Skip to content

Adolf Hitler „vysvětluje“ – zapomenutý rozhovor z roku 1931

15/12/2013

Následující novinový článek od židovského novináře Maxe Fraenkela vyšel v židovském časopise The Jewish Criterion v lednu 1931. Anglický originál lze najít například na stránce Carolyn Yaegerové. Protože tento text původně vyšel v židovském časopise, nemusí být částečně ani vůbec pravdivý. Přesto je podle nás zajímavý.

* * *

V tom senzačním rozhovoru, jediném, který kdy německý antisemitský vůdce poskytl židovskému novináři, je v naprosté úplnosti odhalena duševní bída Adolfa Hitlera. Zahnán do koutu několika přímými otázkami, pokládanými nebojácným novinářem, mluví nacistický vůdce upřímně a otevřeně o své arogantní nenávisti vůči Židům a jednoznačně se charakterizuje jako netolerantní hlupák.

—    Vydavatel

Berlín — V konferenčním sále v Hallensee, přibližně čtyřicet minut z Postupimského náměstí, přeměněný majitelem podniku do jakési pivnice, mi číšník se špatně skrývanou posvátnou úctou ochotně šeptá do ucha: „Da sitzt der Führer“ (Támhle sedí Vůdce).

U dlouhého dřevěného stolu bez ubrusu je vidět shromáždění spíše mladě vypadajících mužů. Jejich hlasy, hlasité, vzrušené, překřičují jeden druhého, krom chvíle, kdy promluví Vůdce. Tehdy, jakoby kouzlem, nastane naprosté ticho, nejen u tohoto stolu, ale v celém sále. Vůdce, cítící, že i jeho soukromý rozhovor je považován za veřejný projev, zvýší svůj hlas a zapojí své výjimečné řečnické techniky. Při pohledu tváří v tvář, očividně lhostejný k silné pozornosti na něj upřené, mluvil Vůdce, Adolf Hitler, dobře modulovaným hlasem, čas od času se i odmlčí, aby se napil z impozantně vypadajícího korbelu piva.

Obrázky Adolfa Hitlera nejsou k nespornému vůdci národních socialistů spravedlivé. Vypadá mnohem mladší, než na svých jednačtyřicet let. Jeho atletická postava, jeho vojenské držení těla, jeho svěží pleť, jeho autoritativní výraz, který je zvýrazněn jeho úzkým, agresivním knírkem, na člověka působí jako německý předválečný důstojník v civilu.

Když jsem se představil, tak ztuhnul. Jeho společníci studovali jeho výraz, aby věděli, zda mi mají udělat místo. Hitler se však necítil mluvit k novinářskému dopisovateli před svými mladými následovníky. Pokynul Oberkellnerovi a požádal ho, aby nás zavedl do jakési soukromé pracovny na stejném podlaží. Tam se mě o něco méně, ale přesto téměř obchodně, zeptal: „Co byste chtěl vědět?“

Mou první otázkou bez jakéhokoli úvodu, byla: „Je antisemitismus hlavním bodem nacistické politické platformy?“

Hitler nad mou otázkou zamrkal a zeptal se: „Vy zastupujete židovský tisk?“ Vysvětlil jsem, že mám zájem na získání jasné představy jeho stanoviska, protože pracuji na studii o antisemitismu v Evropě. S patrným bavorským akcentem, mi vůdce nacistů řekl:

„Nerad poskytuji rozhovory. Sám jsem novinář a vím, jak jednoduše se dají slova překroutit. Ale když už jste tady, zodpovím některé z vašich otázek, ale tyto odpovědi reprezentují jen mé osobní názory. Pravidla mé strany zakazují vydávat prohlášení bez schválení naší vnitřní rady.“

Nemohl jsem potlačit úsměv nad myšlenkou Hitlerovy diktátorské moci. Protože zřejmě poznal důvod mé skepse, dodal:

„Jsme disciplinovanou stranou. Ve skutečnosti jsou Národní socialisté nejdisciplinovanějším politickým tělesem v Říši.“

„Antisemitismus,“ pokračoval, „jako takový, není částí našeho programu. Naším programem je očištění Německa od všech živlů, které ho zatěžují, a navrátit ho zpět do normálních podmínek. Německo se musí stát zemí pro Němce, pro svobodné německé občany, ne pro německé otroky ovládané židovským kapitálem.“

Novinář pronesl: „Jako někdo, kdo v Německu žil po mnoho let, vím, že židovský kapitál hraje v ekonomickém životě země nedůležitou roli. Ve velkoprůmyslu, ve výrobních a samozřejmě zemědělských fázích německého života hrají Židé minimální roli. Co tedy myslíte těmi ‚německými otroky ovládanými židovským kapitálem‘?“

Aspirant na německého diktátora s odpovědí vůbec nespěchal. Pomalu, zdůrazňujíc každé slovo, řekl: „Když mluvím o židovském kapitálu, židovské politice a židovské vládě, nemluvím nutně o Židech samotných. Mluvím spíše o všem, co není skutečně německé. Židé svými názory infikovali kulturu a německou politiku. Tím, že se snažili ze sebe udělat Němce, udělali z Němců Židy. Svými internacionalistickými myšlenkami ovlivnili obchod a politiku. Jediný způsob, kterým mohou být Němci ovlivnění židomilstvím zachráněni, je označit vše neněmecké jako židovské.“

„Jinými slovy děláte z německých Židů oběti, obětního beránka vaší politiky,“ poznamenal jsem.

„Ne,“ odpověděl Vůdce. „Jsou skutečnou hrozbou.“

„Jak může méně než jedno procento celkové populace ohrožovat celý národ? V této zemi, která má celkovou populaci sedmdesát milionů je pouze asi půl milionu Židů,“ pokračoval jsem.

„Vaše čísla nejsou úplně správná, ale deset tisíc tady nebo támhle nic nemění. Co ale komunisté v Rusku? Přestože je Židů v Rusku méně než u nás, tak tam vládnou.“

„Jak navrhujete řešit tuto židovskou ‚hrozbu‘?“ pokračoval jsem.

Hitler se usmál, ale tento úsměv vůbec nezměkčil přísný výraz. S jistým odhodláním učinil následující prohlášení: „Nemám v úmyslu dělat cokoli proti Židům, vyjma osvětové kampaně, kterou jsem během posledních pár let vedl. Cokoli ale Národně socialistická strana udělá pro naplnění svého politického programu, bude to ústavní cestou. Německý život musí být očištěn od všech cizích živlů, jež zkřivily skutečný německý duch. Vláda musí být v rukách Němců s jedním cílem: osvobodit Německo od současného otroctví. Toho lze dosáhnout vštípením Němcům jejich ztracenou sebeúctu a jejich víru v jejich vlastní schopnosti. Naše propaganda se soustředí na pozvednutí německého sebevědomí.“

„To myslíte vážně, že chcete hromadné vyhoštění Židů z Německa?“ zeptal jsem se přímo.

Vůdce bez zaváhání odpověděl: „Chci se zbavit“ — použil slovo loswerden — „těch Židů, kteří od konce války z východní Evropy napadli naši zemi a šílenými spekulacemi podkopávali naši morálku, kteří postrádají jakékoli vlastenectví a na naší národní katastrofě vydělali jmění. Co se zbytku týče, chci pouze omezit jejich vliv zákonnými zákazy proti jejich účasti ve vládě a eliminovat z veřejného života Nežidy, jež jsou pouhými loutkami židovského kapitálu.“

„Můžete některé z těchto ‚loutek‘ jmenovat?“

„Třeba celý Brüningův kabinet je židovský kabinet. Podle mě je Stresemennova zahraniční politika politikou židovskou. Dovolím si za židovské označit i oddělení berlínské. K ponižující kapitulaci německých zájmů našim bývalým nepřátelům došlo právě kvůli židovskému vlivu.“

„Považujete tedy pacifismus za židovskou vlastnost?“

„Sám jsem pacifista,“ byla překvapující odpověď muže, který se před sedmi lety snažil uchopit vládní otěže v Bavorsku vojenským pučem. „Já pacifismem“ — dramatickým způsobem zdůraznil „já“ — „chápu zachování míru, dokud zůstává národní čest čistá. Židovská vidina míru, kvůli jejich mezinárodní mysli, znamená kapitulaci veškeré hrdosti pro finanční zájmy.“

„Antisemité někdy Židy obviňují z militarismu,“ poznamenal jsem, „a někdy je obviňují z odporného pacifismu; jindy jsou Židé obviňováni jako ničitelé všech zákonů a pořádku, zatímco jindy hrabě Salm, strýc vašeho rakouského kolegy prince Starhemberga, nazval antisemitismus revolučním hnutím, protože Židé vždy podporují konzervativní penězomilné třídy svých zemí. Jak byste to vše sladil?“

Adolf Hitler začal být zřejmě neustálými otázkami otrávený. Zdálo se, že mu začalo svítat, že tento novinář, navzdory jeho blonďatým vlasům a modrým očím, musí být Žid. Německý Mussolini se opatrným gestem ubezpečil, že jeho bezchybný účes stále drží. Vstal a, zaujímaje svou oblíbenou pozici — pevně se opíraje o stůl oběma rukama —, pomalu promluvil: „Nemusím zacházet do detailů. Mé názory jsou známé. Jsem jediný Němec, který se o tom nebojí mluvit. O Židy se budu starat jen do té míry, do které budou bránit uskutečnění ideální Německé říše. Nepřipustím však žádné jednání masy, a to ani vůči Židům. Nikdy jsem to nepřipustil. Jsme obětním beránkem nedisciplinovaného jednání komunistické masy. Židé se od nás nemají čeho bát, dokud se s námi nebudou míchat. To musí pochopit — a od posledních voleb to začínají chápat velmi rychle. Dokud se zde Židé nepokusí vydávat za Němce a neopováží se mluvit za Němce, tak je necháme na pokoji. To je vše, co k tomuto tématu řeknu.“

Vůdce druhé nejsilnější parlamentní strany v Německu, jehož jméno se ve Střední Evropě stalo synonymem ke slovu antisemitismus, se napřímil, lehce se uklonil a vydal se zpět ke svým společníkům. Jak se k nim blížil, celá strana vstala a nejmladší mezi nimi, v hnědé košili se svastikou na rukávu, natáhnul ruku v tradičním fašistickém pozdravu.

No comments yet

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: