Skip to content

Lemurie

29/05/2013
by

Přinášíme poslední článek ze série volných a redakčně doplněných překladů, jež se zabývají historií mýtických civilizací. Redakční úpravy pouze doplňují původní texty či mění formulaci jednotlivých vět; významové změny provedeny nebyly. Přeloženo z webu Hyperborealis Aeterna.

***

Dlouho před pádem Hyperboreje a založením Atlantské civilizace existoval na jižní polokouli další kontinent – ostrov Lemurie. Odpovídal Jižnímu Světlu a lunární sféře; Lemurie byla primordiální vlastí protomongoloidních, australoidních, negroidních a kapoidních ras. Na rozdíl od Hyperborejců, kteří se odvozovali od mužného, olympského a uranického solárního principu, jenž byl symbolizován světlem Černého Slunce a Zeleným Paprskem Vrilu, byly jižní rasy charakterizovány chaotickou a dionýskou povahou lidstva, telurickým panteismem (Matka Příroda, Velká Matka), podřízeností karmickému zákonu, temnotě, feminitě a měsíci. Existuje zde posvátný dualismus mezi oběma póly, duchovní konflikt mezi Severním Světlem a Jižním Světlem, kde první odpovídá transcendentní, solární a hyperborejské árijské povaze a druhé pozemské lunární povaze jižních ras.

Julius Evola viděl příslušníky jižních ras jako bytosti temnoty, jež měly „démonickou“ povahu a popisoval je jako bytosti „archaické a hmotou posedlé“, které byly náchylné k „devocionálním a naturalistickým panteistickým náboženstvím promiskuitní vegetační a živočišné plodnosti“. Evola vychází ze starého ariozoroastrijského textu, jenž popisuje původ negroidní rasy skrze spojení démona a čarodějnice s lidstvem:

„Zohak během své vlády seslal démona k mladé ženě a čarodějnici k mladému muži. Tito spolu měli pohlavní styk; skrze tento druh spojení vznikli černoši.“ — Bundahišn, XIV.B

Tato pasáž symbolizuje se zemí svázaný panteismus a lunární duchovnost Jižních ras, což koreluje se západoafrickým vúdú a jižními domorodými tradicemi.

Bílá královna Atlantidy (Gaia, Ona-On) měla moc a duchovní autoritu nad Lemurií, primordiálním impériem Stříbrného věku. Obyvatelé Lemurie byli vedeni hyperborejskou rasou, která přinesla řád jižním rasám tím, že zřídila kastovní systém a zformovala přirozenou hierarchii, jež lidem přinesla spokojenost a společenskou rovnováhu. Hyperborejci nezasahovali do osudů a přirozenosti Lemuřanů, protože byli od nich odděleni geograficky (a zřejmě i časoprostorově), ale sloužili jim jako „průvodci“ skrze duchovní a telepatické prostředky. Tito Atlantsko-hyperborejští průvodci předali jižním rasám částečnou nesmrtelnost a zasvětili jejich brahmánsko-kněžskou kastu.

Lemurský kontinent zasáhla katastrofa a kvůli přírodní pohromě byla země na Jihu pokryta ledem a zdejší civilizace zničena. Jižní rasy se přestěhovaly na sever a brzy založily společnosti v dnešní jižní Americe, střední a Jižní Africe, Austrálii, Indii a různých částech Asie. Není známo, zda Asiaté, zejména dnešní Japonci, Korejci a Číňané pocházeli ze třetího ostrova Mu, odděleného od Lemurie. Věřím této teorii, protože tyto asijské etnické skupiny jsou výrazně odlišné od australoidů, černochů a kapoidní rasy – jak duchovně, tak geneticky.

Po zániku Lemurie našla značná část Lemuřanů útočiště na břehu Atlantidy, pozemské Hyperboreje. Lemurští uprchlíci byli otroky a sloužili Bílé Královně. Nakonec, významná část Atlantů smísila svou božskou krev s krví jižních ras, čímž „když synové Bohů šli k dcerám lidí a měli s nimi děti“ vznikla příčina k úpadku a duchovní dekadenci. Atlantida pak byla zničena obrovskou povodní; podobně jako předtím Hyperborea padla ve válce proti Demiurgovi a její populace byla donucena migrovat na jih.

***

Ještě pár poznámek k typu sexuálního spojení člověka s démonem, jenž je podle zoroastrismu příčinou zrození černochů a jiných podřadných ras.

V knize Allusions to witchcraft and other primitve beliefs in the Zoroastrian literature je téma zplození nižších bytostí skrze svazek člověka a démona popsáno následovně (částečně kráceno): „Íránští čarodějové a čarodějnice dávají život různým škodlivým stvořením. V Bundahišnu (23.1.) se dozvídáme, že když Yima ztratil slávu své suverenity, utekl se svou sestrou Yimak ze země. Čarodějnice a démon, kteří byli sesláni démony, aby dohnali prchající pár, získali jejich důvěru a dál v cestě pokračovali všichni čtyři. Po jisté době si kouzelník vzal Yimak, zatímco Yima se oženil s čarodějnicí. Z tohoto spojení se zrodilo mnoho obtížných stvoření, například medvěd, Gandarep, Gôsâbar, želva, žába a další tvorové. Vyděšená Yimak se chtěla s démonem rozvést a jednoho dne, když byli Yima i kouzelník opilí, si vyměnila šaty s čarodějnicí, ulehla s Yimou a provedla s ním Khvêtûk-das (Av. xvaêtvadatha), příbuzenské manželství, v němž byl později rozeznán mocný nástroj proti démonům a čarodějnicím.“

Spojení člověka a démona chápeme jako spojení s entitou která postrádá úplnost, je jen pouhým odrazem toho, čím se zdá být a má proto potřebu vytvářet závislost na sobě, aby mohla existovat alespoň skrze někoho jiného. Bytost, jež by vzešla ze spojení člověka a démona, by vznikla z nedokonalosti a byla by proto vždy neúplná, nedokonalá a degenerovaná: byla by ztělesněním temné privace a věčné neúplnosti.

Výše uvedená citace však proti démonům staví silnou zbraň: sňatek Khvêtûk-das. Tento druh sňatku je sekulárními vědeckými kruhy obvykle považován za zvrácený incestní vztah mezi rodnými sourozenci nebo mezi rodičem a dítětem; esoterický význam je však odlišný. Název je odvozen ze slova „khva“, jež odpovídá sanskrtskému „sva“ a znamená „vlatní“ či „já“. Sanskrtským ekvivalentem je „svetu“, což znamená „soběstačný“, „nezávislý“. Dr. Irach J.S. Taraporewala tvrdí, že slovo „khaetav“ odpovídá sanskrtskému „svatava“ („samostatný“) a zastává názor, že „Samostatný“ byl „první či nejvyšší stupeň Žáků Zarathuštry“. Z toho jasně plyne, že tento druh spojení nemá absolutně nic společného s incestem; jde o opětovné sjednocení mužského a ženského principu, o jejich reintegraci ve vyšším jednotném celku, jenž opět dosahuje dovršenosti a primordiální dokonalosti. Význam je patrný i z toho, že se někdy uvádí, že má jít o spojení sourozenců „z jedné dělohy“; pokud symbolismus dělohy nahradíme symbolismem primordiálního Vejce, nelze o významu tohoto druhu sňatku nijak pochybovat.

***

K tomu dodáme, ještě jednu věc: v článku byl zmíněn telurický panteismus uctívající bohyni Matku; žádná forma kultu bohyně Matky, Velké Matky, Matky Přírody, ani žádné kulty úrody, plodnosti či porodnosti, nejsou původním prvkem autentické árijské tradice. Přestovšak, ne všechna učení, v nichž hraje výsadní roli ženská bohyně či ženský princip, musí být nutně neárijská. Jak zmiňuje Evola, „představa ženy jako dárkyně sacrum a jako oživujícího principu nebo nositele života, který osvobozuje a transformuje pouhé bytí nemusí nutně spadat do této kategorie. Naopak, tato myšlenka může být (a často opravdu byla) považována za součást duchovna, které jsme označili za ‚heroické‘.“ K symbolice ženy a sexu viz Julius Evola: Metafyzika sexu.

Zpracováno podle <http://hyperborealisaeterna.wordpress.com/2013/03/06/lemuria/>

No comments yet

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: