Skip to content

Nacistické módní války: Evoliánská revolta proti afroditismu ve Třetí říši, část 1

08/03/2015

Následující text je překladem článku Nazi Fashion Wars od Amandy Bradley, ze stránky Coutner-Currents.

* * *

„Rádi bychom, aby ženy ve své přirozenosti, v celistvosti a cílech a naplnění svých životů zůstaly ženami, stejně jako si přejeme, aby muži zůstali věrní své přirozenosti, cílům a naplnění své přirozenosti jako muži.“ — Adolf Hitler

 

Národní socialismus prosazoval dva obrazy ženy: těžce pracující venkovskou matku v tradičním kroji, a ženu v uniformě sloužící svému národu. Oba tyto obrazy se snažily bojovat proti dvěma typům ženy, jež jsou Tradičním evropským společnostem cizí: typ afroditické a amazonské ženy.

Abychom porozuměli tomu, co z těchto typů vyplývá, musíme nejprve nastínit teorii J. J. Bachofena o fázích lidského vývoje a jejich vztahu k Tradicionalismu Juliuse Evoly, který přeložil Bachofenovo Das Mutterrecht (Matriarchát) do italštiny a napsal k němu úvod. Bachofen ve své knize zaujímá progresivní pohled na historii. Nejrannější a nejprimitivnější civilizace byly založené na kultu země, který Bachofen zve „hetéristicko-afroditickým,“ protože tyto byly charakteristické svou promiskuitou.

Podle Bachofena pak z revolty proti špatnému zacházení se ženami v těchto raných společnostech postupně vznikaly zemědělsky založené deméterické společnosti. Tato fáze vývoje byla matriarchální a žena v ní zaujímala vysoce postavenou roly manželky a matky, protože žena byla v této společnosti viděna spolu se zemí jako zdroj potomstva.

Dále se vyvinul patriarchát, ve kterém byl za zdroj života považován muž a slunce. Stavy vědomí tak v solárních společnostech odpovídajícím způsobem směřovaly mimo zemi a měsíc.

Bachofen rovněž ve svém systému nastiňuje několik regresí. Dionýsův kult byl regresí z kultu Démétér ke kultům země, což je ilustrováno na jeho zdůrazňování role vína (tedy země), opilecké rozpuštění do přírody, a promiskuitní bakchantky, které byly jeho následovnicemi. Další krok zpět lze nalézt v různorodých příkladech amazonských žen v západní historii, které se zbavily potřeby mužského principu.

Evola píše, že Bachofenovy myšlenky začlenil do svých vlastních v „širší a aktuálnější podobě.“[1] A předpokládá Arktický cyklus Zlatého věku jako primordiální tradici. Deméterické společnosti se objevily později a následně upadly do amazonských a afroditických cyklů. Mezitím probíhal také sestup do cyklů titánských a dionýských, s krátkým obrozením Severského ducha v heroickém věku. A přestože Evola s Bachofenem nesouhlasí ve věci prvenství Severské tradice, jejich interpretace afroditismu a ostatních degenerací je podobná.

Jakožto společnost založená na zemi se afroditická společnost zcela soustředí na hmotný svět. Tyto společnosti jsou ovládány „přírodním zákonem (ius naturale) sexuálně motivovaného chtíče, bez jakéhokoli pochopení vztahu mezi souloží a početím.“[2] Dokonce i posmrtný život není viděn jako vzestup na nebesa, ale jako návratem do přírody. Bachofen popisuje postavení ženy v těchto kulturách jako nejnižší možné — žena je v něm pojímána pouze jako sexuální objekt, majetek vůdce kmene nebo jakéhokoli muže, který ji chce. Evolova interpretace je taková, že v afroditických společnostech je to naopak muž, kdo má nejnižší postavení, protože žena je „nadřazena muži, jenž je pouhým otrokem svých smyslů a své sexuality, pouhou „telurickou“ bytostí, která může svůj klid a extázi nalézt pouze v ženě.“[3] Ať už afroditické společnosti interpretujeme jako degradující pro muže, ženy nebo pro oba, je jedna věc naprosto jasná: Takový světonázor vyzdvihuje nejnižší aspekty sexuality a prezentuje ženu jako objekt čistého chtíče. To je v přímém kontrastu se společnostmi deméterickými, ve kterých monogamie a láska manželky a matky nahrazuje pouhý chtíč.

Tyto afroditické kultury můžeme nalézt pouze v předárijských a antiárijských společnostech. Evola předpokládá, že v historii Západu figurovaly původně napříč celou Evropou společnosti solárního založení. V jižnějších oblastech Evropy nedokázaly solární síly, aspoň podle zaznamenané historie, příliš dlouho vzdorovat opozičním silám. Podle Josepha Campbella migrovaly tyto pozemské a lunární síly do oblasti Středomoří z východu, protože orientální principy byly nalezeny v „afroditických, deméterických a dionýských dějinách Sabinů a Etrusků, helénském Kartágu a nakonec i v Kleopatřině helénistickém Egyptě.“[4] Tudíž to, co ve velké míře spojujeme se starověkým Řeckem, nemůžeme považovat za evropské, ale musí být interpretováno ve světle degenerací, jež vyvolal kontakt s Východem. Řím byl podle Evoly schopen odvrátit vliv teluricko-mateřského kultu díky založení pevné politické organizace, soustředěné na mužné principy solárního světonázoru.

Krom sfér lásky a rodiny, mají afroditické společnosti také dalekosáhlý dopad politický. Pozemské a lunární kulty nebyly nutně (ve skutečnosti spíše vzácně) ovládány ženami, přesto jakožto gynekokracie pěstovaly „egalitarismus přírodních zákonů, universalismus a komunismus.“ A to proto, že aforiditické, pozemské společnosti na všechny lidi nahlížely jako na děti země. Tudíž „jakákoli nerovnost je ‘nespravedlností’, ohavnost vůči přírodním zákonům.“ Evola píše, že orgie měly ve starověku „oslavovat návrat člověka do přirozeného stavu skrz krátké vymazání jakýchkoli sociálních rozdílů a jakékoli hierarchie.“[5] Toto rovněž vysvětluje, proč v některých kulturách nižší stavy praktikovaly telurické nebo lunární ceremonie, zatímco solární rituály byly vyhrazeny pro aristokracii.

Tyto afroditické elementy si rovněž našly cestu do Výmarské republiky a Třetí říše, a národní socialisté se je spolu s typem amazonské ženy (svobodné, bezdětné, kariérní ženy v mužském oblečení) snažily potlačit. Afroditický typ byl reprezentován „filmovými ‘hvězdami’ nebo podobný úchvatným afroditickým zjevením.“[6] Ve svém úvodu k Bachofenovým pracím národně socialistický autor Alfred Baemuler píše, že moderní svět nese veškeré znaky gynekokratického věku. V textu o evropských městských ženách, píše: „Úchvatná žena je idolem naší doby, a s namalovanými rty kráčí ulicemi evropských měst tak, jak kdysi kráčela Babylonem.“[7]

Pokusy nacistů bojovat s afroditickým typem ženy se projevovaly v množství kampaní a v textech nacistických vůdců. Nejvýraznější byla propagace gretčenského typu (deméterická žena v roli matky a manželky) a odrazování od všeho, co podporovalo pokles ženy do role sexuální hračky, namísto partnera pro muže. Důraz se primárně kladl na odrazování od provokativních šatů, líčidel a nepřirozených vlasů, tedy všeho co je spojeno s pozemskými kulty z Východu. Podle Evoly židovský duch vyzdvihoval materialistickou a požitkovou stránku života, s tělem jakožto hmotným nástrojem rozkoše namísto těla jakožto nástroje ducha. Tudíž ideologie jako kosmopolitismus, egalitarismus, materialismus a feminismus převládají ve společnosti, jejíž světonázor je prodchnut semitským duchem.[8]

Evola árijský duch kategorizuje jako solární a mužný, a duch židovský jako lunární a femininní. Kdybychom použili členění dle Bachofena, tak by se židovský duch velmi snadno řadil k afroditickým a pozemským kulturám — kde převládá žena-sexuální-objekt nad ženou-matkou. Ve skutečnosti existovala celá řada variant „královských asijských žen s afroditickými rysy, zvláště pak ve starověkých civilizacích semitských národů.“[9] Přezkoumání archeologických nálezů árijských a semitských národů odhaluje, že vskutku jediné případy afroditické kultury na Západě (určeno kulturním modelováním ženy do sexuálního objektu skrz módu, kosmetiku a myšlenku nepřirozené krásy) jsou výsledkem Východního vlivu.

Afroditická móda a kosmetika nejsou v historii národů severní Evropy přítomny, a lze je nalézt jen ve středomořských kulturách a to v důsledku Východního vlivu

Evropské civilizace nepřirozenou krásu, dosahovanou kosmetikou a barvením vlasů, jednomyslně spojovaly s nejnižšími kastami. A to proto, že v Tradičních společnostech bylo „zdraví“ symbolem „ctnosti“ — pouhé předstírané zdraví nebo krása byla tak viděna jako pokus maskovat Pravdu.[10] Přestože kosmetika a šperky byly ve starověkých civilizacích používány rituálně, tak jejich používání postupně zdegenerovalo do čistě materialistické podoby.

První Evropané tíhli k jednoduchosti jak v oblékání, tak ve vzhledu. Ozdoby se používaly čistě k projevům kasty nebo heroických skutků, nebo v podobě amuletů a talismanů. Ve starověkém Řecku nebyly šperky nikdy nošeny pro každodenní použití, ale byly určeny pro zvláštní příležitosti a veřejná vystoupení. V Římě se také věřilo, že šperky mají duchovní moc.[11] Západní móda byla často používána k zobrazení hodnosti, jako například purpurová šerpa a červené boty římských patriciů. Středomořské kultury ovlivněné Východem byly prvními, které začaly být v oblékání a kosmetice extravagantní. Časem se tento vliv rozšířil do severní Evropy, byl christianizován, a kosmetika se na severu Evropy neobjevila až do čtrnáctého století, po kterém následovalo dlouhé období jejího spojování s nesmrtelností.[12]

Neexistuje žádný solidní důkaz, ať už archeologický nebo písemný, že by Anglosasové používali kosmetiku. Existuje pouze jeden příběh jejího používání mezi Vikingy, a to z desátého století od cestovatele Ibrahima Al-Tartushi, který tvrdil, že Vikingové v Hedeby (v dnešním severním Německu) používali pudr na černění očí k ochraně před uhrančivým okem (očividně import z Východu). Namísto kosmetiky (vyjma jejich často popisovaného válečného pomalovávání) se první národy severní Evropy soustředili na čistotu a jednoduchost, stejně jako na rostlinné oleje a aromaterapii. Archeologické důkazy nám odhalují nástroje na úpravu vlasů a čištění zubů, a dlouhé vlasy byly pro ženy podstatnou částí jejich krásy.[13] Většina šperků nošených Vikingy měla náboženskou podstatu, byla obdržena za statečnost v bitvě nebo byla užívána k sepínání oděvů (například brož).[14]

Starověké Řecko a Řím byly velmi podobné severní Evropě, co se oděvů a krásy týče, ale byly velmi rychle ovlivněny Východem. Kosmetika se do Říma dostala z Egypta a brzy začala být spojována převážně s prostitutkami a otroky. Čím byly prostitutky starší, tím používaly více kosmetiky a parfému, tedy praktiky, na které se nahlíželo jako na pokusy zastřít nepříjemný zjev a pachy nižších kast. Ve skutečnosti latinské slovo lenocinium znamená jak „prostituce“ tak „kosmetika.“ Po dlouhou dobu byla kosmetika rovněž spojována s nebílými rasami, zvláště pak těmi z Orientu. Jak Řím postupně degeneroval, rozšiřovalo se užívání kosmetiky do další a dalších tříd, užívaje zvláště vyškolené otroky, kteří věnovali velkou část času na nanášení obličejových barev na své pány, zvláště na zesvětlení jejich kůže.

Přestože začala být kosmetika v Římě čím dál více akceptována, byla v rozporu s římskou vírou a bylo od ní v římských textech odrazováno. Římané nevěřili v „nepřirozené zkrášlování,“ ale pouze v zachování přirozené krásy, pro což vytvořili celou řadu různých směsí. Takováto čistá krása byla spojována s cudností a mravností. Jako příklad uveďme, že Vestálské panny neužívaly líčidla. Jedna z nich, která je užila, Postumia, byla obviněna z incestum, velmi široká kategorie různého nemorálního a bezbožného jednání.

Krom toho byli římští muži velmi podezřívaví, když se žena pokoušela vypadat krásně: možné závěry z užití kosmetiky zahrnovaly nedostatek přirozené krásy, nedostatek cudnosti, možnost cizoložství, svůdnost, nepřirozenou averzi k tradičním rolím žen, manipulaci a zákeřnost. Básník Juvenalis napsal, „žena nakupuje parfémy a pleťová mléka s cizoložstvím v mysli.“ Seneca věřil, že užívání kosmetiky přispívá v Římské říši k úpadku morálky, a počestným ženám radil, aby se jí vyhýbaly.[15] Jediný zachovalý text z Říma, schvalující kosmetiku, Ovidiova Medicamina Faciei Femineae (Kosmetika pro ženské tváře), zmiňuje přírodní prostředky k bělejší kůži a odstraňování vad, ale také velebí ctnosti dobrých mravů a dobré povahy jakožto nejlepší zacházení s vnější krásou.

Původně byly v Římě ceněny nejednoduší účesy, kdy ženy své vlasy nosily dlouhé, často s čelenkou. Mladší dívky dávaly přednost drdolu na šíji nebo uzlu na horní části hlavy. Jak Římská říše degenerovala, dostaly se do módy účesy složitější a komplikovanější.[16]

Ve starověkém Řecku byla kosmetika také doménou žen z nižších tříd, které se snažily napodobovat světlejší pleť vyšších tříd, které pobývaly méně venku na slunci. Někdy bylo užíváno líčení k tomu, aby pleti dodalo zdravou a energetickou barvu. V této tradici pak pokračovaly ženy středověku, které si také cenily světlejší pleti.

Jak byla Západní společnost postupně christianizována, byla kosmetika, barvení vlasů a přehnané zkrášlování i nadále spojováno s prostopášnými ženami. Svatý Ireneus kosmetiku zahrnul na seznam zel, uvalených na ženy, jež si vzaly padlé anděly. Raně křesťanští autoři Kléméns Alexandrijský, Tacián Syrský a Tertullianus rovněž spojovali původ kosmetiky s padlými anděly.[17]

Oblečení je poněkud obtížnější oblastí k prozkoumání. Přestože nacisté spojovali neadekvátní oblečení s cizími vlivy, nebylo tomu tak na Západě vždy. Árijské společnosti obecně nemoralizovaly sex, ani neviděly tělo jako zavrženíhodné; ženy mohly ukazovat obnažená ňadra nebo nosit krátkou tuniku, aniž by se na ně nazíralo jako na sexuální objekty. Bachofen píše, že restriktivnější oblékání ve skutečnosti reprezentovalo posun směrem k Východním kulturám, které, považujíc ženu za svůdnici, vyžadovaly značné zakrytí těla. Jak píše Plútarcha o starém dórském duchu:

Na nahotě panen nebylo nic ostudné, protože ty vždy byly doprovázeny zdrženlivostí a chlípnost byla zakázána. Spíše to v nich probudilo chuť po jednoduchosti a starost o vnější důstojnost.[18]

Mnoho z těchto odlišností v přístupu ke kráse, lze dosledovat k hlubším zdrojům, k rozdílům ducha rozdílných národů. Evola považuje římský duch za pozitivní stránku italského národa, a středomořský duch (více ovlivněný Východem) za negativní, jenž musí být napraven. První středomořský rys je „láska k vnějšímu zjevu a velkým gestům“ — tedy typ, který „potřebuje jeviště.“ V takovém národě, píše Evola, je rozdělení osobnosti: existuje v něm ‘Já,’ které hraje roli a ‘Já,’ které na sebe nazírá z pohledu možného diváka, více či méně jako u herců.“

Římskému charakteru spíše náleží jiný druh rozdělení, a to takový, dohlížející na to, aby se člověk vyhnul „primitivní spontánnosti.“ Starověcí Římané užívali model „střízlivého, prostého, činného stylu bez exhibicionismu, uvážlivého, obdařeného klidným vědomím si vlastní důstojnosti.“ Dalším negativním rysem středomořského typu, poznamenává Evola, je individualismus, způsobený „náchylností k vnějšímu zjevu.“ Evola rovněž zmiňuje „starost o vzhled, ale s malým nebo žádným obsahem,“ jakožto typicky středomořský typ.“[19] Takovéto rozdíly v duchu se pak náležitě projeví v materiálních volbách, jež jsou rozdílným národům vlastní.


 

[1]     Julius Evola, Revolt Against the Modern World, překlad Guido Stucco (Rochester, Vt.: Inner Traditions, 1995), 211, poznámka.

[2]     Joseph Campbell, Úvod, Myth, Religion, and Mother Right, J. J. Bachofen, překlad Ralph Manheim (Princeton: Princeton University Press, 1967), xxx–xxxi.

[3]     Evola, „Do We Live in a Gynaecocratic Society?“, česky vyšlo jako „Je naše společnost gynekokratická?“

[4]     Campbell, “Úvod” k Bachofenovi, xlviii.

[5]     Evola, “Je naše společnost gynekokratická?”

[6]     Evola, “Matriarchy in J.J. Bachofen’s Work.”

[7]     Alfred Baeumler, citováno v Evola, “Matriarchy.”

[8]     Michael O’Meara, “Evola’s Anti-Semitism,” česky vyšlo jako „Evolův antisemitismus“

[9]     Evola, “ Je naše společnost gynekokratická?”

[10]     Evola, Revolt, 102.

[11]     “Creationism & the Early Church.”

[12]     “Cosmetics use resurfaces in Middle Ages.”

[13]     “In Pursuit of Beauty.”

[14]     Fiona McDonald,Jewelry And Makeup Through History (Milwaukee, Wis.: Gareth Stevens, 2007), 13.

[15]     Anglická Wikipedie. “Cosmetics in Ancient Rome.”

[16]     “Roman Hairstyles.”

[17]     “Creationism & the Early Church.”

[18]     Plútarchos, citováno podle Bachofena, 171.

[19]     Evola, Men Among the Ruins: Post-War Reflections of a Radical Traditionalist, překlad Guido Stucco (Rochester, Vt.: Inner Traditions, 2002), 260–62.

No comments yet

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: