Skip to content

Sávitrí Déví – Barva Temného věku

21/10/2013

Výňatek z knihy Sávitrí Déví, Blesk a slunce. Originál tohoto výňatku na stránkách Archivu.

ssposter

[Hitler] nejednou přirovnal vzestup nového Hnutí k vzestupu rané katolické církve, uznávajíc tak pevné světské schopnosti jejích organizátorů a jeho bojovníků — a dokonce i duchovních bojovníků — jako sine qua non stavu jejího vývoje a triumfu, nyní, i v dlouhodobém měřítku. Může se v tomto spojení zdát poněkud nečekané — a snad dokonce poněkud irelevantní, ne-li přímo absurdní — zmínit něco takového jako odvěký symbolismus barev. A právě v oné nejmocnější církvi Temného věku, s kterou přišel národní socialismus bojovat a nakonec i rozdrtit, ale nad jejímiž dlouholetými světskými zkušenostmi toho co byla — je a nadále bude — může meditovat a jež může využít, má každá rituální barva svůj smysl. Papež, nejvyšší představený věřících, je oděn do bílé, odvolávajíc se tak na duchovní čistotu a jasnost Iniciovaného — Člověka „nad časem,“ jehož pravdivost onoho světa byla překroucena a využita historickým křesťanstvím. Šarlatová, nachová a zlatá vysokých církevních hodnostářů rovněž symbolizuje stavy vyšší duchovnosti — ideál, ke kterému by měla církev údajně aspirovat. Avšak církev je organizací tohoto světa — organizací v čase. Je militantní hierarchií, jednající v inspiraci a příkazech Dostojevského „Velkého inkvizitora“ „k větší slávě Krista“ ale zcela jistě ne ve shodě s jeho moudrostí, jež „není z tohoto světa.“ A její skutečné bojové síly — všichni její kněží a téměř všichni její mniši a jeptišky, kteří jsou její silou v každodenním zápase proti všem protikladným (nebo konkurenčním) silám a jejími nejzevnějšími svědky mezi lidmi — jsou oděny v černé, barvě tohoto věku; a nejvíce (jako v případě Dominikánů) v černé a bílé — barvy Temného věku a Světla „nad časem.“

Jako naprosto výmluvný fakt mě ohromuje to, že svastika, Symbol života a zdraví (svástí v sanskrtu) a Symbol slunce, kterou Adolf Hitler umístil do středu německé vlajky — či dokonce panárijské vlajky, protože ve světle Hitlerovy víry Německo i nadále zůstává vůdcem Panárijského hnutí —, byla černá na bílém poli, či spíše černá na bílém disku, umístěného uprostřed jasně červeného pole. A to vše je ještě pozoruhodnější, předpokládáme-li, že Führer toto své rozhodnutí učinil intuitivně, aniž by si byl vědom jeho smyslu (čemuž já osobně nevěřím).

Rovněž je pozoruhodné, že přestože si potřeby války ve Waffen SS vynutily zavedení nenápadných šedozelených (feldgrau) uniforem, starší organizace SS — „allgemeine“ SS, které byla svěřena vnitřní obrana režimu — nosila černou — opakuji, že černá je barva symbolizující par excellence Temné síly, jež mohou být rozdrceny pouze silami podobného založení; tato barva symbolizuje tvrdou povahu „v čase,“ jež SSmani měli vložit do služeb ideálu dokonalosti Zlatého věku.

Pokud nebudeme považovat černou svastiku a černá roucha Rytířů nové Víry za „chybu z pohledu Neviditelných sil“ — tím méně jako „důkaz“ „černé magie“ —, tak v nich vidím symbol neomylných znalostí zákonů činu v čase; znalostí přinejmenším tak halasných jako u budovatelů katolické církve; uznání skutečnosti, že pouze pomocí vlastností „v čase“ — pomocí těch vlastností „blesku,“ které zajišťují úspěch všem zástupcům Temných sil a velkým lidem „v čase“ zajišťují jejich velikost — může nyní v Temném věku nějaké Hnutí triumfovat; zvláště blízko konci tohoto věku a zvláště Hnutí proti duchu tohoto věku.

A znovu opakuji — protože to nelze opakovat dostatečně často —, že kdyby tyto schopnosti a tendence symbolizované v černé svastice na německé vlajce a v černých uniformách nejtvrdších obránců národního socialismu byly projevovány naplno, od začátku, Člověkem „proti času,“ Adolfem Hitlerem . . . je více než pravděpodobné, že by národně socialistický stát stále existoval.

Avšak tak tomu nemělo být, a to z toho jednoduchého důvodu, o kterém jsem se již zmínila — důvod, o kterém Adolf Hitler sám svým způsobem mluvil s Hansem Grimmem v roce 1928 —, totiž ten, že Vůdce Národně socialistického hnutí nebyl „Vůdcem, který má přijít“ — tedy poslední člověk „proti času“ —, ale pouze Ten-jenž-mu-předchází; ten, který učiní „přípravy“ (die Vorarbeit) pro Toho, který přijde po něm.

No comments yet

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: