Skip to content

Proč chtít národní socialismus

Je mnoho lidí, kteří netuší, co národní socialismus vlastně znamená, a ještě více je těch, kteří o něm mají zkreslené představy. V prvé řadě je třeba si uvědomit, že jakékoliv politicko-humanistické utopistické vize židovských a zednářských intelektuálů posledních tří století jsou naprosto klamné, protože jejich nápady na zlepšení situace “lidstva” často nepočítají právě s tím nejdůležitějším – lidmi samotnými. A tak můžeme číst o krásných časech, kdy se celý svět bude milovat a nebudou války, kdy zmizí nenávist a zlo. Stačí k tomu pouze.. No co vlastně?

Snahy o zlepšení postavení lidské rasy na žebříčku dokonalosti “božského díla” se tradují odedávna, je ale také možné sledovat jejich postupný vzestup a pád. Jde o to, že vlivem jakéhosi božského osvícení se samozvaní humanisté snažili zdokonalovat něco způsobem, jakým to prostě zdokonalovat nejde.

Chci zde vyjádřit pochybnosti nad demokracií, komunismem a anarchismem, a jejich úlohou jakožto prostředku ku “vládě lidu”.

Demokracie je zřízení, které má mít status vlády lidu a má být tou nespravedlivější vládou pod sluncem. Bohužel se dá uplatnit pouze v menší, dobře organizované společnosti, většinou etnicky jednolité. V takové obrazně širší rodině. Historie nám nesčetněkrát dokázala, že jinde demokracie fungovat v praxi nemůže, pouze na papíře.

Demokracie je společnou vládou jedinců, kteří mají jakožto živí tvorové v sobě přirozené vlastnosti, které je nutí soupeřit o moc, využívat svou autoritu a zneužívat své postavení. Navíc – většinou jsou zvoleni pouze na základě umu ošálit masu. Vláda lidu tedy končí po prvních volbách, protože zvolený zástupce tohoto lidu nabude přesvědčení, že v některých věcech je chytřejší než ostatní lid, a proto je třeba se rozhodovat bez jeho vůle. Viz všechny demokracie naší doby..

Komunismus je další, tentokráte židovskou, utopií na zářné zítřky. Opět zde máme vládu lidu, kde je ovšem jaksi, stejně jako v demokracii, někdo trochu chytřejší než ostatní lid, a tudíž velmi ochotný mu vládnout. Skutečný komunismus v praxi, abych dodržel objektivitu, fungoval pouze v Palestině mezi sionisty, a později ještě v počátcích Izraele. I tak se udržoval tento “ryzí” komunismus jen za neustálého přísunu finančních prostředků ze stran židovských pro-sionistických filantropů jako byli Rothschildové.

Dnes se komunistické vesnice – kibucy – již prakticky rozpadly, a jejich zbytky jsou zcela závislé na státních dotacích. Historie nám také ukázala, že komunismus praktikovaný na širší, nestejnorodé společenství, musí ke “změně myšlení” lidí používat autoritu a “vláda lidu” tedy nehrozí. Viz bolševismus či Rudí khmérové.

Komunismus tedy, stejně jako demokracie, funguje pouze v malé komunitě, etnicky jednolité. Navíc – jako demokracie – pouze v závislosti na kapitálu, který udržuje vůdce i smečku v klidu.

Anarchismus je posledním paradoxem humanismu a demokracie. Jeho ideologové staví opět na bázi “vlády lidu”, tentokráte v menším měřítku. Cílem ideje jsou svobodné komunity svobodných lidí, fungujících jako komunistické, s demokratickým vládnutím. Opět – krásné řeči, zářná budoucnost. Jenže i Ondra Slačálků, český anarcho-komunista a vůdčí agitátor anarchismu u nás, označil anarchismus za utopii.

Samozřejmě. Pokud chceme takovouto utopistickou společnost, museli bychom nejprve vyhledat místo k životu zcela izolované od lidí, a tam by pouze pár skutečně ortodoxních anarchistů mohlo žít životem anarchie. Jedině tak by měli zaručeno bezpečí před ostatními lidmi a jedině velmi malá skupinka by snad dokázala pár týdnů žít pohodovým anarcho-životem. Jenže – opět tu je fakt, že jsme pouze součást přírody a ne žádné dokonalé boží dílo zasazené do tohoto světa. Proto máme přírodní instinkty – touhu po moci, autoritě, zlobu, zášť.

To nám dokázali samotní anarchisté u nás tím, když se ani těch pár z nich nedokázalo domluvit na tom, jaký anarchismus vlastně propagovat. Z toho vzešly útoky členů FSA (Federace sociálních anarchistů) na členy ČSAF(Čs. anarchist. federace). Navíc jejich cílem je fyzicky eliminovat nepřítele, tedy svoboda jiných je zajímá asi potud, pokud jsou zcela loajálními anarchisty. Tím tedy končí proklamovaná víra ve svobodu myšlení každého člověka.

Toto je pouze velice povrchní charakteristika problémů “vlády lidu” a víry v humanismus. Ty slouží pouze k líbeznému nalákání člověka do područí těch, kteří o těchto formách vlády mají buďto naprosto zkreslené představy či naopak velmi jasné – stát se vůdci smečky.

Národní socialismus není postaven na základě ani vlády lidu, ani humanismu. Národní socialismus ví přesně, že lid si nemůže nikdy vládnout sám, protože to ani nechce.

Dokonale to formuloval Dr.Goebbels:

Nemůže být smyslem a účelem demokracie problémy jen diskutovat a neřešit je. Princip demokracie však zůstane zcela nepochopen, pokud si budeme myslet, že z něj musíme vyvodit to, že lidé si chtějí vládnout sami. Nemohou a ani to nechtějí. Jejich jediným přáním je, aby se jim vládlo dobře, a cítí se být šťastni, jestliže mohou mít vědomí toho, že jejich vlády pracují podle své nejlepší vůle a svědomí, k požehnání a blahu jim svěřeného lidu.”

Národní socialismus je jediným, na přírodních zákonech postaveným, reálně-spravedlivým způsobem vládnutí a bytí. Žádná mystifikace, žádné lži.

Jakékoliv žido-humanistické mutace přírodního principu vůdce a smečky jsou pouze souhrnem lživých utopií, které budou mít šanci na vzkříšení, až vyhyne lidstvo nebo zanikne příroda. Proto dr.Goebblesem zmíněná definice CÍLE národního socialismu – věrný lid jemu zodpovědné vládě – je ta jediná forma vládnutí, která skutečně v přírodě platí a přežívá. Ať už se jedná o jakékoliv společenství živých tvorů. Viz druidové, šamani, stařešinové a náčelníci kmenů, zvířecí vůdci a jejich smečky, či královny a jejich hmyzí společenství..

Ano. Společný prospěch před prospěchem osobním! To je zákon přírody, to je Národní socialismus!

%d bloggers like this: