Skip to content

Nacistické módní války: Evoliánská revolta proti afroditismu ve Třetí říši, část 2

23/05/2015

Druhá část textu Nacistické módní války, přeložená ze stránek Counter-Currents.

* * *

Židovský pohled na šperky a kosmetiku jako afroditický, židovská role v módním průmyslu a německá reakce

Existuje množství archeologických důkazů, které dokazují, že kosmetika a ostatní způsoby zkrášlování byly přítomné na Východě, zvláště v Egyptě a Asii. Užívání kosmetiky v arabské kultuře se datuje až do starověku, a islámské právo užívání kosmetiky nijak nezakazuje. A přestože lehké užití líčidel nebo barvení vlasů není samo o sobě důkazem o afroditickém systému smýšlení, jsou-li tyto věci užity s úmyslem omezit ženskou roli jen na sexuální oblast, můžeme předpokládat, že se jedná o prvky kultury, jež je pozemská a v opozici k árijským solárním kultům.

Judaismus v historickém kontextu nemá nic proti kosmetice a šperkům, přestože dva židovské příběhy lze interpretovat jako negativní pohled na kosmetiku a přehnanou parádu: Ester se odmítne zkrášlit před svým předstoupením před perského krále, naznačujíc tak, že nejvyšší krása je čistá a přirozená; a Jezábel, před vlastní smrtí oblečena do parády a s nalíčenýma očima, může být původem některých asociací mezi líčením a prostitutkami.

Ve většině případů jsou ale židovské názory na kosmetiku a šperky spíše pozitivní a indikují sexuální roly ženy: „V rabínské kultuře jsou zdobení, atraktivní šaty a kosmetika považovány pro ženy v její nařízené roli sexuálního partnera za zcela vhodné.“ Krom každodenního používání je kosmetika rovněž dovolena při svátcích, při kterých je zakázáno pracovat (včetně malování, kreslení a dalšího umění); myšlenkou je, že přináší-li ženě potěšení, nespadá taková činnost do zakázané kategorie práce.[1]

Kromě historické odlišnosti mezi přístupem kultur ke kosmetice, šperkům a módě, demonstrovala moderní doba, že jisté rasy vstupují do odvětví spojeného s afroditickým světonázorem častěji než jiné. Židé tvoří většinu ve všech těchto odvětvích. Po první světové válce byla kosmetická a módní odvětví ovládnuta velkými korporacemi, z nichž mnoho vlastní Židé. Ze čtyř kosmetických průkopníků — Heleny Rubensteinové, Elizabeth Ardenové, Estée Lauderové (rozené Mentzerové) a Charlese Revsona (zakladatele Revlonu) — byla pouze Elizabeth Ardenová nežidovského původu. Kromě toho, více než 50% obchodních domů v Americe je dnes zakládáno nebo řízeno Židy. (Více informací o židovských obchodních domech a špercích zde, a o židovských módních designérech zde)

Hitler nebyl jediným, kdo si všiml židovského vlivu v módě a jeho škodlivosti. V Německu tou dobou již existovalo přesvědčení, že Židovky mají „v oblékání sklony k výstřednostem a extravaganci.“ Krom toho byli Židé obviňováni ze záměrného znevažování německých žen navrhováním nemorálních, kýčovitých šatů.[2] Existoval také ekonomický aspekt opozice vůči Židům v módním odvětví, protože je mnoho Němců činilo odpovědnými z likvidace menších německých obchodníků. V roce 1933 byla založena organizace za odstranění Židů z německého módního odvětví. Adofa „vznikla ne z nějakých příkazů z vrcholu státní hierarchie. Byla spíše založena lidmi pracujícími v módním odvětví.“[3] Podle Adefy byli Židé zastoupeni v jednotlivých odvětvích průmyslu následovně: 35% v mužském oblečení, kloboucích a doplňcích; 40% ve spodním prádle; 55% v kožešinovém odvětví; a 70% v ženském oblečení.[4]

Přestože se mnoha Němců židovský vliv v kosmetice a módě nelíbil, rozpoznali, že problém jako takový není ani tak v tom, jaká konkrétní cizí rasa ovlivňuje německé ženy, ale že vůbec nějaký cizí vliv tvaruje jejich životy a mění jejich ducha. Nacisté si očividně byli vědomi síly toho, jaký dopad má oblékání a životospráva na ženu. Podle Agnes Gerlachové, předsedkyně Asociace kultury německých žen:

Nejenže je ideál krásy jiné rasy fyzicky odlišný, ale postavení ženy v jiné zemi bude také nakloněno k odlišnosti. Záleží jen na rase, jestli je žena respektována jako svobodná osoba nebo jako majetek. Tyto základní přístupy rovněž ovlivňuje oblečení ženy. Jižanské „předvádění se“ ženské šaty podřídí vystupování, nordické „snažení se uspět“ zase prováděné aktivitě. Jižanský ideál je ideál mladé milenky; nordický ideál je ideál matky. Exhibicionismus vede k deformaci těla, zatímco činorodost vyžaduje péči o tělo. Jen tyto náznaky dokazuje jaká falešný a degenerační vliv vychází z módy mající původ v cizím právu a v cizí rase.[5]

Tvrzení Gerlachové zcela přesně odpovídá popisu afroditické kultury: některé kultury na ženu nazírají jako na sexuální objekt, a prvky promiskuity prostupují všemi oblastmi ženského oblékání; árijská kultura má širší porozumění o možnostech ženy a tak oslavuje její přirozenou krásu.

Zavedení afroditických elementů do Německa a počátek módních válek

Dlouho před Třetí říší bojovali Němci s Francouzi na poli módy; byla to bitva mezi afroditickou kulturou, jež si našla svou cestu do Francie, a demeterickým viděním ženy jako manželky a matky. Už v 16. století byly v Německu šířeny satirické obrázky, ukazující „latinskou morálku, způsoby, zvyky a ješitnost“ Francouzů, ohrožující nordickou kulturu v Německu. Ve dvacátém století byla Paříž středem módního světa, a jak napětí mezi oběma zeměmi rostlo, Francouzi zesílili svou pohrdavou charakterizaci německých žen, protože ty nebyli stereotypicky afroditické. V roce 1914 prezentoval pařížský komiks Němce jako „národ tlustých, neotesaných, špatně oblečených klaunů.“[6] A v roce 1917 francouzské vyobrazení „Ctnostné Germánie“ ji ukazovalo jako „tlustou, prsatou, zle vypadající ženu se zamračeným výrazem na baculaté tváři.“[7]

Hitler považoval francouzské módní konglomeráty za manifestaci židovského ducha, a bylo běžné slyšet, že Paříž je ovládána Židy. Ženy byly odrazovány od nošení cizí módy šatů, třeba těch z židovských a pařížských obchodů: „Sex-appeal byl považován za „židovský kosmopolitismus,“ zatímco léky na hubnutí byly odsuzovány, protože na ně bylo nahlíženo jako na opak snah o zvýšení porodnosti.“[8] Tudíž nacistický zarytý postoj proti všemu francouzskému byl jen reakcí na latinské kvality francouzské kultury, jež do Středomoří pronikly o tisíce let dříve, a jejichž pohled nejvyšší obraz ženy něco, co němečtí muži odmítali: „rozpustilá hračka, jež povrchně myslí jenom na potěšení, zkrášluje se cetkami a připomíná třpytivou nádobu, jejíž vnitřek je prázdný a pustý.“[9] Takové hodnoty neměly v národním socialismu místo, protože ten prosazoval autarkii, střídmost, respektování zdrojů planety, přirozenou krásu, skutečnou zbožnost (nejprve křesťanství, s cílem nakonec se vrátit k pohanství), oddanost vyšší věci (jako Bohu a státu), službu vlastní komunitě a roly ženy coby manželky a matky.

Opozice vůči afroditické kultuře ve Třetí říši

Většina studentů historie Třetí říše je seznámena s lidovými snahami tvarovat ženské životy: program Lebensborn pro svobodné matky, bezúročné půjčky pro rodiny s dětmi, a propagační plakáty zdůrazňující zdraví a mateřství. Přesto se ale některé z největších bitev o ženu odehrály téměř celé v oblasti módy — v časopisech, salónech krásy a ženských organizacích.

Nacisté módu nepřehlíželi, pouze její afroditické projevy. Právě naopak, módě rozuměli jako mocnému politickému nástroji formujícímu obyčeje generace žen. Móda a krása byly v kulturní revoluci, taktéž rozpoznány jako důležité prvky, jež jsou pro trvající politickou změnu nezbytné. Německý autor Stafan Zweig komentoval módu 20. let takto:

Dnes se její diktát stal universálním. Žádný císař, žádný chán v historii světa nikdy nečelil podobné síle, žádné duchovní přikázání podobnému tempu. Křesťanství a socialismus k získání svých následovníků a vynucení si svých přikázání na tolika lidech vyžadoval staletí a dekády, dnes k tomu modernímu pařížskému krejčímu stačí osm dní.[10]

Tudíž nacisté založili módní úřad a množství ženských organizací, jakožto aktivní síly kulturní hegemonie. Gertrud Schlotz-Klinková, národní vůdkyně NS-Frauenschaft (NSF, neboli Národně socialistická liga žen) se vyjádřila v tom smyslu, že cílem této organizace bylo ukázat ženám, jak jejich malé činy mohou mít velký dopad na celý národ.[11] Mnoho z těchto „malých činů“ zahrnovalo každodenní rozhodování o oblečení, nákupech, zdraví a hygieně.

Největším nepřítelem žen podle nacistického režimu, byly ony Neněmecké síly, jež pracovaly s cílem znevážit německou ženu. To zahrnovalo pařížskou módu a kosmetiku, židovskou módu a hollywoodský obraz silně nalíčené, cigaretu kouřící svůdnice — archetyp afroditismu. Tyto síly nejenže měly dopad na oblékání žen, jejich osobní péči a činnosti, ale byly také nebezpečné, protože se přímo dotýkaly samotného ducha německé ženy.

Přestože bylo mezi ženami pracujícími na polích velmi silně podporováno nošení krojů, nebyl Hitler proti módě a uvědomoval si hodnotu krásných šatů a tak aby si udržel podporu žen, nemohl se těchto jejich ozdob jen tak zbavit. Jedním z důvodů, proč oponoval Josephu Goebbelsovi v jeho plánech z roku 1944 na zavření módních domů, nebylo to, že by nesouhlasil, ale protože se „obával, že by tím popudil německé ženy,“ zvláště pak střední třídu, o jejíž podporu se opíral.[12] Hitler dokázal svůj vkus, když odmítl první návrh dívčích uniforem určených pro Bund Deutscher Mädel (BDM, Liga německých dívek) jako „staré pytle“ a vyjádřil se v tom smyslu, že by neměly být „příliš primitivní.“[13] A na konferenci se stranickými vůdci řekl:

Oblečení by se nemělo z ničeho nic vrátit do Doby kamenné; měli bychom zůstat přesně tam, kde jsme. Jsem toho názoru, že chce-li si někdo nechat udělat kabát, může si dovolit, aby byl pěkný. Jen proto se nestane dražším. . . . Je skutečně něco strašného, když [žena] vypadá pěkně? Buďme k sobě upřímní, nám všem se líbí pěkné ženy.[14]

Přestože nacisté rozuměli potřebě elegantních a krásných šatů, byli neoblomně proti prvkům cizím nordickému duchu. Tento seznam zahrnoval cizí módu, kalhoty, provokativní oblečení, kosmetiku, parfémy, úpravy vlasů (jako barvení a ondulace), vyškubávání obočí, diety, alkohol a kouření. V únoru 1916 vydala vláda seznam „zakázaných luxusních předmětů,“ jež zahrnoval cizí (tedy francouzskou) kosmetiku a parfémy.[15] Od ondulace a barvení vlasů bylo silně odrazováno. A přestože byli nacisté proti provokativním šatům v každodenním životě, podporovali sport a zcela určitě nebyli prudérní ve vztahu oblékání mladých dívek při sportu a cvičení. Jistou paralelu můžeme vidět se sporým oděvem, jež nosily spartské dívky během svých cvičení, dívky z civilizace charakteristické svým nordickým duchem a solární orientací.

Někteří tvrdí, že Hitler byl proti kosmetice kvůli svému vegetariánství, protože kosmetika je vyráběna ze zvířecích produktů. Spíše ale zastával tentýž názor, jenž po staletí bránil ženám na Západě nosit make-up — vrozené porozumění tomu, že afroditická žena je protikladem k árijské kultuře. Nacističtí představitelé tvrdili, že „rudé rty a namalované tváře seděli „orientálním“ nebo „jižanským“ ženám, ale takováto umělost znamená pro německou ženu jen falšování skutečné krásy a ženskosti.“[16] Jiní tvrdili, že jakékoli množství make-upu nebo šperků je považováno za znak „coury.“[17] Časopisy ve Třetí říši pořád tiskly reklamy na parfémy a kosmetiku, ale články začínaly prosazovat minimální, přirozeně vypadající make-up, protože pravdou bylo, že většina žen nebyla schopna bez malé pomoci vypadat dobře a zdravě.

A přestože nebyly šperky a kosmetika zakázány, bylo nemožné vstoupit do mnoha oblastní Třetí říše, aniž by se člověk nepřizpůsobil nacistickým ideálům. V roce 1933 byly „namalované ženy“ vykázány z Kreisleitung stranického setkání v Breslau. Ženy v programu Lebensborn měly zakázáno používat rtěnku, vytrhávat si obočí, nebo si malovat nehty.[18] Pokud na sobě měly uniformu, měly ženy zakázáno nosit výrazné šperky, pestrobarevné rukavice, světlé peněženky a očividný make-up.[19] BDM mělo rovněž vliv na formování podoby módy v nacistickém režimu, a mladé dívky z BDM užívaly chytré pejorativní označení, aby posílily myšlenku režimu, že nepřirozená krása není árijská. Vůdce říšské mládeže k tomu řekl:

BDM nepodporuje lživý ideál malované a externí krásy, ale spíše usiluje o upřímnou krásu, jež se nachází v harmonii cvičeného těla a vznešené trojice těla, duše a mysli. Věrné členky BDM z celého srdce přijmuly tuto myšlenku a nazývají ty ženy, jež se snažily kosmetikou dosáhnout árijského ženského ideálu „n2 (nordické nány)“ nebo „b3 (modrooké, blonďaté brblající hlupačky).“[20]

Nacisté nabídli k afroditickým hodnotám celou řadu alternativ: krásu měla žena nabývat z dobrého charakteru, venkovního cvičení, z dobré stravy, zdravé pokožky bez výrazných chemikálií v make-upu, pohodlného (přesto stylového a zkrášlujícího) oblečení, a lásky k manželovi, dětem, domovu a zemi. Nejvíc podporovaným účesem byly drdoly a copy — styly šetřící peníze při cestě do salónu a také na ně bylo nahlíženo jako na prospěšné a slušící německému charakteru. Tracht (tradiční německý kroj) byl ve skutečnosti považován nejen za obyčejné šaty, ale také za „vyjádření duchovního vystupování a pocitů hodnoty . . . Navenek tyto šaty vyjadřují vytrvalost a pevnost jednoty venkovské komunity.“[21] Cizí oblečení podle Gerlachové vedlo k fyzické a „psychologické překroucení a škodě, a tudíž k národnímu a rasovému zkažení.“[22]

*   *   *

Někteří lidé mohou být nakloněni k interpretaci afroditické kultury jako pozitivní vůči pohlavím — neklade důraz na kariéru ženy, ale na její samotnou existenci coby sexuální bytosti. Muži často podporují takové chování výběrem svých partnerek a lichocením afroditickému „vzhledu“ u žen. Afroditická kultura ale neškodí ženám, jak píše Bachofen, jen proto, že je redukuje na status sexuálních otroků vícera mužů, ale je také pokořující pro muže, a to na úrovni osobnosti a nejhlubší úrovni bytí. Jak poznamenává o degeneraci afroditismu Evola:

Chtonická a pekelná podstata proniká mužným principem a snižuje ho na falickou úroveň. Žena nyní muže ovládá, protože ten se stal otrokem smyslů a pouhým nástrojem k rozmnožování. Božský muž je ve vztahu k afroditické bohyni podroben magii ženského principu a redukován k obrazu pozemského démona nebo boha úrodných vod — jinými slovy je podroben nízkým a temným silám.[23]

Afroditismus rovněž přispívá ke ztrátě zvědavosti, jež je na transcendentnu založeném světonázoru základem, protože pro mnohé je pak těžké být pohnut něčím běžným. Josef Pieper o důležitosti toho, být schopen v přírodě vidět božské, mluví takto:

Pokud někdo potřebuje něco „mimořádného,“ aby byl pohnut k údivu, tak tento člověk ztratil schopnost správně reagovat na úžasy, mirandum bytí. Hladovění po senzačnu . . . je nepochybně pro zburžoaznělé lidstvo znakem ztráty skutečné síly zvědavosti.[24]

Společnost, která tak moc podporuje nepřirozenou krásu, nepochybně ztratí schopnost pocítit něco úžasného v přirozenosti. Je nezbytné, aby lidé znovu získali schopnost milovat a být pohnut čistým a přirozeným, aby se tak opět navrátili k civilizovanému středu v Tradičním árijském světonázoru.


 

[1] Daniel Boyarin, “Sex,” Jewish Women’s Archive

[2] Irene Guenther, Nazi ‘Chic’?: Fashioning Women in the Third Reich (Oxford: Berg, 2004), 50–51.

[3] Guenther, 16.

[4] Guenther, 159.

[5] Agnes Gerlach,  quoted in Guenther, 146.

[6] Guenther, 21–22.

[7] Guenther, 26.

[8] Matthew Stibbe, “Women and the Nazi state,” History Today, vol. 43, listopad 1993.

[9] Guenther, 93.

[10] Stefan  Zweig, citováno v Guenther, 9

[11] Jill Stephenson, Women in Nazi Germany (Essex, UK: Pearson, 2001), 88.

[12] Stephenson, 133.

[13] Guenther, 120.

[14] Adolf Hitler, citován v Guenther, 141

[15] Guenther, 32.

[16] Guenther, 100.

[17] Guido Knopp,  Hitler’s Women (New York: Routledge, 2003), 231.

[18] Guenther, 99.

[19] Guenther, 129.

[20] Guenther, 121.

[21] Guenther, 111.

[22] Gerlach, citován v Guenther, 145.

[23] Evola, Revolt, 223.

[24] Josef Pieper,  Leisure: The Basis of Culture , přeložil Gerald Malsbary (South Bend, Ind.: St. Augustine’s Press, 1998), 102.

No comments yet

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: