Skip to content

Sávitrí Déví – Nostalgie po Zlatém věku

10/10/2014

Úryvek z 5. kapitoly knihy Souvenirs et réflexions d’une Aryenne. Anglický originál zde.

* * *

Měli bychom poznamenat, že nostalgie po minulosti je téměř universální — nepochybně nikoli nostalgie po nějaké době; a ne nutně po historické minulosti, kterou se člověk naučí obdivovat jen díky svědectví ostatních. Jsou lidé, kteří by ochotně obětovali tři čtvrtiny draze nabytých zkušeností, aby opět byli mladí — krásní a plni zdraví; plni nadšení, a také zcela nevědomí o všem, co pro ně lidská společnost přichystala. Většina by ráda chtěla tělo a tvář, jež měli ve dvaceti letech — nebo v osmnácti — a radostnou sílu mládí, aniž by za to museli platit ztrátou svých zkušeností; chtěli by získat moudrost věku spolu se svěžestí, zdravím, a silou mládí. Ale každý ví, že je to nemožné — stejně jako je nemožné, přenést se zpět v čase do určité historické doby.

Pokud bychom toto vše zvážili, je pochybné, že by člověk něco získal, kdyby se opět stal mladým za cenu ztráty všech získaných zkušeností: byl by předurčen dělat ty samé chyby, ty samé křivdy, znovu by se stal tím, kým už jednou kdysi byl; a ani by nemohl porovnat tyto dva věky, protože by ztratil veškeré povědomí o stáří.

Je také jisté, že „vrátit se zpět do Théb do časů Thutmose III“ by znamenalo stát se Egypťanem, či dokonce cizincem v Egyptě, v oné době, tudíž by tak člověk nebyl schopný ocenit privilegium v této době vůbec být, a pravděpodobně by jen cítil nostalgii po časech velkých faraonů, kteří postavili pyramidy. Po čem všichni lidé toužící se vrátit do minulosti skutečně prahnou, je vrátit se zpět bez ztráty své současné osobnosti a vzpomínek své doby, bez kterých není žádné srovnání vůbec možné a každý „návrat zpět“ tak následně pozbývá svého smyslu. Pak se ale jejich touha jeví jako absurdní. Je tomu skutečně tak, že namísto držení se obsahu doby, myslí člověk na to, co zvu významem?

Odhlédneme-li od devatenáctého století — devatenácté stoleté mínus oni „disidenti“ génia, jimiž jsou Nietzsche, Richard Wagner a ve Francii Leconte de Lisle a snad několik dalších — věřím, že existuje několik dob, jež jsou přesvědčeny o vlastní úžasnosti, co se vlastní vědy a zvláště vlastního technického pokroku týče, jako ta naše. Existují dvě domény, na které intenzivní propaganda celosvětového měřítka soustřeďuje pozornost masy, aby ji tak vštípila hrdost pro současnost: „dobývání vesmíru“ a rozvoj lékařství — a druhé snad více než první. Zřejmě k něčemu je, když je všem občanům hrdé „konzumní společnosti“ dopřáno, aby byli ve stejnou chvíli „čím dál víc nemocní a v čím dál lepší péči,“ a když je podporováno osvojení, byť alespoň „intelektuály“ zemí považovaných za nerozvinuté, humanistických a utilitářských myšlenek konzumní společnosti, tudíž vlastní posedlost současností a s orientací na budoucnost v tu samou chvíli.

Přesto navzdory této propagandě, jež v Evropě začíná už na základních školách, si lze všimnout, že je-li čtrnáctiletým nebo patnáctiletým žákům položena otázka: „Kdybyste si mohli zvolit, v jaké době a kde byste chtěli žít?“ Tři čtvrtiny třídy odpoví, že by preferovali nějakou minulou dobu oproti současnosti. Vím to, protože jsem tento experiment provedla mnohokrát. A odpovědi by byly stejně tak nezvratné, kdybychom tuto otázku nepoložili mladým lidem, ale dospělým. Téměř vždy existuje nějaká minulost, o které je každý z vlastního úhlu pohledu přesvědčen, že je lepší než století, ve kterém žije. Vždy záleží na úhlu pohledu, protože zvolená doba se člověk od člověka liší. Ale všechny — nebo téměř všechny — náleží do minulosti. Mohli bychom říci, že navzdory úžasným úspěchům naší doby v technické doméně (a je třeba říci, že čisté vědy), a navzdory obrovské publicitě tomuto pokroku dávané, tak všude na světě převládá nesmírná nostalgie po tom, co nelze vrátit; a nepřekonatelný smutek, jenž nelze vysvětlit zevšedněním. A — co víc — zdá se, že aspoň tak daleko jak se člověk v historii může dostat, tomu tak vždy bylo.

Jak jsem zmínila výše: Egypťan v čase Thutmose III, tj. v době kdy jeho země byla na vrcholu slávy, pravděpodobně cítil nostalgii po časech, kdy byly budovány velké pyramidy — a že tato doba . . . byla dobou, kdy sami bohové vládli v Údolí Nilu. Všechny starověké národy, mezi nimiž byla Tradice stále naživu: Germáni, Keltové, Řekové, Latinové, Číňané, Japonci, Indiáni — pociťovali nostalgii po vládě bohů, jinými slovy po úsvitu současného cyklu, na jehož konci dnes žijeme. A mladší národy, byť zapomněli učení mudrců a nehlásící se již déle k víře v cokoli mimo sílu lidské vědy, zdroje do nekonečna se rozvíjejícího pokroku, nemohou odvrátit vědomí od toho, že jim přece jenom něco chybí, neschopny vysvětlení — chybí jim něco, co hmotný blahobyt, ani žádné zdokonalení techniky potěšení, nemohou zaplnit.

Čas od času — a stále méně, a tím spíše jak svět podléhá vlivu konzumních „civilizacích“ — se objeví mudrc (jako například René Guénon nebo Julius Evola), jenž ve svých spisech odsoudí skutečnou podstatu universální nespokojenosti, nebo básník (jako několik desetiletí před nimi Leconte de Lisle), jenž ji vzpomíná ústy jedné ze svých postav slovy mající přímo magickou rezonanci, a jež zdá se přicházejí z hloubky věků:

Ó ticho! Vidím zas, jak nevinný jest svět,

já slyším zpívati kol světy v harmonii,

pod slávou oblohy zřím lesy, jak se zpíjí,

a země úrodné plesy, síla, krása, květ

jak ve snu vznešeném v mých očích dosud žijí.

 

Do lkání holubic ve klidu večera

ve mlze zlacené, jež koupala kol keře

lvů krotkých padal řev a hlasy různé zvěře,

a zemská Zahrada jak živá nádhera

kynula Andělům pod palem stíny a šeře.

 

A dále, ve stejné básni,[1]

Ty sne můj nejsladší, jenž stále v sny mé pláš,

ty, k němuž čelily mé všecky marné strasti!

 

Jedná se o evokaci nepředstavitelného Zlatého věku všech starověkých tradic — a těch, jež z nich pocházejí — vzpomínka na časy, kdy viditelný řád bez překroucení nebo chyb odrážel věčný rád jako dokonalé zrcadlo. A je to rovněž pláč beznaděje toho, kdo sám cítí, že je navzdory sebe sama unášen stále dále od tohoto světa, jenž je ideální, ale kvůli minulosti nedosažitelný; kdo ví, že žádný zápas „proti času“ mu ho nevrátí. Je to vyjádření universální nostalgie po překrásném úsvitu našeho cyklu, a tedy všech cyklů — nostalgie, jež se sklony všech lidí, či téměř všech, včetně mladých, projevuje v každodenním životě, tedy sklon k preferování alespoň některého aspektu minulosti v rostoucím zklamání z přítomnosti.

Ten, kdo prohlašuje, že by rád žil v jiné době než ve které žije, neví, co mluví. Je pravděpodobné, že kdyby mohl, i s ponecháním si současné osobnosti a vzpomínek na ohyzdnost své doby, být přenesen do minulosti dle vlastního výběru, netrvalo by dlouho a byl by zklamán. Jakmile odezní kontrastní efekt, začal by si velmi zblízka všímat všeho, co by ho v této minulosti šokovalo, a co mu vzdálenost napříč časem dovolila si idealizovat. Co ale ve skutečnosti hledá, po čem touží, aniž by to sám věděl, je jeden z věků našeho cyklu (jako všech cyklů), jenž by jako věrný obraz božského řádu, viditelná dokonalost zrcadlící Neviditelnou dokonalost, mohl „být idealizován“ bez jakékoli lichotivé perspektivy; jediný věk, jenž nemůže klamat.

Jakákoli individuální nostalgie po minulosti zahrnuje a vyjadřuje nesmírnou universální touhu po Zlatém věku, neboli Věku pravdy (Satjajuga ze sánskritských textů). Jakákoli melancholie dospělého nebo starého člověka při myšlence na vlastní mládí rovněž do jisté míry symbolizuje nostalgii po mládí světa skrytou ve všech živých věcech, a jak se současný cyklus blíží svému konci, tak také stále intenzivnější v některých lidech.


 

[1] Leconte de Lisle, Kain

 

Komentáře: 2 leave one →
  1. Inti permalink
    10/10/2014 10:38

    Dobrý den🙂

    On říká pravdu, a to platí i dnes

    (http://www.youtube.com/watch?v=-MvZ-OvFHCs)

    Video: Titulky v angličtině a holandský jazyk zvuku je němčina

  2. Inti permalink
    10/10/2014 20:34

    Zde jsou jen některé z tisíců falešných fotografií jasně manipulována pro maximální efekt
    (http://www.youtube.com/watch?v=8djIHQS4kyQ)

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: