbraní na židovskou ženu, držící v náruči malé dítě“. V povědomí veřejnosti je tento obrázek zafixován právě v souvislosti s tzv. Einsatzgruppen, je takřka vizuálním synonymem pro „vyvražďování Židů nacisty“ na východním území. Stejnou fotografii titulovanou popiskem „lov na Židy na Ukrajině“ ostatně umístila Česká televize například ve svém internetovém článku k reportáži s britským pastorem a křesťanským sionistou Wernerem Oderem, který v zakázce křesťansko-sionistické organizace ICEJ před několika lety šířil prostřednictvím úslužných českých médií nepravdy o minulosti svého otce, jehož Česká televize naprosto v rozporu s potvrzenými fakty titulovala jako „masového vraha“. Stejně tak nalezneme tuto fotografii v článku české (ale i německé) Wikipedie o „Einsatzgruppen“, kde se praví, že snímek znázorňuje „hon na Židy poblíž ukrajinského Ivangorodu“.

Jaký je ale skutečný původ této fotografie, kde, kdy a kým byla zhotovena a co přesně snímek zachycuje?

Vydáme-li se po stopách vzniku této fotografie, narážíme na jeden velký paradox: fotografie je po celém světě ve sdělovacích prostředcích, na výstavách o tzv. holocaustu apod. suverénně prezentována ve shora uvedeném duchu („Hon na Židy nedaleko ukrajinského Ivangorodu někdy v roce 1942“), avšak kdo je skutečným autorem snímku a co tento snímek skutečně zachycuje, není přitom vůbec prokázáno. Neexistuje o tom žádný stoprocentně věrohodný doklad. Německá Wikipedia o snímku uvádí pouze toto: Pravděpodobně obrázek ukazuje popravy Židů jednotkami Einsatzgruppen poblíž Ivangordu na Ukrajině. Fotografie byla zaslána z východní fronty do Německa a odchycena na varšavské poště polským odbojovým hnutím. Originál má na zadní straně popisek ,Ukrajina 1942 – židovská akce v Ivangorodu´. Fotografie se nacházela ve vlastnictví Tadeusze Mazura a Jerzyho Tomaszewskiho a nalézá se v Historickém archivu ve Varšavě.“ Polské odbojové hnutí zasílalo zajímavé dopisy a fotografie polské exilové vládě a onen blíže nespecifikovaný dopis s přiloženým fotem zaujal také. Toť naprosto vše, v žádném zdroji nic bližšího o původu fotografie nenalézáme, a to přesto, že se v pravdě jedná o jeden z nejrozšířenějších fotografických snímků světa. Zvláštní pozornost je nutno věnovat slůvku „pravděpodobně“ v německé Wikipedii, jejíž úroveň zpracování a ozdrojování se s tou českou nedá srovnávat. A tak mnozí z nás s úžasem mohou při pozorném studiu poznatků např. o koncentračních táborech, plynových komorách či Cyklonu B na německé Wikipedii zjistit, kolik tvrzení se zakládá pouze na domněnkách, odhadech a výpovědi jednoho jediného svědka a kolik na potvrzených dokumentech a nálezech. Ale to už je jiná kapitola.

Jsou fotografické podvrhy pouze výsadou totalitních režimů?

U manipulovaných fotografií se může jednat o fotomontáže nebo o retušované snímky, ale stejně tak můžeme mezi podvrhy fotografií zahrnout fotografie, které jsou z hlediska data nebo místa úmyslně špatně přiřazovány nebo jejichž popisek vypovídá něco jiného, než by odpovídalo okolnostem vzniku obrázku. Už za 1. světové války vznikaly ve velkém stylu podvrhy fotografií například pro účely nepřátelské protiněmecké propagandy. V průběhu času se kvalita a metodika podvrhů pochopitelně zdokonalovala.

Ukázka jednoho z typických příkladů fotografických podvrhů za účelem politické propagandy. Nahoře snímek z 1. světové války, původně z německého časopisu „Berliner Illustrierte Zeitung“, na kterém jsou vidět příslušníci Červeného kříže s vozem při přehlídce v ulicích města. Dole je snímek z francouzského „Le Miroir“ – nápis se symbolem Červeného kříže byl vyretušován a francouzský list doplnil legendu: „Rabující Němci ve Francii“.

Často se lze setkat s naivní domněnkou, že praxe manipulace fotografií za účelem politické propagandy ve 20. století byla snad jakousi výsadou „nedemokratických“ a totalitních režimů. „To, že totalitní režimy manipulují s fakty, lžou a podvádějí, asi dnes nikoho nepřekvapí“, tvrdí například Filip Láb a Alena Lábová ve své recenzi starších knih Aalaina Jauberta (Making people disappear. An Amazing Chronicle of Photographic Deception) a Davida Kinga (The Commissar Vanishes. The Falsification of Photographs and Art in Stalin’s Russia), kteří se dlouhodobě badatelsky zabývali historickým zkoumáním manipulace fotografie. „Kingova kniha je ukázkou z jeho přes třicet let vznikající sbírky fotografických podvrhů z éry Sovětského svazu. Jaubertova publikace má širší záběr a chronologicky zpracovává i praktiky dalších nedemokratických zemí a režimů, jako bylo nacistické Německo, Maova Čína, Vietnam, Albánie, KLDR nebo země tzv. Východního bloku včetně bývalého Československa“, píše dvojice českých autorů ve své recenzi. (LÁB, Filip; LÁBOVÁ, Alena: Fotografie a propaganda. Acta Politologica, Vol. 2, No. 2, s. 261-264, 2010, ISSN 1803-822) Autoři dospívají k závěru: „Smutné příběhy manipulovaných snímků manipulovaných dějin tak velmi názorně odhalují perverznost totalitních režimů v plné intenzitě. Zatímco za éry Lenina či v hitlerovském Německu se fotografie … převážně „pouze“ ořezávaly a retušovaly, byl to zejména Stalin, kdo posunul tuto praxi systematické, nikdy nekončící obrazové lži ad absurdum… Obrazové sbírky Davida Kinga a Alaina Jauberta tak zůstávají pozoruhodným svědectvím o době, která se z dnešního pohledu nezdá být o nic pravděpodobnější a uvěřitelnější, než Spielbergovi dinosauři. Právě proto je velmi důležité, že takovéto sbírky existují, a velmi názorně, v doslovném slova smyslu ilustrativně ukazují zrůdnost a zvrácenou logiku totalitních režimů minulého století.“

Nahoře pohlednice rozšiřovaná v roce 1905, znázorňující Židy po pogromu v Oděse. Stál na ní text: „Matka s dítětem brutálně ubity v Oděse.“ Dole: Snímek rozšiřovaný v roce 1915 francouzským tiskem a posléze v celém světě s vysvětlujícím textem: „Zločiny německých hord v Polsku.“

Jako by snad „demokratické“ politické zřízení bylo před politickou propagandou pomocí manipulací fotografie uchráněno. Nejen za 1. světové války, ale zejména po roce 1945 nalézáme řadu případů potvrzujících opak.

A případ snímku znázorňujícího „hon na Židy na Ukrajině“ lze dost možná zařadit taktéž do této kategorie. Povícero odborníků zpochybňuje autentičnost vysvětlení dvojice polských odbojářů k původu fotografie, k níž je uváděna legenda, že němečtí vojáci střílí na ženu s dítětem, zatímco další osoby pro ni vyhrabávají hrob.

Fotografie z Wikipedie: „Hon na Židy na Ukrajině.“

Vznikají především následující nejasnosti a otázky:

1.) U tak významné fotografie by mělo být snadno zjistitelné i jméno německého vojáka, který tuto fotku zasílal z východní fronty. Už jenom díky jeho jménu by se dalo přesně určit, z jaké jednotky pocházel a kdy mohla být fotografie pořízena. Přesto, že se přiložená fotografie nacházela údajně v onom dopise a tento dopis musel být polským odbojem zachycen, neposkytla dvojice Poláků žádné bližší informace.

2.) Z jakého důvodu by německý voják takovouto fotku (pokud skutečně znázorňuje masakrování Židů) zasílal své rodině? (Aby se jí snad doma pochlubil?)

3.) Pokud fotografie skutečně znázorňuje to, co se o ní tvrdí, jak by německá cenzura mohla vůbec dopustit, aby se v roce 1942 takovýto snímek, svědčící o německých ukrutnostech, zasílal poštou do vlasti?

4.) Jaké je jméno přímo toho polského odbojáře, který údajně foto nalezl? (Jmenovaní Poláci uvádějí, že fotografii dostali, nikoliv našli sami osobně.)

5.) Proč se nedochoval onen dopis německého vojáka, který by všechno vysvětlil? Kde se nachází?

6.) Proč nikde není publikována zadní stránka této fotografie, kde má být onen citovaný ručně psaný nápis o tom, že jde „o židovskou akci poblíž Ivangorodu v roce 1942“?

A určitě by se dalo položit otázek povícero.

Pak je tu především způsob prezentace fotografie, který má celkem minimálně tři podoby. Zpravidla je znázorňován pouze výřez z „původní“ fotografie. Na detailním výřezu je zachycen pouze voják mířící jakoby na ženu, která nese v náručí dítě. Druhou variantou je fotografie, na které je vpravo od ženy s dítětem zachyceno ještě několik jiných krčících se osob. Třetí verze je rozšířením verze druhé, kdy v levém rohu jakoby nad sebou ještě na ženu s dítětem míří dvě další hlavně.

Podivné je rozmístění stínů především na obličejích jednotlivých osob u celé fotografie (porovnáme-li obličeje střílejícího vojáka, ženy, dítěte a krčících se osob), dále hlavy krčících se osob jsou asi o 20% větší než hlava střílejícího vojáka, ačkoliv zobrazené osoby mají být v jedné vzdálenostní linii od osoby, která snímek pořizovala. Divný je i postoj vojáka při míření na cíl (pokud by jím byla ona žena s dítětem), který by byl od něj vzdálen pouze dva metry. Vše napovídá tomu, že voják míří do dálky a že míří vlevo směrem od ženy. Obličej dítěte se zdá být celý vyretušovaný, nesouhlasí rozvržení stínů u jednotlivých postav.

Kromě údajného nápisu na zadní straně fotografie nepoukazuje nic na to, že se jedná o německého vojáka a že žena s dítětem a další krčící se osoby jsou Židé. A především: při důkladném studiu celého, tj. neořezaného obrázku (vezmeme-li v potaz, že se nejedná o fotomontáž) působí scenérie spíše tak, že všichni krčící se lidé jsou ostřelováni někým z pravé části fotografie a žena s dítětem se běží ukrýt společně s ostatními pravděpodobně za malý zemědělský stroj, předmět nebo povoz a voják vlevo necílí na ženu, nýbrž na nebezpečí přicházející zprava na fotografii. Dále je podivné, kde se na fotografii nachází vyhrabaná země z hrobu, který údajně muži uprostřed fotografie pro ženu kopou? Všechno tedy napovídá spíše tomu, že nebezpečí pro aktéry na fotografii přichází zprava a nikoliv zleva.

Pikantní také je, jakým různým způsobem tuto fotografii již v historii využívala média. V případě magazínu Der Spiegel dokonce dvakrát s úplně jinou legendou. V čísle 36. z roku 1990 byl obrázek umístěn u článku o „likvidaci Cikánů v nacistických koncentračních táborech“. A o několik let později pak stejný magazín o fotografii napsal, že zachycené osoby musely „zjevně“ před vlastní exekucí vykopat samy sobě hrob. Verze, podle níž vojáci vlevo reagují na nepřátelské ostřelování v dáli na pravé části fotografie a pracující na poli se snaží před tímto ostřelováním ukrýt za zemědělským vozíkem a přikrčováním k zemi – jinými slovy, že tedy nebezpečí pro ženu s dítětem pochází úplně z jiné strany – je sice logičtější, avšak ne tak působivá jako ničím nepotvrzená scenérie „honu na Židy na Ukrajině“. Scénář, který si nejedno médium, včetně České televize, pojistilo sugestivnějším vystřižením části snímku, kde je zachycena pouze „ostřelovaná“ žena s dítětem, na kterou míří voják.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: