Skip to content

Sávitrí Déví o 9. listopadu 1923

11/11/2013

1Část kapitoly 1923 z knihy Forever and Ever.

A nadešel den, kdy Jsi si jist Svou vzrůstající moci, Svými oddanými následovníky a Svým Osudem stál v jasném světle dne proti veřejné moci, proti otrokům nepřátel Tvého národa, vyzývajíce je v nerovném boji; den, kdy směle čelíce hrozbě existujícího státu a jeho úctyhodného aparátu represe — jeho vojáci bez idejí, nástroj v rukách vážených autorit bez duše — pochodovalo Tvých několik málo zapáleně věrných, aby pro Tebe vydobylo citadelu nesporné moci.

Jejich tváře zářily radostí, jejich srdce hořela láskou, jež je schopna člověka dovést až na samý konec světa; s Tvým jménem na jejich mladých rtech, a na věčné časy, které teprve nadejdou, již neoddělitelně spjato se svatým jménem Německa kráčeli dál beze strachu . . . Sluneční záře je překrásná, denní světlo je sladké, a přesto krásnější a sladší je položit život za Tebe, položit život za triumf Tvé velké Myšlenky; za ustanovení Tvé vlády.

A tak kráčeli, a žádná síla na zemi nebo na nebesích nemohla zastavit hybnou sílu jejich dobyvačných kroků; protože jim patřila po velmi dlouhé době znovu probuzená a svobodná věčná duše Německa; jim patřilo poselství pravdy, kouzlo vzkříšení; a jim patřila — navzdory všemu; po nadcházejícím krátkém záblesku moci a slávy, a následujících nesčetných letech mučednictví — vláda budoucnosti; jim patřil svět, ve svém novém zlatém věku po konečné srážce.

A tak kráčeli. Na vrcholu vlny velkého rozvinutého přílivu Historie, který nikdo nemůže změnit ani zastavit, byli neseni ke svému předurčenému cíli: k věčné slávě — ale nejprve ke smrti. Pušky vystřelily a kulky se rozletěly; a na zemi zůstalo v kalužích krve ležet šestnáct mužů, těch nejlepších z nejlepších mužů Německa. Tví věrní raných dnů, Tvých několik vyvolených mužů všech řemesel a tříd (pro ty, kdo věří jen v samotnou vznešenost árijské krve, neexistují žádné třídy), muži různého věku, nejstarší měl přes padesát, nejmladší sotva devatenáct, ale ve svém srdci všichni mladí, všichni hledící do budoucnosti, všichni pevně cítící, že na to, aby se mohlo začít znovu, aby se mohlo stavět na pravdě a nadšení, v důvěře ve vlastní osud, není nikdy příliš pozdě a není to nikdy příliš obtížné.

 

V bratrské rovnosti, v kalužích krve, leželi první z nekonečné řady mučedníků za Věc života v pravdě v jeho moderní formě; první, kteří si vydobyli tu čest, že mohli položit své životy pro Tebe a pro nové Německo, jejich — a Tvé — vzkříšené Německo; a navíc za nové árijství, Tvůj celosvětový sen o kráse — a také můj.

A tak tam leželi, zatímco moc, jež Jsi měl brzy svrhnout — moc právě těch úřadů sloužících cizímu blahobytu —, se zmocnila několika Tvých věrných a Tebe Samotného, a všechny vás uvěznila. A tak se za Tebou na několik měsíců zavřely těžké dveře pevnosti.

Noviny celou událost popsaly, a zmínily se rovněž o smrti prvních mučedníků. Ale mimo Německo jen velmi málo lidí chápalo, že se stalo něco velkého; že začalo v radostné oběti a smrti nabývat tvaru velké nové hnutí.

One Comment leave one →
  1. Jan Čáka permalink
    11/11/2013 11:19

    Třeba jednou příjde doba kdy se tato krásná poezie bude vyučovat na školách.
    Je dobře že samizdat se dá číst i ve skautu dětem.Snad režim neklesl tak hluboko abych za tento svobodný komentář měl nějaké problémy.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: