Skip to content

Alfred Rosenberg – Totalitní stát?

08/07/2013

V tomto a několika následujících textech vám přinášíme překlady jednoho z nejzákladnějších myslitelů národního socialismu, který je však v češtině nedostupný. Většina textů pochází ze stránek National-Socialist Worldview, texty z němčiny do angličtiny přeložil Hadding Scott.

V roce 1934 se členové NSDAP sestávali z mnoha konvertitů z jiných ideologií, někteří dříve podporovali starý pořádek pruské monarchie, jiní (jako Goebbels) byli dřív marxisté. Italský fašistický stát se již dvanáct let jevil jako úspěšný, podporovaný neohegelianismem, tedy upraveným hegeliánským myšlenkovým systém, který až do svého konce v roce 1918 podporoval Pruský stát (kdy byl tento stát nahrazen Výmarskou republikou). Hegelianismus a neohegelianismus vidí ve státu účel. Národní socialismus nepovažuje stát za účel, ale kvůli příkladům Pruska a fašistické Itálie bylo pro lidi, kteří nebyli s národním socialismem úplně obeznámeni, lákavé vidět ho v tomto světle (a ani dnes není pro nedbalé zdroje neobvyklé označit národní socialismus jako „fašismus“). Věk liberalismu, který Rosenberg zmiňuje, začal s osvícenstvím v 18. století a našel vyjádření v ideologiích demokratického republikanismu počínaje, přes hegelianismus a marxismem konče. V tomto článku, publikovaném ve Völkischer Beobachter 9. ledna 1934 Alfred Rosenberg píše, že není proti použití silného státu jako nástroje, ale vysvětluje, že je důležité odlišit základní idee národního socialismu od ideí, majících kořeny v liberálním věku a tedy se vyhnout opakování nekritického zbožňování státu, které liberální myšlenky vzbuzují.

  • Hadding Scott, 2010, autor anglického překladu

Totalitní stát?

(Völkischer Beobachter, 9. ledna 1934)

V nedávných měsících byl v mnoha projevech a článcích vyjádřen názor, že od teď namísto státu s více stranami, namísto liberální roztříštěné formy vlády, existuje „totalitní stát.“ Tento stát najedou ovládá celý politický, ekonomický a kulturní život národa, stává se ochráncem a vůdcem veškerých projevů života, a tak tedy zajišťuje nutnou německou jednotu na všech úrovních. Ve všech těchto prohlášeních však bylo přehlédnuto, že abstraktní stát byl podroben idei liberálního věku, že byl vytvořen jako technický instrument moci, oddělený od ekonomiky a kultury jako věc existující sama o sobě, a byl tedy příslušně uctíván, nebo, kvůli jiným tendencím, se proti němu vášnivě brojilo. Ve skutečnosti však představitelé státu před válkou často o sobě nesmýšleli jako o služebnících národa, ale namísto toho považovali stát za samostatnou věc, která se vznáší nad národem, a jejíž představitelé mají být vyzdviženi nad ostatní občany státu. Tento abstraktní koncept státu se po roce 1918 nezměnil, ale pouze získal jiné atributy.

Revoluce z 30. ledna 1933 není v žádném případě pokračovatelem absolutistického státu s pouze dalším atributem; spíše se dnes stát nachází v naprosto jiném vztahu ke svému národu a národnímu charakteru. Čeho bylo za poslední rok dosaženo, a čeho ještě bude v budoucnu dosaženo, není tzv. státní totalitou, ale totalitou národně socialistického hnutí. Stát již nadále není něco, co může existovat odděleně od národa a hnutí, jako jakási mechanická aparatura, nebo nástroj vlády; spíše se jedná o nástroj národně socialistického světonázoru.

Může se to jevit pouze jako velmi malý rozdíl vůči důrazům hlavního politického proudu nebo gnozeologického konceptu. A přesto objasnění ideologických domněnek je nesmírně důležité, protože se kvůli základům, postavených na falešném vývoji konceptů – snad ne ze začátku, ale časem určitě – dostaví praktické důsledky prováděné politiky. Mluvíme-li nepřetržitě o totalitním státě, samotný koncept státu se tak mezi národně socialistickou mládeží a budoucími generacemi postupně posune zpět do centra dění, a záležitosti státu budou vnímány jako věci primární důležitosti. Avšak, zdůrazňujeme-li již dnes s nejvyšší možnou srozumitelností, že právě konkrétní politický světonázor a hnutí jsou ti, kdož si přivlastňují právo totality, budou se tak pohledy generací soustřeďovat přesně na toto hnutí a budou pohlížet na vztah mezi státem a NSDAP v naprosto jiném světle, než kdybychom prohlašovali, že stát je sám o sobě tím nejvyšším.

Národně socialistické hnutí je utvářeno silou myšlenek 20. století, utvářeno k zachování celého německého národa, jeho krve a charakteru. A stát zde stojí jako nejmocnější a nejmužnější nástroj hnutí, od kterého musí vždy znovu obdržet svou životní sílu a podněty, s jejichž pomocí zůstane flexibilní a stálý, a unikne tak nebezpečí byrokratizace, zkostnatění a odcizení národu. Jakmile vše vidíme v tomto vztahu, stává se národně socialistická koncepce státu řádně naplněna krví, a my věříme, že stát tak poprvé obdrží své posvěcení, svou vnitřní sílu, a svou autoritu na vyšší úrovni, než kdyby se snad z vůle energetických jedinců[1] stal sám o sobě účelem, a následkem toho zkostnatěl.

Ve světle těchto zjištění, je proto všem národním socialistům doporučeno nemluvit o totalitním státě, ale spíše o úplnosti (totalitě) národně socialistického světonázoru, a o NSDAP jako tělu tohoto světonázoru, a o národně socialistickém státě jako o nástroji k zachování duše, ducha a krve národního socialismu, jakožto mocného fenoménu, který započal ve 20. století.

[1]Mussolini by byl samozřejmě nejočividnějším příkladem.

Advertisements
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: