Skip to content

Miguel Serrano – Ezra Pound a anděl

17/02/2014

Následující text byl původně publikován na stránkách Revolta.info a je překladem anglického překladu Grega Johnsona, jenž je překladem francouzského překladu. V originále pak „Ezra Pound y el Ángel.“ Redakčně upraveno a doplněno. Poznámky dle redakce. Rozdělení odstavců dle anglického překladu.

Od konce 30. let do poloviny 40. let a dále, jsem se velmi zajímal o osobu amerického básníka Ezry Pounda. Velká část mé osoby se odrážela v něm samém. Opravdu, během druhé světové války byl na rozdíl od své rodné země přijat do náručí Itálie a Německa. Udělal jsem něco podobného tím, že jsem se stal zastáncem Německa a oponoval jsem stanoviskům, která zaujal prezident Juan Antonio Rios a můj strýc Joaquin Fernandez y Fernández, který byl v té době ministrem zahraničních věcí. Můj strýc přerušil vztahy s mocnostmi Osy, a proto já přerušil vztahy s ním.

Na rozdíl ode mne byl velký básník po válce vlastní vládou uvězněn. Nejprve ve zvířecí kleci v Pise, následně třináct let v blázinci ve Spojených. To vše dlouho před tím, než začali samy Sověti využívat stejnou techniku na mučení politických disidentů v SSSR. Události, které postihly mou osobu, jsou o něco mírnější, ale přesto podobné. Tzv. Spojenecké síly (tj. cizí mocnost, nikoli moje otčina) mne umístily na „černou listinu,“ která způsobila čtyřletý zákaz vykonávání mojí práce v Chile a jak předpokládám, tak i ve zbytku světa. Byla to katastrofa, ale přesto nic srovnatelného s tím, co se stalo Ezra Poundovi a Knutu Hamsunovi. Tento velký norský spisovatel a nositel Nobelovy ceny, byl taktéž uvězněn v blázinci. Mimo to mu zabavili veškerý majetek a to vše jen kvůli jeho vyjádření podpory Německu.

Uběhlo mnoho let než jsem o Ezra Poundovi opět slyšel. Dozvěděl jsem se, že byl propuštěn a okamžitě se vrátil do Itálie. Prohlásil: „Opouštím Spojené státy, protože je to jeden velký blázinec…“ Načež se následně usadil v Benátkách.

Jednoho dne mi moje sekretářka na velvyslanectví ve Vídni podala výstřižek z novin s fotografií Pounda v Londýně, kde se zúčastnil pohřbu svého přítele, básníka T. S. Eliota, autora sbírky „Zpustlá země,“ kterou mu Pound pomohl napsat.[1] Z novinového výstřižku bylo také patrné, že Ezra Pound pobývá stále v Benátkách.

Rozhodl jsem se ho najít. Odcestoval jsem tedy do tohoto krásného města na Jadranu, do dobře známého benátského pensionu, který mi v Indii doporučil italský velvyslanec, hrabě Iusti di Giardino, majitel slavných Veronských zahrad. Jeho rodina sídlila v Onara di Tombolo. Velvyslanec byl velkým obdivovatelem poezie a nadšeným recitátorem Nerudy v italštině.[2]

Pension, který mi ambasador doporučil, nesl jméno „A la Salute da Cici“ a nacházel se v blízkosti katedrály Salute v Benátkách. Pension byl situován kousek od nábřeží a továrny, kde řemeslníci vyráběli slavné benátské sklo. Do těchto míst chodili pouze obyvatelé města, a dát toto jméno gondoliérům a řidičům „vaporett,“ člověku zajistilo, že ti s ním pak jednali s jistým respektem. Dům Ezry Pounda byl na Via Querini, téměř vedle pensionu „Cici.“ Majitel, který mi dal jeho adresu, mi ale řekl, že Ezra Pound nikoho nepřijímá.

Snažil jsem se, ale bez úspěchu.

Rozepsal jsem se o tom ve článcích vydaných toho času v El Mercurio, není tudíž potřeba se tím zabývat zde, když jsou tyto články otištěny v Antología de Ezra Pound. Homenaje desde Chile od Armando Uribe Arceho a Armando Roa Viala, nedávno vydané Edutorial Universitaria.

Sympatický majitel pensionu mi konečně zprostředkovaně zajistil setkání s Ezra Poundem. Abych se k němu dostal, poradil mi, abych se kolem Udine na mé zpáteční cestě z Terstu pokusil setkat s italským šlechticem Ivancicem, který žil v paláci své rodiny. Palác postavil stejný architekt jako katedrálu Salute, která byla bombardovaná během války. Šlechtic byl mladý a spontánní mecenáš. Osobně se dobře znal s Hemigwayem od kterého měl nepublikované rukopisy. Byl taktéž ochráncem a patronem Ezry Pounda, navíc ještě maloval. To on mi více méně zajistil schůzku se světoznámým poetou. Proto jsem se ještě ten večer musel vrátit zpět do Benátek. Ezra Pound mě na další den pozval k sobě domů na čaj.

O svém rozhovoru s Poundem jsem napsal dva články: „El grito del silencio“ a „Signos celestes en homenaje a Ezra Pound.“[3] Oba byly publikovány v El Mercurio v Santiagu a v La Presna v Buenos Aires.  Na následujících řádcích se budu věnovat pouze onomu zvláštnímu jevu, který jsem při rozhovoru prožil. Nebo spíše prožil já a Ezra Pound.

Básník byl úplně ticho; nepromluvil, neřekl jediné slovo. Byl jsem první, kdo ticho prolomil. Více jak půl hodiny jsem mluvil sám. Dokonce jsem mu recitoval báseň Hermanna Hesse; mluvil jsem s ním o válce, o katarech, o básni od Bertranda de Borna,[4] kterou přeložil jako „Chvála válce.“[5] Přesto ze sebe nevydal nic než jen absolutní ticho.

A pak náhle jako inspirace a vzpomínka na mé dětství prožité na chilském venkově, mi na mysli vyvstala myšlenka. Myšlenka či vzpomínka na dobu, kdy mé „já“ ještě plně neexistovalo a vznášelo se mimo mě, „ztotožněné“ s „andělem strážným,“ který mě sledoval z výšky: „Druhé dětství starého muže.“ Tato myšlenka způsobila to, že jsem si uvědomil, že Ezra Pound, s kterým se pokouším mluvit zde dole, se vrátil do svého „anděla strážného.“ To byla ta chyba, kterou jsem neustále opakoval. Promlouval jsem „k němu“ zde dole. A tak jsem se pokusil promluvit přímo k jeho „andělu.“ A pak mi odpověděl.

Vždy si budu pamatovat, co mi řekl. Byla to proroctví, jako ona proroctví z Fatimy, a dala mi sílu pevně setrvat „ve starých snech, pro případ, že by náš svět ztratil naději…[6]

Byl jsem jedním z těch, kteří se snažili vztyčit na památku Ezry Pounda pomník, jediný na celém světě, ve španělském městě Medinaceli. Ohromný kus skály byl vesničany a jejich mulami dopraven z Kantaberského pohoří. Bronzovou desku s nápisem vyrobil místní kovář. Byla na ní otázka Ezry Pounda, kterou položil španělskému novináři Eugenio Montesovi, když ho navštívil v Benátkách: „Stále ještě Cidovi kohouti v Medinaceli kokrhají tak časně?[7]

K odhalení pomníku jsem dorazil s Ivancicem a překrásnou Olgou Rudegovou, věrnou přítelkyní Ezry Pounda. Doprovázel mě i můj nejstarší syn. Při té příležitosti jsem tam promluvil s trhaným, téměř neslyšitelným hlasem plným kamarádských emocí. Snad bych měl na jeho památku promluvit hlasem ticha, „nářkem ticha,“ jenž je tím nejlepším způsobem, jak se spojit s andělem, který tento nářek vyslechl již dávno, velmi dávno.


[1]  Americký básník T. S. Eliot (1888 – 1965), držitel Nobelovy cenu za literaturu, napsal svou sbírku s Ezra Poundem v roce 1922 pod názvem The Waste Land, česky naposledy Zpustlá země, BB art, Praha 2002 (ve starších vydání také jako Pustá země nebo Pustina a jiné básně)

[2] Jedná se zřejmě o chilského komunistického básníka Pabla Nerudu (1904 – 1973), držitele Nobelovy ceny za literaturu, který svůj literární pseudonym Pablo Neruda odvodil od českého spisovatele Jana Nerudy

[3] Serrano se o tomto setkání zmiňuje také ve své knize Nos: Book of the Resurrection, str. 79-81

[4] Bertran de Born (40. léta 12. století – asi 1215) byl francouzský rytíř a největší okcitánský trobador 12. století. Pound přeložil jeho zachované básně, věnoval mu několik svých a nepřímo se o něm zmiňuje i ve svých Cantos

[5] Ve španělském originále „El elogio de la guerra.“ Tato báseň je zřejmě z části přetištěna také v Serranově knize Nos: Book of the Resurrection (str. 80-81), nejedná se ovšem o báseň Bertranda de Borna, ale o báseň Ezry Pounda Sestina: Altafore z jeho sbírky Exultations

[6] Ezra Pound, Provenca

[7] „Cidovi kohouti“ je odkaz na slavného španělského hrdinu El Cida z 11. století a na Poundův oblíbený hrdinský epos Píseň o Cidovi. Avšak deska na pomníku se o Cidovi nezmiňuje a taktéž za větou není otazník, takže by věta měla být spíše přeložena: „Kohouti stále tak časně kokrhají v Medinaceli.“

No comments yet

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: