Skip to content

Směrnice proti kulturnímu levičáctví

08/02/2016

Následující článek nám zaslal náš čtenář L. M., jemuž tímto děkujeme za podporu! Český překlad zmiňované knihy vydala minulý rok redakce webu Hrdost.net. Knihu Směrnice si lze objednat přímo na stránkách Hrdosti.

***

Je jasné, že evropská kultura a evropská politika si v posledních několika stoletích – a především ve století minulém – prochází hlubokou krizí. Ty síly, hodnoty a myšlenky, které Evropu dlouho činily nadřazenou ostatním částem světa a držely ji na výsluní, jsou dnes dávno pryč. Místo toho se v Evropě – a co hůře, v myslích Evropanů – rozmnožil nebezpečný mor. Na rozdíl od středověku se dnes ale nejedná o nemoc, která by se dala léčit léky a dodržováním hygieny. Morem hubícím Evropu je totiž světonázor, který je svou povahou cizí evropské duši.

Julius Evola, autor Směrnic

Skutečnost, že Evropa byla po dlouhou dobu kolébkou mnoha světových velmocí vládnoucích společně prakticky celému světu, není náhodná. Ze všech světadílů to totiž byla právě Evropa, kdo v sobě dokázal zachovat v nejčistší podobě árijskou krev a od ní neoddělitelný weltanschauung a tvůrčí postoj k životu. A protože v evropském člověku hlasitě doznívaly ozvěny tohoto starověkého árijského dědictví, byly evropské národy schopné nejen vytvořit a udržet kulturní a společenský řád na svém území, ale i mimo ně. Není to zase tak dávno, kdy bylo přirozené být si toho všeho vědom a být hrdý na svou rasu, svou krev a na nehmotné dědictví, které naše rasa vybudovala. Dnešní situace ale – bohužel – představuje přesný opak.

Z kdysi velkolepých koloniální velmocí se dnes stávají multikulturní země popírající význam vlastní kultury a plné imigrantských ghett, a z evropského člověka se stal chudák, který si neuvědomuje vlastní hodnotu a trpí destruktivní sebenenávistí a pocity viny. Není těžké rozpoznat, že na árijskou duši dnes působí cizorodý světonázor, který do ní uměle zanáší tyto cizorodé emoce.

Od poloviny čtyřicátých let minulého století se už v souvislosti s Evropou definitivně nedá použít slovo „árijský“. Naopak, v oficiální politice i mnohých hnutích a událostech, které pomáhaly formovat podobu evropské společnosti, se projevuje světonázor, který po desítkách let inkubační doby přešel do stádia akutního projevu choroby – židovský marxismus, potažmo jeho zmutovaná podoba, novolevicový kulturní marxismus.

Rozdíl mezi dnešní Evropou a Evropou v době, kdy ještě vládla světu, je podobný jako mezi nemocným a zdravým člověkem. Evropské velmoci dříve čerpaly sílu z vědomí vnitřní plnosti a z působení vyššího řádu, jenž formoval společnost i člověka a jistým způsobem z nich aktivně vyzařoval; dnešní evropské státy se naopak vyznačují vnitřní prázdnotou, která způsobuje kolaps vnějších struktur a jejich destruktivní tlak na nitro člověka. Pokud se člověk dostane do takového sevření, samozřejmě trpí a touží po nalezení léku, který by jej z takové situace osvobodil. Bohužel, stejně jako v kapitalistické medicíně, člověk nevnímající hlubší souvislosti a vidící jen symptomy, obvykle sahá po řešeních, která jeho situaci mohou jedině zhoršit, protože příčinu choroby nechávají netknutou.

Jedním z takových pseudořešení je příklon ke kulturnímu levičáctví a jeho představě, že je to společnost, kdo člověka utlačuje, že je ji třeba rozbít a tím se osvobodit. Tato představa, která je nejhlubším kořenem židovského kulturního marxismu, nepředstavuje léčbu, ale jen hlubší fázi otravy. Ve skutečnosti totiž nevede k vyřešení prvotního problému, ale pouze k dodatečnému požidovštění mnoha našich lidí. Dnes už proto vůbec nejde o to, zda je někdo etnickým Židem či nikoli: většinu vojáků marxistické mašinérie tvoří zmatené judaizované duše našich lidí, kteří nevidí jinou cestu. Příklon k novolevicovému světonázoru ale nechává celý problém prohnívat do stále hlubších a hlubších úrovní. Například v dnešní době si Evropa prochází tvrdou zkouškou imigrace a rozkladu hodnot, na nichž naši předkové vystavěli naši civilizaci. Aby se mohla uzdravit a znovu načerpat sílu, musí najít jiné úplně řešení: striktně árijské a antilevicové.

Jaké ale je takové striktně árijské řešení? Už delší dobu je mi jasné, že řešení nemůže být čistě politické a aktivistické, ale že musí být založeno na vnitřní proměně člověka. Zatímco levičákům je vlastní omlouvat – a dokonce oslavovat – nedokonalost člověka, my jsme už dávno věděli, že to, co je potřeba, je nadčlověk. Před druhou světovou válkou i v jejím průběhu jsme se snažili vydat směrem ke stvoření vyššího člověka, nadčlověka, který by v sobě v nejčistší podobě nesl kulturotvornost a všechny ostatní árijské přednosti. Řešení musí směřovat někam tímto směrem, ale zároveň by mělo překonat zaměření jen na biologickou rasu a fyzickou krev a zahrnout i árijskou duši a ducha.

Není moc knih nebo článků, které by mířily tímto směrem. O to větší radost jsem měl, když jsem se dal do čtení Evolových Směrnic, nedávno vydaných v českém překladu. Autor v nich představuje názor, že případná obnova Evropy musí být založena na obnově vyššího člověka, jež musí vycházet z vnitřní proměny – vnitřního zformování se. Evola tímto náš nacionálně socialistický weltanschauung posouvá na novou úroveň; a troufám si říci, že správným směrem. Jak máme možnost vidět, problémy jako je imigrace a z ní vyplývající rasové míšení, jsou jen následkem hlubší otravy. To, čím skutečně trpíme, ještě pořád není skutečná otrava krve, ale světonázorová otrava mysli. Je na čase rozpoznat, že právě ona je příčinou úpadku Evropy. Byly to myšlenky kulturního marxismu, co otrávilo evropského ducha a mohou to být jen myšlenky árijské, co může vést k jeho ozdravení a vymýcení onoho levičáckého jedu. Proto je tak důležité zamýšlet se především nad vnitřní a světonázorovou obnovou nadčlověka.

Už podle svého názvu nejsou Směrnice konkrétním politickým programem, ale právě spíše obecnými směrnicemi. Nepodávají tedy hotové řešení, ale vytyčují správný směr. Jsou, slovy autora, „určeny zejména mládeži, která by měla převzít pochodeň a odkaz těch, kteří nepadli. Měla by se poučit z chyb minulosti a umět správně rozpoznávat a přezkoumávat všechno, co bylo a dodnes stále je poznamenané nahodilými okolnostmi, (…) nelpět přehnaně na tom, co patří minulosti – byť si to vzpomínku zaslouží – a co již postrádá aktuální hodnotu a neosobnost vůdčí ideje, a nepodléhat svodům falešného politizujícího realismu.“

Tím samozřejmě není myšleno obrátit se zády k minulým pokusům o vzdor vůči marxistickému zlu, ale spíše revize starších postupů a myšlenek pro dnešní dobu. Evola sám připomíná, že v těchto minulých pokusech se projevovala přítomnost prvků vlastních árijskému duchu a nikoli židovskému kulturnímu marxismu a jeho ideálům, proto je na místě se těmito prvky nechat pozitivně inspirovat. Tyto minulé podoby vzdoru byly nicméně přizpůsobené své době a plně ji reflektovaly. Dnes se doba ale změnila a bez důkladného zrevidování starých postupů se proto nemůžeme obejít; a rozhodně bez něj nemůžeme uspět.

V první řadě Směrnice podávají vodítka vnitřní orientace – změny myšlení a vztahu k různým skutečnostem, jimž musíme čelit. Nejsou však jen o těchto „vnitřních“ záležitostech, ale zdůrazňují rovněž důležitost politického boje – bez něj by levice měla volné pole pro svou destrukci, mohla by dokončit své úsilí o otravu naší krve a úplné vyhlazení naší rasy. Bez vnějšího působení je šance porazit levicové síly pouze na individuální úrovni, ale nikoli na úrovni celospolečenské. Pokud toho chceme dosáhnout – a my chceme! – nemůžeme se vnějšímu boji vyhnout.

K politickému úsilí ale není možné přistupovat bez pochopení a z pozice nějakého „hurá aktivismu“. Žádná politická akce nesmí vycházet z nějakých nejasných emotivních důvodů, ale z jasného přilnutí k árijské ideji a celkovému árijskému světonázoru. Činy konané ze strachu, z pocitů nedostatku nebo z touhy po materiálním zisku mohou poskytnout jen iluzi nějaké činnosti, mohou ukolébat „jednodušší“ jedince představou, že se „něco děje“. Ve skutečnosti však nic neřeší a árijský světonázor v život neuvádějí. Aby politická činnost mohla mít sílu porazit chaos tvořený kulturním marxismem, musí být prodchnutá árijským duchem.

Corneliu Codreanu, vůdce legionářského hnutí

Kde hledat odraz takového ducha dobře víme. Jako další vzor pro každého „politického vojáka“ Směrnice nabízejí rumunské legionářské hnutí. Toto hnutí, v němž došlo k výjimečně tvořivému propojení válečnického přístupu s duchovním asketismem a pevnou disciplínou, nám jako svůj odkaz zanechalo zářný příklad toho, že aspirace k výšinám ducha není nespojitelná se schopností konat ve vnějším světě, a že i s málem peněz i lidí – a navzdory nesmiřitelné nenávisti okolí – lze dosáhnout mnoha velkých úspěchů.

Vůdce legionářského hnutí Corneliu Codreanu byl toho názoru, že se každá společnost skládá z vnější společenské hierarchie, rasových životních sil a ducha. Italský fašismus dle něj kladl důraz na hierarchii, německý nacionální socialismus na rasu a její vitální síly, zatímco legionářské hnutí postavilo do popředí ducha; v konečném důsledku však musí být zahrnuty všechny tři složky. To je důležitá myšlenka, kterou se můžeme nechat inspirovat, protože v sobě nese uvědomění si i hlubších úrovní a součástí árijského člověka než je jen fyzická krev a biologická rasa. Navíc nám ukazuje, že v nejtěžších podmínkách a proti nejtvrdšímu odporu přicházejícímu ze všech stran je možné najít sílu jen v ryzí Ideji a v boji za ni. Ani síly pramenící z pevně organizované struktury, ani síly rasové nemohou být tak silné jako síly, jež probouzí inspirující Idea.

Směrnice jsou pro náš boj v mnoha ohledech výjimečnou knihou. I přes svůj nevelký rozsah obsahují poměrně důležité postřehy a myšlenky, které nám mohou poskytnout ukazatele na cestě od marxistického rozkladu k árijskému řádu. Rozhodně tuto knihu doporučuji k přečtení každému, kdo obnovu árijské Evropy myslí alespoň trochu vážně!

Advertisements
komentáře 4 leave one →
  1. Xakru permalink
    16/02/2016 11:39

    Obávám se, že na stránkách Hrdosti si už neobjednáme ani lízátko.

  2. 18/02/2016 12:06

    Nebojte, objednáte, už to zase funguje.
    Byl to jen dočasný výpadek, který se žel trefil do víkendu, kdy se s tím nedalo nic dělat.

  3. Pure Selfless Streetcleaner permalink
    27/02/2016 18:11

    „Směrnice“ jsou každopádně nejzásadnější a nejčtivější Evolovou knihou.

Trackbacks

  1. Julius Evola: SMĚRNICE | Hrdost

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: