Skip to content

Sávitrí Déví – Židé a Věk temna

16/10/2016

Úryvek z 16. kapitoly knihy Blesk a slunce, podle anglického originálu „The Jews and the Dark Age“ ze stránek Counter-Currents.

* * *

Postupující Věk temna současného cyklu je vládou Židů — negativního živlu; vládou těch, kdo ničí věčné hodnoty kvůli „lidským“ a také kvůli svým vlastním sobeckým zájmům; vládou „ničitelů kultur,“ jak správně poukázal Adolf Hitler; starověkých „kvasinek rozkladu.“ Je jen přirozené, že se tyto „kvasinky rozkladu“ budou čím dál činorodějšími — a živějšími — jak se současný cyklus času blíží svému konci.

Mezi křesťany je rozšířena víra — nebo po dlouhý čas byla — že pokud se Židé znovu stanou pány Palestiny, jejich „Země zaslíbené,“ tak „konec světa“ — tedy konec současného cyklu — je blízko. Mohamedáni v této události také spatřují doklady ohlášení příchodu dlouho očekávaného „Mahdího.“[1] Díky anglické prožidovské politice, mají Židé od roku 1948 v Palestině vlastní stát. Pokud kolektivní víra mnoha generací Západu a Blízkého východu odpovídá skutečnosti (a kolektivní víry takové podstaty většinou do jisté míry skutečnosti odpovídají), tak je velký konec nedaleko. Existence tohoto podivného — současně ultramoderního a neuvěřitelně archaického — izraelského státu je „znakem naší doby,“ či spíše symbolem mocnější a nebezpečnější reality, jež je skutečným „znakem.“ A tato realita je právě stále se stahující stisk Židů na krku celého světa.

Pravda o židovském státu v Palestině je stále ta, které Adolf Hitler rozuměl — z poloviny díky své znalosti sionistického hnutí, z poloviny díky své intuici o přirozeném nepříteli árijského lidstva jako takového — a kterou také popsal, čtrnáct let před založením tohoto státu, tedy že Židé nezamýšlejí nikdy žít ve své nezávislé zemi (která je stejně pro všechny Židy příliš malá), ale že pouze usilují o „chráněné velitelství — velitelství se svrchovanými právy, bez možnosti interference jiných států — pro své světové podvodné mezinárodní organizace; místo, kam by se uchylovali odhalení lotři, a kde by se tito lotři také cvičili. . .“[2] Jinými slovy, Palestina může být mystickým — a skutečným — centrem světového Židovstva, ale židovské nebezpečí nemá žádný „střed.“ Je všude a o to je těžší s ním bojovat, protože většina lidí ho odmítá vidět nebo odmítá jako „nehumánní“ ty jediné metody, skrz které může být toto nebezpečí neutralizováno.

Člověk si potřebuje přečíst známé Protokoly sionistických mudrců[3] nebo novodobější projev rabiho Emanuela Rabinoviče z Budapešti, z 12. ledna 1952, před „Mimořádným koncilem evropských rabínů,“[4] aby se sám přesvědčil o celosvětových snahách Židů na snížení biologické úrovně všech nežidovských ras, zvláště Árijců, a židovské snaze obsadit všechny klíčové pozice v ekonomice, politice, kultuře a duchovním životě všech vůdčích národů. Je to právě ta zřejmá skutečnost této dvojí snahy — přítomnost mezinárodního Žida (nebo organizací zcela pod jeho kontrolou) za všemi „duchovními,“ „kulturními“ nebo politickými hnutími, nebo myšlenkovými proudy, které dovolují, povzbuzují, nebo logicky vedou k míšení ras; za všemi či téměř všemi „literárními,“ „uměleckými,“ komerčními nebo „zdravotními“ obavami, — je jediný cíl. Povzbuzení sexuálních zvrhlostí a všech možných druhů neřesti, aby tak poskytli hloupou zábavu nebo lásku prázdných spekulací, jinými slovy, aby snížili fyzickou, intelektuální a morální úroveň jedince; a spolu s tím neustále se zvyšující počet (a vliv) Židů (nebo lidí zcela pod židovskou kontrolou) ve světě financí, průmyslu a světové politiky — skutečnost, o které když je někdo zcela vědom a naprosto připraven proti ní bojovat, „se nikam nedostane“; do očí bijící skutečnost, že v tomto ohyzdném světě po roce 1945 se nic nestalo bez židovského přičinění nebo svolení, což posiluje, alespoň v s, přesvědčení, že jak Protokoly sionistických mudrců, tak nedávný projev Rabinoviče a další podobné věci, jsou pravými dokumenty. Stejně pravé, jako mnohem starší Bible a Talmud, které Židy prohlašují za „Bohem vyvolený národ.“

V tom pravděpodobně přebývá celý význam vzestupu a dočasného vítězství a světovlády Židů jakožto „znaku naší doby“; celé je to založeno na lži; celé to trvá na lži; je to nejlogičtější znak pokročilého Temného věku, který se čím dál víc stává Věkem lží.

Pravdou je, že neexistuje žádný „Bůh“, krom imanentního, neosobního božství Přírody — Života; universálního Já. Žádný kmenový bůh nemůže být „Bohem“. Kmenoví bozi jsou více či méně božští do té míry, do jaké ztělesňují a vyjadřují více či méně božskou kolektivní duši. Jahve, kmenový bůh Židů, je málo božský, je negativní stejně jako oni sami — protože oni jsou typickým negativním lidským elementem našeho časového cyklu. Skrz řadu lží, vedli Židé v posledních 3000 letech a zvláštně v posledních 2400 letech stále intenzivnější kampaň za zvrácení věčných, přirozených hodnot — tj. kampaň proti pravdě — s pocitem vlastní vyvolenosti. Skrz ústa svých proroků a „filosofů“ nechali prohlásit Jahveho za „Boha všeho lidstva“; a následně skryli tolik, kolik jen mohli jeho odporných rysů pomocí chytrého využití křesťanského mýtu o Pavlovi z Tarsu a dalších Židů, položidů[5] a judaizovaných Řeků; všichni do jednoho zdůrazňovali znovu a znovu staré, velmi staré popření jednoty Světa života a prohlásili „veškeré lidstvo“ rozdílné ve své podstatě od zbytku stvoření — a tudíž od všeobecných zákonů Života — aby tak podpořili falešné učení, že „jedna krev“[6] proudí žilami „všech národů“, a aby tak zabili myšlenku (a instinkt), přirozené, na Boha orientované rasové hierarchie. Kázali pokoru a odpuštění a pacifismus (všem, kromě sebe samým), aby tak mladé, válečnické árijské rase uloupili vitalitu; aby tak zahubili její zdravou hrdost. Dnes víc než kdy jindy, horečně podporují své adolescenty, aby si tropili posměch z „nacistických předsudků,“ aby pohrdali čistotou krve, a aby se ženili a vdávali vně své rasy (tedy z impulzů „individuální lásky“) — aby tak rasa zmizela; povzbuzují je k věčné zkáze, jak skrze staré pověry „člověka“ v podobě mnoha moderních forem těchto pověr, tak srze celkovou atmosféru jemné korupce, ve které se svět po toce 1945 doslova topí.

Musí zvítězit — a zvítězí — alespoň dočasně. Jinak by nemohl nastat Konec. Musí vidět — a uvidí — svůj sen — svůj prastarý sen jednoduché nadvlády nad mírumilovnou, „šťastnou“ směsí milionů zmetků a ještě více milionů, které dlouhotrvající rozklad učinil ještě odpornějšími, než jsou oni sami — vlásek od jeho naprostého naplnění. Jinak by poměr hanebnosti — poměr nepravdy — nebyl naplněn. A nenastal by tak čas, aby přišel „Kalki“ — Mstitel.


[1] Viz začátek 16. kapitoly

[2] Mein Kampf, str. 356

[3] V češtině naposledy vyšly roku 2015 v nakladatelství Adama B. Bartoše.

[4] Publikovaného díky Einar Åberg, Norrviken, Švédsko. (dnes se však běžně soudí, že celý tento projev byl výmyslem amerického autora Eustace Mullinse — pozn. překlad)

[5] Timoteus, věrný následovník Pavla z Tarsu, byl položid.

[6] Viz „Skutky Apoštolů“, 17:26

No comments yet

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: