Skip to content

Publikační činnost jako prostředek, ne účel

04/07/2013
by

Wilde Jagd

V současné době se veškerá naše činnost točí okolo čtení knih, psaní článků, vytváření překladů a jejich následného publikování. Bylo by velkou chybou takový způsob činnosti pokládat za samotný cíl naší práce. Články a překlady nepíšeme a nezveřejňujeme jen proto aby byly, abychom si mohli odškrtnout další položku na seznamu rozdělané práce a „vykázat činnost“ před ostatními, ale proto, aby nás samotné, a pokud možno i naše čtenáře, posunuly dál na cestě za naším skutečným cílem.

Rozhodně nehodláme navěky psát články, překládat ani publikovat. Veškeré publikování je pro nás pouze prostředkem k vlastní sebeiniciaci. Svou publikační činnost chápeme jen jako přechodné období, jako prostředek skrze který studujeme nejhlubší árijskou moudrost, snažíme se pochopit nejhlubší tajemství světa i bohů a snažíme se poznat, jak skutečně efektivním způsobem dosáhnout konečného vítězství.

Jednou přijde den, kdy přestaneme psát články, naše publikační období skončí a naše místa budou muset zaujmout jiní: voják nemůže navěky zůstat sloužit v jediné jednotce a do smrti konat stejnou práci. Armáda by nemohla fungovat, kdyby zkušenější vojáci neopouštěli svá stará místa a nechtěli postoupit na vyšší pozice. Pokud vy, čtenáři, nevíte, co na své cestě dělat, dělejte totéž, co my: učte se chápat pravý význam árijské moudrosti a výsledky svého poznání se snažte zapisovat; jednou to totiž budete právě vy, kdo nás na našich pozicích vystřídá, až my postoupíme dál a dosavadní činnost budeme muset ukončit, abychom mohli pracovat s jinými prostředky a na jiné úrovni.

Nechceme promarnit živoucí sílu, která pulzuje v naší krvi a skončit jako prošedivělí profesoři odtržení od světa a neznající nic jiného, než svou práci. Nejsme stroje na překlady a nejsme ani tupými ampliony na propagandu: náš cíl je mnohem vyšší. My usilujeme o opětovnou přímou manifestaci stejných principů, které daly před sto lety povstat nacionálnímu socialismu. Nerozhodli jsme se naše životy zasvětit ničemu menšímu, ani ničemu většímu, než právě tomuto. A moc dobře víme, že toho žádným publikováním nikdy nedosáhneme, byť by mělo nejvyšší možnou úroveň.

I kdyby naše studium mělo trvat celý život, povede-li k poznání nejvyšší pravdy, pak bude mít mnohem větší smysl, než celý život odsloužený v armádní jednotce nebo ve výboru politické strany. Platí to i v případě, že by k tomuto poznání došlo až v okamžiku smrti! Individuální poznání nejvyšší pravdy není nejvyšším dobrem jen pro toho, kdo ji poznal, ale pro všechny. Ten, kdo pozná skutečnou pravdu, skutečnou podstatu světa a svou úlohu v něm, bude mít na něj mnohem větší vliv, než ten, kdo by se snažil bojovat pouze s použitím fyzických sil, byť by to byly síly celých divizí vojáků. To, jestli jsme z profánního hlediska živí nebo mrtví, je pro nás marginální problém. Mnozí z těch, kdo se zdají být živými, jsou ve skutečnosti mrtví a mnozí z těch, kdo se zdají být mrtvými, jsou ve skutečnosti živí. Tito zdánlivě mrtví mají na to, co je nazýváno „realitou“, mnohem větší vliv, než ti, kteří se zdají být živými. Na skutečný život, či na více-než-život, nemají profánní život a smrt žádný vliv.

Nepovažujeme se za vojáky, ale za válečníky. Voják, na rozdíl od válečníka, bojuje s radostí jen tehdy, když jeho armáda vyhrává; v okamžiku, kdy začne prohrávat, začne podléhat strachu či zhnusení, jež jej mohou učinit boje neschopným a dokonce jej fyzicky i psychicky totálně zničit. Válečník, na rozdíl od vojáka, nebojuje s ohledem na vítězství nebo prohru; bojuje s radostí v srdci když vítězí a s nesmírnou silou drtí všechny nepřátele, a bojuje s o to větší radostí, když prohrává a brodí se rozbahněným bitevním polem nasáklým krví a prodchnutým dusivým pachem rozkládajících se mrtvol. Bojuje bez ohledu na cokoli, bez ohledu na vítězství nebo prohru, na život nebo smrt. On totiž již předem zvítězil a ví, že jeho vítězství mu již nikdo nemůže vzít.

Naše individuální smrt nás nemůže zastavit v našem válečném tažení. Síly, které povstávají skrze nás, jsou silami z jiného světa: jsou věčnými silami bohů a našich předků padlých na bitevních polích, kterým jejich valkýry darovaly nesmrtelnost a doprovodily je do Valhally. My náš boj povedeme dál a nakonec jej vítězně dokončíme: není nic, co by nás mohlo zastavit; ani smrt. Kromě našich vlastních iluzí, máji, proti nám totiž nic nestojí.

Reklamy
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: