Přejít k obsahu webu

Miguel Serrano – Proč jsem nacionálním socialistou

12/11/2020

V roce 1986 chilský spisovatel Enrique Lafourcade (1927 – 2019) v novinách El Mercurio zaútočil na Miguela Serrana pro jeho nacionálněsocialistické smýšlení. Miguel Serrano Lafourcadovi 14. září 1986 v těch samých novinách odpověděl.

Přeloženo podle anglického překladu s přihlédnutím ke španělskému originálu. Poznámky dle redakce.

* * *

Jak se věci mění! Do deníku El Mercurio jsem pravidelně přispíval více než čtyřicet let. Jako dopisovatel tohoto deníku jsem se v roce 1947 účastnil druhé chilské výpravy do Antarktidy. Pravidelně jsem do něj přispíval rovněž během deseti let, které jsem strávil v Indii, Jugoslávii a Rakousku. Dnes, v roce 1986, věnoval ten samý deník celou stránku tomu, aby na mě útočil a zesměšňoval mě. V roce 1947, a později roku 1951, při mé první návštěvě Evropy, ředitel El Mercurio, Rafael Maluenda, nezapomenutelný přítel a spisovatel, vždy otiskl mé články o Hitlerovi a Berchtesgadenu, protože respektoval mé názory, které jsem nikdy nezměnil. Co se v naší zemi změnilo? Dnes už o vzájemném respektu nelze mluvit; nikdo neuznává hodnoty druhých, natož úspěchy a splněné povinnosti. Nelze ani mluvit o tom, že by lidé vytrvali ve svých názorech, či že by vůbec měli nějaké ideály. Změnilo se něco velmi důležitého, něco bylo navždy ztraceno. Gentlemani zmizeli a s nimi vzájemný respekt, čest a věrnost, a hlavně přátelství. Dřív byli lidé přáteli i přes své názorové rozepře, byli přáteli, protože byli Chilany, protože byli gentlemany. Naše země zdědila ze Španělska něco, co ji nyní stahuje dolů. Nikoli z vizigótské strany Španělska, ale ze Španělska různorodé krve, dokonce by se dalo říct opačné krve. A toto dědictví můžeme to pojmenovat jedním slovem: Závist. Touha ničit vše výjimečné, krásné, tvůrčí, tvořivé. To, co přimělo Gabrielu Mistral[1] se velmi kreolským stylem vyjádřit: „Nebudu žít v Chile, protože by mi říkali podomácku ‚La Gabi‘ a nebrali by mě vážně.“ Snad i toto vedlo Claudia Arraua[2] k přijetí amerického občanství.

Ve stejných novinách, které se mě pokusily zesměšnit, budu pro tentokrát psát o svých názorech, protože mám právo se bránit.

Trocha historie

Nacionálním socialistou jsem se stal roku 1938 po vraždách chilských nacionálních socialistů. Tehdy jsem byl pouhý mladý spisovatel bez jakýchkoliv vazeb na politické strany. Z důvodu smrti mého mladého přítele, spisovatele Héctora Barreta,[3] který se stal socialistou, jsem v oněch dnech inklinoval k levici. Byli jsme velmi mladí a proto také hodně emocionální. Stejně jako můj strýc Joaquin Fernández y Fernández, můj děd Joaquin Fernández Blanco, můj praděd Pedro a jeho bratr Domingo Fernández Concha, a jako můj strýc, básník Vicente Huidobro Fernández, jsem i já byl součástí skutečné aristokracie, patřící k dobrému plemenu Chile a Španělska, a tudíž jsem stejně, jako oni, nemohl být součástí plutokratické a ekonomické pravice této nebo jakékoli jiné země. Naše rodina inklinovala blíže k levici, či spíše k chudším, k pokorným, k „vznešeným, kteří jsou vespod“, těm pravým, kteří nemají nic, jen čest a věrnost. Když jsem byl mladý, otec mi říkával: „Vznešenost může být nalezena v obou extrémech, ve skutečné aristokracii i prostém lidu, nejhorší jsou plutokraté a snobové.“

Toto je krátký příběh, můj příběh a stejně tak příběh Chile. Příběh již zapomenutých let, několika temných dekád, které byla snaha vymazat, ale které drží své kořeny ukryty. Ony události naší politické a sociální historie, jak jsem detailně vyložil v mé knize Adolf Hitler: The Ultimate Avatar.

Nacionální socialismus

Přijal jsem nacionální socialismus, protože jsem byl socialista. Ale jiný druh socialisty, sociální nacionalista, ne internacionální socialista a marxista, jako můj přítel Héctor Barreto.

Svůj názor jsem nikdy nezměnil. Z toho důvodu například nepodporuji ekonomický model, monetaristický super kapitalismus, který byl Chile spolu s lichvou vnucen domácími vlivnými skupinami skrze peněžní půjčky, a rovněž zahraničními bankami, úroky připomínajícími věčnou noční můru. Toto úrokové otroctví přijali a uplatňovali také marxisté v Sovětském svazu poskytováním půjček svým satelitům. Půjčky placené krví, jako v případě Kuby. Je patetické poslouchat Fidela Castra stěžujícího si na půjčky amerických bank, když zároveň musí platit ještě vyšší úroky svým ruským pánům, penězi a krví kubánských vojáků v Africe.

Marxisté ani kapitalisté nikdy nebojovali proti zájmu kapitálu. Činil tak pouze jeden politický systém, jeden národ: Nacionální socialismus (sociální nacionalismus) Hitlerova Německa. Tento systém zakázal lichvu, zrušil „zlatý standard“ a místo něj zavedl „pracovní standard“.

Kdyby nacionální socialismus ve světě zvítězil, neexistovala by dnes žádná chudoba, žádné utrpení, žádná korupce, žádné kapitalistické vykořisťování ani marxistické otroctví. Svět by poznal, co nacionální socialismus skutečně byl, skutečná sociální spravedlnost, to nejbližší k ráji na zemi, ke kterému se lidstvo může v této době a na tomto světě přiblížit.

Nepřátelé

Kdo byli a stále jsou nepřátelé nacionálního socialismu? Nepochybně ti, kteří tehdy i dnes jsou nejvíc ovlivněni tímto systémem, který na jedné straně zrušil lichvu, úrokové otroctví, a na druhé bojoval s marxistickým bolševismem, diktaturou nesmírného utrpení a pekla. Obě ideologie, kapitalismus i marxismus, byly přitlačeny ke zdi, a proto se spojily, aby společně vedly válku za zničení jejich úhlavního nepřítele.

Pro mladého Chilana oněch let bylo obtížné pochopit společnou nenávist a pevné spojenectví mezi kapitalisty a marxisty proti německému nacismu a italskému fašismu. „Proč?“ ptali jsme se tehdy. Hitler nám ve své neobyčejné knize Mein Kampf poté vysvětlil, že v marxistickém Rusku stejně jako ve světě kapitalistické demokracie je pouze jedna ruka, která vše ovládá. Důkazem budiž skutečnost, že obě očividně rozdílné ideologie respektují zájem kapitálu jako něco posvátného. A kdo je tedy pánem všech peněz světa a tajně drží moc nad sověty? Mezinárodní Žid.

Vzbudili-li tyto poznatky v chilské mládeži bez životní zkušenosti jakékoli pochybnosti, vše se během mé více než dvaceti leté diplomatické kariéry potvrdilo. Jako velvyslanec své země jsem cestoval po celém světě s volným přístupem k mnoha dokumentům a utajovaným informacím. Jako velvyslanec Chile jsem nikdy nevyjadřoval své názory na veřejnosti, abych tak neuškodil své zemi.

Proti Hitlerovu Německu mobilizovalo více než sto dvacet národů světa. I Chile bylo nuceno s Německem, kterému toho tolik dlužíme, přerušit vztahy. Velký prezident Juan Antonio Ríos tak učinil se smrtí v duši. Vím to moc dobře, protože jeho ministrem zahraničí byl můj strýc, Joaquín Fernández. Přerušil vztahy s Německem a já přerušil vztahy s ním, viníce ho za podepsání onoho dokumentu.

Pán blesku a hromu

Pro ty, kdo podporovali nacionálněsocialistické Německo, bylo již ke konci druhé světové války jasné, že naprosté selhání kapitalismu a marxismu, ke kterému by v krátkodobém horizontu nevyhnutelně došlo, nebylo překvapivě vidět, protože nepřítel začal vymýšlet strašlivé zločiny, které Hitlerovo Německo nikdy nespáchalo. Byl to jediný způsob, aby všichni zapomněli na spravedlivý režim, který skoncoval s úrokovým otroctvím kapitalismu, lichvou a marxismem. Byla to třetí cesta mezi kapitalismem a marxismem, která mohla uštědřit smrtící ránu Pánům obou systémů, kteří připravují zotročení lidstva k prospěchu rasistického a sionistického mesianismu, vůči kterému byl Hitlerův rasismus jen dětskou hrou.

Jiní poskytli přesné a nevyvratitelné důkazy o lži šesti milionů Židů zavražděných během holokaustu nacisty: francouzští profesoři Paul Rassinier a Faurisson, Britové Hardwood a David Irving, americký profesor Butz a dokonce i respektovaní židovští autoři a historici. Jiní prokázali, že Deník Anny Frankové je falzifikát, napsaný perem, které v té době ještě neexistovalo, že existují dva originály, oba napsané někým jiným. Nechci zde opakovat, co jsem již do detailu popsal při jiných příležitostech a v mých knihách The Golden Thread, Esoteric Hitlerism a Adolf Hitler: The Ultimate Avatar. Nezbývá mi než popsat mé zděšení nad umíněností, zaslepeností a zbabělostí těch, kteří i tváří tvář faktům i nadále podporují lži, které jim vnutili majitelé světových médií a peněz. Páni blesku a hromu, hrůzy a prokletí, šiřitelé otroctví a neštěstí.

Obdobně zpochybňují pravdivost Protokolů sionistických mudrců navzdory tomu, že otázka pravosti již byla dávno vyřešena, a dokonce při soudním sporu v Bernu Židé prohráli a museli švýcarským knihkupcům zaplatit náhrady škod.

A ještě jsem se ani nevyjádřil o slavném „lovci nacistů“, Simonu Wiesenthalovi, který je lhář. Podařilo se mi to dokázat, když jsem byl velvyslancem v Rakousku. Jménem své vlády (ministra zahraničí Gabriela Valdése) jsem ho požádal o důkaz jeho tvrzení, že chilský diplomat nabídl k prodeji pas patřící Martinu Bormannovi. Dodnes na tento důkaz čekáme. A právě takový člověk, vymýšlející podvody vůči nevinným lidem, je oslavován jako „statečný lovec“. V podobných případech neexistují žádná lidská práva, ani Vicaría de la Solidaridad[4] nepošle své právníky, aby hájili tyto domnělé „zločince“. Ještě méně lidských práv má Rudolf Hess, kterému nepomohl ani papež, který protestoval proti jeho čtyřicet let trvajícímu mučení, které je „zneužitím moci“ mnohem horším, než to v Jižní Africe.

Průnik do jižní Patagonie

Tyto noviny se mě snažily zesměšnit kvůli všemu, co jsem právě napsal. Naštěstí mám zákonné právo na tyto posměšky odpovědět. Dalším tématem, které chci nastínit, je vztah mezi Araukánci a Izraelem. Je skutečností, že skupina Araukánců odešla do Izraele, a že v jižním Chile, v Pucónu, je araukánsko-izraelská církev Nuevo Pacto (Nová smlouva). A je také pravda, že Židé do naší země neustále a ve velkém počtu vstupují za podpory CONAF[5] a s vědomím našich ozbrojených sil. Je také pravda, že Židé, kteří k nám přijíždějí jako turisté a „batůžkáři“ jsou většinou členové izraelských ozbrojených sil nebo zpravodajských služeb. Argentinci nás již několik let varují před takzvaným Plan Andinia, podle kterého má chilská i argentinská Patagonie připadnout Židům. Vytvoření nového hlavního města tohoto regionu je tak prvním a důležitým krokem.

Spisovatelé

To jsou důvody, proč jsem, byl a budu nacionálním socialistou, hitleristou.

Pokud jde o spisovatele Knuta Hamsuna a Ezru Pounda, je nespornou skutečností, že oba rovněž byli příznivci nacismu. Na konci druhé světové války je takzvaní „spojenci“ poslali do vězení a do psychiatrické léčebny. Ezru Pounda na třináct let. A za to jsou odpovědni ti samí lidé, kteří si dnes stěžují, že Rusové dělají to samé svým oponentům a některým Židům, kteří tam ovšem zůstávají jen krátce, než jsou puštěni na svobodu nebo vyměněni za chilské Corvalany.[6] Knut Hamsun před válkou obdržel Nobelovu cenu. Ezra Pound, největší básník naší doby, nikdy Nobelovu cenu nezískal, protože podporoval Hitlera a Mussoliniho. Avšak stejná cena byla udělena komunistům jako Pablu Nerudovi. Jsem si jist, že ani já nikdy neobdržím žádnou cenu, ze stejných důvodů, pro které ji neobdržel Ezra Pound. Vím to a smířil jsem se s tím, protože znám moc Pána blesku a hromu. A navzdory tomu považuji za svou povinnost vytrvat ve stejném duchu až do konce svých pozemských dní; protože nerozumím „umění pro umění“, ani „poesii pro poesii“. Skutečnou poesií je ideál, je to sen spravedlnosti, je to čest a věrnost. Celé mé dílo, počínaje prvními řádky až po ty současné, se řídila tímto pravidlem. Proto jsem básník. Protože jsem básníkem života. Je to rovněž důvod, proč jsem na straně Hitlera, protože on byl také básníkem života, protože žil svou myšlenku do konce.

Na závěr několik slov k Lafourcadovi: v této zemi je už tak málo spisovatelů a ještě méně těch, kteří pochází jako já ze starých časů, které dříve obdivoval, jak sám napsal, aby na sebe vzájemně házeli špínu, když jsme bezmocní, skutečně nenáviděné oběti systému, který jsem právě popsal. A právě proto, že patřím do oněch časů a proto, že jsem starý gentleman starobylého Chile, bych mu rád řekl, aby přestal míchat osobní záležitosti — které by jinak mohly být čestnými a upřímnými rozdíly v názoru — aniž by pošpinil památku a pověst některých dam, které ani nikdy neznal; protože tohle gentleman ani muž nedělá. Kronikář a spisovatel, který byl mým přítelem, a kterého Lafourcade obdivuje, Joaquín Edwards Bello[7] by to nikdy neudělal. Ani Luis Sánchez Latorre,[8] držitel chilské novinářské ceny, kterého Lafourcade cituje, statečný představitel poctivosti a přátelství, v tradičním stylu chilské starší generace a obránce skutečných hodnot umění.


[1] Gabriela Mistral (1889 – 1957), chilská básnířka a nositelka Nobelovy cenu za literaturu v roce 1945.

[2] Claudio Arrau (1903 – 1991), chilsko-americký klavírista, považovaný za jednoho z nejlepších klavíristů 20. století. Serrano se o svém přátelství s Arrauem rozepisuje v článku Mi amigo Claudio Arrau.

[3] Héctor Barreto (1916 – 1936), chilský spisovatel a přítel Serranův, který prostupuje celým Serránovým dílem jako bájný Iásón.

[4] Chilská katolická lidskoprávní organizace působící během režimu Augusta Pinocheta.

[5] Corporación Nacional Forestal, nezisková organizace starající se o chilské lesy spadající pod chilské ministerstvo zemědělství.

[6] Narážka na výměnu ruského disidenta Vladimira Bukovského (1942 – 2019) s generálním tajemníkem chilské komunistické strany Luisem Corvalánem (1916 – 2010), který byl uvězněn vojenskou juntou. Roku 1974 u nás vyšla kniha Rozhovory s Luisem Corvalánem.

[7] Joaquín Edwards Bello ( 1887 – 1968), chilský spisovatel a novinář se silnými sympatiemi k fašismu a nacionálnímu socialismu.

[8] Luis Sánchez Latorre (1925 – 2007), významný chilský novinář.

komentáře 3 leave one →
  1. 01/12/2020 21:02

    Děkuji za článek, ale vloudila se vám tam menší chyba „ztěžují“.

  2. 04/12/2020 20:30

    Děkujeme, opraveno. Přejeme štěstí s připravovaným webem, pravděpodobně na podobná témata jako máme zde? Dnes už takových webů mnoho není, bohužel.

  3. 14/12/2020 14:33

    Ano, hlavním zaměřením webu bude Nacionální Socialismus a okultismus. Předpokládám, že ho spustím během příštího týdne.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: