Skip to content

Carlo Mattogno – „Plynování“ Cikánů v Osvětimi 2. Srpna 1944

20/01/2014

Překlad článku Carla Mattogna z roku 2003. Anglický překlad k dispozici na stránkách VHO.

1. Historická rekonstrukce Danuty Czechové

Podle oficiální historie bylo 2897 Cikánů, kteří byli umístěni v tzv. „Cikánském rodinném táboře“ v táboře BIIe, zplynováno v Březince 2. Srpna 1944.

Nejdůkladnější rekonstrukci této údajné masové vraždy publikovala Danuta Czechová ve svém Kalendariu.[1] Czechová píše následující:

Ke dni 30. července 1944 bylo v táboře 1518 vězňů.[2] 1. srpna toto číslo vzrostlo na 2815. Danuta Czechová to komentuje takto:

„Toto číslo je pravděpodobně úplný počet všech mužů a žen.“

Další den, 2. srpna 1944, toto číslo vzrostlo na 2885 vězňů, ale celkový počet Cikánů (včetně těch v táboře BIIa, BIId a BIIf) je 2898 osob, „pravděpodobně mužů a žen.“[3]

Danuta Czechová pokračuje se svou historickou rekonstrukcí následovně:[4]

„Prázdný připravený vlak stojí odpoledně na nástupišti v Březince. 1408 Cikánů, mužů a žen, vybraných v táboře BIIe a v blocích 10 a 11 hlavního tábora bylo přepraveno do tábora Osvětim. Tito Cikáni mají zůstat naživu a jsou tudíž převezeni do jiných koncentračních táborů. Ojíždějící Cikáni se s těmi, co v táboře BIIe zůstávají, loučí přes plot. Vlak z nádraží odjíždí přibližně v 19 hodin. Je v něm 918 mužů, mezi nimi 105 chlapců ve věku devět a 14 let, a 490 žen. Vlak směřuje ke koncentračnímu táboru Buchenwald. 3. a 4. srpna je oněch 1408 Cikánů, mužů a žen, stále vedeno na pracovním listu v táboře Osvětim II, s komentářem, že tito vězni se nacházejí v jiném táboře. Z táborového seznamu budou vyňati teprve tehdy, až přijde potvrzení o jejich přijetí v táboře Buchenwald. […]“

„Po večerním nástupu vězňů je tábor Osvětim II uzavřen a cikánský rodinný tábor BIIe zablokován. Celý tábor BIIe a několik dalších baráků, ve kterých jsou stále ještě přítomní nějací Cikáni, jsou obklíčeny SSmanny. Do tábora vjedou náklaďáky, aby převezly 2897 bezbranných žen, mužů a dětí do plynových komor v krematoriu.“

Musímí být poznamenáno, že číslo údajného počtu zplynovaných obsahuje velkou chybu: Bylo-li v táboře 2898 Cikánů, a 1408 bylo převezeno jinam, je nemožné, aby jich 2897 bylo „zplynováno“! Počet „zplynovaných“ by tudíž spíše bylo (2898 – 1408=) 1490.

 

2. Dokumenty

Vyjma této chyby jsou kalkulace v rekonstrukci D. Czechové založené na nepopiratelných faktech, pocházejících z řady hlášení o „Arbeitseinsatz“ (pracovně nasazených) v mužském táboře Osvětim II (Březinka).

30. července 1944 byl „Zigeunerstärke“ (počet Cikánů) 1518 osob.[5] 1. srpna (hlášení z 31. července se nedochovalo) tento počet byl 2815,[6] 2. srpna byl 2885.[7] 3. Srpna se kolonka „Zigeunerstärke“ (počet Cikánů v táboře) již více neobjevuje a 1408 Cikánů je uvedeno ve spojitosti s táborem BIIe pod kolonkou „Überstellung Zig“ (přesun Cikánů).[8]

3. srpna očividně z tábora zmizelo (2884 – 1408=) 1477 Cikánů. Co se s nimi stalo?

Než tuto otázku zodpovíme, musíme položit jinou, neméně důležitou: Interpretovala D. Czechová relevantní dokumenty správně?

3. Interpretace dokumentů

Koncem července a počátkem srpna 1944, se mužský tábor Osvětim II (Březinka) skládal z následujících táborů: Bia, BIIa, BIId, BIIf, BIIg. Pod těmito označeními se vyskytují také v relevantních hlášeních o „Arbeitseinsatz“ (pracovně nasazených).

V táboře BIIe byly baráky mužů i žen, odtud označení „Zigeuner-Familienlager“ (Cikánský rodinný tábor). Podle organizačního plánu ale muži patří do mužského tábora a ženy do ženského tábora, a tudíž nebyl tábor BIIe před 3. srpnem nikdy zmiňován v řadě hlášení o „Arbeitseinsatz“ (pracovně nasazených). Mužští vězni tohoto tábora jsou zahrnuti pod zvláštní sekci s označením „Zigeunerlagerstärke“ (kapacita cikánského tábora).

Jak jsme již viděli, počet Cikánů v táboře se zvýšil z 1518 z 1. srpna 1944, na 2815 osob. Odkud těchto (2815 – 1518=) 1297 nových vězňů přišlo? D. Czechová předpokládá, že všichni tito vězni byli Cikáni, ale proč by byly ženy registrovány jako vězni v mužském táboře? Tato hypotéza nedává moc smysl a jeví se jako poměrně neopodstatněná.

Jak nám již dokázal Gerald Reitlinger, cikánské ženy z cikánské sekce tábora BIIe byly přepraveny do Ravensbrücku 1. sprna 1944.[9]

Zdroje, které tento britsko-židovský historik uvádí, skutečně potvrzují, že transport, který z Osvětimi odjel 1. srpna 1944, do Ravensbrücku dorazil 3. srpna, a dále píše:[10]

Transport, který dorazil z Osvětimi 3. Srpna 1944 se skládal exkluzivně z přeživších cikánských žen z tábora Březinka.“

Tvrzení D. Czechové, že 918 cikánských mužů a 490 cikánských žen bylo přemístěno do Buchenwaldu, je chybné, protože ve skutečnosti bylo do toho tábora posláno 918 cikánských mužů, ale žádné ženy. Jediný dokument, který v tomto spojení D. Czechová cituje, je dopis od „SS-Standorarzt“ (místního doktora SS) z Waffen SS Výmar z 5. srpna 1944 o „Zigeunertransport v. 3.8. 44 von K.L. Auschwitz“ (Cikánský transport ze dne 3. srpna 1944, z tábora Osvětim), ve kterém je oněch 918 Cikánů zmíněno; z nichž 105 patřilo do věkové skupiny narozené v letech 1930 a 1935 (bylo jim tudíž 9 až 14 let), a dvěma bylo přes 65.[11] Krom toho není úplně jasné, jak mohli tyto děti a starci přežít „plynové komory“ …

Verzeichnis der Neuzugänge ab 1. July 1944“ (seznam nově přijatých od 1. července 1944) tábora Buchenwald zmiňuje 3. srpna jediný transport, právě ten s 918 „Zigeunern vom K.L. Auschwitz“ (Cikánů z tábora Osvětim).[12]

A konečně, zpráva holandského Červeného kříže potvrzuje příjezd jediného cikánského transportu do Buchenwaldu 3. srpna 1944. Těmto Cikánům byla přiřazena čísla 74084 až 74998, což přesně odpovídá oněm 915, a což také dává za pravdu důkazu, že tito vězni jsou z cikánského táboru v Březince, a že ženy nebyly poslány do Buchenwaldu, ale Ravensbrücku.[13] Protože je do Buchenwaldu dorazil pouze tento transport s 918 Cikány, je jasné, že druhý transport s dalšími 490 musel směřovat do jiného tábora.

Zůstává nám samozřejmě ta skutečnost, že počet Cikánů, se z 30. července do 1. srpna zvýšil z 1518 na 2815. Poté, co jsme prokázali, že tito noví příchozí vězni nebyli Cikáni, musíme objasnit, kdo vlastně byli.

Dokumenty nám umožňují tuto otázku zodpovědět zcela jednoznačně.

30. července 1944 dorazil do Březinky transport s 1298 Židy z Radomě, ti byli v táboře zaregistrováni a bylo jim přiřazeno vězeňská čísla A-18648 až A19944.[14] Nicméně hlášení z 1. srpna o „Arbeitseinsatz“ (pracovně nasazených) o nich absolutně vůbec nic nenaznačuje, ani kolonka „Zugang“ (přírůstky) (který se v hlášení neobjevuje už vůbec), ani pod „Zugangsquarantäne“ (karanténa pro nově příchozí), v níž bylo registrováno jen 968 vězňů tábora BIIa. (Ti jsou součástí 1318 vezňů, kteří se objevují v hlášení z 30. července). 1298 nových židovských vězňů je rovněž zmíněno v „Zugangsquarantäne“ (karanténa pro nově příchozí) tábora BIIa (den před tím byli v kolonce „Zugang“ (přírůstky) registrováni dva „Neugeborene“ (nově narození)).

V hlášení z 3. srpna je poprvé zmíněn tábor BIIe, a je tím zmíněno i „Zigangaquarantäne Häftl“ (vězni v karanténě) 1415 vězňů, stejně jako dalších 547 v „Zugang“ (přírůstky). Je zde také zahrnuto 16 vězňů tábora BIa, stejně jako 1797 vězňů tábora BIIa.

Seznam karantény, připravený vězněm Otto Wolkenem, nám dovoluje rekonstruovat složení vězňů v „Zugangsquarantäne“ (karanténa pro nově příchozí) tábora BIIa.

Dne 3. srpna registrovaných 1797 vězňů zahrnuje následující:

–          1614 z Blyzyn (31. července), registrovaná čísla: B-110 až B-2902.

–          129 z Kaunas (1. srpna), registrovaná čísla: B-2274 až B-2902.

–          54 z různých transportů (31. července), registrovaná čísla: 190656 až 190707,[15] stejně jako A-19945 až A-19946

547 vězňů zařazených pod „Zugang“ (přírůstky) v táboře BIIe byli Židé z Radomě, kteří byli 2. srpna do tábora přijati s čísly B-2903 až B-3449.[16] Tudíž „Quarantäne-Liste“ (karanténní seznam) potvrzuje, že 1298 Židů nebylo přiřazeno ke karanténnímu táboru BIIa. Byli-li zcela jistě v Březince zaregistrováni, ale nebyli zaznamenáni ani u „Zugang“ (přírůstky) ani „Zugangsquarantäne“ (karanténa pro nově příchozí), co se s nimi tedy stalo?

Závěr je nevyhnutelný: byli dáni do karantény v táboře BIIe, kde se počet vězňů podle toho zvýšil na (1518 + 1298=) 2816. Rozdíl jednoho člověka lze vysvětlit tím, že počet Cikánů k 31. červenci je neznámý, ale bezpochyby klesl z 1518 na 1517.

Tudíž 1. srpna 1944 bylo z 2815 vězňů 1517 Cikánů a 1298 Židé z Radomě.

Počet osob v táboře BIIe byl 2. srpna 2885. Celkem 13 Cikánů bylo ubytováno v jiných táborech: jeden v BIIa, pět v BIId a sedm v BIIf. 3. srpna byl v táboře BIIe pouze jeden Cikán.

3. srpna také zmizela kolonka „Zigeunerlagerstärke“ (kapacita cikánského tábora) z řady hlášení o „Arbeitseinsatz“ (pracovně nasazených), a poprvé se objevila v táboře BIIe, kde bylo pod „Zugang“ (přírůstky) zaznamenáno 547 vězňů, a u nichž už jsme rozhodli, o koho šlo; navíc je zde pod „Zugangsquarantäne“ (karanténa pro nově příchozí) zaznamenáno 1415 vězňů, kteří nepřišli z jiného tábora, ani z karanténního tábora BIIa. Je tudíž zřejmé, že tito vězni již v táboře BIIe byli a patřili k oněm 2885 vězňům zmíněných dříve. Dne 3. srpna bylo navíc zmíněno 1408 Cikánů pod „Überstellung“ (přesun): ti rovně patří k těmto vězňům. A konečně je dalších 72 vězňů zaznamenáno v táboře BIIe pod „Beschäftigte“ (zaměstnaní).

Přidáme-li tato čísla, všimneme si, že 3. srpna bylo v táboře oficiálně BIIe (1415 + 1408 + 72=) 2895 vězňů, z nichž 1408 (přemístění) pouze na papíře.[17] 2. srpna bylo 2885 Cikánů, dvanáct ze třinácti, umístěných v jiných táborech, stále zaznamenáno v táboře BIIe, tudíž počet vězňů v táboře 3. srpna měl ve skutečnosti být 2897 vězňů. Podle všeho byli dva vězni z tábora BIIe přesunuti nebo zemřeli, protože 3. srpna je vedeno pouze 2895 vězňů.

Závěrem můžeme říci, že příběh o zplynování cikánského tábora postrádá jakékoli historické základy.


[1]  D. Czech, Kalendarium der Ereignisse im Konzentrationslager Auschwitz-Birkenau 1939-1945, , Rohwolt Verlag, Reinbek 1989, str. 837 a dále.

[2]  Ibid., str. 833.

[3]  Ibid., str. 837.

[4]  Ibid., str. 838.

[5]  APMO (Archiwum Panstwowego Muzeum w. Oświęcimiu), sygn. AUII-3a/17, str.33a, „Arbeitseinsatz für 30. Juli 1944“ (pracovní přiřazení ze dne 30. července, 1944).

[6]  Ibid., str. 35, viz. výše, 1. srpna, 1944.

[7]  Ibid., str. 37, viz. výše, 2. srpna, 1944.

[8]  Ibid., str. 39, viz. výše, 3. srpna, 1944.

[9]  G. Reitlinger, Die Endlösung. Hitlers Versuch der Ausrottung der Juden Europas 1939-1945, Colloquium Verlag, Berlin 1992, str. 837 a dále.

[10]  Het Neederlandisch Roode Kruis, Auschwitz, Deel VI, (část 6.), s-Gravenhage, Maart 1952, str. 107.

[11]  Tento dokument byl publikován v prvním německém vydání Kalendarium, op. cit. (poznámka 1) v Hefte von Auschwitz, Verlag Staatliches Auschwitz-Museum, no. 8, 1964, str. 113.

[12]  NO-1300.

[13]  Viz. Poznámka 10, str. 39 a dále.

[14]  APMO, Ruch oporu, T. XXc. Sygn. D-RO/123, seznam židovských transportů, str. 18.

[15]  Karanténní seznam zmiňuje 53 deportovaných; čísla 190656 až 190706, ale jeden deportovaný z Majdanku obdržel číslo 190707

[16]  APMO, sygn. D-AUII-3/4, karanténní seznam, str. 6.

[17]  Přesun deportovaných do jiných táborů byl oficiálně zaznamenáván až do doby, kdy tábor, do kterého dorazili, zaslal zprávu o jejich příjezdu.

One Comment leave one →
  1. Prometheus permalink
    01/02/2014 01:37

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: