Skip to content

Alfred Rosenberg – Budoucnost Německa: Národně socialistické hnutí

03/09/2013

V tomto a několika následujících textech vám přinášíme překlady jednoho z nejzákladnějších myslitelů národního socialismu, který je však v češtině nedostupný. Toto je další text přeložený z anglického překladu z National-Socialist Worldview.

Tento článek se nezabývá Židy nebo marxismem nebo podlidmi, byť i ti všichni jsou zmíněni. Rosenberg se zabývá skutečností, že kapitalismus je destruktivní vůči národnímu charakteru, což se zdá být mnohem základnějším problémem, než Židé, marxisté a vzrůstající počet podlidí. Tento článek je o tom jak si Němci musí narovnat vlastní charakter.

Rosenberg píše, že mají-li Němci jako národ přežít, musí opět získat smysl pro čest. Čest, na kterou Rosenberg odkazuje, zahrnuje neochotu trpět těžké urážky a nespravedlivé jednání s vlastním lidem. Kde Rosenberg používá termín německé uvědomění (Deutschbeweßtsein), používáme jako synonymum slovo čest.

Když se honba za penězi stává primárním cílem, je podkopán národnostní smysl a smysl pro čest. Rosenberg v kapitalismu vidí přípravu pro vládu podlidí a navíc spatřuje, že sociální demokraté právě k tomuto účelu kapitalismus používají.

Citátem Fridricha Velikého Rosenberg naznačuje, že to byla právě koroze národní cti pod kapitalismem, co přímo přivodilo akceptování vysoce nepříznivého roku 1918. Od té doby se s útokem na národní čest pokračovalo přímočařeji, jako například vnucováním viny za údajné válečné zločiny a prezentací zábavy ponižující národ.

Je tu zřejmá paralela s tím, co se stalo po potupném stažení Spojených států z Vietnamu. I my [Američané] jsme potřebovali změnit způsob myšlení.

–        Hadding Scott, 2011, autor anglického překladu

Leopold of Dessau

(Völkischer Beobachter, 26.-27. února 1928)

Všichni jsme více či méně nadšenými čtenáři Münchener Neuesten Nachrichten (Mnichovské večerní noviny). Víme, že tyto mezinárodní noviny mají dopisovatele ve všech státech; tudíž jsme byli před pár dny poměrně ohromeni, když jsme si v nich mohli přečíst, že teprve nyní se zjistilo, že existovaly nějaké vazby mezi marxismem a světovým kapitalismem. Podle tohoto článku byl o těchto vazbách svět spraven teprve po oznámení, jež se objevilo v současném vydání Süddeutsche Monatshefte[1] před třemi týdny!

Člověk by snad k takovému připuštění mohl přistupovat s humorem. Přesto však musíme konstatovat, že je nepředstavitelnou nestydatostí, že ve městě, kde se proti tomuto problému před osmi lety bojovalo[2] před zraky redakce největších novin, tak teprve dnes je v těchto novinách oznámeno, že se něco takového vůbec přihodilo. Toto je pouze jeden příklad mezi tisíci dalšími, jak se tzv. národní vyšší třída lidu a tzv. „většinová média“ staví k životně důležitým otázkám, a jak se snaží umlčet jakoukoli novou rostoucí sílu, jakmile se ta dotkne problému, který byl až doposud považován za nepřístupný. Tady v Mnichově se konaly stovky shromáždění; každý den naše noviny vedly zápas o osvícení veřejnosti v otázkách, které jsou teď v Münchener Neueste Nachrichten údajně odhalena poprvé.[3]

V této souvislosti musíme prohlásit, že dokonce ani my, kteří za toto osvícení vedeme zápas jako lidové hnutí, jsme nebyli první, kdo osvětlili tento vztah mezi marxismem a kapitalismem. O tomto vztahu víme díky Němcům minulosti, kteří toto vše prorocky naznačovali: například velký Moltke, který viděl před přípravu bolševické revoluce v pařížské komuně, otevřeně v Reichstagu prohlásil, že pařížská komuna vzala útokem malé obchodníky, zatímco zámky Rothschildů byly chráněny zvláštní posádkou; mezitím byli Eugen Duehring a Paul de Lagarde osamělí proroci, kteří nedosáhli k lidovým masám. Teprve nyní v naší době můžeme jejich jména zmínit se ctí. Ale dokonce i vůdci sociální demokracie velmi dobře věděli, nejen dnes, ale už před desítkami let, o velmi těsném vztahu jejich hnutí se silami, které dnes vládnou celému světu. V roce 1903 velký kapitalista a sociální demokrat Paul Singer[4] v Reichstagu s otevřeným cynismem prohlásil, že Sociálně demokratická strana by chránila burzu, aby tak uspíšila sociální revoluci. Marx prohlásil, že podporoval volný obchod, protože by to umožnilo vypuknutí sociální revoluce.[5]

Sociálně demokratičtí vůdci velmi dobře věděli, že burza a její kapitál reprezentoval v národním a ekonomickém životě podvratný živel. Dne 9. listopadu 1918 přišel test, bylo-li těmto přípravám porozuměno jenom jako způsob podkopání starého systému. Sociálně demokratičtí vůdci nezavedli velké zdanění burzy, o které věděli, že je podvratná; místo toho s ní před celým národem vyhlásili bratrství. Berliner Tageblatt[6] se dnes opovažuje před očima milionů pracujících nazývat Herr Scheidemanna[7] přítelem a soukmenovcem ve společném zápase. Na konci roku 1924 se Vorwärts[8] odvážil, v době kdy byl na Německo jménem burzy uvalen odporný Versailleský diktát, představit vycházející slunce[9] a znak dolaru společně a hrdě prohlásit, že tento vývoj leží v evoluci sociálně demokratické politiky. Od toho dne německý pracující a německý národ kvůli uspokojení těchto bratrů a přátel sociální demokracie napracoval a zaplatil osm milionů zlatých marek denně.

Pokud nějací velcí muži naznačovali nebezpečí podkopání německého vědomí, tak s ním k národu nedosáhli. Po 9. listopadu 1918, uprostřed největší katastrofy německého národa, vyvstala znepokojující otázka, jak byl vůbec tento kolaps možný a jaké síly v něm měly roli. V té době převládal ve vzduchu, a to i v malých a středních městech, ale nikde tak čistě a vědomě jako v Mnichově, takový pocit, že tento kolaps nemohl být náhodou ani vojenským selháním, ale byl následkem hnutí vědomě vedeného, instinktivně odhodlaného a protlačovaného po celá desetiletí.

Pokud se dnes podíváme zpět na našich osm let zápasu, jsme oprávněni říci, že to nakonec, uprostřed největší katastrofy národa, bude učiněný politický zázrak, že neodrazené nejuvědomělejší živly povstanou, aby zbudovaly nový stát založený na nové teorii vlády [Staatsgedanken]. Všichni tehdy cítili, že žijeme v době, kdy je starý řád otřesen, stará společnost zredukována na hromadu suti, a staré tradice musely ustoupit novým představám života, a my jsme při tomto pohledu zpět cítili, že zatímco takové epochy přeceňování se často udály v naší nedávné historii, přesto mezi minulostí a přítomností existují zásadní rozdíly jako hluboká propast oddělující různé způsoby života.

Dnes stojíme před skutečností, že všechny síly podčlověka byly osvobozeny, aby tak zničil [vernichten] poslední část podstaty němectví, v morálním a rasovém slova smyslu. 9. listopad 1918 naznačuje vzestup kvašení, vzruch špíny, jež je přítomna v každém národě, jež se skrz závist a zradu chopila moci, a dnes tito méně hodnotní podlidé vládnou nad hodnotnými silami německého národa.

Jakým způsobem jsou dnes rasové a morální hodnoty německého národa úmyslně pohřbívány, můžeme denně pozorovat v berlínském denním tisku, berlínských týdenících a měsíčnících, jejichž napadání již není směřováno proti jistým externalitám, jako před tím; místo toho se jejich terčem staly nejhlubší a největší hodnoty, které německý národ udržují. V Židy řízených „mezinárodních novinách“ můžeme vidět, jak je německý důstojnický sbor vykreslován jako žumpa národa, a kdy se často píše: ubijte německý důstojnický sbor k smrti; pouze tehdy vznikne místo pro německou kulturu. V židovském Weltbüchne (Světová scéna) Ignaz Wrobe[10] nazývá německé vojáky „vlasteneckými osly, brutálními důstojníky smrti a potomky Ludendorffa … zvířecími vojáky, buldoky a četaři císařské armády.“ Žádný německý soud se tímto člověkem nezabýval; byl to pařížský korespondent Vossische Zeitung.[11]

Známí zrádci naší země sedí ve vyšetřovacích komisích vykonstruovaných procesů a soudí, jestli němečtí vojáci v zoufalé tísni střelili špiony před tím, než se do celé věci stihl zapojit soud. Jsme svědky pozoruhodné skutečnosti, že se ve všech těchto „vykonstruovaných vraždách“ nevyšetřuje, zdali zastřelený skutečně byl nebo nebyl špion. To považujeme za úmyslné pošlapání národního smyslu pro čest, kdy lidé, kteří krváceli z čtyřiašedesáti ran, jsou v těchto vykonstruovaných procesech později zavíráni do cel, které před tím obývali vrazi a násilníci.

To je znakem, že je den za dnem vědomě a úmyslně něco z jádra národa narušováno, aby tak národ sám byl zničen a v budoucnu nebyl možný žádný odpor. Podle bývalého prezidenta senátu, Baumbacha se dnešní justice stala služkou politiků. Tento výrok je ve shodě s tvrdou upřímností národních socialistů. A když se sami sebe zeptáme, jak je možné, že jsou dnes všechny německé hodnoty tak pošlapávány, musíme odpovědět: Protože jsme zapomněli, že bez cti, nemůže existovat žádný lid.

Dnes stojíme před skutečností, že nejvyšší hodnoty němectví nejsou již víc v životě státu a justice přítomny. Germánský právní systém, který se vyvinul ze svépomoci do cti klanu a cti kmene, aby následně obranu cti převzal stát, který nese oprávněnost do té míry, že je schopen bránit čest celku. Víme, že by urážka němectví mohla být státním žalobcem stíhána. Také víme, že Weltbühne může mluvit o „Děvce Germánii“ aniž by proti tomu někdo byť jen hnul prstem. To je ta největší pohroma, jakou může národ zažít.

Přesto se však 9. listopadu 1918 zrodilo v tisících Němcích něco nového, vyvstalo něco nejvyššího významu, který by nás dnes měl všechny spojovat dohromady. Tehdy se poprvé zrodilo to, co se nám dnes jeví jako nejvyšší a nejposvátnější: rasový a na druhu založený národní charakter.

Tento světonázor nám nejen umožnil vidět současnou situaci v novém světle, ale také vidět v jiném světle i historii. Tudíž víme, že hojně zmiňované Světlo z východu vybledlo, že veškeré kulturotvorné skutky směřovaly od západu na východ, a je jisté, že před tím než Germáni založili všechny evropské státy, tak ještě mnohem dříve nordické vlny přešly Alpy do Říma, Řecka, Persie a Indie,[12] kde vyvstaly rasově charakteristické kultury a rasově charakteristické umění, a že pouze a jen germánský Západ vytvořil podobné hodnoty, byť v nové formě.

Právě z toho vycházejí dva fundamentální požadavky národně socialistického hnutí: bezpodmínečná vitální obrana rasy a bezpodmínečná obrana národní cti. Prvně jmenované je fyzické podstaty, druhé je nejniternější hodnota. V co ekonomické programy a politické možnosti vyústí později, nikdo neví. Koneckonců to nejsou programy, co chceme kultivovat. Na počátku i konci národně socialistického hnutí stojí germánský jedinec, navenek zdravý a uvnitř hodnotný. Z tohoto fundamentálního povědomí vyvstávají opět dva další požadavky: aktivní nacionalismus, tedy zabezpečení celého území proti nepřátelským sousedům, ochrana sedmdesáti milionů Němců mezi rozličnými rasami a národy Evropy, a dále stejně aktivní socialismus, tedy zabezpečení jedince proti jakémukoli vykořisťování soukromými silami.

Nacionalismus se hlavně týká zahraniční politiky, zatímco socialismus domácího naplnění [Ergänzung]. Odpovídajícími projevy jsou tak armáda a policie. Chceme spojit dva současníky, kteří se plácají kolem středu, silné nacionalistické hnutí a silné socialistické hnutí očištěné od marxismu. Tudíž národní socialismus sám sebe odlišuje od náboženství Druhé říše – národního liberalismu – který je na jedné straně charakteristický neomezeným vykořisťováním a na druhé charitou. Na jedné straně obírá lidi o i ty malé úspory co mají; na druhé staví nemocnice a sanatoria. Toto je dnes nejvíce patrné v Americe, kde vykořisťování dosáhlo takového stupně, že je dokonce podporováno. Burzovní makléř, který po 60 let lidi okrádal, pro své oběti v 65. letech postaví nemocnici.

Tomuto současnému věku pod vedením marxismu jsme vyhlásili boj až do konce. Národní socialismus se jasně odlišuje v světonázorových bodech a kultivuje charakter v povědomí, že je svázán s půdou a rasou, a že jeho konečným cílem je služba lidovému organismu [Volksorganismus]. Bude-li nám někdo tvrdit, že by se Německo mělo obětovat za velkou evropskou myšlenku, my prohlásíme, že celá Evropa může jít k čertu, utrpí-li německý lid újmu.

Kdekoli je taková myšlenka vyslovena, přijdou Lidé temnoty [Dunkelmänner] ze všech táborů a řeknou, To je modlářství k národu. Toto se opovažují tvrdit ti, kdož dnes mají jen jeden idol, svou stranu a své měšce, a kteří dennodenně hledí jak jsou všechny německé hodnoty zadupávány do bahna. Zatímco byl zakázán film o Lutherovi, to samé ministerstvo prý nenašlo žádný důvod k zakázání černošské opery Jonny Spielt Auf (Johhny hraje). Tento hanebný černošský kus se hraje v šedesáti německých operních síních. Celá opera kulminuje v glorifikaci černocha na vrchu zeměkoule, nesoucí ukradené německé housle, a mající po svém boku znásilněnou árijskou dívku [ein vergewaltigtes arisches Mädchen].

Před několika týdny se objevila úžasná kniha, Briefe (Dopisy) od velkého člověka, Houstona Stewart Chamberlaina, kterému vděčíme za velmi dobrý výklad naší historie, a který ke sklonku svého života silně podporoval Adolfa Hitlera. Víme, že tento neúnavný bojovník za německou čest a velikost přesně znal slabosti diplomatických tříd, a s krvácejícím srdcem na to naříkal, a přestože byly silné osobnosti ve všech směrech aktivní, převládala ve vyšších třídách dekadence, jež mohla vyústit v katastrofu. „Blíží se den,“ píše Chamberlain, „kdy bude společnost smetena. Jak se to stane nevím, ale musí to být, a tak to také bude.“

Národně socialistické hnutí bude vždy toho názoru, že počátek sám již obsahuje všechny možnosti budoucnosti. Nemůže tomu ani jinak být. Pokud člověk následuje jasný daný směr už od začátku a spatřuje vizi nového státu, bude po cestě schopen nalézt mnoho dobrých věcí. Ale naplnění již zůstává určeno v počátku, v uchování daného typu lidu, v uchování těchto charakteristických hodnot, jež byly po milénia plody všude tam, kde je germánský život určil. Kdyby velcí muži německé minulosti – Bismarck, Freiherr vom Stein, Lagarde – mohli shlédnout na tento čestný, charakter naplňující zápas, který naše hnutí vede již osm let, pak by nám v našem snažení požehnali. Fridrich Veliký v největší nouzi po prohrané bitvě kdysi napsal:

„Nikdy nezažiji chvíli, jež by mě přinutila uzavřít nevýhodný mír. Žádná řeč, jakkoli chytrá, mě nepřivede do bodu, kdy bych musel uznat svou nepřízeň. Buď budu pohřben mezi bubeníky mé otčiny, nebo pokud by mi osud, jenž mě pronásleduje, nepřál takovou útěchu, sám učiním konec tomuto neštěstí, nebudu-li ho moci již více snášet.“

A věrni odkazu největšího německého krále, my, národní socialisté, prohlašujeme: Nikdy nenadejde chvíle, kdybychom uzavřeli ostudný mír s bezectným světonázorem demokracie a marxismu. Ať radši nadejde konec tohoto hnutí, než abychom se podrobili. Mluví-li dnes někdo o spojené německé frontě, tak mluví o Národně socialistické německé dělnické straně.


[1]    Süddeutsche Monatshefte (Jihoněmecký měsíčník) bylo monarchistické periodikum, které bylo vůči NSDAP nepřátelské, ale sdílelo s ní názor, že Německo není vinné za válku a prohrálo jen kvůli „bodnutí do zad.“ – pozn. Hadding Scott

[2]    Rosenberg zde odkazuje na krátce existující „Bavorskou sovětskou republiku“ (duben-květen 1919), která byla potlačena jednotkami Freikorps a stále loajálními živly v německé armádě. – pozn. Hadding Scott

[3]    Dominantní politická strana 20. let v Bavorsku, Bayerische Volkspartei (Bavorská lidová strana) zastávala názory podobné Süddeutsche Monatshefte. Redakce Münchener Neuesten Nachrichten si mohla v roce 1928 náhle uvědomit, že by bylo záhodno přistupovat k těmto názorům s respektem. Skutečnost, že zákaz pro Adolfa Hitlera účastnit se politického života skončil předchozí rok, mohla, ale nemusela, být relevantní. – pozn. Hadding Scott

[4]    Paul Singer (1844-1911) byl prominentní Žid v Sozialdemokratische Partei Deutschlands ke konci 19. stol. a to i v době, kdy byla zakázaná. – pozn. Hadding Scott

[5]    „Obecně řečeno, je ochranný systém naší doby konzervativní, zatímco systém volného obchodu je destruktivní. Ničí staré národy a protlačuje nepřátelství proletariátu a buržoazie až k extrému. Jednoduše řečeno, systém volného obchodu uspíší sociální revoluci. Je to samotný smysl této revoluce, pánové, kvůli čemu hlasuji ve prospěch volného obchodu.“ (Karl Marx, Discours sur la Question du Libre Échange, Brussels, únor 1848.)

[6]    Berliner Tageblatt (Berlínské denní noviny)  (1872-1939) byly noviny primárně zaměřené na obchod. – pozn. Hadding Scott

[7]    Philipp Scheidemann (1865-1939)  byl prominentní sociální demokrat, který 9. listopadu 1918 vyhlásil to co se stalo známé jako Výmarská republika, následující po abdikaci císaře Viléma II., od kterého se očekávalo, že nástupnictví na trůnu předá jednomu ze svých vnuků. Vyhlášení republiky bylo Scheidemannovo vlastní jednostranné rozhodnutí. Když se NSDAP dostala v roce 1933 k moci, Scheidemann Německo opustil. – pozn. Hadding Scott

[8]    Vorwärts (Vpřed) byly oficiální noviny Sociálně demokratické strany. – pozn. Hadding Scott

[9]    Vycházející slunce byl symbol používaný Sociálně demokratickou stranou. NSDAP začlenilo tento silný symbol do své vlastní propagandy a umístilo do slunce svou svastiku. – pozn. Hadding Scott

[10]  Ignaz Wrobel byl pseudonym židovského novináře Kurta Tucholského. – pozn. Hadding Scott

[11]  Vossische Zeitung (1721-1934) byly dříve respektované berlínské noviny liberální buržoasie, na které se po první světové válce nahlíželo jako na nepříliš vlastenecké. – pozn. Hadding Scott

[12]  Tvrzení, že Árijec přešel „ Alpy do Říma, Řecka, Persie a Indie“ se lehce liší od mainstreamových vědeckých názorů z konce dvacátého století na to, kde původní árijská domovina byla a na cestu, po které se Árijci vydali. Existují však některé důkazy, že Árijci mohou pocházet ze severní Evropy. Největší výskyt blondýnů na světě je ve Švédsku a Finsku, a novodobý jazyk, který se nejvíce podobá původnímu árijskému jazyku, se nachází v nepříliš vzdálené Litvě. Pouze cesta do Říma tak vedla přes Alpy. – pozn. Hadding Scott

No comments yet

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: