Skip to content

Ludwig Klages o Židech

16/04/2016

Přestože byl německý filosof Ludwig Klages svými názory silně proti Židům a křesťanství, nezískal si v národně socialistických kruzích mnoho přízně. Níže předkládáme překlad anglického překladu několika úryvků z jeho díla o Židech a judaismu. Všechny aforismy převzaty ze stránky věnovaných životu a dílů tohoto filosofa. Čísla na začátku odpovídají pořadí aforismu na zdrojových stránkách, stejně tak zachováváme názvy jednotlivých aforismů. Poznámky dle redakce.

* * *

32. Život a bytí. Veškerá lidská existence je nějakým způsobem spojena se životem: a toto platí i v případě, že tento život degeneruje (jako u nečistých ras) nebo je parazitický (jako u Žida). (Rhythmen und Runen. Leipzig. 1944., str..289)

33. Pravý vládce tajných společností. Mezi hlavními tajnými společnostmi můžeme nalézt rosekruciány, ilumináty, svobodné zednáře, „Odd Fellows“ a B’nai B’rith. Vzdělanějším třídám jsou poskytovány moderní deriváty jako . . . Einsteinův kult a freudismus. Pro jen částečně vzdělané hlupáky tu máme H. P. Blavatskou, Anny Besant, Rudolfa Steinera a Krišnamurtího. Pro lidi chudé na duchu existuje Křesťanská věda Mrs. Eddy, Oxfordské hnutí a bibličtí fundamentalisté. Všechny tyto skupiny, spolu s ještě větším počtem nižších organizací, jsou maskami humanismu. Židovstvo je středem, který jim všem vládne. (Schroeder, H. E. Ludwig Klages Die Geschichte Seines Lebens. Bonn. 1966-1992., str. 1345)

38. Odpověď na antisemitismus. Nikdy jsem nevěřil tomu, že nacisté patří k nadřazené rase. Avšak musím také dodat, že jsem vždy odmítal přijmout tvrzení o „vyvoleném lidu“ jiné rasy. V obou případech je tato arogance stejná, ale s jedním podstatným rozdílem: poté, co vedlo proti celému lidstvu válku po víc než tři tisíce let, dosáhlo Židovstvo konečně naprostého vítězství nad všemi národy světa.

Tudíž nechci mít nic společného se současným podlézáním téměř celého civilizovaného světa těm, kdo zbytek lidstva nenávidí (Tacitus mluvil o křesťanech, ale zcela jistě myslel Židy, jak je zřejmé každému pozornému čtenáři jeho díla). Pohrdám vším tím podlézáním Židům. (Schroeder, H. E. Ludwig Klages Die Geschichte Seines Lebens. Bonn. 1966-1992., str. 1350)

39. Proroctví židovského přítele. Lehce bych mohl popsat tucet stran… s příběhy o životě Richarda Perlse. Narodil se jako Žid, ale nakonec se zřekl judaismu, náboženství, které začal nenávidět. Jeden rok před svou smrtí, která nastala, co si pamatuji, roku 1897, mi řekl: „Herr Klages, starověký svět byl zničen judaismem, stejně jako bude zničen svět moderní!“ Když jsem se vůči tomu vyjádřil skepticky… pouze odpověděl: „Jen počkejte — budete žít a uvidíte, jak se mé proroctví naplňuje!“ (Schroeder, H. E. Ludwig Klages Die Geschichte Seines Lebens. Bonn. 1966-1992., str. 196)

43. Velký podvodník. Pro Žida je veškeré lidství faleš. Mohli bychom dokonce říct, že židovská tvář není nic jiného než maska. Žid není lhář; on je samotnou lží. Díky tomu můžeme říct, že Žid není člověk… Žije pseudoživot ghúla, jehož úspěchy se vztahují k Jahvemu-Molochovi. Užívá podvod jako zbraň, se kterou vyhladí celé lidstvo. Žid je samotným ztělesněním nelidských sil destrukce. (Rhythmen und Runen. Leipzig. 1944., str 330)

44. Jak se Jahve projevuje. Jahveho projevem je gesto. Jeho charakteristická gesta, pokud obsahují nějaký metafyzický význam, mohou být interpretována jako hlubší podřízení jednoho principu ušlechtilejšímu: posvěcení, požehnání atd., na jedné straně a pokání, kajícnost a zbožnost na druhé. Semitská zbožnost je omezena na uctívající následovníky a uctívané božstvo. Když se tato zbožnost přimkne čistě k osobnímu, stane se znakem uctívání individuální osobnost. Pouze semitská náboženství se klaní „Jednomu Bohu.“ Svou zbožností obdrží věřící neracionální formu ega-vědomí. Pohanská racionalita ladně proklouzne za boha do ega; v semitské „bohoslužbě Bohu“ však transcendentní „Jeden Bůh“ přinese zkázu světu „vzevření.“ Apollo je eticky vyvinutý Dionýsos; pracuje na půdě ředění krve. Jahve je vše stravující nicota; pracující na půdě otravy krve. (Rhythmen und Runen. Leipzig. 1944., str. 321)

45. Kristův kult. Je nemožné si představit víc fatální slepotu, než onen kult, vytvořený tímto židovským sektářem a jeho apoštoly a následovníky. Odtržený od svazků s přírodou a minulostí, musí člověk obrátit svůj zrak na pustinu známou jako „budoucnost“; hledí to této pouště, paralyzován děsem z pomstychtivého židovského boha. A před tím, než tato šílená maškara „přicházejícího království“, „posledního soudu a „věčného trestu“ může zcela naplnit své dobytí světa, musí se skuteční hrdinové a skuteční bohové nejdříve před křížem poníženě plazit! (Rhythmen und Runen. Leipzig. 1944., str. 285)

47. Eros (v opozici k „sexualitě“). Ve starověkém světě byl Eros vždy blízký s ethosem. Křesťanství ohlásilo vládu „sexuality“ a jeho nezbytného doplňku: asketismu. Napětí a nepřátelství začalo kazit intimní vztahy, až jsme nakonec dospěli k „válce pohlaví“. Žid dovršil naprosté vítězství „sexuality“, přestože samozřejmě neví nic o skutečné smyslnosti, protože je pouhý chlípník. Skutečný Eros je nakonec degradován na status pouhého sexuálního „stimulantu.“ (Rhythmen und Runen. Leipzig. 1944., str. 349)

51. Homosexuální charakter. Zatímco židovská výjimečnost vede k závistivému životu a směrem k rozkladu, homosexuál je veden směřováním ke kontrakcím. (Rhythmen und Runen. Leipzig. 1944., str. 366)

321. Navěky platné. Bezduchá touha Říma po moci byla velmi umocněna utajovaným přídavkem židovské touhy po moci, a tudíž tyto dvě touhy zvětšily říši papežství: Papežství není nic jiného než judaizovaný césarismus. (Sämtliche Werke. Bonn. 1965-92, str. 1243)

323. Od heroismu k modernitě. Osud, který potkal Indoevropany, může být okamžitě pochopen, podíváme-li se na jeho čtyři „impozantní“ národy: Indy, Peršany, Řeky a Němce. Ve všech těchto kulturách je vitální činnost vyjádřena dvěma formami, heroickou a poetickou… obě z nich byly, a snad stále jsou, bez jakékoli vůle k moci, a účast těchto „impozantních“ národů v obou formách vyjádření je vzpomínána na krvavých bojištích, plnými zářivých činů heroických, sebe obětujících válečníků, stejně jako v jejich uměleckých výtvorech, jež jsou stále naplněny světlem jejich poetické nesmrtelnosti.

Když, ale Indoevropané upadli do spárů ducha, heroismus zdegeneroval do racionalismu a technologie. Anglosaské národy tvořily předvoj tohoto strašlivého vývoje, jehož vrcholem je dnešní amerikanismus.

Dokonce i mezi Semity byl jeden národ, jehož samotná duše odhaluje jistou spřízněnost s duší Indoevropanů: Arabové, kteří, v jistých omezených oblastech, stáli vůči Indoevropanům v naprosto protichůdné pozici. Stejně jako můžeme podstatu Vikingů přirovnat k mořské bouři Severního moře, můžeme podobně přirovnat podstatu islámských Arabů k písečné bouři. Kdoví, zda Španělsko mohlo fungovat jako spojovací článek v oné úžasné syntéze Východu a Západu, kterou měl na mysli Fridrich II. Štaufský, kdyby se Španělsko již nezavázalo k oné revoluci, jež Nietzsche zve vítěznou „otrockou revoltou morálky,“ způsobenou duchem jahvistického judaismu mezi utlačovanou lůzou Římské říše? Žid Saul — „Svatý Pavel“ — jenž tím, že učinil svět bezpečný pro svůj milovaný „duch“ udělal velký pokrok. A duch pavlovského judaismu je i dnes stále živý, přestože se nazývá křesťanstvím. (Sämtliche Werke. Bonn. 1965-92., str. 1242)

331. Politika. Mezi pohany, byli pouze Římané schopni vyvinout velký styl politiky. A Řím padl, protože římská politika, stejně jako polita naší doby, nakonec podlehla nákaze Žida. A židovská politika je nyní politikou celého světa. (Rhythmen und Runen. Leipzig. 1944., str. 322)

333. V „Roce spásy.“ Nejnestoudnější židovský pokus vymazat pravěký svět uspěl, když křesťanství spojilo rok narození svého zakladatele s rokem zrození samotného času. (Rhythmen und Runen. Leipzig. 1944., str. 349)

399. O Nietzscheových názorech na kastu kněží. Nietzsche vidí Židy jako rasu s nejmocnější a nejvlivnější kastou kněží v celé historii… Nyní poskytneme předběžné vysvětlení toho, co se může zdát být typickým rozporem v jeho názoru na Židy. Nietzsche upírá svůj zrak na hloubku, sílu, vytrvalost, absolutismus a neúnavnost kněžské vůle k moci; na nesrovnatelnou prozíravost, mazanost a vychytralost ve výběru svých prostředníků; a na důmyslné nadání adaptace a reinterpretace: tak Nietzsche obdivuje kněze a následkem toho Žida, jakožto mistrovský projev kasty kněží. Na druhou stranu čelí skutečnosti, že vůle kněží, založené na životní závisti, je zaměřena proti životu; tato vůle znečišťuje život, vnáší do něj jed a způsobuje jeho degeneraci: tudíž se Nietzsche stává vášnivým nepřítelem kněžstva a, opět, Žida, jakožto nejextrémnějšího ztělesnění nemocného života. Tento obdiv a odpor považujeme za dvě tváře té samé mince, a tudíž naším závěrem musí být, že ani kněžské ztělesnění, ani židovské ztělesnění nepředstavují ucelenou reprezentaci toho, čemu oba slouží. Tudíž stejně jako si Nietzsche pro svůj Dionýsův kult vypůjčil jméno známého boha, jsme stejně tak ospravedlni si vypůjčit jméno jeho nepřátelského protějšku, mluvíme-li o kultu Jahveho. Nelze zpochybnit tu skutečnost, že Nietzsche byl zatvrzelý ve svém přesvědčení, že historické křesťanství je náboženstvím svatého Pavla. A náboženství svatého Pavla je pouhou zvláštní verzí Jahveho kultu. (Die psychologischen Errungenschaften Nietzsches. Leipzig. 1926., str. 152-3)

417. Nietzsche: Filosemita a germanofob I. Nietzsche měl v sobě tak málo „antisemity“, že si sám mohl stěží představit odpornější charakter než: „antisemitu“! Kdokoli si dá tu práci a podrobně prozkoumá Nietzscheovy spisy, aby zjistil jeho skutečný názor na Židy — a Němce — musí zákonitě dojít k následujícímu závěru: nenávidí všechny „antisemity“; a se slepou nenávistí nenávidí Němce…

Kdyby Nietzsche žil i v době „Světové války,“ nemůže být pochyb, komu by přísahal svou věrnost: zcela jistě by stál po boku smrtelných nepřátel Německa! (Die psychologischen Errungenschaften Nietzsches. Leipzig. 1926., str. 152)

418. Nietzsche: Filosemita a germanofob II. Je to právě Nietzsche, kdo nás informuje o tom, že Židé dali Evropě „nejvytříbenější způsoby“.

Je to právě Nietzsche, kdo nás informuje o tom, že Židé jsou velcí mistři umění adaptace, skuteční géniové evropského dramatu.

Je to právě Nietzsche, kdo velebí Židy jakožto rasu, mající nejvíc úcty pro své předky.

Je to právě Nietzsche, kdo ve „Starém Zákonu“ nachází nejlepší kritéria pro rozlišování „velkého“ od „malého“.

Je to právě Nietzsche, který zastává názor, že „v porovnání s Lutherovou Biblí, jsou všechny ostatní knihy pouhou ‘literaturou’“.

Je to právě Nietzsche, který trvá na tom, že Židé a Římané jsou duchovně nejmužnější národy v historii.

Je to právě Nietzsche, který nám říká, že Židé započali „velký styl“ v morálních věcech…

Je to právě Nietzsche, který nás informuje o tom, že Židé jsou „nejstarší a nejlepší ze všech ras.“

Je to právě Nietzsche, kdo naléhá na „vznešené důstojníky Pruska“, aby si brali Židovky, aby tak vytvořili „novou vládnoucí kastu Evropy.“

Je to právě Nietzsche, kdo nazývá Bibli „nejvíc hlubokomyslnou a nejdůležitější“ knihou všech dob.

Je to právě Nietzsche, který nám sděluje, že Židé pozvedli „sen o etické vznešenosti na vyšší rovinu, než jakýkoli jiný národ.“

Je to právě Nietzsche, kdo nám sděluje, že židovské myšlenky jsou prostředky, jimiž Evropa dosáhla svého rozhodného postavení.

Je to právě Nietzsche, jehož přemrštěná úcta pro dílo Heineho ho zrazuje k pronášení následujícího: „Heineho styl je nadřazenější čemukoli, co může pouhý Němec (!) jen doufat, že by mohl dosáhnout!“[1]

A podobných úvah můžeme z Nietzscheho prací sesbírat celé tucty! (Die psychologischen Errungenschaften Nietzsches. Leipzig. 1926., str. 223-4)

452. Z dopisu napsaného během první světové války. V milionu srdcí září tato starověká slova: miluj otčinu. Tyto slova představují vše dobývající víru, víru povstávající v citech, jež jsou nejsilnějšími a nejhlubšími svazky, které spojují lidskou společnost. Přesto my, kdož — naneštěstí! — vidí skrz slova na fakta za nimi, víme, že stát si již po dlouhou dobu přisvojuje právoplatné místo otčiny. Stejně tak víme, že vítězství v této válce by pouze znamenalo vítězství přehrad, továren a židovského tisku. To je realitou „německé otčiny“!… A co je potřeba dnes říct: krev našich mladých mužů je prolévána pouze ve prospěch judaismu! (Schroeder, H. E. Ludwig Klages Die Geschichte Seines Lebens. Bonn. 1966-1992., str. 616)

453.Golem jako člověk budoucnosti. Golem je svázán s problémem vampirismu, protože golem není jen tak kdovíjaký druh vampýra… Ve skutečnosti je „člověkem budoucnosti“! Je člověkem — nebo nečlověkem — skrz něhož stroj uplatní svou naprostou vládu. Již teď je stroj osvobozen od lidské kontroly; již neslouží člověku: ve skutečnosti člověk je nyní strojem zotročován. (Schroeder, H. E. Ludwig Klages Die Geschichte Seines Lebens. Bonn. 1966-1992., str 678)[2]

516. Dopis o etice. „Myšlenka dobra“ je charakterizována činěním požadavků, nebo, jinými slovy, dáváním příkazů. A ještě víc než to, mluvíme zde o „příkazu samotném,“ absolutním, starém kategorickém imperativu! Tudíž kdokoli zastává tento názor, odhaluje, že je to právě zavedení tohoto „kategorického imperativu“ do časoprostorového světa, připouštějící, že svět sám byl stvořen příkazem. Toto tvrzení se ani v nejmenším neliší od Mojžíšova mýtu o stvoření; je identické ke stvoření podle Jahveho, boha Židů. A využijme této příležitosti a vysvětleme důvod, proč je tato Mojžíšova myšlenka, nemající mezi ostatními kulturami obdoby, bez pochyby nejabsurdnějším druhem drzosti: takovýto arogantní podvod by nikdy nemohl mít původ mezi zdravými národy […] V důsledku toho se vracíme zpět k chybnému názoru, že svědomí je původní skutečnost zkušenosti a dovolujeme si zde předložit naše zjištění: ten kdo rozhoduje, vyžaduje poslušného posluchače, jinak by jeho příkazy nic neznamenali; kategorický imperativ tudíž vyžaduje přítomnost osob, věřících v posvátnost imperativu, nebo, řekneme-li to zjednodušeně, osoby, věřící, že „Pán“ Jahve potřebuje své otroky nebo by jeho „Panování“ vzalo za své.


 

[1] Heinrich Heine (1797—1856) byl německý prozaik a básník židovského původu.

[2] Srov. s texty Miguela Serrana, zvlášť s kapitolou Golem v knize Manu.

One Comment leave one →
  1. Ladislav permalink
    09/05/2016 23:26

    Židé jako „vůdci“ (různých uskupení), „vlastenci“ a organizátoři protivládních demonstrací. Kupř. Konvička, před časem místopředseda ND Solis, za vlasteneckého veterána považovaný J. Skácel, nebo níže uváděný Matějka. Všichni
    tito jsou židovského původu! A židoslepý Češi, kterým už 26 let vládnou zločinecké
    židovsko-zednářské vlády, které tuto zemi záměrně zruinovaly, těmto Hebrejským
    a polohebrejským parazitům tleskají, a dokonce od nich očekávají „spásu“!!?
    Židé můžou svůj původ všemožně utajovat a zapírat, ale fyziognomii neskryjou!
    Matějka – (klasický židovský pohled 2:16 – 2:19 vteřina) – ke konci dok. snímku:

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: