Skip to content

Gottfried Feder – Má historie boje proti úrokovému otroctví

31/08/2016

Jedním z nejdůležitějších nacionálněsocialistických teoretiků před nástupem Adolfa Hitlera k moci byl bezesporu ekonom a architekt Gottfried Feder, jehož antikapitalistické názory měly velký vliv na formování strany a jejího Vůdce.

V následujícím textu, jenž je překladem anglického překladu Haddinga Scotta, Feder mluví o tom, jak došel ke svému smýšlení. Jak poznamenává Hadding Scott, je zajímavé si povšimnout, že Feder upřednostňuje instinkt nad zkušenostmi, což se objevuje později i u Adolfa Hitlera, nacionálněsocialistickém důrazu dědičné psychologie a také v raném díle Schopenhauera, který rozum považoval za velmi chybný a nespolehlivý.

220px-Bundesarchiv_Bild_183-R16259,_Gottfried_Feder

Má historie boje

proti úrokovému otroctví

Gottfried Feder

(Völkischer Beobachter, 1920, č. 72)

(do angličtiny přeložil Hadding Scott, 2012)

 

Šťasten, kdo by dokázal poznat příčiny všech věcí.

  • Vergilius, Zpěvy rolnické II

 

„Jak jste se skutečně dostal k boji proti úrokovému otroctví?“ ptají se mě lidé v těchto dnech často. Nevím, zdali se kdysi Kolumba také ptali: Jak jste se skutečně dostal k objevení Ameriky? Odpověď na takovou otázku může mít, a často má, odlišnou odpověď, v závislosti na tom, jakou pozici k této věci tazatel zaujímá, a jakou pozici zaujímá k tázané osobě. V každém případě bych rád poskytl odpověď, která případného tazatele uspokojí a — co považuji v této věci za důležitější — s klidným svědomím uspokojí i tázaného.

V poznání důležitých, snad nejdůležitějších souvztažností největších otázek světa, hraje pravděpodobně nejdůležitější roli intuice síly blesku, tvůrčí pochopení doposud nejasných souvztažností, osvícené vzrušujícím příslibem budoucnosti. Tento zrod myšlenky, toto náhlé, jasné rozpoznání pravdy, je protínáním vnitřní a vnější historie myšlenky.

Vnitřní historie je často nejasná a skrytá; částečně se nachází jen v podvědomí. V každém případě lze důkaz psychologického vývoje myšlenky nalézt důkladným průzkumem vnitřní zkušenosti; je samozřejmě třeba jisté průvodní duševní orientace, coby předpoklad pro správné vyhodnocení zkušeností duše.

Tento duševní předpoklad nicméně nemůže být v žádném případě založen na výsledku zvláštního výcviku, ale leží více ve správném instinktu pro správné souvztažnosti.

V mém případě poměrně dobrá soudnost byla zřejmě předpokladem pro konečné shromažďování nejprve správně vycítěného a následně vědecky ověřeného množství důkazů. A v mé profesi inženýra byla tato soudnost pro řádovou velikost pro mě vždy důležitější a spolehlivější pro výsledek výpočtů, nebo pro měření konstrukčních komponentů, než tahy pravítka a tabulka logaritmů, které samozřejmě dávají numericky přesnější výsledky, ale nedávají správnou „desetinou čárku.“ Záleží ale na správné „desetinné čárce“, jinými slovy výsledky nejdůležitějších otázek ekonomické politiky závisí na řádové velikosti — ať už v jednotkách, desítkách, stovkách nebo tisících — nikoli na druhém, třetím nebo čtvrtém místě v číselné řadě. Nejdůležitější na uvážení není to, zda má Německo fixní úrok dluhové zátěže 275 nebo 320 miliard, ani zda celkový kapitál všech německých akciových společností je 13,8 nebo 14,6 miliard; ale klíčem této úvahy je spíše to, že fixní úrok vyžaduje úrokové platby o výši zhruba 15 miliard, zatímco celkové dividendy německého průmyslu ve svém nejlepším roce byly asi kolem jedné miliardy; tudíž se jedná o problém řádové velikosti 1:15, s ohledem na poměr těchto dvou nejznámějších forem cenných papírů, fixní úroková aktiva a dividendy.[1]

Důsledek nelehkých životních zkušeností a profesní dráhy na směřování duše — na rozdíl od pohodlného života založeného na příjmu z pouhého vlastnění peněz, z úroků a dividend — způsobuje zvýšenou pozornost o obecné ekonomice a sociálních záležitostech. Jako mladý inženýr a podnikatel s příliš malým kapitálem pro mé rozsáhlé podnikatelské ambice, jsem se brzy začal seznamovat s železným, nemilosrdným stiskem neosobní Moci peněz, která nejprve nabízí a dává požadovaný „úvěr,“ aby poté v každé ekonomické krizi následovala pouze prospěchářské zájmy kapitálu. Podíval jsem se tedy vně Německa, jak byla potřeba menších států po úvěrech pečlivě živena a poté byl úvěr „štědře“ darován, například když Disconto-Gesellschaft dala v roce 1913-1914 Bulharsku 600 milionů;[2] ale také demoralizující podmínky závislosti všeho druhu, které z toho pramení. Tak byl vytvořen most, z přímých osobních zkušeností až po komplexní povědomí mezinárodních vztahů. Povědomí o silných, nedělitelných finančních a morálních vztazích byla vskutku přítomno v mém povědomí, ale stále nebylo úplně jasné.

Velká válka se svým enormním náklady v prvních letech pravděpodobně popletla sledování těchto finančních problémů, dokud gigantické financování světové války skrz naše válečné půjčky a mé znepokojení ohledně zvyšující zadluženosti národa neztvrdilo mou pozornost do té míry, že jsem proti našemu velmi ceněnému „stabilnímu dluhu“ oproti „nefixnímu dluhu“ Francie a Anglie opakovaně protestoval dokonce i před bankovními úředníky. Samozřejmě jsem se často setkával s více či méně blahosklonným úsměvem, i přesto, že mi bylo i tehdy přiznáno, že o „směřování neustále se zvyšujícího“ zadlužení nelze již mluvit o skutečně „stabilním stavu“ válečného dluhu.

Zadluženost Říše by podle mého názoru stačilo samo o sobě, i bez závazku dalšího zatížení celého národa vysoko úrokovými platbami, které, stejně jako dluh sám, uvážíme-li enormní cifry, které sebou nese, by nikdy nemohly být považovány za kryté skutečnými aktivy Říše, ale pouze daňovým potenciálem celého národa. Ale dokud byla šance na vítězství, dokud zůstávala otevřena možnost naprostého nebo i jen částečného zbavení se válečných půjček, zůstávalo důkladné prošetření těchto záležitostí opomíjeno. Jak se ale naplnil v oněch temných listopadových dnech osud našeho nebohého německého národa, tak se všechny tyto zkušenosti a znalosti, vědomé i nevědomé, intuitivní i racionální, probudily — a má nyní zcela jasně rozpoznaná odpověď na jednoduchou otázku „Co teď?“ byla:

zrušení úrokového otroctví!

Za jednu noc jsem sepsal svou první práci a již 20. listopadu 1918 jsem ho předložil vládě Lidového státu Bavorsko[3] mé základní principy a požadavky na zrušení úrokového otroctví.

Zdůrazňuji, že socialistické myšlení toto zrušení v žádném případě nepodporuje.

Vskutku, i přes revoluční slogan volnost, rovnost, bratrství myšlenka zrušení úrokového otroctví našla na marxistickém ministerstvu jen velmi málo porozumění. Nemluvě o kapitalisticky orientovaném tisku, který se zahalil do ledového mlčení.

S tímto vyvstáním myšlenky před veřejností, započala myšlenka svou vnější historii, která následně zodpoví i další často pokládanou otázku: „Co bylo doposud učiněno pro uskutečnění této myšlenky?


[1] Feder zde odkazuje na to, že marxisté zveličují důležitost korporátních akciových dividend v obohacování bohatých na úkor pracujících. Zatímco Feder souhlasí s kritikou akciových dividend, byl podle něj mnohem větší problém objem úroků, které se musely platit vlastníkům německého válečného dluhu (a dluhů obecně), což také ovlivňovalo pracující, protože ti za ně museli platit svými daněmi. Také to může být Federova reakce na hnidopišství ohledně jeho Manifestu, kde psal o poměru dlužních úroků průmyslovým dividendám jako 20:1, zatímco čísla, která poskytl, se blížila spíše 17:1. — pozn. Hadding Scott

[2] Disconto-Gesellshaft byla založena v roce 1851 Davidem Hansemannem. Hansemann nebyl sice Žid, ale banka, kterou založil, se stala součástí syndikátu Rothschildů v roce 1901. V roce 1929 byla začleněna do Deutsche Bank. Bulharsko bylo po Balkánských válkách 1912-1913 v ohromných dluzích a potřebovala svůj dluh zkonsolidovat. Poté, co banky Francie a Británie odmítly Bulharsku nové půjčky, začala se Bulharská vláda poohlížet u bank v Rakousku a Německu. Půjčka od Diskonto-Gesellschaft byla zabezpečena tabákovými daněmi, dovozními cli a celkovými výnosy z bulharského státního monopolu na cigaretový papír. Feder byl pravděpodobně velmi dobře obeznámen s bulharskou situací, protože pracoval na konstrukci některých úředních budov v Bulharsku. — pozn. Hadding Scott

[3] Svobodný stát Bavorsko byl vyhlášen židovským komunistou Kurtem Eisner 8. listopadu 1918, který během listopadové revoluce svrhl bavorskou monarchii. V lednu však byl Eisner se svou vládou ve volbách poražen a následně zavražděn.

No comments yet

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: