Skip to content

K syrské válce: proti falešnému světu prázdných slov

27/08/2013
by

„Revoluci obvykle dělá národ a nikoli importovaní cizinci rebelující proti národu.“

Možná právě v nejbližších hodinách dojde k dalšímu vojenskému útoku na suverénní a nezávislý stát. Spojené státy americké, země, která bude muset navýšit dluhový strop, jinak v říjnu zkrachuje, po svých totálních debaklech a rozpoutání úplného společenského rozvratu v Iráku, Afghánistánu a Libyi, připravují své nové „mírové tažení“ do Sýrie.

Už mnohokrát jsme ostře zkritizovali povrchnost, která je pro moderní lidstvo tak charakteristická, a totéž musíme, v reakci na aktuální události, učinit opět. Americká snaha o nepřípustné vměšování se do vnitřních politických záležitostí suverénního státu je podle nás důsledkem fetišistického kultu slova. Demokratické společnosti slovům a diskusím přisoudily takovou důležitost, až se jimi nechaly zcela ovládnout a pohltit. Výsledkem toho je nejen to, že se o všem stále dokola diskutuje a nic se neřeší, ale i to, že dochází k zaměňování pouhého slovního označení za to, co skutečně označuje.

Všichni dobře víme, že politická propaganda demokratických režimů je napěchovaná slovy jako „svoboda“, „právo“ nebo „mír“. A stejně dobře víme, že ono sílení svobody se vyznačuje neustálým přijímáním nových a nových zákazů, upevňování právního řádu je doprovázeno stále častějším zatýkáním nevinných a znamením, které nejlépe poukazuje na šíření míru, jsou mrtví a zmasakrovaní civilisté a rozvrácené země uvržené do všeobecného chaosu. Pro ty z nás, kdo jsme si zachovali schopnost vnímat skutečnost takovou jaká je, je jen stěží pochopitelné, jak někdo může tvrdit, že brání civilizaci a nechávat přitom za sebou takový chaos. Tento paradox je pochopitelný teprve v okamžiku, když si uvědomíme, že naše politické „elity“ žijí ve zcela odlišném světě: nevnímají reálný svět – ony žijí v imaginárním světě stvořeném z pavučiny slov a živeném diskusemi. A neznají většího potěšení, než nekonečné verbální onanie!

Cokoli je předneseno a prodiskutováno, to se v tomto imaginárním světě stává pravdou: bez ohledu na to, jak velká je to absurdita a v jak velkém rozporu s realitou je. Proto: začne-li se hovořit o „mírové akci“, pak to prostě a jednoduše je mírová akce, která je prospěšná lidem, i kdyby ve skutečnosti nešlo o nic jiného, než o humanitární bombardování nemocnic a škol plných dětí. Stále máme v paměti „bezletovou zónu“ nad Libyí, kde se ovšem létalo ostošest a vesele bombardovalo. V naší zemi vidíme totéž na jiném příkladě: stejný problém stojí za neustálými snahami pomáhat „utlačovaným“, „znevýhodněným“ a „diskriminovaným“ Cikánům a chránit je před „zlými“ a „nenávistnými“ „radikály“ – bez ohledu na to, kdo koho ve skutečnosti vlastně utlačuje.

Západní civilizace usiluje o ochranu života za každou cenu, byť by byl sebeubožejší a sebeplnější strachu a utrpení. A my proti takovému úsilí stojíme v té nejradikálnější opozici.

Kdyby ustaly veškeré diskuse, imaginární svět moderního lidstva by se zhroutil a to by tak přišlo o všechno, o čem věří, že je naplňuje (ve skutečnosti však spíše pohlcuje). Ten, kdo odmítá diskutovat a místo toho vládne pevnou rukou a probouzí v lidech touhu odvrátit se od toho kolektivního židovského bludu iluzorního světa slov a obrátit se k nejhlubšímu kořeni sebe sama a své osobnosti, je tím, proti němuž se soustředí veškerá nenávist demokratických společností. Takoví lidé totiž pro ně představují existenciální nebezpečí: je to stejné, jako kdyby se pokoušeli vzít alkoholikovi jeho láhev. Kdo se o to někdy pokusil, stal se terčem jeho nenávisti. A proto jsme i my terčem nenávisti dnešního lidstva a proto teď i Bašár al-Asad a jeho režim čelí mezinárodní „mírové intervenci“.

Samotný prezident al-Asad, ani jeho vláda, zcela jistě nejsou žádným ideálem, který by stálo zato opěvovat. Ale ať už je jaký chce, dokud ve své zemi vládne, ztělesňuje v ní alespoň matný odlesk řádu a brání svůj národ proti chaosu, který by nastal, pokud by jeho režim padl. Totéž jsme prohlásili před necelými dvěma lety po zavraždění Muammara Kaddáfího. Situace, do níž byla po jeho smrti uvržena Libye, čeká i Sýrii, pokud v nadcházející válce zvítězí demokratická lež. Život v chaosu a každodenním strachu před sebevražednými atentátníky bude mnohem horší, než by byl pod vládou jakéhokoli diktátora.

Válka, která přichází, zcela jistě nebude znamenat konec světa prázdných slov. Jeho zničení zůstává naším programem bez ohledu na to, zda Bašár al-Asad uštědří mezinárodnímu Židovi tvrdý políček, nebo mu naopak podlehne.

Komentáře: 2 leave one →
  1. Jakrychlovarnákonvička permalink
    28/08/2013 00:14

    V nejbližších hodinách to nebude. To je zatím zastrašování a novináři to moc hrnou. Nejdříve tak za 14 dnů se vyhlásí válka pokud je USA ted neoficiálně dohodnuté jít do toho.

  2. Raimund z Patagonie permalink
    28/08/2013 04:41

    No, i když je Bašár jakoby na naší straně, proti největším nepřátelům celého lidstva a hlavně naší rasy, stálo by podle nás za důkladnou analýzu, co že se to v Sýrii objektivně děje a proč. Celý konflikt sledujeme už od začátku, viděli jsme mnoho videí, přečetli mnoho článků. Pamatujeme si, jak v roce 2011, když se rozbíhalo Arabské jaro, pochodovaly městy davy protestujících, které armáda rozhaněla střelbou za velkých strát na životech. Od té doby se rozběhla občanská válka, do níž se neustále hrnou davy nejen zahraničních džihádistů, ale zejména mladých Syřanů. To podle nás nemůže být pouze práce západních a sionistických konspirátorů. V Sýrii byl ještě nedávno každoroční přírůstek populace v řádu procent a je tedy jasné, že dříve či požději musel narazit na přírodou dané hranice. Není divu, že když se baasistický sociální stát, podle nás postavený na idejích konvergujících s těmi západními, dostal do problémů, lidé se od něj odvrátili a přimkli se k tomu, co jim bylo bližší, v tomto případě k radikálnímu islámu a dílčím skupinovým identitám.
    Ať už Sýrie půjde jakkoliv, důležité je, že svobodu nám to stejně nepřinese, tu si musíme vybojovat sami.
    Jinak, v dnešních demokraciích je diskuze pouze zástěrkou. O tom důležitém, co se ani neopírá o přírodní danost, ale visí to kdesi ve vzduchoprázdnu, kam to kdosi umístil, se nediskutuje, proč bychom jinak měli zákony o „podpoře a propagaci…“. Celá společnost je potom neuvěřitelně zkostnatělá a těžkopádná, ekonomický růst a technologický pokrok jsou jen povrchní škraloup. Naopak národní socialisté jsou podle nás diskusi velmi otevření, což je pro nás i jedna z podmínek, abychom s nimi mohli sympatizovat.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: